Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Pardubické parforsní hony - část III.
Rok 1903 byl rokem oslav pro pardubickou společnost. Master hrabě Lariash dosáhl již 25 let a véno mastrování, psovod Oharlea Peck tyl v čele pardubické smečky také již 25. sezonu od roku 1878, kdy ještě byl prvým whipem. Současně také kníže Ferdinand Kinský zúčastňoval se honů bez přerušení již 50.aez6nu, neboť podzimní sezóna v roce 1866 v Kónigaheiden platila za sezónu pardubickou /používala se pardubická smečka/. účastníci věnovali knížeti malou pozornost -kravatový Špendlík, na kterém byla vyznačena padesátka rubíny a diamanty. Toho dárku si kníže velmi vážil a používal Špendlík do kravaty oři každém dalším honu (měl jej i při nešťastném pádu v roce 1903).Mastrovi darovali účastníci zlatý roh. Dosud mastr používal stříbrný roh, který doatal při desetiletém výročí své činnosti. Mimo toho byl zhotoven obraz honební společnosti malířem Juliem Blassem, představující meet v Srchu. Kolektiv všech účastníků, kteří se pravidelně honů zúčastňovali, darovali Charlesu Peckovi částku 24.580 korun. To se stalo tím způsobem, že při oslavách Hubertovy jízdy mu bylo oznámeno, že tento malý kapitál bude uložen u důvodové zprávy hraběte Larische v Karviné, kde bude deponován, aby on nebo jeho dědicové jej mohli vyzvednouti v době, až skonči svou činnost psovoda. Mimo to bylo Charlesů Peckovi poděkováno za jeho činnost a práci se smečkou a vysloveno přáni, aby ještě celou řada let mohl v ni pokračovat. Znalost práce se psy a znalost pardubického okolí za dlouhou dobu jeho činnosti /znal každou cestičku a překážky v širém okolí/ získaly mu neobyčejnou důvěru mezi jezdci. On spolu se svými whipe Burešem a Csudou vytvořili naprosto sehraný tým při vedení psů. Malá oslava skončila přípitkem na zdraví Charlese Pecka.
Chtěl bych také připomenout několik zvyklostí, týkajících se provádění honů. Vypouštění jelena z vozu a úmysl tohoto opět při halali zachránit vyhovoval plně anglickému způsobu honu. Také potřeba anglické honební trubky /malého rohu/ byla již od dob knížete F.Mochtensteina zavedena. To bylo přejato jako mrav z doby francouzského způsobu honu. Přesto v době pardubického parforau vždy nějaký lesník jezdil s Dampierre trubkou-rohemt Bebou. Také den sv.Huberta byl v Pardubicích slaven. Hubertovsky jelen /v době mastrování prince Egona Thurn-Taxise/ dostal mašličku na rohy. Později v ten den sklepník v kasinu po snídani připevnil jezdoům malou kytičku do knoflíkové dírky kabátu. Později pro Hubertovu jízdu byl vybrán jelen, který měl jen jeden paroh. Všichni účastníci honu oblékali lepši kabáty a brali si na hon vždy pohodlného a zkušeného koně. Při halali obdržel každý od psovoda zelenou dubovou větvičku a tato se připevňovala večer na salonní frak. Při velké večeři v kasinu, které se také ženy jezdců zúčastnily, též pozváni důstojníci místní posádky a okresní hejtman. Po připitku mastra odpověděl senior jezdců a po večeři byl tanec. Také po Velké pardubické byla obvykle večeře v kasinu a tanec. Býval také zvyk, ze po rozdáni větviček při halali obdržel odměnu psovod od jezdců. Pro Hubertovskou byl většinou vybírán starší jelen, který dal jen krátký hon, a to z důvodů, aby se nenadělalo mnoho polních škod. AČ dříve tato jízda byla vyvrcholením honební sezóny, klesl z výše uvedených důvodů zájem na krátkém honu.
Parforsní ohaři pocházeli z Anglie, odkud byli postupně importováni další a další. Když v roce 1878 se uskutečnila poslední změna mastra, importoval hrabě Larisch ohaře ze známé Belvoirské smečky, kteří byli obzvláště rychlí. Když se později jejich cena přespříliš zvýšila, dodával ohaře jistý Mr.Pernie poněkud levněji. Jezdil pro ně vždy Charles Peck. Zvěř určená k honům byla uzavřena v malé ohradě, která byla až do osmdesátých let blízko bývalého pardubického akciového pivovaru. Jakmile byli jeleni dodáni, byli ihned vy kleštěni. Stalo se tak ze tři důvodu: Za prvé, že jelen s nevyvinutými parohy nezranil tak nebezpečně psy, za druhé Že laně, které měly být použity k honům a byly uzavřeny společně s vy kleštěnými jeleny, zůstaly v kondici a za třetí, poněvadž je známo, že jelen při a po říji rád vyhledává vodu.
