Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Obrázky z minulosti Pardubicka - 9. část
TřebosiceDle statistických seznamů obcí je první zmínka o Třebosicích z r. 1316. F. K. Rosůlek ve sborníku Pardubicko-Holicko-Přeloučsko však uvádí, že byly vladyckým sídlem pánů z Třebosic ve 14. a 15. stol. První známý majitel třebosického zboží byl Man z Třebosic, který je zapsán r. 1410 ve sporu Bočka z Poděbrad a Jana ze Zdechovic. Na stížnostní listině ke kostnickému koncilu r. 1415 byl podepsán Václav z Třebosic. R. 1484 po smrti pana Dobropolského jeho vdova Adlička z Třebosic měla o statek přijít. Obhájil ji však její švagr Kříž z Máteřova, ale jen na krátko, asi do její smrti. Od krále to panství měl dostat Čéč z Nemyšlevsi, ale hlásil se o ně i Martin Holec z Nemošic. Tomu je král přiřknul r. 1496. Holcové z Nemošic měli ve znaku červené plovoucí kapry ve stříbrném štítě a v klenotu tři kolmo stojící kapry. Podle příslušníka toho rodu je pojmenována Holcova ulice v Jesničánkách za hřbitovy
Dle konfirmačních knih byl v Třebosicích již r. 1375 kostel. Dle dochované románské křtitelnice se předpokládá, že zde již dříve stával románský kostelík, který byl později po vzrůstu vsi nahrazen gotickým. Obrázky třebosického kostela Povýšení sv. Kříže (starší a současný) byly na obálce Zpráv č. 9-10/2008. Později byl třebosický statek spojen s blízkými Dubany, které vlastnil ještě r. 1503 Jindřich z Duban. Na jižní straně kostela je náhrobní kámen s nápisem: „Letha páně 1599 usnula urozená dczera stateczneko Rytirze… Ocekawagicz We Wzkrisseni Pa“, patrně dcera Dubanských z Duban. Poté byli pány v Třebosicích Burian a Zikmund, synové Hynka Anděla z Ronovce, pána na Morašicích. Ti r. 1538 společně koupili panství heřmanoměstské. R. 1542 se rozdělili, Burian převzal Morašice a Zikmund Anděl z Ronovce Heřmanův Městec. Zikmund toho roku zapsal své manželce na Třebosicích věno 750 grošů. Třebosice, ves a dvůr kmetcí s poplužním a podacím kostelem r. 1557 nakrátko spojil s panstvím heřmanoměstským. Zikmund zřídil druhý rybník pod třebosickým Dolejším rybníkem. Tím zatopil některé pozemky jesenčanské a dle smlouvy měl těm lidem nahradit škodu grunty lepšími a ležícími blíž k Jesenčanům. Pro vzpouru proti Ferdinandovi I. z r. 1547 Zikmund přišel o své statky a r. 1563 již Třebosice patří k pardubickému komornímu panství. Třebosice jsou farní obcí, k níž r. 1909 patřily vsi Staré Jesenčany, Mateřov, Popkovice z okresu Pardubice a Dřenice, Dubany, ze vsi Blato jen čísla 1-9 tehdy z okresu Chrudim. Dnes fara není obsazena, farnost spravuje Pardubické arciděkanství.
(Sborník Pardubicko-Holicko-Přeloučsko 3.díl)
Čepí, dříve Čep nebo Čepy
Stojí v místech pravěkého osídlení. R. 1882 bylo tehdy na Pleskotově paloučku při silnici na Heřmanův Městec nalezeno 29 bronzových náramků a obrovská bronzová spona o dvou kotoučích, každý s 18 závity. Podobné spony později nalezené byly pak jmenovány „čepské“.
Dle statistického seznamu obcí je první písemná zmínka o vsi z r. 1375. F. K. Rosůlek však žádné záznamy z té doby neuvádí. Dle něho byl Čep pouhým dvorem, který byl r. 1695 připojen k pardubickému komornímu panství. Při koupi vznikly na části pozemků dvora toho roku usedlosti č. 19 – hospoda Jelenova, č. 15 – chalupa Hyhlíkova a č. 16 – chalupa Vašákova (r. 1910). Jejich dělením vznikaly další usedlosti. Ostatek dvorských polí byl připojen ke dvoru mateřovskému.
