Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Nálety na Pardubice - 65 let
O spojeneckých náletech na Pardubice v roce 1944 bylo napsáno mnoho.
Nejvíce pardubickým archivářem Zdeňkem Bičíkem (ZKPP 1973-1987, Nálety
na Pardubice, Letectví a kosmonautika, Pochodeň atd.), ale také M. Vostatkem,
O. Ulrichem, F. Dosoudilem, C. Benešem, V. Matouškem, M. Huňáčkem (ZKPP
1975-2004), dále Milošem Charbuským (Pardubické noviny 1994), byla vydána
publikace Letecká válka nad Čechami (Východočeské muzeum Pardubice)
a samozřejmě řada dalších článků a publikací od různých autorů. Většinou bylo vše popsáno, vysvětleno a objasněno, zejména po otevření britských archivů. Proto se omezím jen na ty nejdůležitější údaje – zejména o nočním náletu na Pardubice v noci 22. července 1944. Zdeněk Bičík ve své brožurce NÁLETY NA PARDUBICE 1944 (vydalo PKO a KMVČ Pardubice 1984) píše: „Pardubice v této souvislosti získaly smutný primát, že se staly vlastně prvním českým městem, jež bylo za války bombardováno, pokud nepočítáme nezdařené útoky na plzeňskou oblast a na Mostecko. První nálet město zasáhl v noci 22. července 1944. Provedlo jej britské letectvo svazem čítajícím 49 Wellingtonů a 15 Liberatorů – jako značkaři a osvětlovači letělo 5 Halifaxů. Cíl náletů (pardubická rafinerie) byl sice správně nalezen a osvětlen, ale zřejmě v důsledku časového posunu mezi značkaři, osvětlovači a vlastním bombardovacím svazem nebyl cíl zasažen a bomby dopadly na východní okraj města (vilová čtvrť, Židov). Nálet si vyžádal 43 obětí a 32 zraněných, 27 domů bylo zničeno a 108 poškozeno (některé údaje uvádějí 23 zničeno a 114 poškozeno – pozn. autora). Německá správa města uspořádala obětem náletu pompézní veřejný pohřeb na Pernštýnském náměstí a nezdařený nálet využily tehdejší sdělovací prostředky k obrovské propagační kampani proti spojencům.“ Další nálety byly provedeny 24. srpna 1944 a 28. prosince 1944. Cíle – zejména rafinerie a letiště – byly tentokrát zasaženy a značně poškozeny.
Moje vzpomínka – tehdy sedmiletého kluka – se týká prvního nočního náletu 22. července 1944.
Někdy po půlnoci se prý otec probudil a zahlédl – snad již ve výši oken – pomalu klesající světlici. Rodiče nás popadli (tehdy dvouletého bratra a mne) a odnesli nás do sklepa. Náš dům ve Wintrově ul. čp. 325 byl postaven v r. 1907 a tak měl sklep s poměrně silnou klenbou a jedna jeho část byla upravena na protiletecký kryt. Matka prý ještě běžela pro teplé kabáty a do těch nás zabalila. Ale to už se ozývalo hrůzné svištění nebo spíš hvízdání a výbuchy prvních pum. Táta se nás snažil krýt svým tělem a prvně v životě jsem ho slyšel hlasitě se modlit. Že jedna z bomb vybuchla v těsné blízkosti našeho domu, jsme se dozvěděli až za ranního svítání.
Pamatuji se, že na polštáři mého lůžka ležela koule z rozbitého lustru! A všude nepředstavitelný nepořádek. Cihly, omítka, prach, sklo, rozbité nádobí. Vyražené dveře, okna- většinou i se zárubněmi, nějakou velkou střepinou proražené schody do sklepa a na půdu, velice poničená střecha. Ale žili jsme a nikdo z nás nebyl ani zraněn! Sklep vydržel. Ráno jsme zjistili, že puma zasáhla přesně skružovou studnu – asi 5 metrů od místa, kde jsme byli ukryti. A to prý nás zachránilo! Výbuch směřoval nahoru a ne do stran. Že studna přestala existovat a že výbuchem byla zcela zasypána, je jasné.
Hned ráno a také za pomoci všech příbuzných (především matčini bratři Mirek a Vláďa a také strýc Hylmarové) začaly úklidové práce a sčítání škod. Během dopoledne se objevili dva němečtí důstojníci obhlédnout situaci a škody a také snad odhadnout váhu bomby (bylo svrženo 463 bomb, dvou velikostí – 250 a 125 kg o celkové tonáži 89 tun – ZKPP 1979/12). Její pozůstatek jsme našli později na zahradě v suti (viz foto). Dnes už jsou fakta známá, i když asi těžko bude kdy vysvětlena příčina zpoždění bombardérů za „značkařem“ a „osvětlovači“. Proto asi také tehdy vznikla celá řada dohadů o příčinách bombardování právě východní části města. Možnou příčinou prý mohly být i skleníky několika zahradnictví (Kopřivovo, Termerovo, Pražákovo), které byly v této čtvrti a které byly podobné proskleným střechám továrních hal a leskly se ve světle padajících světlic. Zda to bylo alespoň částečně pravdivé tvrzení, to už ovšem nikdo nezjistí, ani nepotvrdí.
Náš dům byl neobyvatelný a musel se opravovat. Doma zůstal jenom otec, maminka s námi odjela na několik měsíců ke známým do Vysokého Chvojna. Zde jsme také pod chvojenskou farou pozorovali 24. srpna 2. nálet na Pardubice. Pamatuji se na obrovská oblaka dýmu, která Pardubice úplně zahalila. A také si pamatuji, že jsem se hrozně dlouho bál obyčejného zapískání či hvízdání nebo zahoukání vlaku. Na tento zvuk nezapomenu nikdy v životě. Stále mi připomínal a připomíná hvízdající bombu, o které člověk neví, kam dopadne a kde vybuchne!
