Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
09.12.2020 18:00

Regulace řeky Labe na Pardubicku v první polovině dvacátého století

Přednáška T. Jandy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Hříšní lidé města Pardubic - XI. část

obrázek k článku rok 1927
Rok 1927 byl co se týče černé kroniky, velmi skoupý na události, které by stály za to, do téže rubriky zařadit. Z hlediska badatelského je to „chudé“ konstatování, avšak z hlediska lidského zcela jistě potěšitelné. Ke konci roku (prosinec) je uvedena pouze „záhadná sebevražda“, kdy se ve zmíněném měsíci na sportovním stadionu otrávila lysolem jistá M. Henzingerová, která přijela do Pardubic hledat práci. Na celém případu je paradoxní, že práci v Pardubicích našla, ale do práce nenastoupila, otrávila se.

rok 1928
V první polovině února přijel do Pardubic zedník Josef Ladýř z Rychnova. Na nádraží ve stejný den kolem desáté dopolední skočil pod vlak. Šťastnou náhodou mu byla přejeta „pouze“ noha. Zraněný byl odvezen do nemocnice, kde mu musela být rozdrcená noha amputována. Sebevrah nechtěl důvod pokusu ukončit život sdělit.
„Oběť šílené jízdy!“ „Není téměř dne, aby se v Pardubicích nestalo nějaké automobilové neštěstí, které si vyžádá těžké zranění nebo usmrcení člověka. V úterý dne 5. 6. po páté hodině odpolední se stal obětí šílené jízdy v Pardubicích slévač Prokopovy továrny A. Popelka. Řidič byl s největší pravděpodobnosti opilý. Nešťastný slévač byl autem smýkán 16 metrů. Těžce zraněný byl dopraven do nemocnice, kde svému zranění podlehl…Je nanejvýš na čase, aby policejní úřad věnoval pozornost automobilové a motocyklové jízdě a každou neopatrnou a šílenou jízdu přísně trestal. Jinak nebylo by za nějaký čas možno vyjíti ani na ulici. Pardubice nutně potřebují dopravní policii a je v zájmu občanstva tuto hned opatřiti.“
A ještě jednou o automobilové nehodě. Počátkem července došlo v Pardubicích na Smetanově náměstí ke srážce dělníka Jana Kratochvíla z Čivic s osobním automobilem, které řídil podplukovník Schlaghammer. J. Kratochvíl jel na kole a byl při srážce sražen k zemi. Jenom zázrakem vyvázl bez většího zranění, kolo však bylo nepojízdné.
V říjnu bylo přímo z budovy okresního soudu v Pardubicích odcizeno úplně nové pánské kolo, originál B.S.A. soudnímu asistentu Rudolfu Čejkovi, který je nechal bez dozoru v přízemí budovy. Kolo bylo nalezeno až v Praze, kde byl pokus nabídnout ho ke koupi. Policie kolo zabavila. Prodejcem byl zjištěn klenotnický pomocník Adolf Tatter z Prahy, „známá firma.“ Spolu s ním byl zatčen i jeho pomocník Antonín Blumenresinger, dělník z Prahy. Oba byli zatčeni a dodáni do vazby zemského trestního soudu.
V polovině října se vloupal dosud nezjištěný pachatel do uzamčeného dřevěného kiosku trafikantky Marie Šmídové, který nalézá se v zahradě naproti známé pile Kerhart a Tachecí v Pardubicích. Pachatel ukroutil dva visací zámky a odcizil různé druhy kuřiva za 2 100 Kč. Po pachateli a odcizeném kuřivu se pátrá. Dne 14. listopadu uveřejnil Východ ve svém speciálním čísle informace o vraždě Václava Jirouska, pracujícího ve Fantových závodech, bydlícího ve Svítkově. Jednalo se o brutální, loupežnou vraždu, které byli přítomni i členové Jirouskovy rodiny (Jirouskova žena Marie a 18 letá dcera Vlasta se svým ženichem Františkem Sedlákem, soustružníkem železa). Do pohotovosti bylo uvedeno četnictvo nejen z Pardubic, ale i z Dražkovic, Svítkova a Rosic. Poté, co byli na četnickou stanici odvezeni svědkové vraždy, Jirouskovi příbuzní, začala se v Pardubicích šířit zpráva, že zavražděného mají na svědomí právě oni. Teprve Jirouskova dcera vše postupně přiznala. „Přiznání dceřino přivodilo obrat a rázem zničilo všechny falešné zprávy a dohady lidských pověstí a novinářských zpráv denně rostoucích, jako houby po dešti a navzájem si odporujících.