(Sborník Pardubicko-Holicko-Přeloučsko 3. díl, str. 302)
Pardubice na přelomu 14. a 15. století
Jak již bylo dříve zmíněno, král Václav IV. odebral posledním pánům z Pardubic Vilémovi a jeho synu Smilovi Flaškovi část pardubického panství. Prohlásil je za odúmrť po Vznatovi ze Skuhrova, který byl Vilémovým zetěm a Vilémovi asi půjčil větší obnos peněz, za to dostal záruku na majetek, zapsanou v zemských deskách. Když zemřel bez potomků, připadl úpis jako odúmrť králi. Po dlouhých sporech získali rozsudkem 25. dubna 1385 šestinu panství královi dvořané Jan Střela a Přibík ze Skvořetína. Smil Flaška se odmítl podřídit výroku soudu a podle práva se stal zemským škůdcem. Proto r. 1387 královský podkomoří a notář dvorské komory na místě sami provedli rozdělení majetku. Vilém se měl vzdát hradu Pardubice s poplužním dvorem a vesnic Bukoviny a Dražkovic. Tomu se Vilém i Smil dále odmítali podřídit a další spory dopadly opět v jejich neprospěch. R. 1390 Vilém zemřel. Sporný díl pardubického panství r. 1391 získal Jan čili Hanuš z Milheimu, oblíbenec a dvořan krále Václava IV. F. K. Rosůlek uvádí, že byl stavu šlechtického a rodák z Pardubic. Ve skutečnosti pocházel z bohatého měšťanského rodu z Vratislavi ve Slezsku. S ním Smil Flaška uzavřel dohodu, dle které mu postoupil město Pardubice s hradem a poplužním dvorem (Vystrkovem), vesnice Přerov, Bukovinu, Lhotu Rybářskou, Lhotu Přívoz a Blato. Ty vsi, kromě Blata, zanikly a o obou Lhotách se dnes vedou dohady, kde vůbec stály. Zbytek pardubického panství, Pardubice Mnichové (Pardubičky), Černou za B., Ostřešany, Dražkovice, Staré Jesenčany, Mikulovice, Nemošičky, Úhřetice a Vejvanovice, si ponechal a připojil k velkému panství Rychmburk, podle něhož se pak psal. Smil Flaška jako člen Panské jednoty se podílel na bojích proti králi a v bojích padl 13. srpna 1403 mezi Čáslaví a Kutnou Horou. Hanuš z Milheimu téhož roku, kdy získal Pardubice, vykonal významný skutek, který mu v dějinách pojistil paměť nehynoucí, založil kapli Betlemskou. S úmyslem, aby ve Starém Městě Pražském, tehdy poněmčeném, bylo slovo boží lidu kázáno pořádně a svobodně v českém jazyku. Dle vůle Milheimovy obdržel kazatel v kapli mimo jiné 9 kop grošů ze vsi Přerov patřící k Pardubicím. Ves Přerov zanikla za třicetileté války, později zde vyrostla ves či předměstí Pardubic zvané Přerovsko. Na jeho katastru vyrostlo PARAMO a Přerovsko bylo v 50. letech připojeno ke Svítkovu, kde je připomínána ulice Přerovská. Hanuš z Milheimu ustanovil kazatelem kaple Betlemské r. 1402 Jana Husa. Památku vynikajícího „svého rodáka“, který zemřel r. 1405, Pardubice uctily pojmenováním ulice na Skřivánku. Dědicové Hanušovi Konrát a Bušek z Milheimu Pardubice prodali, ale není známo, komu. Je domněnka, že to byl Boček z Kunštátu, ale jisté je, že r. 1420 je majitelem Pardubic jeho sedmnáctiletý syn Viktorin z Kunštátu, husitský hejtman, který 1. 1. 1427 na následky zranění z boje v Pardubicích zemřel. Jeho synem byl pozdější král Jiří z Poděbrad a je možné, že se v Pardubicích dokonce narodil. (Sborník Pardubicko-Holicko-Přeloučsko 3. díl,
Josef Sakař – Dějiny Pardubic nad Labem I. díl)
