Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
O kupci, který založil Kostelíček
Příjezdové cesty do Pardubic od severu a východu vedly v minulosti poněkud jinudy, než je tomu dnes. Povozy, lid pěší i jízdní, putující od Hradce Králové a Bohdanče, přiváděla tehdy do města cesta přes labský most /stával v místě dnešního zdymadla/a dál Labskou ulicí na dnešní Bělobranské /Bílé/ náměstí, kde se spojovala s cestou z míst, ležících východně od Pardubic, tj. od Vysokého Mýta, Dašic, Sezemic . Z Bílého náměstí se pak vstupovalo do vlastního „města v hradbách" Bílou branou, která stála až do r.1840 v dnešní ulici sv.Anežky české a která byla jednou z pouhých dvou městských bran, kterými bylo možno se do vnitřního města dostat. Žádný div, že zde proto panoval neustále horečný ruch.
Čilé frekvence v Bílé bráně využil Jakub Antonín Štros , kupec, jehož dům stál hned u brány. Krám tu měl, jak se říká na ráně, a tak mu živnost kvetla, byl zámožný. A nutno dodat, že i neobyčejně zbožný. Konečně, posuňte sami...
Na jeho popud a z milodarů, z nichž převážná Část byla od něho, byl na Vystrkově postaven malý kostel, Si jak se mu tehdy říkalo a říká dodnes, „Kostelíček“. Je zasvěcen Sedmibolestné Panně Marii /Sedmibolestná Matka Boží/. Stavěl ho Jakub Pěšina, 1) v té době známý pardubický barokní stavební mistr. Svatostánek postavil tak, že jeho oltář je v místě, kde už od 5. května 1675 stávala dřevěná kaplička s obrazem „Piety".2/ Stavba pokračovala velmi rychle. Základní kámen byl položen 4. července 1710 a ještě v témže roce se tu konaly první služby Boží.
Výstavba Kostelíčka nebyla jedinou akcí, na která se Jakub Stros svými milodary podílel. Do inventáře Kostelíčka pak např. daroval pozlacené stříbrné srdíčko s postříbřenými řetízky a dva obrazy /Krista bičovaného u sloupu a Pannu Marii Pasovskou/, do kostelní věžičky zakoupil jeden ze zvonů.
V r.1717 potom vytvořil nadaci „na máslo do lampy v kostnici /u kostela sv.Jana - pozn.KLl/, aby každou středu a sobotu hořela". 0 dva roky později daroval peníze na pozlacení soch sv. Josefa a sv.Jana v kostele sv.Bartoloměje. Financoval pozlaceni tří oltářů u sv.Jana a zřídil další nadaci, podle které hořela každou sobotu a na všechny mariánské svátky lampa na Pernátýnském náměstí u mariánské statue, která byla v roce 1693 po přestálé morové nákaze postavena na paměí budoucím rovněž Strosovým přičiněním.
Stros byl prvním správcem zadusí Kostelíčka, které prohlásil za dědice svého veškerého majetku. Z tohoto odkazu a z úroků z něho byly hrazeny např. náklady na opravu cesty od dnešních Automatických mlýnu až ke Kostelíčku /což byla v té době jediná cesta z města na Vystrkov/, z něhož byl odměňován kněz za mše. sloužené v Kostelíčku, z něho bylo pamatováno i na kantora-varhaníka a školní mládež, účinkující v Kostelíčku, i na zvoníky, kteří vyzváněli ve zvonici u sv.Bartoloměje všemi zvony ve dnech, kdy od Bartoloměje kráčelo ke Kostelíčku procesí.
Jakub Antonín Štros zemřel 3 .května VJ22. Je pochován, jak říká tehdejší matrika zemřelých „podle způsobu katolického při chrámu Páně nejsvětější Bolestné Panny Marie za Vystrkovem". 3) Jeho úmrtí a pohřeb a jeho zásluhy o postavení Kostelíčka dosvědčuje náhrobní deska, která je dnes zasazena do vnitřní zdi kostela vlevo od hlavního oltáře.4/ Podle matriky byl Štros pochován „při chrámu" Bolestné Panny Marie.
Formulace „pochován při chrámu" byla v tehdejší době běžnou matriční zápisovou rutinou a znamenala pohřeb na hřbitově u toho kterého chrámu. Tak to mohlo být i ve Štrosově případě /víme, že v té době byl kolem Kostelíčka hřbitov/. Mohlo to být ale i jinak. V té době /na začátku 18.stol./ se sice již uvnitř kostelů běžně nepohřbívalo, ale u Jakuba Antonína Štrose mohla být, jakožto donátora Kostelíčka, učiněna výjimka a i v tom případě by se mohla na takovýto pohřeb uvedená stylizace vztahovat, i když, podle mého názoru, by taková výjimka byla v matrice jistě zdůrazněna. Ale to však není.
