Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Setkání pamětníků Silver A ve Zlaté štice
9. ledna t. r. se v hotelu „Zlatá štika“ v Pardubicích sešli z iniciativy Památníků
Lidice a Ležáky pamětníci Výsadku SILVeR A a heydrichiády na Pardubicku. Ze
setkání otiskujeme projev našeho člena dr. R. Brože a fotografie pořízené Mgr.
J. Štěpánkem. Redakce ZKPP
PaedDr. Radovan Brož, Pardubice:
Stateční, kteří přežili
(text příspěvku pro setkání „Silver A v paměti tří generací“ v Pardubicích 9. 1. 2009)
Vážené dámy, vážení pánové!
Po každé válce staví vítězné národy svým padlým pomníky, odhalují pamětní desky, jistě právem. Ale jsou zde tisíce statečných, kteří se na vítězství podíleli a kteří přežili. Chci jim věnovat tento příspěvek.
Protože dnešní setkání je věnováno výsadku Silver A a jeho spolupracovníkům, začnu od časného rána 29. prosince 1941. První, kdo podal npor. Alfrédu Bartošovi a čet. Jiřímu Potůčkovi po seskoku pomocnou ruku, byl řídící školy v Podmokách Josef Glos, který je nechal přespat a později s desantem i zpravodajsky spolupracoval. Druhou noc došli Bartoš s Potůčkem do Hošťalovic ke Kosteleckým, příbuzným milé Alfréda Bartoše Věry Junkové. Rtm. Josef Valčík našel své první statečné v Mikulovicích u Pardubic. Domů ho od rybníka dovedl dvanáctiletý Adolf Švadlenka a po prolomení nedůvěry se ho ujal jeho otec spolu s Františkem Valentou. Ten také válku přežil. Při zatýkání v Pardubicích se pokusil o sebevraždu, byl však zachráněn a díky odvaze lékařů strávil skoro tři roky v léčebnách v Havlíčkově Brodě a Bohunicích. Stejně byla zachráněna i paní emilie Chrbolková z Mnětic, u které se léčil a odkud vysílal Jiří Potůček. Z rodiny Tycovy z Dražkovic, která se postarala o převoz vysílačky od Poděbrad, přežil Josef, jeho švagrová Anna a její tehdy osmiletý syn Jiří, který se výpravy do Poděbrad zúčastnil. O vystavení protektorátních dokumentů se zasloužil evangelický farář František Dobiáš ze Semtěše na okraji Železných hor, který dodal křestní listy zemřelých farníků. Po věznění v KT Buchenwald a Dachau se v květnu 1945 vrátil na svou faru, aby byl po nástupu komunistů znovu pronásledován. Pracovní knížky zařídili holičtí – starosta Antonín Pfeifer, úředník nemocenské pojišťovny Josef Klepáč, veterinární lékař Josef Tichý a Rudolf Drašner z Velin. Také tato skupina nebyla zatčenými vyzrazena a později pomohla i desantu Barium a partyzánům brigády Mistr Jan Hus. O ubytování se mimo popravené odbojáře starali i Václav Krupka st. z Dašic, který přežil KT Buchenwald, ale na následky věznění zemřel v r. 1952. Velkou měrou pak jeho syn, bývalý důstojník čs. armády, po okupaci zaměstnanec elektrárenského svazu – Václav Krupka ml. Ten byl po přímluvě své ženy Hany u gestapa poslán do nelikvidačního KT Flossenburg, přežil na konci války pochod smrti a potom celá léta musel obhajovat svoji čest. Také jeho žena, až do svého zatčení velice statečná spolupracovnice, se dožila osvobození. Víme ovšem za jakou cenu. Z rodiny Krupkovy žije v Pardubicích pí Blažena Kvapilová, sestra Václava Krupky ml.
Díky fingovanému rozvodu unikla smrti i paní Jarmila Košťálová, choť hoteliéra a dcera bývalého ministerského předsedy Františka Udržala. Z dalších pardubických ubytovatelů a dodavatelů zpráv nebyli prozrazeni manželé Ludvík a Marta Balcarovi ze Skřivánku, Václav Benda, obuvník z Dašic, ing. Bořivoj Cigánek, který z Telegrafie sháněl náhradní součástky k vysílačce Libuši, Zdeněk Deršák a ing. Jiří Huráň z elektrárenského svazu, Ferdinand Čihák ze Sezemic, který přinášel zprávy z explosie Semtín, Vlastimil Filler, Stanislav Christen, strýc Alfréda Bartoše rovněž ze Sezemic, který s výsadkem prokazatelně spolupracoval. Dále paní Marie Hrabová z rybářské stanice v Bohdanči, kde byl na čas umístěn telegrafista Potůček, paní Anna Hájková z Trnové, pan František Hovora z Pardubiček. Tomu poskytla téměř tříletý ilegální asyl rodina rolníka Čeňka Míči z obce Brambory nedaleko Semtěše. Kdo mohl projevit větší odvahu vzdor vyhláškám a hlášením pojízdných megafonů o rozsudcích smrti pro přechovávatele nepřátel říše?
Poskytnutím bytu i stravy pomáhali i Bohumil Horák, František Kravař, Jan Nováček z Rosic nad Labem, manželé Karel a Anna Pokorní z Trnové a sedlák Josef Sůra z Hradiště na Písku. Alfréda Bartoše zaměstnal v pojišťovně František Plucha. Zde musím jmenovat i vrchního četnického strážmistra Jaroslava Pernta, který na stanici ve Vrdech-Bučicích likvidoval případ křestního listu zesnulého Josefa Motyčky, jehož jméno používal velitel Silveru A. Svobody se dočkala i paní Anna Vašková, která porodila dvojčata čtyři dny před popravou svého manžela Jindřicha, správce lomu v Ležákách, kterou lékaři nechali dlouho v porodnici i její švagrová Marie Vašková, která byla vězněna v KT Ravensbrück a i ona přežila pochod smrti. Důležitá, byť otřesná svědectví, vypověděli po konci války správce pardubického krematoria František Dalecký a řidič Jaroslav Charypar.
