Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
09.12.2020 18:00

Regulace řeky Labe na Pardubicku v první polovině dvacátého století

Přednáška T. Jandy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Zbroj ochranná na náhrobních kamenech

obrázek k článku Zbroj ochranná /běžněji, avšak nesprávně nazývaná „brnění“ je velmi cenným dokumentem nejen technické vyspělosti řemesla, zabývajícího se zpracováním kovu, ale je i kulturně-historickým dokladem své doby. Často se pak stává, zpodobněna rukou malíře či sochaře, důležitou pomůckou pro historika, řešícího některé problémy, mající vztah k přesnějšímu určeni té či oné historické události. Avšak ve výtvarném uměni, ať již se jedná o díla malířů či sochařů, může být zbroj dobrým, čas určujícím prvkem, ale může být i činitelem zavádějícím, pokud není badatel obeznámen s jejími vývojovými stavebními částmi. Výrazně se s tímto problémem setkáváme především v malířství. Jmenujme alespoň známou skutečnost obrazů "Ukřižováni", kde postavy ozbrojenců jsou nejčastěji oděny ve zbroj té doby, ve které byl obraz malován. Dosti příkladů pro tento chronologický nesouhlas nalézáme i v tvorbě umělců, ztvárňujících podobu ozbrojence plasticky - jde na prvém místě o díla kameníků a sochařů, vytvářejících náhrobní kameny. Zde si připomeňme kupř. náhrobek Břetislava I. /1037-1055/ v Praze u sv.Víta, vytvořený Petrem Parlářem v roce 1377. Lentnerová zbroj Břetislavova odpovídá přesně tomu období, ve kterém Parléř pracoval. Břetislav by musel nést zbroj mnohem jednodušší, kterou v jeho době představoval pouze pancíř /„drátěná košile"/ bez plátová ochrany paži a nohou. Na základě těchto skutečnosti se můžeme nyní pokusit zhodnotit některá výtvarná památky, vzešlé z rukou kameníků či sochařů, působících v Pardubicích v 17.století.
Již dříve byla věnována pozornost náhrobnímu kameni Vojtěcha z Pernštejna v chrámu sv.Bartoloměje /ZKPP č.2-1978,s.26/, na kterém pro zbroj velmožovu byl vzorem přechodný typ zbroje z období začátku dvacátých let 16.století /Vojtěch zemřel r.1534/. Nyní budeme věnovat pozornost náhrobnímu kameni rytíře
Petra Antonína Lamotté
/u Doera pod Č.399, svazek 204, jako La Motte v.Frintropp, podobně Genealogisohes Taschenbuch z r.1913, s.498 - což francouzskému jazyku odpovídá přesněji/, uloženému v kostele Zvěstováni Panny Marie. Přesný popis této dosti rozměrné pískovcové desky /260xll8 cm/ je uveden v Divišově díle na str.37. Deska ležela původně v dlažbě presbytáře kostela, odkud byla později vyzvednuta a vsazena do vnější zdi. Při opravě kostela v nedávné době byla pak opět sejmuta a zatím uložena v oratoři. Je Částečná poškozena otřením v části, kde byl udán letopočet úmrtí šlechtice. Podle památní knihy Červenkovy má se jednat o rok 1622 /Diviš s.37/.
Zde uvezme alespcň, že rod La Motte de Frimtrepp, původem z Francie, se přistěhoval v roce 1620 do Čeoh. Jeden z členů tohoto rodu, náš Petr Antcnin, byl v třicetileté válce - dla nápisu na náhrobku - "ROM KAY MA BESTALTER OBRISTER UBER 1000 PFERDT". Tedy dosti vysoká vojenská hodnost, jejíž význam je zdůrazněn nejen plnou zbrojí vyšších velitelů, ale i Šerpou, zavěšenou od praváho ramene k levému boku, kde je též zavěšen meč. Na začátku 17. století a v průběhu třicetileté války byl organizační jednotkou císařské jízdy pluk o 500 až 1000 jezdcích pod velením plukovníka /colonel, osrist/. La Motte je zde takto jmenován, jeho vysoká vojenská hodnost je tedy nesporná. Zbroj vyšších vojenských hodnosta řů byla vždy složitější a jemněji vypracována, než soudobé zbroje prostých bojovníků. Na popisovaném náhrobním kameni se o této skutečnosti dozvídáme pouze z celkové její konstrukce - a to ještě dosti nepřesně. Celkové ztvárněni postavy je velmi hrubé a anatomicky nepřesné. Zbývá nyní otázka, zda konstrukční typ této ochranné zbroje odpovídá době, kdy La Motte zemřel. Obaahem výsledná odpovědi je stejné zjištěni, jako v případě náhrobku Vojtěchova, dokonce je zde časový posun ještě výraznější. Ale nenechme se tímto zjištěním překvapit. Musíme si totiž při podobných rozborech stále uvědomovat konzervativnost nejen umělců - především malířů a socha řů - v setrvávání u starších vzorů, ale i majitelů zbrojí. Ti byli totiž často donuceni jejich vysokou cenou a nejistotou doby k tomu aby starou zbroj nosili až do úplného opotřebení, ač již nevyhovovala módním požadavkům. To nám dobře potvrzuji nejen obrazy a náhrobky, ale i materiály z oblasti sfragistiky a numismatiky.
Zbroj užívaná vyššími vojenskými veliteli v období po roce 1620, byla typická předním plechem a téměř rovnoběžnými vertikálními liniemi, dále prodlouženými zbrojnými šosy, ukončenými nákolenicemi a souměrnou zbrojí paží /pravé přední křídlo nemělo výřez pro dřevcovou opěrku/. Zcela úplně již vymizela ochrana podkolenní části nohy. Ochranu hlavy tvořila límcová, uzavřená přilba se zdvihacím plným hledím starého typu, nebo se spojeným výřezem očnicovým a nosním. Zbroj na popisovaném náhrobním kameni splňuje tyto předpoklady jen v případě předního plechu a ochrany paži. Všechny další konstrukční části zbroje nám představuji typ,používaný převážně mezi léty 1560 až 1590. Příklady pro toto tvrzení můžeme nalézt nejen na obrazovém materiálu, ale i na dochovaných originálech zbroji z období druhé poloviny 16.století. Kupř. ve sbírce vídeňské, v Umělecko-historickém muzeu je to zbroj pro pole císařského hejtmana Lazara Schwendl z obdobi kolem roku 1560, nebo ve sbírce Wallaceově v Londýně je to zbroj č.34 ze stejného období. Pro zmíněné období jsou typické právě ony prvky, které nalézáme na našem náhrobku: jde především o dosti krátké zbrojné Sosy, složené pouze ze Šesti pruhů a plná zbroj nohou, včetně nástehenek a plechovio /podkolenni část nohy/. Dokonce je zde i náznak plátových bot. Límcová přilba se zdviženým hledím, umístěná v pravém dolním rohu, je zdobena péřovým chocholem. Spodní okraje límcové části přilby připomínají spise starý typ přilb pro kláni. Stejné stavební prvky zbrojí ze začátku 2.poloviny 16.století vykazuje i hornoitalská zbroj v Historickém muzeu města Vidně /č.135.980/. Pro vídeňskou měšťanskou zbrojnici byla získána v roce 1558. Je na ni za jímavá i konstrukce límce, shodná se zbroji náhrobku.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 1993, číslo 7/8.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem