Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
90 let pardubické atletiky - 2. část
Konec války znamenal ovšem konec činnosti malých předměstských klubů a jediným činným zůstal SK Pardubice. Na konci roku 1947 obnovuje činnost i atletický odbor Sokola Pardubice I. s ved. „all round" sportovcem Zdeňkem Strnadelem. V čele málo početného SK Pardubice stojí René Klečka. Po schválení zákona o sjednocené tělesné výchově přecházejí jeho členové nejdříve nakrátko do Městského závodního klubu (MZK) a vzápětí na to do Sokola I. Pardubice (1948). Do oddílu nacházejí cestu atleti, kteří přišli do Pardubic za prací nebo studiemi (ing. Rendko), vracejí se odchovanci z vojny, z nichž se pravidelných tréninků ujímá Jirka Koubek, dále Bureš, vynikající výškařský odborník a dobrovolný oddílový lékař MUDr. Karel Špilar, Zdeněk Hrabánek, organizační a statistický fenomén Jirka Dašek. Oddílu krátce předsedá Ludva Beck, všestranný atlet let třicátých. S atletikou začínají Šťastný, Buchart, Boček. Družstvo žáků vede v té době Jindra Soukup. V roce 1949 dochází k dohodě o užívání dráhy letního stadiónu pro atletiku. Přesto se řada menších závodů odbývá na třístovce „sokoláku". V sokolovně se odbývají i společné tréninky, kde se objevují i nové talenty ženské atletiky. Dvě sezóny startují atleti pod hlavičkou Slávie (1952-53), v roce 1954 se definitivně a na dalších 36 let stávají oddílem velké TJ Dynamo Pardubice. V roce 1953 - 54 startují dorostenci a někteří dospělí za Tatran Pardubice.Událostmi doby je čs. rekord Václava Čevony na 2.000 m na LS v roce 1951 a start družstev ÚDA Praha v čele s Danou a Emilem Zátopkovými v roce 1952. Také Východočeský maratón se koná 3 roky po sobě, jeho hlavním organizátorem byl známý rozhodčí atletiky i cyklistiky Václav Kulich.
Soustavná tréninková práce přináší velké úspěchy v podobě 2 mistrovských titulů ČSR, a to Mirky Fendrichové na 80 m překážek a Oty Šťastného na 400 m př. Mirka Fendrichova, která k atletice přešla z družstva sportovní gymnastiky, běží v temže roce rekord na 80 m př., reprezentuje v mezistátních utkáních á účastní se mistrovství Evropy v Bernu.
V roce 1955 pořádáme velké mezinárodní závody za účastí rumunských, polských a rakouských atletů, vč. pozdějších olympijských vítězek Manoliové a Balaszové. Při závodech překonává Mirka Fendrichova - Trkalová čs. rekord na překážkách (11,5). Z dalších vynikla všestranná hráčka a atletka Zdena Poláčková čs. rekordem na 100 yds, pro družstvo bodovaly Dáša Kučerová, Stána Fabiánova, Olina Jaňurová, Jana Hamplová, Eva Kučerová, Eva Janečková, Věra Rubantová, Vlasta Seibertová, Eva Winklerová.
V témže roce dochází k organizaci soutěží družstev. Na základě výsledků oblastních pohárů jsou muži zařazeni do celostátní soutěže, ženy do oblastní. Zde je na místě vyjmenovat alespoň základní kádr mužstva, který se o úspěch zasloužil. Byli to: Bareš, Boček, Jirásek, Náhlík, Jurajda, Krejčí, Hrabánek, Racek, Marvan, Douda, Krejčí, Pospíchal, Neč, Hotový, Brom, Zajíček, Boba, Šťastný, Holeček, Mejzlík, Kadeřábek, Šarbort, Kubáň, Šorf, Vykouk. Jarda Jirásek odchází do ATK Praha a na léta se stává oporou čs. čtyřstovky.
V r. 1956 se na stadióne neuváženě rekonstruuje atletická dráha, Velká cena se koná ve Slatiňanech a nedostatek tréninku má za důsledek pád mužů z vyšší soutěže. Naopak ženy se chopily příležitosti a muže v II. lize vystřídaly.
