Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
P. František Ambrož Stříteský o pardubické kauze L. Krátkého
Laskavostí p. Mirko Janečka, vydavatele krajanských Kanadských listů, se nám
dostaly v létě 2007 do rukou kopie z tzv. Černé knihy minulosti, vydané roku
2001 ve Frankfurtu nad Mohanem Zbyňkem Ludvíkem st. V knize je zveřejněno
podrobné svědectví rektora piaristické koleje v Litomyšli P. F. A. Stříteského
(1912-1988) o pardubické kauze Lubomíra Krátkého z roku 1949 a výsleších
P. Stříteského na StB v Pardubicích. Zájemce o případ P.Stříteského odkazujeme
na monografii M. Boštíka „Monstrproces Stříteský a spol. – Litomyšl 1950“,
vydanou roku 2001 Regionálním muzeem v Litomyšli.
Dále přinášíme Stříteského svědectví z Ludvíkovy knihy:Ve spárech komunistických Zločinců – proFesor páter František ryba
Dne 11. ledna 1949 třeskl v Pardubicích v Schulhofově ulici výstřel a na místě usmrtil syna předsedy ONV „pokrokového“ studenta Obchodní akademie Lubomíra Krátkého. Na jeho udání bylo 50 studentů vyhozeno ze studií. Mezi prvními zatkla StB římskokatolického kněze, profesora pátera Františka Rybu, duchovního správce klášterního kostela. Vyučoval na místních středních školách náboženství. O mši svaté pro studenty býval jimi chrám zcela naplněn, a proto byl komunistické bezpečnosti trnem v oku. K jeho odstranění se nyní naskytla vhodná příležitost.
Po svém propuštění z vězení napsal až v údobí „Pražského jara“ svůj životopis, ve kterém uvedl: Po zatčení jsem byl podroben čtyřicetidvouhodinovému křížovému výslechu. Bez úspěchu, a proto to zkoušeli den následující jinak. Byl jsem „vhozen do mlátičky“, to znamenalo bití čtyřmi během slovního výslechu. Když jsem byl 2. února 1949 odveden do vyšetřovny, vyšetřovatel mě začal ihned fackovat a pěstí tloukl do hrudi a břicha. Potom jsem byl bit na holá chodidla a po nohách nahoru gumovým obuškem. Musel jsem položit ruce na stůl a od konečků prstů po ramena mne bil znova obuškem. Mezi tím mne vyslýchal. Při odpovědích, které se mu nelíbily, týrání se hned zesílilo a zrychlilo. Došlo i na hlavu. Obušek dopadal na týl, šlehal přes oči, uši a ústa.
Když se vyšetřovatel unavil, byl vystřídán jiným. Tomu jsem řekl, že se chci k vraždě, kterou jsem nespáchal, přiznat, protože bití již nemohu vydržet. Po návratu odpočatého vyšetřovatele jsem si musel lehnout na podlahu a můj trýznitel po mně skákal od paty k hlavě. Další den se mučení opakovalo. Byl jsem postaven ke stěně a pokud jsem neomdlel, dostával jsem ránu za ranou do podbřišku nebo pohlavních orgánů.
Studenty oblíbený profesor, absolvent pražské Karlovy, lublaňské královské a vídeňské Státní univerzity, po propuštění z vězení se zničeným zdravím se vrátil do rodné chaloupky po rodičích v Heřmanicích a živil se jako samostatný zemědělec. Zemřel 11. května 1973 v nemocnici v Nové Pace.
Dne 4. září 1954 byl jsem v poutech převezen dvěma estébáky do Pardubic. Měl jsem být propuštěn po výslechu, pokud by StB nemělo ještě něco proti mně. Údajně. Ale příslušníci StB měli jiný plán. V Litomyšli udělat „Monstrproces“ podle babického vzoru. Podnětem pro to bylo následující. V roce 1949, někdy kolem 11. ledna, byl v Pardubicích zavražděn student Lubomír Krátký. Byla vypsána velká odměna, 100 000 Kčs za to, kdo dodá příslušné informace. Každý, kdo se příslušníkům StB dostal do pařátů, byl podroben tvrdému výslechu, „podle vysoce humanitního vzoru SSSR, prokurátora Vyšinského, že k odsouzení obviněného stačí jeho doznání“. Do té doby se tedy „přiznalo“ již přes 20 obviněných, co studenta Krátkého zavraždili. Také já jsem prodělával těžké a sprosté výslechy. Při jednom z nich jsem si vzpomněl, že v době zavraždění jeden ze žáků Jednotného klubu pracujících, kde jsem učil angličtinu, prohlásil, že Páter Marek, kaplan v Litomyšli, ho posílá, aby potrestal studenta Krátkého za to, že na jeho udání bylo vyhozeno 50 studentů středních škol v Pardubicích ze studií. Byl jsem potom ještě vícekrát vyslýchán v této záležitosti a pak v listopadu převeden do sklepního vězení, kde jsem pak o samotě prožil několik měsíců v zimě a o hladu.
Ve vzpomínce si uchoval jen nápis na plechových dveřích kobky: „Hier wurde Erich Kalabity SS aus Slawonitz bei Kattowitz zum Tode verurteilt“. V březnu 1955 jsem byl převeden o poschodí výše, kde jsem byl ve společnosti odsouzeného z Pražského rozhlasu, jenž 5. května 1945 volal o pomoc proti Němcům, což bylo signálem k pražskému povstání, které skončilo 9. května příchodem sovětského vojska.
V červenci 1955 mne odvezli na Tmavý důl u Svatoňovic, abych pracoval v dolech. V tu dobu tam bylo mezi několika sty odsouzených 70 kněží. Při pohovoru řekl táborový vedoucí o kněžích toto: „Kněží si tady neobyčejně vážíme. Ti nám zde určují pracovní a morální podporu“. Byl jsem určen, abych měl soustavně noční směny, jako henkař. Plné vozy, vážící asi 10 metráků, jsem musel zavěsit na vrátek a tam nahoře vrátek obsluhovat.
***
Byl tam s námi také páter Fajstl ze Sebranic u Litomyšle, který byl odsouzen na 8 let proto, že prý odmítl podat svátosti tak zvané „na smrt nemocné komunistce“, která hned hlásila tento zločin bezpečnostnímu StB Hrnčálovi a do týdne se konal nad páterem Fajstlem soud. „Na smrt nemocná“ bába už druhý den štípala dříví. Důkaz promyšlené provokace.
***
Na Tmavém dole jsem byl do druhé poloviny srpna 1955 a pak mne převezli na StB do Pardubic, kde jsem teprve poznal, co je to vyšetřování na StB.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2009, číslo 9/10.
