Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická městská zeleň po druhé světové válce
Období po druhé světové válce znamenalo nejen v Pardubicích, ale prakticky v celém Československu obrovský úpadek odborné zahradnické práce. Profese zahradního architekta začala být považována za projev buržoasního snobismu, funkce městského zahradníka byla zrušena.
Údržba zeleně byla postavena z hlediska organizační struktury na úroveň prací popelařských a metařských, z hlediska finančního ocenění dokonce hluboko pod tyto práce /tento přístup přes určité změny v posledních dvou letech přetrvává dodnes a projevuje se z hlediska správce veřejné zeleně, kterým jsou Technické služby města Pardubic, momentálně nejpalčivěji při uvolňování finančních prostředků na nákup mechanizace usnadňující zakládání a údržbu zeleně./
Přesto nelze říci, že by se po celých uplynulých Čtyřicet let zeleň nezakládala nebo se o ni vůbec nepečovalo. Urbanistický trend sice zpravidla nepřál vzniku nových samostatných městských parků s náročně jdi mi sadovnickými úpravami, jaké známe od nás z předválečné doby nebo ze současnosti ze zahraničí, nová městská sídliště však byla situována do poměrně rozsáhlých ploch zeleně.
Problém sídlištní zeleně nikdy nebyl a dosud až na výjimky není v jejím množství, je však v její kvalitě.
Na zřízení zeleně se zvláště od 2.poloviny 60.let v projektech obytných celků pamatovalo dostatečnými Částkami a vlastní projekty mívaly zpravidla 1 přijatelnou kvalifikační úroveň, většinu projektů se dokonce dařilo víceméně úspěšně realizovat a předat do užívání. Kamenem úrazu se však stala následná údržba.
Prvním neštěstím pro tuto údržbu byla skutečnost, že většina zeleně byla zakládána na plochách zdevastovaných stavební Činností. Od 70.let dokonce zákon o ochraně zemědělského půdního fondu výslovně zakazoval použít pro sadovnické úpravy ornici a výsadby dřeviny a trávníky se zakládaly na nejhorších půdách. Dřeviny proto krněly a hynuly, trávníky zůstávaly řídká a nekvalitní.
Dalším velkým problémem se stala nekoordinovanost výstavby a nedostatečná kvalita provedení podzemních inženýrských sítí. Mnoho zelených ploch bylo během let úplně zničeno ustavičnými překopy. Svůj vliv na devastaci sídlištní zeleně mělo i zcela nelogická trasování chodníků a tvary ostatních zpevněných ploch, minimum pěkných a účelných dětských hřišť a nedostatek garáží a parkovacích ploch.
Největší tragedii pro sídlištní zeleň však znamenalo naprostá znevážení odbornosti, potřebná pro její ošetřováni. Prakticky veškerá iniciativa se přenechala občanům a dobrovolným laickým brigádnickým akcím. Obyvatelé domů v dobrém úmyslu, ale naprosto bez znalosti věci. vysazovali stromky získané s toul neznalostí věci občanskými výbory, stříhali keře a zřizovali před svými paneláky záhonky s květinami /a nezřídka i se zeleninou/. Neexistovala prakticky možnost, jak tyto práce koordinovat a dát jim alespoň částečnou odbornou úroveň. Velké množství vysazených rostlin proto uhynulo - aí už třeba proto, že se nenašla síla schopná vysazené stromky aspoň zalít, nebo proto, že se vysadily druhy pro dané podmínky naprosto nevhodné.
Ty rostliny, které přežily, však také nezůstaly vždy bez problémů. Pomineme-li skutečnost, že bohaté laické dosadby místy úplně znehodnotily záměr projektanta při zřizováni sadovnické úpravy, nelze přehlédnout, že mnohé dřeviny, dnes stíní do bytů, poškozuji budovy, příliš husté a nesourodé výsadby trpí chorobami a škůdci a vedou ke vzniku nekvalitních stromů a deformovanou korunou, hrozících rozlamováním větví a vývraty. Nevhodná druhová skladba se zaměřením na levné a snadno dostupné, bohužel však většinou krátkověké dřeviny /zejména břízy, topoly a některé druhy javorů/ staví dnes odborníka před problém obnovy porostů. Obyvatelé přilehlých domů. kteří se většinou vlastníma rukama zasloužili o to, že stromek vůbec vyrostl, se z pochopitelných důvodů brání jeho dnešní likvidaci. Téměř každé kácení znamená zdlouhavé vysvětlování, které i přes značné úsilí nebývá vždy pochopeno. Mnoho lidí si neuvědomuje, že je mnohem lepší, když na daném území rostou dva -tři kvalitní, zdravé vyvinuté stromy, než nesourodá smět desítek slabých pokřivených jedinců. Stejně tak lidé nechápou, že když strom doopravdy stíní, je lepší ho skácet, než provádět jeho nepřirozené ořezávání. Neuvědomují si, že velké řezné rány jsou branou infekce a tak jako tak dříve nebo později vedou k zániku stroma, strom je navíc mnohem méně odolný ke zlomeni větrem, o vzhledu takového jedince ani nemluvě.
V dnešní době -již alespoň na kompetentních místech na pardubické radnici nikdo nepodceňuje práci odborníka - sadovníka. Při Radě města Pardubic byla v rámci komise pro životní prostředí zřízena samostatná subkomise pro zeleň. Jejími Členy jsou výhradně odborníci se zahradnickým vzděláním a s praxi v projekci, realizaci nebo údržbě okrasně sadovnických a krajinářských úprav.
Komise postupně připravuje program regenerace městské zeleně však jednak závislá na výši finančních prostředků, které si město bude moct dovolit na zakládání a rekonstrukce zeleně vynaložit, a jednak do značné míry i na tom, jak rychle naši spoluobčané pochopí, že pro radikální změny ve prospěch městské zeleně je třeba provést i mnoho velmi nepopulárních zásahů - včetně kácení stromů.