Z lani byla pověstná již zmíněná lan „Hrušová" pro svůj výkon. Avšak zvlášť pověstná byla stará laň, personálem pojmenovaná „Baba". Jednou při honu mezi Bohdančem a Pohránovem ztratili psi stopu a vzhledem k brzkému setměni nedala se stopa již hledat. Pozdě večer dostal psovod Peck zprávu od přednosty zastávky ve Stéblové, že jeden kus vysoké se večer ukryl ve sklepě jeho domečku. Báno pro Babu" přijeli vozem. Později se ztratila ještě několikrát, ale Peck, ktarý ji velmi miloval, nikdy neztratil naději, že ae vrátí a proto nechal vždy dvířka ohrady napolo otevřená. A skutečná „Baba" se vždy vrátila aama. Při jedné pardubické výstavě požádala městská sprava honební společnost, aby se této výstavy zúčastnila a vystavila zvěř. Společnost vyhověla a mezi vystavenými kuay byla i pověstná „Baba". Diváci veak vystavenou zvěř různým způsobem znepokojovali a tak se jednoho dne stalo, že jeden z vystavených jelenů se zkusil přeskočit vysokou ohradu, ale zabil se při tom. Pak přeakoila přes ohradu „Baba" a utekla do Chrudimky, přeplavala ji a utekla. Přesto, že to bylo v letním období, kdy bylo dostatek pastvy, vrátila se do otevřených dvířek sama zpět. Peck pak narychlo povolal fotografa Pírku a nechal Babu vyfotografovat. Po čtrnácti „služebních letech" zašla Baba v pardubické ohradě.
Jinak jeleni byli chováni ve Slatiňanech u knížete Vincence Auereperga a také v malé ohradě - oboře u Dvakačovic. Tato malá obora pozůstávala z louky a kousku lesa, kde byla krmítka a zařízení na odchyt jelenů. Tato obora patřila Kinským.
Během doby se také stupňovaly požadavky sedláků na úhradu polních škod. Jejich úhrada dosáhla např. v roce 1910 kolem 90.000 korun. Proto v posledních předválečných létech master vždy před počátkem honu upozorňoval účastnily, že společnost si nemůže dovolit dělat velké polní škody. Dokonce s ohledem na nehorázné požadavky některých majitelů poli se začalo uvažovat o přemístěni honů z pardubického kraje jinam. Avšak pardubičtí živnostníci se důrazně postavili za společnost a trvali na tom, aby hony v Pardubicích zůstaly. Již před tím byla provedena změna v systému placení polních škod, platná ještě z doby mastrováni Zedwitze. Podle dosavadního systému platil vše master z upsaných podílů. Od doby přinos Emila Fllrstenberga platila zvyklost, že mastrovství se přejímá vždy na tři roky. Příslušná částka na kryti všech výloh musela být na celou dobu zajištěna. Naproti tomu měl maatr povinnost zajistit honební potřeby, platit lidi ke smečce, opatřovat jeleny a platit polní škody a jiné náklady související s organizováním honů. Proto účastnici, kteří složením příslušné Částky na tři roky zajišťovali provoz honu, byli zváni „skutečnými akcionáři oproti těm, kteří platili jen na jeden rok. Příspěvky roční sloužily mastrovi jako zvýšení, právě tak jako t.zv.jízdně, placené za každý hon zvlášť. Když výše polních škod dosáhla častily nahoře uvedené, prohlásil hrabě Larisch, že dle dosavadního způsobu nemůže nadále mastrovství provádět z důvodů, že zajištěné Částky k provozu nestačí. Při generálním zasedání parforsní společnosti v květnu 1899 ve Vídni bylo dohodnuto 73 akcií pro roky 1899, 1900, 1901 a dále bylo ustanoveno:
a/ master přejímá svoji funkci na uvedené tři roky
b/ obdrží od akcionářů ročně k udržováni honebních potřeb 20 akcií
c/ z toho zaplatí roční nájemné za kasino 1.000 korun
d/ master zaplatí čtvrtinu Částky představující roční náhradu polních ákod a jiných poplatků pro honební potřebu, zbylé tči Čtvrtiny budou uhrazeny z následujících příjmů:
l/ z příjmů, které vyplývají z akcii a po zaplacení 50 akcii mastrovi ještě přebývají
3/ z fondu k tonu vytvořeného prostřednictvím aubskripoe 4/ z peněz ze tresty
e/ v případě, že Čtvrtina polních škod bude menši než 8.000 korun, zaplatí tuto částku master jako minimum
f/ v případě, že náklady na polní škody a j. budou v jednom roce či nit 50.000 korun a nebudou proto dostačuiící akcie, bude provede na jedna subskripce. Z vyznačených tam příspěvků pro jeden nebo více roků bude schodek uhrazen
g/ budou-li v některém roce nepatrné polní Škody a tím vznikne přebytek, bude převeden do fondu pro event.manko v některém z dalších roků
h/ zvýší-li se platby za polní škody více než dosud, rozhodne generální zasedáni o způsobu krytí, eventuelně o vyřešení uzavřené společnosti.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 1993, číslo 5/6.
