Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Kanadské listy po víc jak 40 letech končí

obrázek k článku Jedním z veteránů exilových médií je Mirko Janeček, dlouholetý vydavatel Kanadských listů. V roce 1948 odešel do exilu, od počátku 50. let žil v Kanadě, kde vydával česko-anglické Kanadské listy. V roce 2008 – ve svých 81 letech – se rozhodl, že vydávání novin pověsí na hřebík, přesune se do Čech a začne psát knihy. Mirko Janečka požádal o rozhovor Miroslav Krupička.

Jaká byla vaše cesta do exilu?
Můj exil měl počátek v roce 1948 na studentské demonstraci v Nerudově ulici v Praze. Demonstrace se zúčastnilo asi 20 lidí z naší zemědělské a lesnické fakulty v Dejvicích. Účelem demonstrace bylo dostat se na hrad k prezidentu Benešovi a požádat ho, aby neustupoval nátlaku komunistů. Osmičlenná delegace studentů byla orgány StB nasměrována k cestě na Hrad, ale k prezidentu Benešovi se nikdy nedostala. Při rozhánění demonstrace byl odraženou kulkou zraněn student Josef Řehounek a 30 studentů bylo zatčeno. Po rozbití demonstrace se sešel výbor našeho fakultního Spolku a začal plánovat útěk studentů, ohrožených zatčením. Opatřili jsme si úřední formuláře a razítka k návštěvě chaty lesníků poblíž Srní na Šumavě, odkud byl možný přechod do americké zóny v Německu. V červnu 1948 mě spolužáci odvezli k hranicím směrem na Srní.

Dvě noci jsem šel tzv. klatovskou cestou na trase Polom – Gross Falkenstein. Státní hranici tehdy hlídaly jen dvoučlenné hlídky se psy. Po setkání s německými dřevorubci a později s celníky jsem se dostal do sběrného tábora v Řezně a odtamtud do dřevěného lágru ve Schwabachu, kde už byl můj bratr. Uprchlí studenti byli postupně soustředěni v Ludwigsburgu, kde byla zřízena Masarykova exilová univerzita. Vedl jsem tam skautský oddíl. Potom jsem se díky Dr. Edvardu Táborskému, který vedl švédský výbor pro pomoc československým uprchlíkům, dostal s 29 dalšími do Švédska. Po zvládnutí švédštiny jsme mohli studovat. Do května 1951 jsem studoval na vysoké škole zemědělské v Uppsale, pak jsem odešel do Kanady. Do Halifaxu jsem doplul s 20 dolary v kapse. Exulanti měli v Kanadě povinnost nějaký čas po svém příchodu pracovat v zemědělství, kde jsem začínal i já. Později jsem získal místo ve výzkumném oddělení jednoho potravinářského podniku. V roce 1956 jsem v Kanadě dokončil vysokou školu.
Exulanty jsem se zabýval vlastně celý svůj život. Do roku 1988 jsem pracoval jako imigrační úředník kanadské vlády a staral se o nově příchozí imigranty všech národností – od uvítání na letišti a zajištění ubytování až po různé kurzy a hledání zaměstnání. Pomohl jsem tisícům lidí z různých zemí světa, ale největší byla skupina asi 10 000 Čechů a Slováků po srpnu 1968. První uprchlíci z Československa přišli již v roce 1966, byli to především muklové, bývalí komunističtí vězni. Pracoval jsem hlavně v Torontu a Mississauze, kam směřoval největší počet emigrantů z Československa. Hodně lidí se dostalo do Kanady díky půjčce Amerického fondu pro Československé uprchlíky, v jehož čele stál Jan Papánek.
Kdy začala vaše novinářská a vydavatelská činnost?
První cyklostylovaný „Zpravodaj československých studentů ve Švédsku“ jsem začal vydávat v roce 1949 s pomocí Olofa Palmeho. Dále jsem psal do „Doby“, která vycházela v Ludwigsburku, a vedl administraci skandinávské „Skutečnosti“. Po příchodu do Kanady v roce 1951 jsem postupně třikrát vedl redakci „Nového domova“ v Torontu. V roce 1966 jsem začal vydávat – opět cyklostylovaný – „Hlas nových“. V roce 1971 se název změnil na „Kanadské listy“. List byl zaregistrován jako nezisková organizace. Psal jsem hlavně o československých letcích, vojácích, parašutistech a skautech. Nebral jsem inzeráty a vydání platil z vlastní kapsy. Při navrženém malém předplatném jsem skončil se ztrátou cca 28.000 dolarů. Noviny jsem přestal vydávat po 42 letech koncem roku 2008. Za svou práci jsem dostal několik ocenění, například nejvyšší skautské vyznamenání Řád Stříbrného Vlka, medaili M.R.Štefánika od Československé exilové vlády v Austrálii nebo ocenění od Royal Air Force.
Kdo vám ve vydavatelské práci nejvíc pomáhal?
Mými nejbližšími spolupracovníky byli G.Přístupa st., profesor Josef Jařab, Láďa Průdek, Čeněk Torn, G. V. Keton-Kameníček, MUDr. Karel Koch, F. Leffler, JUDr. Josef Kotrlý, Pavel Lejhanec a MVDr. F. Král. Pomáhali čtenáři po celém světě, kteří posílali zprávy, výstřižky a dopisy, např. ing. Petr Šuranský, JUDr. Antonín Sum a paní Marie Budilová z Brna. Otcem „Klubu nových“ byl bývalý československý ministr a exilový předseda sociální demokracie Václav Majer.
Myslíte, že vydávání krajanských či exilových novin má ještě dnes nějaké opodstatnění?
Rozhodně, krajanské noviny jsou užitečné a je třeba je vydávat..
Jaké jsou vaše plány nyní?
V roce 2009 se chci přesunout do Roztok u Prahy. Vše závisí na uspořádání archivů v Kanadě a předání do vhodných rukou. Rád bych také vydal sborník o letcích, sborník o vojácích a parašutistech a knihu. Pomýšlím na název „Exil Mirko Janečka.“
Díky za rozhovor a přeju hodně štěstí.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem