Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Mjr. Franjo Aubrecht (1896 - 1985) a jeho boj proti totalitám
Motto:
„Paměť a obraz českého života válečných let byly tak znetvořeny, že škraloupem polopravd, pečlivě osnovaných legend a křiklavě pomalovaných nástěnek pravá tvář doby stěží prosvítá.“
Václav Černý, Pláč Koruny české, Paměti 1938–45, Brno Atlantis 1992 Když jsme roku 1993 psali s mjr. Milošem Svobodou (dnes již zesnulým) pro ZKPP o mjr. Franjo Aubrechtovi 1), nemohli jsme tušit, že v létě 2006 se k jeho osobě a odbojové činnosti objeví nové dokumenty v pozůstalosti paní M. Záleské z Pardubic, též bývalé členky KPP. Pokusme se tedy rekonstruovat život tohoto jezdeckého důstojníka a jistě i statečného muže znovu a podrobněji.
I.
Franjo Aubrecht se narodil jako syn Václava Aubrechta a Kateřiny, rozené Cihlářové 10. října 1896 v chorvatské Gjurgjavči a získal proto i chorvatské křestní jméno Franjo. Jako voják první světové války získal v bojích 7 válečných medalií. Po návratu z války byl přidělen k jezdeckému pluku č. 5 do Nových Zámků na Slovensku, kde získal své první jezdecké zkušenosti, pak k jezdeckému pluku do Košic, kde byl jeho velitelem gen. Josef Šnejdárek.
V Pardubicích přináležel k jezdeckému pluku č.8 knížete Václava Svatého. Jezdecká kasárna s jízdárnou stávaly na místě dnešního OD TESCO a AFI Paláce u hlavní křižovatky. Lásku ke koním a ježdění získal Franjo jistě i ve Vojenském jezdeckém učilišti, jehož velitelem byl plk. Jindřich Ott (viz foto).
Své jezdecké umění prokázal škpt. Aubrecht od ročníku 1928 i ve Velké pardubické steeple-chase. 2) Jeho první start na polokrevné klisně Datli se příliš nevydařil, klisna doběhla 10. ze 14, protože neměla mnoho šancí proti extratřídě německých jezdců. V roce 1929 si sice Aubrecht již vybral lepšího koně, plnokrevnou maďarskou klisnu Széles I., bohužel měl však dva pády, jedno odepření skoku a klisna byla nakonec zadržena před dokončením závodu. V roce 1931 si Aubrecht vybral opět klisnu (Széles II.), opět dvakrát padl (z toho jednou na Taxisu). Nasedl však a skončil na dobrém 5. místě z 12 účastníků. V roce 1932 si vybral hřebce, plnokrevného ryzáka Renommé, s nímž padl již na 2. překážce. Nakonec dojel 8. ze 16 účastníků. Po roční přestávce si roku 1934 vypůjčil od pardubického majitele p. Drahoše plnokrevného valacha Upmana. Ten obstál dobře v konkurenci německých koní a skončil na 4. místě ze 12 účastníků. Rok 1935 byl pro F. Aubrechta rokem neúspěšným, neboť jeho plnokrevník příliš malý Monarch dvakrát padl. Jezdec vzdal dostih pro vyčerpání sil svého koně. Rok 1936 však Aubrechtovi vše vynahradil. Dojel 2. z 15 účastníků na valachu Hetze za německým koněm Heroldem s jezdcem Lengnikem. Šlo zatím o největší Aubrechtův úspěch. Roku 1937 (poslední ročník před válkou) byl však také úspěšný. Jeho Gagger dojel 4. z 15 účastníků, vyhrála Lata Brandisová (z rodu Kinských) na Normě. Škpt. Aubrecht začal být považován za houževnatého jezdce a tvrdého soupeře. Jezdil i v armádních soutěžích.
Po druhé světové válce jel (již jako major) Aubrecht Velkou pardubickou již jen třikrát (ročníky 1946, 1947 a 1948). V ročníku 1946 jeho kůň Svatopluk skončil 2. – za vítězným Titanem M. Svobody, roku 1947 tentýž Svatopluk padl na Taxisu a došel jen k irské lavici, kde Aubrecht vzdal. Poslední účastí byl rok 1948, kdy si vybral bělouše, rychlého plnokrevníka Petruse (viz foto). Po dramatickém vývoji dostihu (pády koně i s jezdcem, který si zlomil klíční kost) Petrus doběhl 3. za vítězným plnokrevníkem Varem se škpt. M. Kotkem. Mjr. Aubrecht byl odměněn od obecenstva velkými ovacemi. Naštěstí netušil, co jej čeká s nástupem nového politického režimu v jeho životě dále… (o tom více v části II.) Vraťme se však k jeho rodinnému životu. Během druhé světové války, kdy byla čs. armáda rozpuštěna, žil v Bohdanči čp. 81 se svou ženou Milenou, rozenou Ryšánkovou a dětmi Milenou (nar. 1927, později provdanou Dolanskou) a synem Vladimírem Franjem (nar. 1930, dnes občanem Rakouska). Pracoval jako bankovní úředník.
II.