Ve vedení oddílu střídá po dvou letech Jiřího Krátkého Míla Rak (1957 - 1958). Velkou ztrátou je zásah tehdejších mocných, kteří ve vykon¬struovaném procesu odsuzují Jirku Daška na 3 roky vězení. Do čela atletiky se na mnoho dalších let staví Květoslav Skalický. Družstva mužů a žen vedou rovněž dlouhodobě a úspěšně Jirka Koubek a Ladislav Jičínský. V roce 1960 nastupuje na základnu atletiky první trenér z povolání Radovan Brož a Jirka Dašek se vrací z krimu. Výsledkem značného úsilí početného třicetičlenného funkcionářského a trenérského aktivu je velký rozmach atletiky v šedesátých letech. Hybnou silou jsou soutěže družstev dospělých i mládeže. Začíná se trénovat ve specializovaných skupinách a v amatérských podmínkách rostou výborní závodníci. Ve skupině ing. Bureše sprintéři s výkony 10,7 -10,8 (Lakomý, Pešek, Zenkl, Krajhanzl, Panchártek i s výbornou čtvrtkou, později ÚP břich). Ještě na konci padesátých let se formuje skupina vytrvalců v čele s Drahošem Pechánkem, dále Poupě, Douda, Pacholík, stále ještě Krejčí-Kapara, Struna, který dobývá tituly v družstvech na 25 km a maratónu. Pechánek vítězí v posledním maratónu na známé trati Pardubice, Přelouč, Bohdaneč, Hrádek, Pardubice v r. 1958, přesto není nominován na mistrovství Evropy. Ve středních tratích kromě Rudy Bočka, který spolu s dálkarem Barešem oblékne na 1 start i reprezentační dres, roste i velký talent dorostence Jaromíra Šlégra. Po odchodu trenéra Arnošta Křivky, který s dalšími zakládá atletiku na stadiónu Rudé hvězdy, odcházejí do nového oddílu i jeho svěřenci Boček, Brychta, Čermák, a Šlégr. Oporou skokanů kromě Bareše je i Ota Císař v dálce a trojskoku, dálku umí i Lakomý a Krajhanzl, dvojčata Jirka a Pavel Čechákové a později první Pardubák přes 2 m Jirka Ardelt ve výšce, Petr Žďárek v tyči (v té době kovové), ve vrzích dodnes klubový rekordman Jarda Cejnek, Kubera, kladiváři Eda Cestr a Jirka Rousek, oštěpaři s výkony na 65 m hranici ing. Sotona a Šarbort. I závodní chůze má u nás své vyznavače - Doudu , Nerada, Bažanta, Bohouše Cikána (vzpomeňte jeho exhibice při fotbalových zápasech), Méda, Konečného, J. Krinkeho. Tréninku běhu se věnují ing. Neč a ing. Valečka. Z jejich svěřenců vyniknou Trávníček, Machytka, Vaněk, Pešava, z dalších Jarda Fiala, Žid, Jirgl, Břešťan Láďa i Drago. Nad překážkami dlouho kraluje ing. Zdeněk Kosťálek, pozdější vychovatel generací žáků, přidává se J. Čechák, Kijak, Šembera.
Zásluhou jmenovaných a dalších bojuje družstvo mužů stále na špici I. národní ligy, v roce 1962 ji dokonce vyhrává a účastní se kvalifikace o ligu celostátní. Na rivalské utkání s Hradcem Králové přichází návštěva 3.000 diváků.
Ženská atletika prochází v r. 1957 krizí a družstvo žen je z II. ligy odvoláno. Až v roce 1959 se tvoří silné družstvo žákyň, které zůstává pohromadě i v příštích letech. V roce 1962 rozhoduje výbor znovu přihlásit do soutěží družstvo žen. Toto družstvo vyhrává v r. 1962 i 63 krajský přebor a kvalifikaci o národní ligu, ale postupuje až ve 2. roce, protože v r. 1962 nesplňovalo tehdejší podmínku mít alespoň 50% žen. Zásluhu má vedoucí družstva Láďa Jičínský, trenéři ing. Ruda Neč, Brož, ing. Báča. Z nejúspěšnějších závodnic začátku šedesátých let jmenujme: sprintérky Jágermanovou, Danihelkovou, GbuHcovou, Smejkalovou, Navrátilovou, Benešovou, běžkyně Těšíkovou, Votrubovou, Kolnerovou, Štrymplovou, Krčmaříkovou, skokanky a překáž kářky Novákovou, Poláčkovou Janu, Gubíkovou, Wágnerovou, vrhačky Seidlovou, Poláčkovou Jitku, Windemanovou, Menčíkovou, Rozinkovou. Milým překvapením je návrat Dáši Kučerové nyní už jen ve vrzích. Kádr postupné doplňuje Mrázková, Březinová, E. Benešová, Závorková. Z ligy už ženy nikdy nespadnou.
V roce 1959 se vracejí běžci na dostihovou dráhu Velké pardubické, kde potom pořádáme několikrát i mistrovství republiky v krosu. Zásluhou Oty Šťastného jsou založeny náborové závody o nejrychlejšího chlapce a dívku a Březinův pohár středoškoláků, zásluhou Radka Brože dovedeny bez přestávky až do současnosti. Současně pořádáme i pohár rozhlasu, odznak zdatnosti, běhy Mladé fronty i Záře, čtyřboj pionýrů i pionýrskou laťku. Tyto závody přivádějí každoročně na stadión i do terénu tisíce školáků celého okresu a tvoří základ pro výběr do družstev mládeže. Spolupráce s tělocvikáři základních i středních škol je výborná. Na tomto místě si připomeňme, že závody se nedají pořádat bez rozhodčích. Vždy jsme měli dost obětavých, snad se ostatní neurazí, když vzpomenu Frantu Růžičku, Rudu Sádka, ing. Karla Jelínka, Mílu Svatoně, Miloše Zycha, kteří chodí rozhodovat 3 desetiletí. Nesmazatelnou stopu zanechá i přes krátké působení v oddílu ing. Miroslav Flégl, který najde smrt v kladivářském sektoru.
Rok 1957 je začátkem mezinárodních klubových závodů. Hostíme atlety SC Motor Jena. Dále navazujeme kontakty a vzájemně zajíždíme na přátelská utkání do Meiningenu, Suhlu v býv. NDR, polského Walbrzychu a později Zielone Gory, Augsburgu (NSR). V roce 1966 k nám poprvé zajíždějí atleti z malého švýcarského městečka Hasle-Rúegsau a toto přátelství garantované na švýcarské straně manželským párem Heidi a Richardem Schmutzovými a opětované při recipročních návštěvách vždy asi po 5 letech nám drží dodnes.
Nezapomenutelné jsou výlety na Jungfraujoch a později Schilthom. Roku 1969 využíváme partnerství města se švédským, na severu ležícím městem Skelleftaeou a uspořádáme 14ti denní zájezd do Švédska a Finska. Letíme do Stockholmu, pak autobusem kolem Botnického zálivu, se závody v Skelleftei, Lullei a finské Haparandě a Sotkamu. Část výpravy závodila ještě za severním polárním kruhem v Kuusamu. Do Stockholmu se vracíme lodí z Turku.
