Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
40 let pod pardubickými dráty aneb Co víme i nevíme o trolejbusech - pokračování
Pokračování z čísla 3-4/1992. Charakteristika jednotlivých období provozu
Historie trolejbusové dopravy v Pardubicíoh.se dá, stejná jako v jiných městech, rozdělit na jednotlivá období. Světový rozvoj zaznamenal několik vln vzestupu zájmu o trolejbusy, jakož i následná období stagnace. Československo v podstatě kopírovalo trendy vyspělých zemí se zpožděním asi jednoho desetiletí. Město Pardubice navíc vždy vynikalo určitou "opatrnosti" v rozhodováni. To mělo za následek jednak to, že svůj trolejbusový provoz zahájilo v 50.letech mezi posledními, ale i to, ze než se rozhodlo jej na přelomu let 60. a 70. zrušit, skončily všeobecná likvidační snahy.
Období 1952 - 1954
V táto době byla rychle zprovozněna základní trolejová sít. Rozvoj byl místy tak překotný, že jen těžko dnes sestavujeme jeho přesnou oasovou posloupnost. Lze se domnívat, že některá stavby a úseky začaly být užívány již ve fázi rozestavěnosti Či před kolaudaci. Proto přesně neznáme datum zahájeni provozu na druhá dokončená trolejová trati od Kováho bytu do vozovny na Dukle. Je nepochybná, že to tak nastalo již v roce 1952, byt se oficiálně hovoří o roce 1953. Podnik byl jistě veden snahou rychle ukončit garážování trolejbusů /které zatím jezdily jen od starého nádraží do Bohdanče/ v ulici pod širým nebem. Prodloužení linky č.3 na Duklu bylo realizováno někdy v první polovině roku 1953 zřejmě po úplném dokončeni Teplého ulice.
Nasazení trolejbusů na trati Jesničánky-nemocnice bylo možné až po zakoupení dalších vozidel. Linka č.1, neboli též "Městská", provozovaná v tomto směru dosud autobusy, se změnila na trolejbusovou pravděpodobně v červnu 1953. Výpomocné trolejbusy z Jesničánek na UMU však teoreticky mohly jezdit mnohem dříve.
Poslední trolejbusovou linkou zavedenou v tomto období byla dvojka. Došlo k tomu 12.4.1954. Původní linka č.2, neboli též "Svítkovska" /ze Svítkova na Slovany/, byla do té doby autobusová. Do Svítkova se však nepodařilo vedení vystavět, proto trolejbusy jezdily ze Slovan do JesniČánek. "Svitkovskou" linku proto nadále obsluhovaly autobusy s novým číslem 4 a jen k divadlu.
Poněkud kuriózní byla koordinace linek č.1 a 2. Obě vycházely z Jesničánek, jednička projížděla kolem staráho nádraží, dvojka nikoliv. Obě lipky měly dohromady k disposici lichý počet vozů /zpravidla 7/. Aby jejich intervaly byly shodné a navzájem proložené, musely se trolejbusy mezi oběma pinkami střídat. Vůz. který přijel do JesniČánek jako jednička, odjížděl zpět jako dvojka a naopak. Tyto neustalá změny přinášely některým řidičům vítaná zpestřeni jednotvárné služby, jiným naopak pletly hlavu.
Nedostatek trolejbusů a jejich pomalá výroba ve Škodě Plzeň vedly k nákupu ojetých vozidel z jinyoh měst. K deviti trolejbusům zakoupeným jako nová v letech 1951 a 1952 /byly modrá/ přibyly další dva z Teplic /tam nakoupili vozidla pro mnohem větší sit, než se jim podařilo vybudovat/ a šest z Ostravy /tam zas vznikla pověra, že na nových kopcovitých tratích, která právě stavěli, mohou jezdit jen trolejbusy Tatra/. Nakoneo se podařilo zakoupit i tři nové vozy. Stav trolejbusů v roce 1954 byl tedy 20, všechny typu Škoda 7 Tr /část v barvě modré, část již v barvě Červené/.