Až nyní se dostávám ke statečným obyvatelům obce Ležáky, ačkoliv vysílačka Libuše byla umístěna v lomu Hluboká již od 4. ledna 1942.
Ze Švandova mlýna se zachránili tři jeho obyvatelé. Sestry Jarmila, které v době ležácké tragedie byly dva a půl roku a o něco víc než rok stará Marie. Obě sestry Štulíkovy byly jediné, které ze třinácti ležáckých dětí nebyly usmrceny. Byly dány do německých rodin a určeny k poněmčení. Po válce se vrátily díky pátrání repatriačních úředníků, vystudovaly střední pedagogickou školu v Litomyšli, vdaly se a měly děti. Paní Jarmila Doležalová, která je se svou dcerou činná i literárně, sedm, paní Marie Jeřábková dvě. Obě žijí ve Včelákově. Byly statečné tyto dívenky? Jistěže a hodně. Byly odtrženy od rodičů, dalších dětí. Musely si zvykat na nové, německé prostředí. Jistě horší byl asi jejich návrat, kdy nastoupily do české školy, slovo česky neuměly a kdy se teprve dozvídaly, co se stalo v Ležákách za tragedii. A tak se stalo, že Ležáky nevymřely.
Třetím přeživším obyvatelem mlýna byl učedník z Pusté Rybné Jan Pavliš. V den vypálení Ležáků byl jako každou středu v mlynářské škole v Pardubicích a při návratu vlakem do Vrbatova Kostelce již Ležáky hořely. Ujel na kole do Pusté Rybné, ale přesto byl ještě v srpnu povolán gestapem k výslechu. Dále se zachránil František Pelikán ze Včelákova, který přežil KT Buchenwald. Byl to otec Marie Štulíkové a dědeček obou výše jmenovaných sester.
Smrti ušli i muži, kteří byli v té zlé době na práci mimo Ležáky. Zdeněk Hrdý, který pak v řadách partyzánů mstil padlé ležácké, bratři Bedřich, Bohumil a Josef Čechové, Bohumil Sýkora, nasazený na práci v Německu. Také zatčený Václav Pelikán, kterému ještě nebylo plných patnáct let a tak byl po intervenci četníka Novotného propuštěn a zůstal sám na hospodářství ve Včelákově. Prozrazeni nebyli ani členové odbojové skupiny „Čenda“ bratři František a Josef Doležalové z Habrovče, Josef Polák z Dřeveše, Rudolf Choutka ze Skály, Bohuslav Holub z Dachova a četníci Jaroslav Kotáb (vedoucí skupiny), František Brčák a Josef Lorenc, stejně jako inspektor finanční stráže Ladislav Štulík. Absolutnímu trestu ušel starosta Miřetic Karel Blatník, který byl již ve vězení za poslech cizího rozhlasu. Neprozrazen zůstal i včelákovský farář František Král, obeznámený s provozem vysílačky, který uschoval úspory Josefa Štulíka a hajný Hudec, který na Tonarově hájence nad Majlantem ukrýval Zdeňka Hrdého.
Zvláštní úctu se cítím povinován vyslovit paní Marii Kouřilkové z Rosic nad Labem, tetě Jana Pavliše, která dobrovolně nastoupila do autobusu odvážející ten nešťastný den ležácké na smrt na pardubický Zámeček a starala se o jejich děti i při převozu do Prahy.
Závěrečným dílem tragédie skupiny Silver A byl přesun telegrafisty Jiřího Potůčka na Červenokostelecko kde se o něj starali odbojáři ze skupiny S21B. Při krutých výsleších na královéhradeckém gestapu z nich zůstal nezrazen horník Antonín Němeček, který po noční směně odjel na kole do Rosic nad Labem pro Potůčka a vysílačku a téhož dne se s nimi na kolech po ujetých cca 180 km vrátil. Odveta německých orgánů se vyhnula i manželkám zavražděných odbojářů Zdeňce Hamplové, emilii Hejnové, Jarmile Geislerové, Marii Klikarové a Vlastě Schejbalové a jejich dětem, vč. dětí statečné rodiny Burdychovy. Ze skupiny S21B nebyla dále vyzrazena jména Ferdinanda Pohnera, Josefa Matějky, Josefa Čapka, Josefa Rudolfa, Karla Kulta, Oldřicha Štočka, Stanislava Krauseho ani Anny Petrové.
Ačkoliv se těch jmen zdá na jeden krátký příspěvek příliš, zdaleka nejsou všechna. Všem je třeba vzdát patřičnou čest a obdiv. O jejich osudech by se dalo napsat mnohem více. Úcta patří samozřejmě těm padlým, kteří je nezradili. Pokud by tento příspěvek vzbudil Váš zájem o historii skupiny Silver A, obracím Vaši pozornost na literaturu autorů Doležalové, Ivanova, Jelínka, Kyncla, Nývltové, Šímy, Schildbergera, Žižky a dalších. Je na nás, aby neplatil citát francouzského spisovatele Alberta Camuse: „Je údělem hrdinů a mučedníků, být zapomenut nebo zneužit.“
Děkuji Vám za pozornost.
