Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Ota Janeček a film
S rozmachem filmu, a to již v jeho samých počátcích,vznikla nová tvůrčí oblast, jež je vskutku součástí výtvarné tvorby, totiž filmové výtvarnictví. Je to činnost architekta, který pro film navrhuje, upravuje či vybírá stavby, vytvářející jeviště, i činnost odborného pracovníka, nejčastěji specializovaného malíře, jenž pro herce navrhuje oblečení - kostýmy a určuje také úpravu masky,tváře filmového herce, prováděnou odborným maskérem. V poslední době se pak začíná stále víoe používat i účasti profesionálního malíře, který je režisérem, tímto velícím generálem filmového štábu, přivolán, aby ještě před vlastním natáčením převedl do obrazové podoby hlavní scény filmového scénáře. Podle jeho představy, vtělené do jakési filmové ilustrace, se pak dává inspirovat sám režisér a mnohdy se jím řídí i kameraman, vedoucí záběr kamery i osvětlení scény tak, jak ji viděla představivost malíře, ilustrujícího scénář.Tímto způsobem například spolupracoval režisér Jiří Weiss s malířem Otou Janečkem při natáčení zfilmované verze románu Jarmily Glazarové „Vlčí jáma" a z jejich vzájemné součinnosti vzniklo dílo, vyznamenané v roce 1938 na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes .
Výtvarníkovy možnosti ve filmu si správně uvědomil režisér Jiří Weiss, když před natáčením „Vlčí jámy" pověřil Otu Janečka, aby mu ilustroval scénář. Rozuměl se tím ukol převést do obrazové podoby hlavní výjev z dějové situace scénáře tak, aby se jimi režie mohla inspirovat ke komponování obrazu filmového. Vyznamenání filmu Cenou mezinárodní kritiky na festivalu v Benátkách v roce 1958 a zdůraznění výtvarných kvalit snímku v odůvodnění rozhodnuti poroty ukázalo, že účast malíře na vzniku tohoto filmu nebyla pouhou episodou. Výstava Janečkových návrhů na tento film, uspořádaná před 35 lety /1958/ v pražská galerii Lidové demokracie, umožnila v konfrontaci se živými dojmy ze shlédnutého filmu vymezení skutečného podílu malířova na filmu. Ka její vernisáži sám tehdy režisér filmu Jiří Weiss připomenul, ze podobná bezprostřední účast výtvarného umělce na vzniku filmu je mu dobře známa jedině z praxe kinematografie mexické. Na výstavě mexického umění v Praze /roku 1955/ byla také řada návrhů na Pernandezův film „Vesničanka", ale to byly spíže jen základní kompoziční výjevy, nevyčerpávající plna tuto širokou možnost. Až v Janečkovi se vyskytl malíř, který nejen navrhl kostýmy, ale ilustrováním scénáře připravil 1 nejvýraznější výjevy filmového děje.
„Obrazy Janečkovy inspirovaly kameramana i mne a některé scény jsme přímo převzali", svěřil se v katalogu tehdejší výstavy sám Jiří Weiss. Malířův přínos je nejmarkantnější zvláště v těch filmových partiích, kde je vystupňováno baladické ladění příběhu, jehož lyrické pauzy byly nejbližší Janečkovu založení. Tak byla uchována i základní atmosféra filmu, ve^svém napětí určená právě malířovými návrhy, z nichž režisér v úplnosti převzal například setkání Jany s otčimem ve večerním tichu opavského parku, kde mezi Stihlými stromky prosvítá zář lampiónů. Janečkova účast šla až tak daleko, že samotný kresebný charakter jeho návrhů, zvláště příznačná nadhledovost a polocelkovost těchto kreseb, velmi instruktivně vyhověl potřebám kamery a jejím světelně dramatickým tendencím. Účast výtvarníkova při vzniku filmu tak rozhodující měrou projevila v konečném díle, aniž narušovala autonomní proces kinematografické tvorby a její specifičnost. Zároveň se tu ukázalo, že podíl výtvarného umění na vzniku filmu, aí již přímý či nepřímý, není nijak do filmu uměle vznášen, ale odpovídá vlastní bytostné podstatě filmu, jež zůstává především záležitostí výtvarnou.
V českém filmu najdeme dosti příkladů, kdy se tvůrčí pracovníci nechali inspirovat stylovými principy a kompozičními zásadami výtvarné tvorby, nebo tvarovou představivostí vlastních umělců, přivolaných za filmové spolupracovníky.
Jen alespoň jeden příklad výtvarně kultivovaného filmového pracovníka, jenž zvláště ve filmu „Dědeček automobil" dosáhl vyloženě výtvarných účinků. Byl jím režisér Alfréd Radek. Velkou zásluhu na filmu měl ovšem přizvaný umělecký poradce, malíř a grafik Kamil Lhoták, jenž celému filmu vtiskl jímavou poezii svých obrazů, evokujících kouzlo starých strojů, zvláště motocyklů a aut, zcela v intencích scénáře a jeho literární předlohy /román Adolfa Branalda/. Ze vzájemné spolupráce režiséra a výtvarníka vzniklo dílo, jež je další názornou ukázkou, jak tvůrčím způsobem obohatit výrazové možnosti filmu současným malířstvím, aniž by se ztrácela umělecká specifičnost kinematografické oblasti. Výtvarníkovo poslání ve filmu, dosud se omezující spíš pasivní úlohu architekta Či kostýmního návrháře, tu dostalo smysl a význam.
Režisér a scénárista Jiří Weiss se narodil v Praze. Po maturitě vstoupil na právnickou fakultu Karlovy university, ale studie nedokončil. Věnoval se žurnalistice. Seznámil se s Via. dislavem Vančurou, u kterého se stal asistentem kamery avantgardního filmu „Marijka nevěrnice", natáčeném v exteriérech tehdejší Podkarpatské Rusi* Potom Weiss natočil amatérský film, který byl vyznamenán v soutěži amatérských filmů při MFF v Benátkách v roce 1935 /ttZe soboty na neděli"/. Natočil ještě několik filmů, které byly vesměs vyznamenány* Těsně před příchodem nacistů se Weissovi podařilo uniknout do Anglie. Zde vytvořil několik dokumentárních filmů a pracoval i jako válečný zpravodaj. Po válce se vrátil do vlasti a v rooe 1947 natočil svůj první Český dlouho metrážní film „Uloupená hranice". Dále to byly filmy: „Poslední výstřel", „Můj přítel Fabián", „Hra o život", „Vlčí jáma", aj.
Prameny :
- archiv autora
- Jerzy Flazevski: Filmová řeč
- Luboš Hlaváček: Nesmrtelní ve filmu
- Šárka a Luboš Bartoškovi: Filmová profily -Jan Wenig: Film a výtvarná umění
Adresa autora: Miroslav Hanuš, diplomovaný technik, Pardubice-Polabiny II, Bělehradská 271.