Období 1955-1959
Tento časový úsek je obdobím hledáni optimálního linkového vedení. Nabídka přepravních míst stále pokulhávala za skutečnými potřebami, proto je dne 4.9.1956 zavedena nová linka č.5, která je vedena z Dukly na Slovany /bez zajížďky ke starému nádraži/ po stávajícím trolejovám vedení. Za účelem sníženi intervalu na lince č.3 bez přidáváni vozidel bylo od téhož dne provedeno její zkrácení o průjezd okolo starého nádraži.
Otevřením nového nádraží zanikla potřeba zajíždět ke starému a proto i trolejbusy poslední tudy vedouoí linky č.1 napřímily svou trasu. Stalo se tak v květnu 1958. Linka č.2 byla změněna na autobusovou od nováho nádraži k divadlu. Novou trolejbusovou trať se totiž nepodařilo vystavět včas. Jedním z důvodů byly i problémy s propadáním povrchu Palaokáho třídy. S likvidací vrchního vedeni kolem starého nádraží podnik příliš nepospíchal a tak zde bylo možno jeho zbytky spatřovat ještě asi čtyři roky.
K datu otevření trolejbusové tratě k nádraží 5.10.1959 došlo k prvnímu většímu přesunu ve vedeni linek. Jednička byla přesměrována na Slovany, která opustila pětka zkrácením k divadlu, kde už tři roky byla manipulační trolejová smyčka. Dvojky, jež byla prodloužena k nemocnici, se opět ujaly trolejbusy. Výpomocným spojům X z Dukly do VCHZ bylo někdy přiřazováno číslo 7, i když tato linka oficiálně vznikla až v příštím roce.
V tomto obdobi vznikly táž tři manipulační trolejová točny. V roce 1956 u sv.Josefa pro trolejbusy vypomáhající při filmových festivalech a u divadla pro otáčeni vozidel při dočasné uzavěře Bubeníkovy ulioe /později sloužila lince č.5/. V rooe 1958 byla ještě zhotovena již dlouho před tím uvažovaná točna v Semtíně před hlavni vrátnicí pro výpomocné spoje. Podniku se stále nedostávalo trolejbusů a proto v roce 1958 zakoupil z Prahy 4 předválečná Tatry 86 vyrobené v letech 1930- - 1939. Byly to velké třínápravové vozy s řízením vpravo. Dodnes někteří starší řidiči s hrůzou vzpomínají, jak se díky tomu s nimi nemohli trefit na uzoučký labský most. Vozy však byly poruchová a izolace jejich motorů byla špatná. Jeden shořel v hale vozovny, ostatní byly zrušeny během roku 1958. Z provozu těchto trolejbusů v Pardubicích se nepodařilo sehnat jedinou fotografii. Jeden však ještě dlouho potom stál na okraji Přelouče.
V letech 1957 až 1959 se podařilo sehnat 11 nových trolejbusů typu 8 Tr ze Škody Plzeň a 2 ojeté typu Škoda 7 Tr z Mostu, kde rušili trolejbusovou dopravu a nahrazovali ji tramvajovou rychlodráhou. V roce 1959 podnik vlastnil 33 trolejbusů. K některým z nich byly táž připojovány vlečná vozy. Jednalo se hlavně o výpomoc-ná spoje a Částečně i o linku č.3. Pri opravách byly všechny trolejbusy postupně natírány na červeno.
Napájecí síť byla v dnoru 1958 doplněna o třetí měnírnu u Jana. Ta se nachází mezi ulicemi Bratranců Veverkových a 17.listopadu ve dvoře za sídlem SIÚ. Běžným obyvatelům města je tedy utajena. Napájení trati vsak bylo stále nedostatečná. Dlouhá dseky vedení byly napájeny jen po trolejíoh bez kabelů, např. Dukla, Slovany a Bohdaneč, kde vznikaly veliká dbytky napětí.
