Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Žijí mezi námi - Eva Filemonová

obrázek k článku O JEDNOM STARÉM DOMĚ A DVOU JUBILEÍCH V OSTŘEŠANECH
Na kraji Ostřešan stojí zajímavý dům. Je velmi starý a krásný. Jeho počátky mohou sahat až k Přemyslovcům, ale tahle původně zemanská tvrz rozhodně pamatuje doby Jiříka z Poděbrad. Víc se dozví ten, kdo si ve Zprávách č. 1-2 z roku 1989 nalistuje stranu 2. V tomhle nejstarším domě v Ostřešanech, uprostřed svých obrazů a plastik, oslavila malířka a sochařka Eva Filemonová v prosinci své šedesáté narozeniny. Ja to jistě krásné jubileum, ale asi jen málokdo se při něm za svým životem ohlédne s takovým pocitem, jako právě naše jubilantka. Jmenovala se totiž za mlada Eva Chvojková a její tatínek Jaroslav Chvojka byl majitelem známé ostřešanské cihelny. A to byl důvod, proč mladá Eva jako "nepřítel lidu" byla v roce 1949 vyloučena ze studia na všech školách v republice a třicet let musela těžce ... Ne, nechrne toho, jejím přáním bylo nerozebírat tuhle smutnou minulost. Šedesátiny Evy Filemonové nejsou jediným jubileem v domě, jejímu manželovi, dlouholetému hudebnímu režisérovi brněnského rozhlasu, zakladateli BROLNU hudebnímu skladateli Emanuelu Kuksovi bylo v dubnu sedmdesát let. Měl podobný těžký osud jako jeho žena.

Obě ostřešanská jubilea oslavil velký koncert, veřejná nahrávka brněnského rozhlasu a televize v Dolních Kounicích. Koncert z díla Emanuela Kuksy byl spojen s výstavou děl několika výtvarných umělců, včetně Evy Filemonové a fotografií jejího syna Dr. Borise Fílemona.
To bylo ale Brno. Škoda, že ve východních Čechách, kde oba umělci tráví podzim života, neměla jejich jubilea ohlas větší, vlastně žádný.
Respektujeme Vaše přání a nebudeme se k těm těžkým letům Vašeho života vracet. To ale neznamená, že se neohlédneme až do dětství. Vždyť i když jste prožila půl života na Moravě, kořeny máte tady v polabské nížině ...
Dětství jsem měla v Ostřešanech překrásné. Strýček Karel Chvojka, tatínkův bratr, tady měl největší statek ve vsi, myslím pokud jde o budovy, polí nejvíce neměl... Náš dědeček měl tři děti. Nejstarší byl můj tatínek, to byl člověk všestranně nadaný, takový Edison, samé nápady, jmenoval se Jaroslav Chvojka. Druhý syn byl Karel Chvojka, ten zase rozuměl zemědělství, takže dostal statek. Tatínek dostal cihelnu s tím, že byla zatížena sedmsetpadesáti tisíci věna pro jeho sestru. To bylo to třetí dítě.
Mé dětství tady bylo krásné, především proto, že jsem byla stále mezi lidmi a také zvířaty i hodně v přírodě. Mé holčičí hračky - to nebyly panenky, prvně jsem v kočárku vozila knížku, vím, že na ní bylo sluníčko. Později jsem vozila ráda zvířátka, hlavně živá, nebo alespoň medvědy,plyšové. A pokud jde o panenky, ty jsem si dělala sama od tří let. Vždycky jsem přišla do cihelny, že prosím půlcihelku a z té hlíny jsem si dělala pajduláky. To byla moje nejmilejší hra a vlastně počátky mé tvůrčí činnosti, jak vidíte velmi rané. Ty grafické listy tady na stole jsou opravdu krásné, je to kus umění i dokonalé řemeslné práce. Děláte je ráda ?