“ Dcera Vlasta doznala, že mezi ní, otcem a milencem byla vzájemná dohoda, že bude celý případ případem fingované vraždy. Jak se to tedy celé seběhlo? V pátek 9. listopadu šel Václav Jirousek, jako vždy v pátek, pro peníze na výplatu do místní filiálky Živnostenské banky, kde jako obyčejně mu byly dány peníze, a to 140.000 Kč. Uložil je do aktovky a odešel. Ke dvanácté hodině byl viděn svědky, jak zatáčí ze silnice ke zdi lihovaru na místo, kde byla později nalezena jeho mrtvola. Šel na předem smluvené místo, kde na něho čekal jeho nastávající zeď. Dcera Vlasta čekala opodál. Následně byla za bílého dne hozena kolem Jirouskova hrdla oprátka a pevně stažena. Krátký boj a mrtvé tělo bylo vhozeno do stoky. Prázdná aktovka byla pohozena vedle mrtvého. Peníze Vlasta se svým milým zakopala v lese v Zelenobranské dubině. Do doprovodu četníků musela Vlasta místo ukázat, ale nemohla ho v lese najít. Začala předstírat nevolnost. Četníkům bylo jisté, že peníze byly již dávno někde jinde. Všechno bylo poněkud složitější. Vídeňská teta, sestra manželky zavražděného, dostala v sobotu do Vídně expresní balíček, novou aktovku a v ní 120.000 Kč a dopis, že se má stavit v Brně pro jistou zásilku, v níž bylo kolem 5000 Kč. V dopise byla žádost, aby bezodkladně přijela do Svítkova. Ve Svítkově se ovšem setkala s četníky. O vraždě pochopitelně nic nevěděla. Co se stalo s ostatními penězi? Byly rozeslány pomocí poštovních šeků. Na jméno stavitel Krupař byly do městské spořitelny poslány obnosy třikrát po 150 Kč a na jiný šek 8.204 Kč. Na jméno rolníka Danihelky bylo posláno do záložny do Přelouče 860 Kč atd. Šetřením bylo zjištěno, že peníze posílal do Vídně sám zavražděný Václav Jirousek a že složenky vyplňovala dcera Vlasta. Příjezd tety Terezie Vošťálkové z Vídně přivodil v již tak zamotaném případu jasno. Z celého případu vyplývá, že vrahem byl jednoznačně Václav Sedlák a dcera zavražděného zavraždění svého vlastního otce podporovala! Otázkou zůstává, jakou roli ve vraždě Václava Jirouska sehrála jeho žena a matka? Po výslechu v Pardubicích byli zatčení a obvinění odvezeni ke krajskému soudu do Chrudimě. V případu, který vzbudil v Pardubicích nemalou senzaci, se exponoval vrchní rada Křečan a četnický major Kmínek z Chrudimě.
Dne 14. prosince se vrchnímu strážmistrovi Františku Šaflovi a štábnímu strážmistru Jaroslavu Lukášovi podařilo získat v případu V. Jirousek dalšího důležitého svědka. Jednalo se o 68 roků starého Josefa Jedličku, bytem Pardubice, ul. Labská č. 18, který byl v době cukerní kampaně zaměstnán v Pardubicích v cukrovaru. Bylo mu svěřeno třikrát za den vyčistit mříž kanálu v Labi, kterým cukrovar čerpá potřebnou vodu. Na mříž se chytaly nejrůznější nečistoty. Dne 9. listopadu před 12. hodinou šel Jedlička jako obvykle čistit kanál. Houkali právě poledne, takže ke kanálu mohl dojít podle svých slov o 5 minut později. Ze silnice šel Jedlička po cestě, která před pomníkem sv. Marka odbočuje ze silnice do Polabin. Ke kanálu šel zkratkou přes louku. Kanál je od silnice vzdálen asi 700 kroků. Po příchodu ke kanálu uviděl Jedlička po levém břehu Labe od města přicházet dvě osoby. Mohly být od Jedličky vzdáleny méně než sto kroků. Nevěnoval jim příliš pozornosti. Řečiště Labe bylo upraveno a kanál se nacházel přímo pod svahem. Když Jedlička čistil mříž kanálu, zády otočen k Labi, někdo na něj vzkřiknul: „Nespadněte tam!“ Otočil se a spatřil děvče s mužem, kteří šli kolem něho. Obličej děvčete byl na Jedličku obrácen, takže ho mohl popsat. Pršelo, ale oba procházející neměli deštník. Šli po břehu Labe až k místu, kde odbočuje staré Labské řečiště, vzdálené od kanálu asi 200 kroků. Toto staré řečiště bylo celé zarostlé vrbovím. Právě k tomuto starému řečišti mladý pár zabočil. Jedlička si myslel, že to jsou milenci, kteří hledají soukromí, poté, když je viděl, jak pokračují, se domníval, že jdou do nedaleké pískařské boudy. Když došlo ke konfrontaci Jedličky s Vlastou Jirouskovou, bezpečně dívku poznal. Dokonce si pamatoval, že měla na sobě tenkrát tmavý baret. Vlasta Jirousková zprvu vše popřela, ale pak přiznala, že Jedlička mluví pravdu. Četníci vedli Jedličku na místo a bylo zjištěno, že jeho informace jsou správné. Vlastin tmavomodrý baret, který tehdy měla na sobě, byl nalezenv jejím bytě. Místo ve vrboví, ve starém řečišti, kde Sedlák uvázal Jirouskovi motouz kolem krku, je vzdáleno od místa, kde byla Jirouskova mrtvola nalezena přibližně 220 kroků. Jirousek byl tělesně slabý, proto ho mohl jeden člověk docela dobře nést. V celém případu zůstalo mnoho nejasností. Čtenář si možná vzpomene na jeden z dílů úspěšného detektivního seriálu Panoptikum města Pražského, který byl natočen podle pardubického případu V. Jirouska (hlavní roli v něm hrál V. Brodský).
(pokračování)

Použité prameny:
(SOkA Pardubice)
Východ (List Čs. Národní demokracie pro východní Čechy), 31. 12. 1927, č. 53, str. 4.
Tamtéž, 18. 2. 1928, č. 7, str. 5.
Tamtéž, 9. 6. 1928, č. 23, str. 5.
Tamtéž, 1. 7. 1928, č. 26-27, str. 4.
Tamtéž, 13. 10. 1928, č. 40, str. 3.
Tamtéž, 17. 11. 1928, č. 46, str. 5.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem