Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Jak jsem poznal Dr. Pavla Theina
Stáří je vybaveno významným darem: poskytuje čas na hezké vzpomínky
z prožitého života. Zpravidla jsou to vzpomínky na osoby, které jsme měli rádi
a které měly rády nás. Vždyť i jedno staré moudro nám říká, že i pro kouzlo
vzpomínek stojí za to žít. Při běžném procházení termínů v kalendáři, připadajících na prázdninové období, zastavil jsem se očima u data 5. července. Zde jsem měl v diáři poznamenáno – 33. výročí úmrtí JUDr. Pavla Theina.
Po odložení diáře jsem se v klidu ponořil do vzpomínek na tohoto šlechetného člověka – velkou osobnost v divadelní, historické a vlastivědné oblasti-, se kterým jsem prožil určitou etapu totalitní doby ve stavebnictví.
Když jsem si procházel klubové „Zprávy“ z dávné minulosti /č. 9–10 roč. 1976 a 1-2 roč. 1988 „Vlastivědné abecedy Dr. Theina“/, zjistil jsem, že v jeho životopise zůstává jisté „bílé místo“, jehož počátku jsem byl svědkem, ale další jeho podrobnosti nedovolil totalitní režim odkrýt, resp. publikovat.
Ale od počátku: Dr. Pavla Theina jsem po osvobození po r. 1945 potkával jen letmo v radniční budově při návštěvách mé budoucí manželky, když působil v prvním Městském národním výboru.
O jeho řečnických kvalitách jsem se přesvědčil m.j. v r. 1946, na předvolební přednášce v pardubickém Grandu. Řečníkem byl známý ministr exilové vlády v Londýně p. prof. Jaroslav Stránský, který promlouval v letech válečných jako Pavel Svatý v rozhlasových „Hovorech k domovu“. Moderátorem večera byl právě Dr. Pavel Thein. Pan ministr zaujal svým poutavým vystoupením „bez papíru“ všechny přítomné návštěvníky. Po více než hodinové přednášce přišel na řadu Dr. Pavel Thein, který řídil krátkou diskuzi. Při děkování pozvanému hostu nás všechny překvapil vtipným závěrem, asi takto formulovaným: „Vážení, abych nepokazil svým vystoupením tu krásnou atmosféru dnešního večera, chtěl bych požádat bratra ministra, aby podobně jako mluvíval ve svých „Hovorech k domovu“ z Londýna k našemu lidu, který v době okupace svobodně mluvit nemohl, stal se nyní mluvčím těch, kteří mluvit nedovedou.“ Za tento krátký, ale vtipný závěr sklidil aplaus.
K našemu bližšímu osobnímu kontaktu došlo až po roce 1951, po mém „uvolnění“ z KNV v rámci akce „77 500 do výroby“, a to přes VCHZ do Pozemních staveb – Stavební správa 2 (později závod 2) se sídlem v Milheimově ulici (ve velkém montovaném dřevěném objektu.) V jeho zadní části byl i hlavní sklad Stavební správy 2, kde vedle skladníka působil ve funkci materiálového evidenta právě Dr. Pavel Thein. V té době žilo pardubické stavebnictví především výstavbou nového sídliště na Dukle. S Dr. Pavlem Theinem jsem přicházel jako provozní účetní STAS 2 denně do styku. Byl to velmi pečlivý a obětavý pracovník, který pendloval po stavbách na kole mimo Duklu i po městě, aby měl všechny materiálové doklady vždy v pořádku.
Byli jsme si názorově blízcí – politicky stejné krevní skupiny, navíc si pamatoval, že můj zesnulý otec byl prvorepublikovým župním funkcionářem nár. soc. strany. Tento přátelský vztah trval i po našem přestěhování do Smilovy ulice (budova býv. staveb. firmy Hořeňovský), kam zajížděl rovněž na kole. Třebaže byl mezi námi věkový rozdíl více než 20 let, tykali jsme si; pro něho jsem byl vždy jen „Františkem“, on pro mne „Doktorem“.
Nevím již, kterého roku to přesně bylo – určitě však ještě ve Smilově ulici, tj. před sloučením se Stavobetem se sídlem v Trnové roku 1955, kdy došlo k neobvyklé události, která nás zaskočila: skladník z Milheimovy ulice mne telefonicky informoval, že evident Dr. Thein již několik dní nepřišel do práce a nemá o něm žádnou zprávu. Požadovaný „záskok“ jsem ihned zařídil a protože jsem věděl, že Dr. Thein bydlí vlastně nedaleko v Kostelní ulici, vyzval jsem svého spolupracovníka Josefa Janků (bývalého pracovníka pardubické radnice) ke společné návštěvě našeho kolegy. Vzpomínám si, že teprve po delším časovém úsilí se nám podařilo kontaktovat se s ním, když si ověřil za záclonou naši totožnost. Když se objevila po odhrnutí záclony jeho hlava, byl v obličeji téměř k nepoznání pohmožděn a potichu vyslovil prosbu: „Mládenci, nezlobte se na mne, musím svůj pracovní poměr ukončit, byl jsem vyslýchán a takto jsem dopadl…nikomu jsem neublížil…musím se dlouhodobě léčit“. Oba jsme byli tímto sdělením otřeseni a nechali jsme si tuto událost jen pro sebe. Pracovní poměr jsme mu ukončili „ze zdravotních důvodů“…
Nikdy v pozdějších letech jsem nenašel příležitost a odvahu požádat ho o bližší vysvětlení okolnosti jeho brutálního výslechu.
V mých vzpomínkách zůstalo toto „bílé místo“ v životě Dr. Pavla Theina dosud neobjasněno. Snad nám to ještě někdo může i přes závoj časového odstupu objasnit.
Touto prosbou končí moje smutná prázdninová vzpomínka na tohoto šlechetného člověka.