Ptáte se právě na grafiku, ale já jsem především malířka a sochařka a grafikou se zabývám poměrně málo. Víc dělám oleje, pastely, akryláty a ponejvíce figurální věci. Při malování se zaměřuji na podtext vysloveně ekologický a já sem beru i mezilidské vztahy.
Když už jsem u ekologie, já jsem tady znala každičký pole v katastru a po devětadvaceti letech jsem je našla v hrozném stavu, udupaná na mlat, oraná často i s kopce do kopce. Pamatuji se jako dítě na ten ohlušující koncert žab v rybníku za cihelnou, muselo jich tam být bezpočet. Když jsem se vrátila, ticho, nebyla tam jedna, jediná. Ale teď už se to zase zlepšilo a žáby se zase začínají vracet. Asi není tolik peněz na chemické práškování. Ale jen návrat do přírody, kterou jsem tady znala z dětství, byl otřesný.
Život umělce, plný hledání a tvůrčí snahy dokonale vyládřit své pocity, to jistě není život lehký. Co je pro vás na něm nejtěžší?
Nejtěžší pro mne by byl život bez malování. Já bych bez toho nemohla žít, to je pro mne jako dýchání. Ale vůbec nejtěžší v životě, a nejen pro umělce, je asi uklidit sám v sobě, nevzpomínat příliš na to, co bylo, vyrovnat se se všemi stresy, co přicházejí z venku za vámi. Prostě vzít to všechno objektivně, z nadhledu, se snahou pochopit toho druhého, křesťansky odpustit a dívat se dopředu ...
Kamkoliv se tady člověk podívá, samé umění, sgrafita, fresky, na stěnách obrazů jako v galerii, hudební nástroje, noty... Zní tady často hudba ?
Každý den, tedy jen od rána do dvanácti hodin. To pak manžel zavře klavír, naobědvá se a jde na zahrádku. To ho uklidňuje a psychicky drží. O mužově hudbě se nehovoří snadno, o té se ani nedá moc mluvit, ta se musí slyšet. On také není jen hudebník, je literárně činný, píše třeba eseje. Napsal na příklad text ke své"Hudbě o barvách", která se hrála na tom kounickém koncertu, ten text zpívali členové brněnské opery. Vyzná se v rozboru básní jako univerzitní profesor, vlastně musí, protože je hudebník a rytmus je mu vlastní. U něho je všechno metafora, je to jakési obrazové psaní. Každá jeho povídka je vlastně báseň v próze.
Mluvili jsme o tom, že kořeny máte tady, v polabské nížině pod Kunětickou horou. Jaký je váš vztah ke "Klubu přátel Pardubicka?"
Oba jsme členy klubu a rádi čteme "Zprávy". Na schůze ale nechodíme, to nám musíte prominout, je to přece jen pro nás z Ostřešan trochu z ruky a pak my prostě nemáme čas. Ale k úrovni vašeho, tedy vlastně našeho časopisu, mohu výboru jen gratulovat. To není zdvořilost, známe například podobný časopis na křídě na jižní Moravě, ale ta úroveň se nedá srovnat. Zřejmě v té křídě to není. Rádi čteme zvláště články z historie umění, archeologie, osudy zajímavých lidí a to všechno ve "Zprávách" nacházíme. Klub přátel Pardubicka a Východočeské divadlo se ve své spolupráci zaměřily v poslední době na společné výstavy ve foyeru VČD u příležitosti divadelních premiér. Teď v lednu například to je výstava prací Ing. arch. Jiřího Vopršala, významného scénografa VČD z doby éry uměleckého ředitele Karla Nováka. Co kdybychom v divadle uspořádali výstavu Vaši jako členky Klubu přátel Pardubicka?
Velice ráda ...
Alespoň by Vás i čtenáři našich "Zpráv" poznali trochu blíže, nejen z těchto pár řádků našeho rozhovoru. Je to zatím jen nápad, ale budeme se těšit, že nezůstane jen při něm.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem