Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Půl tisíciletí sezemické školy
Doba existence většiny dnešních základních škol na pardubickém okrese se počítá na desetiletí, v nemnoha případech pak jejich stáří přesahuje stovku let. Sezemícká škola je jednou z čestných výjimek: v letošním roce "se dožívá" rovných 500 let prokazatelné existence, potvrzené zápisem v pernštejnském urbáři z roku 1494 1/. Tento fakt nevylučuje možnost, že v tomto městě existovala škola už dávno před tímto datem, spekulativně bychom mohli dokonce uvažovat o škole už při sezemic-kém klášteře. Starší písemné prameny než uvedený urbář neexistují a tak se musíme smířit "jen" s uvedenými 500 lety.
Tato významná událost by zasluhovala zpracování podrobné studie o této pro Sezemice významné instituci, ale rozsah článku dovoluje uvést jen drobné střípky z rozsáhlé mozaiky.
Nejstarší historicky doložená školní budova v Sezemicích stávala na par.č.34, tj. ve východní části dnešního Tyršova náměstí. Byla postavena mezi lety 1675 a 1713.Svému účelu sloužila ve stavu zcela zchátralém až do roku 1835. Tehdy byla požárem a pravděpodobně i "horlivým hájením občanstva" zcela zničena a vyučování se přeneslo do soukromých domů. Hned v dubnu roku následujícího byla započata stavba nové budovy proti zvonici. Nová škola se třemi třídami a s bytem pro učitele a podučitele byla dokončena v srpnu 1838.
Tato školní budova po pár letech už zcela nepostačovala. Např. ve školním roce 1863-64 navštěvovalo její tři třídy 390 dětí. I když absence bývala tehdy veliká, přece jenom učebny, jen o něco málo větší než dnešní panelákové obývací pokoje, byly nesnesitelně přeplněny 31. Za této situace i samotná budova velmi rychle chátrala - jak dosvědčuje pamětník - připomínala na počátku let sedmdesátých spíše pastoušku než stánek vzdělání 4/. Škola se navíc stále rozrůstala: od roku 1875 byla čtyřtřídní a od 1.ledna roku příštího už dokonce pětitřídní. Nové otevřené třídy musely být umístěny opět v soukromých domech. Začala jednání o stavbě nové školní budovy. Táhla se poměrně dlouhou dobu a narážela zejména na neochotu sezemických občanů prodat za rozumné ceny pozemky na stavbu 5/ v sousedství dosavadní školy. Stavba byla zahájena zjara roku 1897 a dokončena počátkem září roku 1898. Byla to škola na svou dobu řešená nesmírně progresivně. Vedle samozřejmého bytu pro řídícího učitele měla pět učeben, sborovnu, kabinet, tělocvičnu a cvičnou kuchyň, byla vybavena moderním nábytkem a zařízením, které sloužilo ještě po druhé světové válce. Plán této budovy, celého vnitřního zařízení, včetně výtvarných návrhů vstupních dveří a ozdobných mříží byly dílem tehdejšího řídícího učitele Františka Schillera 6/.
Stará školní budova byla přeměněna na učitelské byty, ale protože počet tříd neustále rostl, byla už po několika letech znovu vrácena svému původnímu účelu. Po založení měšťanské školy v roce 1920 se situace vyhrotila natolik, že všechny vymoženosti nové budovy byly po stavebních úpravách přeměněny na učebny. Situaci měla vylepšit stavba další školní budovy plánovaná na konec třicátých let. Plány zhatila nejprve hospodářská krize a potom okupace. A tak se stále učilo v podmínkách, které i německý okresní hejtman označil v roce 1942 za kritické a slíbil stavbu nové školy 7/. Pochopitelně svůj slib nikdy nesplnil a naopak v posledních měsících války sloužily obě školní budovy jako kasárny wehrmachtu a byly značně poškozeny. Ke stavbě ale nedošlo ani po válce, a to z důvodů víceméně tragikomických: MNV tvořený zástupci čtyř politických stran se nedokázal dohodnout na výběru stavebního místa 8/. Stav byl stále kritičtější a neřešila ho ani stavba dvoutřídní "školičky" otevřené v roce 1959. Třídy byly zřizovány v nevyhovujících provizoriích a na konci sedmdesátých let byla škola umístěna v šesti budovách, z nichž čtyři byly starší sta let (mj. na faře a v bývalém hostinci). Až v roce 1980 se splnil sen celých generací sezemických dětí i učitelů a byl otevřen moderní školní areál postavený podle návrhů ing.arch.S.Macase 9/.
Škola jakožto instituce měla pro Sezemice veliký význam nejen vzdělávací (v minulostí tu bývalo, jak dosvědčují zachovalé písemnosti, poměrně málo analfabetů), ale i kulturně - osvětový, především pak v minulém století. Tehdy učitelé stáli u zrodu spolku divadelních ochotníků (1836), čtenářského spolku (1863), Sokola (1864), Občanské záložny (1864) a hasičského sboru (1881). Škola dosáhla významných ocenění na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891. Učitelé školy jezdili přednášet o svých exponátech svým kolegům v Praze, v Německém Brodě, Táboře a dokonce až v Šumperku 10/.
První zprávy o sezemických učitelích podávají farní matriky uložené ve SOA v Zámrsku. Jde ovšem jen o jména s dodatkem, že se jedná o "správku školy", "kantora školního" či "kantora a regenschoriho". První v řadě známých sezemických učitelů stojí Mikuláš Lanškrounský, připomínaný v Sezemicích v letech 1654 -1726. Bližší podrobnosti jsou k dispozici až o v pořadí osmém sezemickém učiteli Samuelu černohorském, otci významného barokního českého skladatele Bohuslava Matěje Černohorského (1684-1742). Ještě více toho víme až o učiteli Antonínu Buchnovi, narozenému 6.2.1779 v Třebechovicích. Na sezemickou školu přišel ze školy kunětické v roce 1805 a působil tu až do roku 1857 (tedy 52 let!): v tomto roce (ve svých 78 letech!) odešel do penze a jeho stopa se v Sezemicích ztrácí 11/.
Významnou osobností byl v Sezemicích řídící učitel František Schiller (1844-1922), působící na škole v letech 1871-1904. Byl to člověk všestranně nadaný a vzdělaný, ovládal výborně matematiku a deskriptivní geometrii. Vypracoval nejen plán na novou školu a její zařízení, ale projektoval i některé další stavby ve městě (např. pseudogotickou kapli P.Marie u hřbitova), vypracoval výtvarné návrhy čtyř oken v presbytáři sezemického kostela ap. Spolu s ním na škole pak působili i o generaci mladší Josef Nešpor 13/ a Václav Gottwald 14/, Čeněk Váňa a Antonín Vendl.
První ženou, která se objevila v sezemickém učitelském sboru, byla manželka řídícího Schillera, industriální učitelka Marie Schillerová . Učila tu dívčím ručním pracem v letech 1875-1895. První literní učitelkou pak byla Aloisie Svatova. Ta zde ale působila jen první tři měsíce roku 1881. Nejvýznamnějšíze sezemických učitelek byla bezesporu Růžena Fialová působící v Sezemicích v letech 1904-1913, která byla inspirátorkou a realizátorkou žákovských divadelních představení a školních akademií.
Z celé mohutné množiny sezemických učitelů chci připomenout ještě alespoň dva muže. Oba zde působili za II.světové války a oba do Sezemic přišli z menšinových škol v zabraném pohraničí. Starší z nich, ředitel měšťanské školy Josef Siblík, rodák z Příbramska (1888-1960) proslul svou statečností právě v dusné době okupace. Pamětníci vzpomínali na jeho statečnou disputaci s německými důstojníky (znal výborně německy), kteří přišli zabírat školní budovy pro wehrmacht i na jeho činy, které nezasvěceným dnes připadají spíše jako recese. Za všechny alespoň jeden. Nad odpočívadlem schodiště hlavní školní budovy byla umístěna busta J.A.Komenského. Při inspekci v roce 1942 (!) nařídil okresní školní inspektor tuto bustu do 24 hodin odstranit. Ředitel Siblík splnil tento příkaz okamžitě. Zavolal školníka se štaflemi, vzal redispero, lahvičku černé tuše a na spodní okraj podstavce busty napsal kaligraficky KARL IV. Když se pan inspektor vracel z hospitace, jen prý odevzdaně zalomil rukama. Busta nad schodištěm válku přežila a byla odstraněna až na počátku padesátých let na rozkaz jiného už soudruha inspektora 15/.
Odborný učitel Jaroslav Panáček (1908-1992) přišel do Sezemic stejně jako Josef Siblík v roce 1939. Hned po svém příchodu se stal středobodem kulturně osvětové práce ve městě. Byl místním knihovníkem (pořádal literární pásma s význačnými umělci, např. Ludmilou Pelikánovou), kronikářem, výtvarníkem a dramaturgem spolku divadelních ochotníků J.K.Tyl, spolupracovníkem pěveckého spolku Bendi a hlavně pak aktivním předsedou sportovního klubu SK Sezemice. Při něm založil lehkoatletický oddíl dosahující pod jeho vedením pozoruhodných výsledků v rámci tehdejší atletické župy. Byl i literárně činný, napsal řadu povídek, příležitostných veršů, scének a pásem pro časté školní besídky. Chloubou školy bývají její úspěšní žáci. I těch měla sezemická škola celou řadu: vědci dr. Jan Štěrba-Bóhm a dr.ing.Ludvík Špirk, pedagogové Josef Pithardt a Josef Lédr, vojáci Karel Bezdíček, gen.František Horáček a mjr. Alfréd Bartoš a umělci Josef Pošva (malíř), Milan Sandhaus (herec), Josef Sedlařík (absolvent varhanního oddělení AMU). A to nejsou zdaleka všichni. Rád bych zcela na konec uvedl ještě zdánlivě bezvýznamného a zcela zapomenutého Jakuba Plecháčka. Ten byl jako záložní poručík 98.pěšího pluku v roce 1916 dekorován za statečnost zlatým odznakem Signum laudis, jedním z nejvyšších rakouských vyznamenání. Ještě než ve městě skončily nařízené povinné oslavy jeho hrdinství, přišla na místní četnickou stanici důvěrná zpráva: vyznamenaný poručík přešel se svými vojáky dobrovolně do ruského zajetí 16/.
Mimo školy obecné tu existovala v letech 1908-1933 živnostenská škola pokračovací s odděleními pro švadleny a obuvníky, od roku 1920 (jak již bylo uvedeno) újezdní měšťanská škola chlapecká a dívčí a od roku 1925 do roku 1933 i tzv.útulek, což bylo tehdejší označení pro školu mateřskou 17/.
Sezemická škola patřila v minulosti vždy k těm lepším v okrese a možná i v širším okolí. Přejme jí dobré učitele i žáky, aby si tuto pověst udržela nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti.
Poznámky:
1/ Pardubicko, Holicko, Přeloučsko II. - str.163.
2/ Kniha pamětností pro školu Sezemickou "A" - rkp.
3/viz poznámka 2.
4/viz ZKPP r.1981 - str.139
5/ viz pozn. 2
6/ Kronika obecné školy "B" - str.23
7/ Pamětní kniha města Sezemic, zápis za rok 1942.
8/ Podle svědectví mého otce Karla Gottwalda, tehdy odb. učitele a předsedy místní školní rady.
9/viz ZKPP r.1981 -str.233.
1O/vizpozn.2
11/viz pozn.2 12/ Pamětní kniha města Sezemic - str.383.
13/viz ZKPP r.1993 - str.223.
14/viz ZKPP r.1994 - str.34
15/viz pozn.8 16/ Josef Nešpor: Zápisky ze světové války (rkp)
17/ Pamětní kniha města Sezemic, příslušné roční zápisy
Karel Gottwald, Spálená 139, 533 04 Sezemice
