Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Vadas - jubilejní vzpomínka - I. část
Vzpomínání úvodem Kdykoli kráčím nebo jedu tř. 17. listopadu v části mezi křižovatkou se Smilovou ulicí a podjezdem, neopomenu pohlédnout po levé straně do oken v prvním patře domu, který ve mně po dlouhá léta oživuje nostalgické vzpomínky, milé a zároveň i hořké, na dávné časy, kdy zde ještě sídlila elektrotechnická firma našich přátel – rodiny Vadasovy, se kterými nás později celých čtyřicet let pojil pocit stejného utrpení, jakého se dostalo těm, kteří se nechtěli smířit se zločineckým systémem, který u nás v té době panoval. Ještě dnes, po šedesáti letech, název „areál VADAS“ připomíná někdejší nadějnou dobu po válce, kdy s novým elánem a především poctivou prací se malá skupinka nadšenců vrhla do práce a dostala se zakrátko svou doslova vědeckou organizací práce a kvalitou i na světový trh. Cílem jejím tehdy nebyl nepřiměřený zisk za každou cenu, jako je tomu dnes, ale spokojenost zákazníka a v budoucnu vytvořit z Pardubic „elektrotechnický Zlín“.
Vzpomínáme devadesátiletého výročí vzniku továrny (2009), která nás tolik proslavila, protože není u nás ještě dnes snad jediného elektrotechnika, který by neznal pojem „vadaska“ – zkoušečka, která se zrodila v tomto malém závodě. Škoda jen, že vše trvalo tak krátce…
Problémy kolem pramenů
Materiály, které dnes máme k dispozici, jsou dost obsáhlé. Navíc žijí ještě přímí pamětníci událostí, které provázely rodinu, žijí ještě i někteří z jejích členů, ale většina z těch, kteří osobně „na vlastní kůži“ na sobě zakoušeli krutost trpkého údělu, již není mezi námi. Také archivní materiály dokládají všechny ty hrůzy, které postihly rodinu, zvláště ve čtyřicátých letech.
Obzvláště bohatým zdrojem informací jsou tři díly pamětí tehdy nejmladšího člena rodiny Jirky Vadase, který podobně jako jeho starší bratr Zdeněk, jehož několik spisů bylo vydáno i tiskem, nezapřel v sobě literární talent. Z těchto důvodů bylo třeba učinit pečlivý výběr fakt a zvláště citátů, aby si také naši čtenáři připomenuli, jak namáhavá byla kdysi cesta úspěšného podnikatele ke konečnému cíli, podnikatele, jemuž byla poctivost a dobré jméno nade vše, který tyto ctnosti nikdy neobětoval na úkor svého osobního prospěchu, což zvláště vyniká se srovnáním se současným ubohým morálním stavem v našem hospodářství a celé společnosti. Poznáme z toho také, jaká ztráta postihla před lety naše město likvidací podniku, který byl na nejlepší cestě stát se svým významem jemu nanejvýš prospěšným.
jak všechno začalo
Začneme od nejstarších začátků. Zakladatelem celého díla byl továrník Jaroslav Vadas, který se narodil 10. dubna 1890 až na jihovýchodní Moravě v Napajedlích. Jeho otec byl zednickým polírem a za prací jezdil do Vídně.
Maminku měl zbožnou, přísnou, ale dobrosrdečnou. Měl ještě dva mladší sourozence, bratra Josefa a sestru Františku.
Jaro či Jara, jak se mu tehdy doma říkalo, byl již v dětství velmi zvídavý, vynalézavý a zajímala ho všechna technika, se kterou se dostal do styku. Jako školák chodíval do školy kolem strojní dílny jistého pana Schönbauma, známého svou snaživostí a poctivostí. Často se tam zastavoval a vydržel se dlouho dívat, jak v dílně pracují na strojích, na soustruhu, vrtačce, a pochopil již také, jak pan mistr svou práci miluje. Ten si malého chlapce oblíbil a zůstával s ním v dílně i po práci, když všichni odešli. Všechno mu ukazoval a vysvětloval. Občas mu říkal: „Svou prací se modlíš, když tě k ní vede láska.“ A tak se stalo, že ve čtrnácti letech, kdy rodiče uvažovali, že chlapce dají na obchodní školu, šel Jaro sám se přihlásit k mistru Schönbaumovi do učení. Dozvěděl a naučil se od něho mnoho z toto, co by získal až mnohaletou praxí. V šestnácti letech si do svého deníčku napsal: „Chci mít jednou svůj vlastní podnik, kde práce bude radostí“.
Na zkušenou
Za nějaký čas po vyučení se Jaro rozhodl odejít na zkušenou do Vídně, kde pracoval i jeho otec. Ubytoval se u něho a ten mu přes své známé sehnal zaměstnání pomocníka na lokomotivě. Do práce Jaro dojížděl přes celou Videň. I přitom využíval času a učil se po cestě německá slovíčka, a tak zvládl němčinu velmi brzo. Miloval stroje a zde se dostal do jejich bezprostřední blízkosti. Spokojen však zcela nebyl, jeho snem bylo je tvořit a nejen je obsluhovat. Asi po půl roce se seznámil se dvěma našimi krajany Zakopalem a Krčmou, kteří zakládali výrobnu elektrických strojů. Ti mu slíbili, že jakmile jen budou moci, vezmou ho do své výrobny. To se brzy uskutečnilo a Jarovi se tak splnil jeho dávný sen, směl tvořit, vymýšlet…
Jeho otec nelibě nesl, že syn opustil službu na dráze, ale časem se uspokojil, když viděl Jarovy první životní úspěchy. Ten zde našel krásné prostředí, všichni zpívali a žili z nadšení z práce. Brzy si získal oblibu svých nových zaměstnavatelů svou iniciativou a dobrými nápady, pomocí kterých byla podstatně urychlena výroba motorů a přístrojů. Byl dobře placen, brzy jmenován předákem a mistrem, zván na porady, na kterých se projednávaly výrobní a finanční problémy podniku. Nikdy nepočítal odpracované hodiny navíc.
Jaro všechen svůj volný čas věnoval sebevzdělávání. Studoval odbornou literaturu a přihlásil se na tříletou elektrotechnickou školu. Učil se i těsnopisu. Měl pevně stanovený denní režim, který důsledně dodržoval. Neznal žádnou jinou zábavu krom cvičení v Sokole, kam chodíval cvičit již v Napajedlech. V Sokole si upevňoval své zdraví (rád prý předváděl veletoč na hrazdě) a prohluboval své vlastenecké smýšlení za zpěvu českých národních písní. Sokolu pak zůstal věrný po celý život. Nyní občas dojížděl do Napajedel navštívit maminku, a zvláště když v srpnu 1909 po těžké operaci zemřel v pouhých 52 letech jeho otec, stal se finanční oporou celé rodiny. Zde se již u něho formovaly vlastnosti, které později zdárně uplatňoval ve svém podniku. Při svých návštěvách domova nikdy neopomenul navštívit pana Schönbauma, kterému vyprávěl o různých novinkách ve světě techniky, poskytoval mu rady pro zlepšení jeho podniku a sám si od něho odnášel cenné rady do života.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 1/2, rok 2010.