Za druhé světové války i po ní se měl F.Aubrecht osvědčit v boji proti oběma totalitám jako statečný muž. O jeho činnosti za druhé války dobře vypovídají dokumenty sepsané M. Záleskou po HDK ČSPB v Pardubicích 14. 10. 1971 (8 s. strojopisu), doplněné 10 s. přílohou, jež mi laskavě zapůjčil p. R. Píša z Pardubic. Mjr. Aubrecht sám popsal fáze své odbojové činnosti za války. Již krátce po 15. březnu 1939 jej oslovil zpravodajský důstojník bývalého MNO pplk.Třebízký, který založil celostátní kartotéku zrádců a odpadlíků z armády (jistě v ní figuroval na čelném místě býv. plk.gen. štábu Emanuel Moravec, který jako vojenský publicista Stanislav Yester byl považován za specialistu ve věci vojenské doktríny bývalé ČSR). Třebízký požádal Aubrechta o spolupráci ve východních Čechách a v Pardubicích. Vyslal sem i agentku, již Aubrecht obstaral místo mixérky v restauraci bohdanečských lázní, kde byli ubytováni i němečtí důstojníci. Později prý byla zaměstnána u dětí německého nuceného správce lázní a stýkala se prý i s J. Valčíkem na Veselce v Pardubicích. Její jméno však bohužel neznáme, Aubrecht je neuvádí. Předal Třebízkému seznam defektorů z Pardubicka, jež Třebízký uložil do zinkové krabice. Tu – bezpostředně před svým zatčením – zakopal. Třebízký zemřel při nacistickém výslechu.
Po válce na žádost mjr.Aubrechta vdova krabici našla a předala přednostovi 2. oddělení MNO gen. Karlu Palečkovi, který ji postoupil šéfu OBZ (obranné zpravodajství) gen. B. Reicinovi. 3) Roku 1949 byl již Aubrecht spolupracovníkem Obrany národa (dále jen ON) řízené arm.gen.ing.Aloisem Eliášem a jejího krajského velitelství pro východní Čechy. Krajským velitelem ON byl plk. Josef Tacl a zpravodajským důstojníkem škpt. Zdeněk Tvrz. F. Aubrecht a Oldřich Beneš měli pro plk.Tacla zhotovit seznam spolehlivých lidí. Aubrecht dodal do Semtína pár koní na povoznické práce 4) po dohodě se správcem Čížkem.
Proto byl vhodným mužem pro sjednání vstupu ON do Semtína. Brzy předal plk.Taclovi plán semtínských skladů, který byl odeslán do Švýcarska pomocí spojky, číšníka mezinárodních železnic. 5) V Pardubicích byl také rozšiřován ilegální časopis V BOJ tištěný v Praze. Tento časopis a letáky byly hektografovány v rodině Josefa Horáka 6) ze Svítkova. Ilegální skupina se tu scházela díky řídícímu učiteli v Habrmanově škole. Docházel sem jako spojka K.Kratochvíl z Chrudimě, který doručil přes Prahu mnoho zpráv, plánků a dalšího zpravodajského materiálu do Anglie. 7) Činnost ON v kraji byla ukončena nástupem R. Heydricha a zatčením krajského velení (včetně plk.J. Tacla a škpt. Z. Tvrze popravených za heydrichiády roku 1942). 8)
Samostatnou a slavnou kapitolou protinacistického odboje v Pardubicích a také odbojové činnosti F.Aubrechta byla pomoc paravýsadku SILVER A. Aubrecht vzpomíná 9), že Alfréd Bartoš, velitel SILVERU, a radista J. Potůček přišli do Bohdanče „v noci kolem Silvestra“ (1941). První noc přespali v chatě plk. K. Tillera mezi rybníky. Aubrecht pokračuje: „Ráno jsem promluvil se správcem sádek 10) o jejich ubytování. Ten mi řekl, že to může udělati jen se souhlasem ředitele ing. Jánského, který byl jeho nadřízeným. 11) Jelikož jsem se s ním blíže neznal, ale věděl jsem, že je přítelem hoteliéra Erny Košťála z Veselky, zajel jsem k němu do Pardubic a společně s ním jsme šli k Jánskému. Objasnil jsem mu celou pravdu, načež ing. Jánský řekl: Pro nás je to rozkaz! Ale rád bych si s nimi dříve, než je ubytujeme, promluvil. Tak bylo ujednáno, že večer v 5 hodin je přivedu na sádky… Pak se teprve p. Hraba dozvěděl, že jsou to parašutisté z Anglie. Když jsem ho prvně žádal o ubytování, řekl jsem, že utekli z prací v Německu. Po krátkém čase jsem shledal, že jsem pozorován (roz. sledován-pozn. J. K.) a také jsem byl upozorněn správcem Věříšem, že se několikrát promenoval před mým domem (čp. 81–pozn. J. K.) gestapák. Proto jsem upozornil A. Košťála na nebezpečí a ještě týž den navečer přijel Košťál do Bohdanče na sádky s ing. Jánským, naložili vysílačku a mne poslali napřed na kole, abych je mohl včas upozornit, kdyby byla na cestě nějaká překážka. Když jsem dojížděl v Bohdanči na náměstí, stál tam čet. prap. Jan Dřínek. Právě tam přijelo auto s Košťálem a Jánským, jenž zastavil. Řekl jsem Dřínkovi, že vezou ryby (byly naloženy v plachtě na vysílačce). Jmenovaný nás upozornil, že je nařízená zvýšená pohotovost a že na Labském mostě je přísná německá kontrola. Proto jsem doporučil převoz auta po pramici přes Labe u Rybitví. Tak jsme se dostali bezpečně do Pardubic. Podotýkám, že první zprávy byly vysílány Jirkou z Bohdanče-Sádek.“ Vysílačka pak byla umístěna k Chrbolkům do Mnětic 12), odtud do věže kostela v Mikulovicích a pak do lomu v Ležákách. Do Ležák vozil zprávy J. Valčík a některé spojky A.Bartoše včetně Marie Horákové, jejíž matka pocházela z Tisovce. Potravinové lístky pro parašutisty obstaral na radnici v Pardubicích Luděk Matura ze Svítkova. 13)
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2009, číslo 7-8.