Vyjděme tedy z předpokladu, že Štros byl pochován vně kostela, to jest na hřbitově, jehož půdorys dodnes vytyčuje kamenná zeď z roku 1715. Byl to tedy hřbitov velmi malý. Hrobu se jistě dostalo Čestného umístění, byl to přece hrob zakladatele Kostelíčka, nadto muže jistě všeobecně známého a váženého.
Náhrobní deska, nalézající se dnes uvnitř kostela, byla jistě zasazena do vnější zdi kostela, protože její tvar a hlavně velikost /l08xl89 cm/ nedovolovaly, aby stála nad hrobem na volném prostranství. Mohla však na hrobě ležet.
Víme, že v roce 1786 byl z příkazu císařské kanceláře Josefa II. Kostelíček zrušen a v roce 1788 i hřbitov u měho. Kostel byl odsvěcen, koupila jej pardubická obec a stal se městským skladištěm dřeva.
V roce 1791 povolil císař Leopold II. opětné otevření Kostelíčka. Hřbitov však již obnoven nebyl.
Co se do té doby mohlo s hrobem dít? V době rušení hřbitova v roce 1788 k exhumaci Štrosových ostatků po 66 letech, kdy byly v zemi, asi nedošlo. Byly zřejmé ponechány osudu. Zbožným věřícím šlo spíše o uchování náhrobní desky. Pokud byla v době rušení hřbitova na volném prostranství, tedy ne zasazena ve vnější zdi kostela, udělali jistě vše pro to, aby nebyla zničena. Jaké k tomu byly možnosti? Instalovat ji uvnitř kostela, který byl v té době již dva roky skladištěm, nepřicházelo v úvahu. Pak zbývalo buď desku zasadit do vnější zdi nebo ji schovat na vhodném místě pro jeji pozdější instalaci /nezapomínejme, že ihned po zrušení Kostelíčka byly podnikány všemožné kroky k jejímu znovuotevření/.
Když bylo rozhodnuto o znovuotevření, došlo k důkladným přípravám na tuto slavnostní chvíli. Kostel se opravoval, stěhoval se sem nábytek z býv. kláštera Minoritu. Jakub Teplý pracoval na novém oltáři. Jistě se přitom mluvilo i o zakladateli chrámu. A tady přišla ideální příležitost vzdát mu poctu tím, že deska byla přemístěna dovnitř kostela, aby byla věřícím stále na očích. A tam je dodnes.
Jak jsem naznačil, mohl být Štros pochován i uvnitř Kostelíčka. Rozměry Štrosovy náhrobní desky jsou takové, že by mohly hrob uvnitř kostela krýt. Konečně, k této možnosti přispívají dva písemné prameny.
V roce 1904 se o pohřbu uvnitř kostela zmiňuje Václav Diviš 5/ a o hrobě Štrose pod kostelní dlažbou píše v roce 1928 profesor Josef Sakař, autor „Dějin Pardubic" 6/. Jeho svědectví by mělo být zvlášť věrohodné, protože jako řádový kněz sloužil v Kostelíčku velmi často mše.7/ Jako kněz a současně historik měl jistě celou budovu Kostelíčka tak říkajíc „omakanou", a tak když psal, že pod kostelní dlažbou je hrob J.A.Strese . krytý pískovcovou deskou, jistě věděl, o Čem píše.
Jenže Jan V.Diviš předtím v r.1908 uvádí, že náhrobní deska je zasazena do vnitřní zdi kostela 8/. Totéž potvrzuje v roce 1911 i P.K.Potěšil 9/, stejně jako J.Pavel v roce 1955 10/. Takže si zrekapitulujeme: v roce 1904 přikrývá deska hrob v dlažbě, v letech 1908 a 1911 jo deska zasazena ve zdi, v roce 1928 opět kryje Štrosův hrob pod dlažbou chrámku, v roce 1953 ie již zase ve zdi. Takové putování desky však jistě není pravděpodobné. Podle sdělení pana Václava Metelky, který jako věřící zná Kostelíček od chlapeckých let velmi dokonale, byla deska, co pamatuje, do roku 1975 zasazena ve vnitřní zdi pod levou sochou u oltáře, v roce 1975 pak přesazena rovněž do vnitřní zdi, a to vlevo vadle oltáře při pohledu z lodě kostela na oltář. A o tom, že by byl v dlažbě nebo pod dlažbou kostela nějaký hrob, neví
Na posledně jmenovaném místě je deska dodnes. To potvrzuji. Aby ale vše bylo ještě zamotanéjší, nutno dodat, že deska je sešlapaná, což znamená, že nějaký oas přece jen musela být umístěna tak, že se po ni chodilo ...
V roce 1881 bylo v Pardubicích pojmenováno pět ulic po významných osobnostech. 11/ Čtyři dostaly název po vynikajících mužích našich národních dějin - Františku Palackém, Janu Husovi, Janu Žižkovi a Josefu Jungmannovi. Pátým, po kom byla pojmenována tehdy nově se rýsující ulice od dnešního hotelu Zlata Štika až po železniční tral v Pardubicích, byl Jakub Antonín Štros.
V názvu psaní „Štrossova ulice“ je zaveden úzus, podle mne neoprávněně, psát dvě „ss“. Ha náhrobní desce z roku 1722 stejně jako v matrice zemřelých ze stejné doby je však Stros uveden se "s" pouze jedním /v matrice narozených není uveden, nebyl zřejmě pardubickým rodákem/. Kolísání psaní jeho jména v nazvu ulice /s jedním nebo dvěma „s"/ začalo hned v roce 1881, kdy seznam názvů pardubických ulic vyšel tiskem. V textu je uvedena ^Strossova ulice99, v indexu pak Štrosova.12/
Poznámky: l/ Jakub Pěšina postavil v blízkosti Kostelíčka i firettinův zámeček, zvaný později Březinova tvrz, a byl též stavitelem kaple sv.Josefa v Cihelně /byla zbourána počátkem 50.let při výstavbě trolejbusové trati do Bohdanče, která původně vedla přes Cihelnu/.
2/ Obraz „Piety99 byl po dokončení Kostelíčka přenesen na hlavní oltář. Ha rubu památného obrazu je nápis:[hash]Toto oratorium aneb kaplyczka z Boží pomoczy vystavena gest ke cti a chwale umuczení Syna Božího pana a Spasytele nasseho Gežisse Krysta a spolu neyswěteyssi Bolestné Matky Božy Panny Mary je, tež take k spasytedlnómu prospěchu a potiesseni wssech wierzyczych katolyczkych krzestianům Letha Panie l6?5 dne 5 Máge99. Původní oltář Kostelíčka byl v r.1792 nahrazen novým dřevěným, jehož autorem je Jakub Teplý.
3/ Matrika oddaných a zemřelých Pardubice 1702-1736, SOA Zámrsk, signo 1516, folio 200: „Anno 1722, Majus, z Pardubic; Dne 3. usnul v panu Jakub Stros wssima swatostmi zaopatrzen starzy okolo 63 leth sslakem byl zasazieny pochován gest podle způsobu katolyckiho przy chrámu Panie nejev.Bolestný Panny Mary e za Vystrkovem.
4/ Na desce je nápis /lomítka naznačují konec řádku/: ZDE LEŽÍ/ W PRACHU ZEMIE/ MRTWE TfiLO W PAHU USNULÉHO MUZB/ PANA JAKUBA ANTONÍNA STROSA/ SAUSEDA PARDUBSKÉHO/ KTERl/ OD ZALOŽENI PRVNÍHO KAMENa/ TOHOTO KOSTELICZKa/ GENZ SE STALO W LETJ1710/ DNE 4JULE/ NESL BRZIMIE DNE A HORKA XII LET SLOŽIL ZDE KOSTI SWE ACH I STATEK/ DOKONAL STIASNIE ZlVOT SWUG/ LETA 1722 DNE 3MAGE/ BOLESTNÁ MATICKO ORODVG/ ZA SIBHO SLVZEBNIKA/ AT PRACH TĚLA GEHO/ SSTIASNfi WS TANE S RADOSTI/ A SLAWfi/ AMEN.
5/ List Pernštýn, Pardubioe, 24.září 1904: „Zemřel /Stros -pozn.KLl/ a pohřben jest roku 1722 v témž kostelíčku /.../. Soudobé a vděčné občanstvo, zřídivší mu náhrobní desku /../, vloženou do dlažby chrámové /.../.
6/ J.Sakař, Dějiny Pardubice díl IV., Pardubice 1928, str.94, 97: „Pod dlažbou kostelní je hrob původce Kostelíčka Jakuba Ant. Str osa, krytý pískovcovou deskou /.../."
7/ A.Kotyk: Osobnost Josefa Sakaře, ZKPP 1987, str.255.
8/ J.V.Diviš. Studie rodopisné z města Pardubic. Pardubice 1908, str.20: „Kostelíček Sedmibolestné Matky Boží chová jediný náhrobní kámen* Deska, nyní do vnitřní zdi zasazená".
9/ P.K.Potěšil, Adresář města Pardubic, Pardubice 1911, str.85: „Pozornost každého návštěvníka tohoto chrámku zaujme deska ve zdi lodní zasazená s nápisem.99 10/ Jakub Pavel, Pardubice, STH Praha 1953, str.32: "V stěně lodi je náhrobní deska zakladatele J.A.Strossa s pamětním nápisem."
11/ Místní přehled kr.města Pardubic s pojmenováním ulic, naznačení starých a nových Čísel domů, jich vlastníků a výsledek sčítání lidu roku 1881. V Pardubicích, tiskem firmy P.a V. Hoblík.-Nákladem vlastním. 1881./Údajně se jedná o práci dr. Seydlera/.
12/ Viz poznámku ll/.