Období 1960 - 1966
Toto je obdobi velkýoh přestaveb a rekonstrukci. Všechny trolejbusové linky tyly postupně vystaveny tak rozsáhlým vnějšim zásahům. ze je až s pčdivem, že trolejbusový provoz v Pardubicích vůbec přežil a všem změnám se přizpůsobil. Zde je výčet jen těch důležitějších akci:
1960 - přestavba středu města a nový most přes Labe
1961 - uzávěra 1.části Dašická ulice, zahájeni výstavby nadjezdu u nemocnioe.
1962 - rekonstrukce Gottwaldovy ulice
1963 - silniční přeložka v Bohdanči
1964 - uzávěra 2.části Dašická ulice, dokončení nadjezdu u nemocnice
1965 - trvá uzávěra Dašická ulice, elektrifikace železniční tratě do Hradce Králová a výstavba nad jezdu u Doubravic.
Přes to všechno se podařilo vybudovat i tři zcela nové úseky vedeni: do Ohrazenic /1964/, na Židov a do Dukly konečné /1966/.
Dne 13.3.1960 opustila linka č.3 Duklu a konči u nádraží. Týž den oficiálně vzniká i linka č.7 Dukla - UMA, která jezdi jen v pracovní dny ve špičce.
Ke dni 11.9.1960 byl zprovozněn úsek vedení přes nový labský most a Stavařov a zrušena trať kolem jatek a sv.Josefa. Trojka projížděla Švermovou ulicí, sedmička přes náměstí Budovatelů, aby se pak obě sešly na novém mostu.
Proti původnímu předpokladu nebyl zrušen usek ve Svermovou ulicí, ale byl propojen s novou trati u zimního stadionu. Peníze na tyto vicepráce byly získány tím, že trolejová křižovatka u Veselky, která se dle projektu měla podobat spíše železnému lesu sloupů a drátů, byla velmi zjednodušena. Místo monstra se šestnácti trolejovými výhybkami a třinácti kříženími byl zde namontován jednoduchý karusel a ložený z osmi výhybek za sebou v kruhu. Toto řešení však v provozu neosvědčilo, neboť většina řidičů se po něm nenaučila jezdit. Např. trolejbus jedoucí ze třídy Míru k Novému bytu musel přejet šest výhybek za sebou, přičemž řidič musel vést vozidlo zcela odlišně od ostatního provozu, musel dávat přednost a nesměl na žádná výhybce zastavit ani ji přejet vyšší rychlosti. Místní občané prý na chodníku uzavírali sázky, zda trolejbus projede, či ne. Proto bylo vedení ještě týž měsíc zjednodušeno.
Události roku 1961 hrozily úplným zrušením trolejbusové dopravy za Chrudimku. V jeden den, 28.5. byly zároveň přeťaty obě tamní tratě, na Slovany i k nemocnici. Stavba nadjezdu u nemocnice se očekávala, pročež byla pro linku č.2 vyprojektována provizorní točna před restaurací U Kostelíčka. Uzávěra Dašická ulice však přišla téměř bez varování. Proto byla pro obě linky zhotovena dočasná točna v prostorově výhodnějším místě mezi kostelem a školou. Výpomocné autobusy jezdily jen na Slovany. Do Pardubiček se muselo chodit pěšky.
Dašická ulice byla znovu otevřena a jednička se mohla vrátit na Slovany. Co však s linkou č.2, jejíž provizorní točna U kostelíčka se stala překážkou? Řešení se našlo výstavbou velká jednostopá smyčka ulici Ke kamenci, k čemuž byl použit materiál ze zrušeného vedeni kolem jatek. K tomu došlo dne 19.11.1961l.
2.1.1962 se poprvé na lince č.5 objevily trolejbusy bez průvodčích. Tzv. „S" provoz se brzy rozšířil na všechny ostatní linky. Průvodčí, většinou ženy, byly přeškoleny na řidičky, manipulantky měníren a pod. A tak za volanty našich trolejbusů od těch dob vídáme i řidičky, což byl tehdy jev velmi vzácný a např. v Praze nikdy nerealizovaný.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 3-4, rok 1993.
