Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Vzpomínka na rodiče a staré Pardubice
/Úryvek z Pamětí/ Otec byl sociálním demokratem spíš konzervativnějšího typu. Znal se s poslancem Modráčkem, úzce byl znám s pardubickými Páčí ovským a Váchou a k sociálním otázkám měl přístup, který se spíše snažil ulamovati hroty bojům mezi třídami a pokrok sociální hledal hlavně ve zlepšení hospodářském. Jeho láskou a vášní byl Spolek pro zvýšení blahobytu, který spoluzakládal a který skutečně vystavěl ve Familii na Skřivánku celou kolonii rodinných domků - dodnes je tam myslím ulice K Blahobytu, a myslím,že.v tom nechal i dosti peněz. K podpoře družstevnictví napsal i brožurku „0 reformě bytové".
Další vášní byl labsko-odersko-dunajský průplav, zejména jeho Část labsko-oderská. Duší tohoto projektu byl tehdejší říšský poslanec za Pardubice prof. ČVUT Ing.J.V.Hrášky, konzervativec Otec na řešení této otázky pracoval velmi pilně, máme doma ještě spoustu literatury 1 nějaké projekty, otec napsal brožurku „Vodní cesty", která ekonomicky zdůrazňovala výhodnost průplavů. A tato otázka se u nás dnes objevuje velmi často, je dokonce skupina pracovníků, která se s tím zabývá, ale skutek je v nedohlednu, i když technická řešení by dnes bylo jednodušší a rychlejší.
Třetím bodem byl domácký průmysl. I tady bojoval proti faktorskému vykořistovatelskému systému, ukázal na rozšířenost a variabilnost domáckého průmyslu ve východních Cechách a napsal o tom brožurku.
Svou lásku k Heřmanovu Městci splatil brožurkou „Z minulosti Heřmanova Městce", která zpracovala dějiny Městce cca do konce 17 . století.
Přes kontakty, které měl s Prahou a dokonce i s Vídní, jeho záběr nepřesahoval Pardubice, případně východní Cechy. Neměl ani tendenci být i vůdčím Činitelem v pardubickém politickém životě, ani ve společenském, ani v kulturním. Možná, že to byl určitý stupeň moudrosti a určitý rys jiti za věcmi praktickými a zejména ekonomickými. A tak když probíráme otcovo údobí kolem roku 1905, musíme se podívat jinam, do Hrochova Týnce. Viktor Černý se přestěhoval z Janova a stal se poštmistrem v Hrochově Týnci. Kdy se tak stalo, mohu pouze vydedukovat. Maminka, tedy dcera Olga, vychodila německou školu v Janově a měštanku dokončila v Chrudimi. Bylo to tedy asi v letech 1895 - 1898, kdy se Černých přestěhovali do Týnce. A po měštance pracovala na postě a jak rodinná tradice velela, jezdila do Chrudimi učit se na klavír a zpěvu. S její sestrou Marií ten klavír zkusili též, ale ta toho brzy nechala. U koho se učila klavír, nevím, ale zpěv se učila u prof.Masopusta, známého v celých Cechách, přítele Benoniových, a který také, tuším, začal učit Zdeňka Otavu. Maminka vyrostla v dívčích letech velmi rychle a ve velmi hezkou dívku, ale již od mládí neměla srdce v pořádku. Jestliže jsem napsal vyrostla, tak to bylo na 180 cm, a to v tehdejší době bylo na ženu nesmírně mnoho a stavělo ji to dost mimo radu normálních děvčat. Dneska to už tak veliká výjimka není. Z jejího hlasu se vyvinul hezký, mohutný alt, pro který ovšem literatura je chudší. A tak klavír hlavně používala na doprovod bua sebe nebo jiných, i když hrála velmi dobře. A ve zpívání jejím parádhím Číslem byla Veruna z Blodkovy „V studni", ale zejména to byly písně všeho druhu - Dvořákovy, z nichž jsem měl nejraději „Když mne stará matka", Schubertovy a další. Také měla nacvičeny i zpěvy církevní. Ale její kariéra nebyla dlouhá. Měla několik koncertů v Chrudimi, v Pardubicích, v Karlových Varech, v Praze zpívala několikrát na kůru u Křížovníků. U těch u Karlova mostu. Přirozeně Veruna na scéně nepřišla ke cti nikdy a myslím, že se ani maminka o divadlo nesnažila. A tak její pěvecká činnost, i když prý její alt byl velmi ceněn, skončila velmi brzy. Začala asi v rooe 1904 a končila v roce 1909 provdáním.
Přestože o svatbě její sestry Marie jsem dobře informován, dokonce mám jídelní lístek z restaurace u BrejŠků a jídla mňam -mňam, o maminčině svatbě nejsem informován vůbec. Byla snad v Hrochové Týnci a nesetkala se s přílišným nadšením otcovy matky. Přirozeně docházelo k rozporům s otcovou rodinou a maminka to oplácela až přehnanou přízní těm, kteří ji přijali kladně a ne chladně. To byl strýc Karel a František. Přitom její známost s tatínkem nebyla krátká nebo náhlá, znali se a chodili spolu již od roku 1906, místo schůzky byla hlavně Chrudim, když tam tatínek jezdil k soudu a maminka na zpěv. Divná to kombinace. Přitom si neustále psali hezká dopisy a náklonnost obou byla veliká, nebol nějak mi neleze do pera slovo láska. Rozdíl let mezi nimi byl vysoký, na dnešní dobu příliš, na tehdejší dost. Zdá se, že vpluli do pardubická společnosti hladce, vyvinulo se přátelství s rodinou Dr.červinky, okresního soudce /jejich dcera Jarča Červinková vyhrála několikrát pardubickou tenisovou juniorku/ a s rodinou Prouzových. Mg.Prouza byl lékárníkem ve Staré lékárně na Pernštýnském náměstí, jeho manželka byla rozená Pospíšilová, myslím, že z rodiny Pospíšilovy z Turnova - opracování drahokamů. Mg.Prouza byl bua přímým nebo vzdálenějším synovcem Aloise Jiráska, který i u nich býval na návštěvě a na kterého jsem s velikou učtou pohlížel. Prouzovi měli dvě dcery - Zdenu a Věru.
Toto přátelství rodin vydrželo dosti dlouho, drželo se ještě, když otec zemřel. Svatební cestu absolvovali novomanželé k Adriatickému moři do Grada nebo též na Istrijský poloostrov. To tehdy patřilo k mocnářství a k moři se tehdy dalo jezdit snad i bez pasů.
V té době se v Pardubicíoh dokončila též stavba divadla a začal nový kulturní rozmach a zájem. Začalo se v Pardubicích žít velmi intenzivně. Na druhé straně otec počal měnit svou aktivitu
a více se věnoval otázkám ekonomickým, otázce průplavu a podobně. Za přispění věna zakoupili novomanželé dům v Královské třídě, Čp.108. Kdy byl postaven, nevím, ale vím, že patřil Děkanovským a že s ním bývala spojena - do doby prodeje - každoroční událost, která na Zeleném, jak se říkalo Královské třídě, nebyla výjimkou. V době parforsních honů, známé to štvanice na jelena, a v období Velké pardubické se sjížděli do Pardubic šlechtici z celého mocnářství. Bylo s tím spojeno mnoho historek i námětů k románům. Vytěžil z toho Rosůlek - Huláni a kavalíři, vytěžila z toho i legenda, baronka Vecserová prý vyspěla v rodině Baltazzi, prý se snad i s následníkem trůnu Rudolfem /jejich smrt je dodneška záhadná/ sešla poprvé zde. Zámeček, který byl hrůznou kulisou pro nacistické popravy, byl tehdy místem více než bujných radovánek šlechty a potom v třicátých letech místem, kde sídlel nacistický vyzvědaČ Fugger a obluzoval pardubické měšťáky. Zkrátka kolem sv. Huberta, tj. v listopadu, se to sjelo. A pardubičtí měštané uvolňovali na tu dobu své byty, měli pravidelné zákazníky a různá hrabata, baroni a podobní bydleli v různých domech, zejména na Zeleném. V domě čp.108 prý za Děkanovských bydlíval vévoda Nasavský. Kasino bylo blízko, naproti přes ulici. Bylo to moc podobné tanci na otřásající se sopce.
Otec si přirozeně přestěhoval kancelář i byt do tohoto domu a vztahy domu s koňmi zanikly. Jenom na dvoře zbyly stáje, tak asi pro Šest koní, které byly dobré pro to, že tam maminka měla za války kozu.
Na dvoře byly různé staré budovy, byty, dřevníky, dílny, sklady a vzadu pěkná veliká zahrada. Její růže byly láskou a chloubou mého otce* Část zahrady tvořilo tenisová hřiště,která se změnilo za války a ještě po válce na pěstování brambor a která bylo eldorádem mým a všech kluků a spolužáků mého dětství.
Trochu Siřeji píši o tomto domě, který byl domem máho narozeni, úmrtí máho otce, úmrtí má matky, narození máho prvního syna. Dnes je již zbourán.
Již jsem napsal, že po roce 1909 vpluli matka s otcem do pardubického života. Ale snaha po rodině byla od počátku. I když se jim z počátku nevedlo. Když přišla válka, situace se ještě více zkomplikovala, ale přece jen, přes jeden neúspěch, měli 26. dubna 191o syna, přirozeně Otakara. Jejich Štěstí bylo nesmírné a mohu říci, z pozdějšího poznání, rodičovská láska též.