Pardubicko za husitských válek
Počátkem husitského hnutí bylo Pardubicko rozděleno na přívržence Mistra Jana Husa a spojence císaře Zikmunda. K prvním se hlásila drobná šlechta a řada zemanů. Císař nalezl oporu především v klášteře opatovickém, u pánů Alše Holického ze Šternberka a Arnošta Flašky z Rýzenburka, syna Smila Flašky. Již r. 1415 Jindřich Lacembok z Chlumu „kazil“ zboží Mikulovické. Na stížnostním listě ke kostnickému koncilu proti upálení Husa se z blízkého okolí podepsali: Václav z Honbic, Mikuláš z Koloděj, Václav z Hostovic, Štěpán z Dvakačovic, Maršík z Mikulovic, Jan z Koloděj, Jan z Kčečína? (Štětína) u Mnětic, Jan ze Ždánic, Jiří ze Lhotky (Pardubické?), Mikuláš z Barchova, Matěj řečený Holec z Nemošic, Hlaváč z Komárova (u Dašic?), Jan Holec z Nemošic (syn Matějův?), Václav z Choltic, Jan de Zugyn (ze Žižína), Aleš z Bítovan, Beneš Rúbík ze Synčan, Vavřinec z Mnětic, Buzek z Mezilesic (Medlešic, totožný s Budišem z Dašic), Bohuněk z Počápl, Ctibor z Jenišovic, Materna z Turova, Pavlík z Hostovic, Mařík z Dolan, Jan z Ývánovic (Vejvanovic), Jan z Hostovic, Filip ze Synčan, Jan Rúbík ze Synčan, Václav z Třebosic, Petr z Nabočan. V noci 1. 11. 1415 Jan Městecký a Ota z Bergova vyplenili Opatovický klášter, prý jeden z nejbohatších, ve skutečnosti zadlužený, vydrancovali jej tak, že „ani hroby mrtvých nezůstaly ušetřeny“, opata Petra Lazura mučili, aby jim vydal peníze a cennosti. Klášter drželi do r. 1416, ale poklad nenalezli. V době Zikmundova tažení proti Praze se 25. 6. 1420 sešel na Kunětické hoře velký tábor Husových přívrženců, který svolal kněz Ambrož. Předstírali tažení na podlažický klášter, ale pak nočním přepadem se zmocnili Hradce Králové, kde byla císařská posádka. Koncem r.1420 se husitům vedeným táborským knězem Valentínem podařilo obsadit Přelouč se záměrem založit po vzoru Tábora novou obec, ale 14. 1. 1421 ji přepadli Jan Městecký z Opočna a kutnohorský mincmistr Divůček z Jemniště s kutnohorskými vojáky, dobyli ji, 125 zajatců odvedli do Kutné Hory a svrhli do šachet. Dne 26. dubna 1421 dorazili husité vedeni Janem Žižkou ke Chrudimi, která se jim po třech dnech vzdala. Jeden oddíl od Chrudimi přepadl cyriacký klášter v Pardubicích a s kostelem sv. Bartoloměje jej vypálili. Pardubice, město a hrad, majetek Viktorina z Kunštátu, který byl husitským hejtmanem, napadeny nebyly. Nepřeskočil na ně ani požár kláštera, z toho se dá předpokládat, že klášter nebyl v těsném sousedství města, ale patrně v Pardubičkách. Hradečtí husité se dvakrát neúspěšně pokoušeli dobýt Opatovický klášter. Teprve Diviš Bořek z Miletínka, hejtman Orebitů, 25. 4. 1421 Opatovický klášter dobyl, vydrancoval a vypálil. Přivlastnil si celé opatovické panství. Získal i panství kláštera Sezemického, které husité také vypálili a jeptišky prý v Loučné utopili. Diviš Bořek z Miletínka pak v letech 1421-1423 postavil na Kunětické hoře hrad, který se stal centrem jeho nového kunětickohorského panství.
(Sborník Pardubicko-Holicko-Přeloučsko III. díl,
Josef Sakař – Dějiny Pardubic nad Labem I. díl,
František Šebek – Dějiny Pardubic I. díl)
