Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Pardubické sady
Minulost pardubických sadů je poměrně krátká. Nebyly ale žádné šlechtické paláce s rozsáhlými zahradami a pardubický zámek měl sice valy a široký ochranný zátopový pás, ty však nebyly sadově upravovány. Snad až začátkem 19«století /podle J.Sakaře/ vyzdobila vrchnost zámecký val révou a štěpím, tedy valy sloužily jako sad užitkový. Pardubickému sadovnictví dal základ plukovník Saiman z kyrisnického pluku Summarlva roku 1819. Nechal vybudovat stezku k .Vystrkovu", která spojovala město od kláštera /dnešního Komenského náměstí/ s osamocenou osadou a dvorem "U kostelíčka". Tuto stezku osadil stromořadím a tím vzniklo prostředí k velmi oblíbeným procházkám. Občanské sdruženi doplnilo tuto stezku tak, Že proměnilo lúalé Olšinky, což bylo záplavové pásmo na pravém břehu Chrudimky, v rozsáhlý sad, který sahal až k dnešním mlýnům. Toto sdružení také zřídilo topolovou alej od Zelené brány po dnešní třídu Míru ke svatojánskému kostelu a dále podél tehdy nezastavěné cesty na západ, dnešní Palackého třídy, kolem kaple sv.Marka až ke kapli sv. Trojice, která byla též oblíbeným cílem vycházek.
0 sadové úpravy Malých Olšinek se zasloužil Jindřich Jelínek, který byl od roku 1823 do 1829 purkmistrem. Plány na další nápravy narážely na nedostatek prostředků. Až roku 1879 bude poskytnuto 5 000 zl., za které byly provedeny úpravy dle návrhu zahradníka Kouta. Tyto sady byly nazvány Bubeníkovými k uctění památky tohoto zasloužilého starosty.Dalšímu šíření těchto sadů na jih proti proudu Chrudimky bránil ohyb Chrudimky, který byl odříznut při regulaci roku 1910. Tak vznikl Matiční ostrov a další možnost sadových uprav.
Druhým velkým sadem je park na Vinici o ploše cca 2,1 ha. Jeho základ byl zřízen roku 1903 Okrašlovacím spolkem. Konečná úprava byla provedena dle návrhu pražského zahradního arihitekta F.Thomayera roku 1908. Podle návrhu F.Thomayera vznikl roku 1911 i parčík u divadla, který byl znovu upraven roku 1921 pardubickým mostským zahradníkem architektem Václavem Vetešníkem. Jím je také ovlivněn vývoj pardubických parků až do druhé světové války. Ve dvacátých letech byla provedena dle jeho projektu úprava části zámeckých valů a pod nimi v nově zřizovaných městských sadech u děkanství byla založena první pokusná zahrada pro pěstování Jiřin v Československu. To bylo na podnět Cs.národní jiřinkářská společnosti, založená 1926 se sídlem v Pardubicích.
V roce 1931 byl v Pardubicích ustaven výstavní výbor připravující celostátní výstavu tělesná výchovy a sportu v Pardubicích. Pro výstavu byly upraveny tzv. zámecká louky pod valy a jejich sadovou úpravou byl opět pověřen architekt V.Vetešník. Tento komflex na ploše cca 10 ha byl zapomenutou plochou za městem - větlnou močál a hráz se starým pernštýnským kanálem - pokračováním Městské Struhy od kostela na západ. Plocha byla ve strašném stavu, sloužila jako skládka odpadů a každoročně byla navíc zaplavována povodní. Již v říjnu 1930 byly, provedeny první meliorační práce /za pomoci pardubická vojenské posádky/, při nichž bylo zatlučeno 3600 dřevěných pilot a voda byla svedena do několika jezírek. Na jaře 1933 byla provedena výsadba kolem výstavních pavilonů a po jejich likvidaci v říjnu téhož roku došlo k dosázení uvolněných ploch. Z té doby pocházel i základ alpina u zámecké zdi, které bylo dobudováno 1934. /V 70.letech se pokoušel Klub přátel Pardubicka je obnovit z iniciativy Ing.Stibice/. Sadové úpravy navázaly na jiřinkovou zahradu a celý park měl výměru 70 510 m2. Jiřinky se v sadech vysazovaly ve stále větší míře a Pardubice se jimi staly světově proslulá. V době největáího rozkvětu tu bylo soustředěno okolo 960 nejrůzně jších druhů a docházelo i k výměnám 8 dalekou cizinou, mj. Amerikou a Japonskem. Proto se vžil pro dnešní Tyršovy sady ne oficielní název „Jiřinky". Za 40 let zde bylo vysázeno přes půl milionu jiřinkových hlíz a přes 3 500 nových jiřinkových výpěstků. V šedesátých letech došlo ke zrušení pokusné Jiřinkové zahrady a zachoval se jen malý zbytek.
V druhé polovině šedesátých let vypracoval Ing.arch.K.Vaněk projekt na rekonstrukci Tyršových sadů, která byla v letech 1967 až 1971 také provedena. V tom období dalo parku novou tvář obohacení o řadu nových druhů stromů a keřů. Ve stejné době proběhla i rekonstrukce původních Vetešníkových výsadeb na zámeckých valech a byly provedeny sadové úpravy luk mezi zámkem, Labskou i Zámeckou ulicí. Tak vznikl jednotný celek parkové zeleně okolo celého zámku. Bohužel se zapomnělo na údržbu, případně rekonstrukci odvodňovacích zařízení a tak po zvýšení hladiny Chrudimky po výstavbě jezu na Labi dochází ke zvyšujícímu se podmáčení sadů, uhynu dřevin a pustnutí sadů. V počátku sedmdesátých let byla provedena rekonstrukce Bubeníkových sadů, na kterou navázaly ápravy kolem Matičního jezera. Mělo též dojít na sady na Vinici, což se zatím neuskutečnilo.
