Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
09.12.2020 18:00

Regulace řeky Labe na Pardubicku v první polovině dvacátého století

Přednáška T. Jandy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Armádní generál MVDr. Mikuláš Ferjenčík (1904 – 1988) a Pardubice

obrázek k článku Jednou z výrazných osobností, kterou rehabilitovaly společenské změny v listopadu 1989, je armádní generál Mikuláš Perjenřík. Protože čtyři roky svého života /1934-38/ strávil v našem městě, pokusíme se o jeho malý portrétní medailon.
Mikuláš Ferjenčík se narodil 6.prosince 1904 v Polomce u Března nad Hronom /okres B.Bystrica/ v evangelické rodině, jež dala slovenskému národu několik buditelů. Obecnou školu vychodil v rodné obci. Gymnázijní studia dokončil v Rožňavě na reálnem gymnáziu. Přihlásil se na veterinární fakultu do Brna. Doktorát získal roku 1928. Po absolvování důstojnické školy v Pardubicích 1/ nastoupil vojenskou službu zvěrolékaře u 10.jezdeckého pluku v Berehově a 45.pěšího pluku v Chustu jako důstojník veterinární služby. Z této doby se datují jeho začátky závodního dostihového jezdce. Vítězně se zúčastnil závodů v Berehově v leteoh 1932-34, jezdeckých soutěží při zemských jezdeckých závodech v Užhorode roku 1933 a 1934 a důstojnické steeple-ohase v Pardubicíoh roku 1933. Zde vyhrál na polokrevniku vojenského původu jménem Goliáš. Zavod jelo 8 koni, došlo jen 5. M.Ferjenčík měi v této době vojenskou hodnost kapitána. 2/

Od srpna 1934 vykonával kpt.Ferjenčík službu v jezdeckém učilišti v Pardubicích. Stal se tu hlavním veterinářem. Řídil přijímání remont z východnioh Čeoh a spolupraooval s hřebčínem v Kladrubech nad Labem. Ve VJU v Pardubioíóh se seznámil m.j. i s Františkem Schvarzenbergem.3/ Roku 1936 jel hlavni závod Velké pardubické steeple-chase na klisně - ryzce Dodosa /nar.1930/. Závod však nedokončil. Jeho kůň vybočil a byl zadržen.4/ Tento neúspěch si však vynahradil jinými vítězstvími na závodních draháoh v Chuchli, Karlových Varech a Poděbradech. Roku 1935 se oženil s Miladou Sircovou, nejmladší dcerou ředitele družstva pražských uzenářů a řezníků Vratislava Sirce. Neteř M.Ferjenčika paní Olga Roubínková vzpomíná: „Byla jsem u Ferjenčíkovýoh na jaře 1936 na pololetních prázdninách a to jsem směla k vojáčkům i strýcovým koním. Koně i psy měl strýc velmi rád. Koně Chodoměra /viz obr.2 -pozn.aut../ měl strýc ještě v Berehově. Výborně s ním skákal, tehdy však za dárky od sponzorů, zřídka se dávaly tehdy vítězům peníze. Velmi jsem strýci jako děvče fandila. On měl děti velmi rád a zvířata také jako já. Chodívali jsme též do Chuchle, když strýc tatínkovi zavolal, kdy pojede v Chuchli s vojenským koněm a taká kdy si má otec vsadit ... Jednou jsme za strýcovo vítězství dostali tolik, že jsme to šli všichni i s maminkou a tetou Miladou oslavit do Zlaté studně." 5/
Za všeobecné mobilizace v roce 1938 byl M.Ferjenčik přidělen k 13.pěší divizi do Kolína ve funkci přednosty veterinární služby. Podle sděleni mjr.M.Svobody jej 14.březen 1939 - vyhlášeni Slovenského státu - a 15.březen - nacistická okupace Čech a Moravy -zastihly v Pardubicích. Brzy po okupaci však odešel jako Slovák i s manželkou na Slovensko, protože na fotografii VJU z 20.3.1939 již není.6/ Jako Štábní kapitán byl přednostou veterinární služby slovenské armády v Bratislavě, pak jako podplukovnik přednostou veterinární služby u Velitelství pozemního vojska v Banské Bystrici. Po příchodu do Bystrice spolupracoval v ilegálním hnuti s generálním ředitelem Viliamem Pauliným a pplk.gšt.Urbanem.7/ V zimě roku 1943 navázal Ferjenčík styky s pplk.gšt.Jánem Golianem, se kterým spolu s dalšími vyššími důstojníky založil a Velitelství pozemního vojska ilegální skupinu, ve které zastupoval tehdy již gen.Goliana ve věceoh politických. Tato skupina se v rooe 1944 politicky podřídila Slovenské národní radě a vojensky připravovala SNP. M.FerjenČik se účastnil tajné schůze SNR v čremošné už jako „poverenik SNR pre národnu obranu." 4.srpna 1944 byl vyslán spolu s předsedou KSS Karolem Smidkem do Moskvy, aby zde informoval o přípravách SNP a vojenské situaci na Slovensku. Z Moskvy se vrátil po měsíčním pobytu 4.záři 1944. Jako poverenik obrany byl Často u bojujíoíoh jednotek v prvních liniích a účastnil se mnoha bojových akcí. Za statečnost a zásluhy v SNP mu byla udělena nejvyšší čs.vyznamenáni a m.j. i vojenské řády USA a Jugoslávie.
28.října 1944 odešel se skupinou generálů R.Viesta a J.Golia-na do hor. Generál Golian byl táz absolventem VJU v Pardubicích, kde se táž oženil. /Viz Kan.listy, březen 1993 s.5/. Po rozbití této skupiny a zajetí obou generálů se M.Ferjenčíkovi podařilo s plk.gšt.Nosko a několika vojáky probojovat z obklíčeni a připojit se v horách mezi Tisovcem a Muráněm k čs.praporu „Prvosienka", se kterým prováděl partyzánskou válku. 28.ledna 1945 přešel přes frontu k Rudé armádě a v Košicích se znovu ujal své funkce povereníka SNR. Zúčastnil se také jednáni v Moskvě v březnu 1945, v dubna t.r. byl v Košicích jmenován státním tajemníkem ve vládě Z.Pierlingera. Roku 1946 byl jmenován povšřencem vnitra na Slovensku a povýšen na generála. Pracoval i jako poslanec Národního shromážděni. Stal se táž předsedou čs.jezdeckého svazu. V této funkci napsal v srpnu 1946 úvodní slovo do Časopisu „Jezdec a chovatel" 8/ Zdůraznil tu vyznam jezdeckého sportu nejen pro tělesnou zdatnost, ale též i pro rozvoj duševních vlastnosti, např. rozhodnosti, samostatnosti, pohotovosti a obětavosti, tedy vlastností, jichž měl sám vrchovatě. Navrhoval spojit jezdecky sport s vyspělým chovem koní a zpřístupnit jej široké veřejnosti. Po komunistickém puči v ánoru 1948 odmítl být členem „rekonstruované vlády" Klementa Gottwalda. Stal se inspektorem branná výchovy. Už 2.červenee 1948 však spolu s manželkou Miladou a generálem A.Hasalem pěšky přes Čumavu opustil CSR. Jeho emigrace vyvolala pozornost dokonce sovětského velvyslance V.A.Zorina a jeho pokáráni K. Gottwaldovi.
Usadil se v Chicagu v USA. Pracoval jako veterinář a ředitel hřebčina v Tempel Parma a Chicaga, kde měl 20 farem o výměře 6000 akrů se 400 lipicány a 200 haflingry.9/

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 1993, číslo 7-8.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem