Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Jubilejní vzpomínka - firma Vadas - 3. část
Adaptace a modernizaceTonička věděla, že se Jarka nikdy nazastaví ve svých plánech a jejich život nikdy nebude klidný, spíše plný vzruchů, ale smířila se s touto vyhlídkou a podporovala všechno jeho úsilí a snahy.
Zakoupený objekt byl velmi rozsáhlý a zanedbaný. Kolem rozlehlého dvora, kde tehdy měli své malé provozovny i různí drobní živnostníci, se po obvodu nacházela celá řada budov, které ani nebyly všechny volné, a trvalo několik let, než se mohly použít. K nim patřila i jednopatrová, asi 100m dlouhá stávající provozovna a tehdy ještě jednopatrová obytná budova s průčelím do Masarykovy třídy, v níž byl v prvním patře byt o pěti pokojích, kam se měli noví majitelé přestěhovat. Bylo však třeba vybudovat i kanceláře a prodejní místnosti. Ani obytná budova nebyla celá volná a vyžadovala řadu adaptačních prací, jako ostatně všechno v objektu. Ve volné části přízemí byl brzy zřízen moderní obchod a dluhy se stále zvětšovaly.
Došlo i na modernizaci bytu. Jarka jako správný elektrikář chtěl Toničce připravit byt se všemi nejmodernějšími elektrickými vymoženostmi. Celá domácnost byla elektrifikována: hned při vstupu na rohožku se na zdi rozsvítil nápis „Není nad čistou obuv“. Po zazvonění bylo návštěvníku odemčeno elektrickým zámkem. Domácí si odemykali pomocí číselného kódu. V kuchyni se objevila kredenc se zabudovanou ledničkou a dávkovačem mouky, robot ke tření, hnětení, míchání, šlehání, strouhání, mletí, loupání, lisování, cezení a výrobě zmrzliny. Kuchyně byla vybavena větrákem a elektrickou sušičkou utěrek. Kamna byla s odplavováním popele a uhlí se do patra dopravovalo korečkovým dopravníkem ze zásobníku v přízemí do zásobníku nad kamny. Brzy se tu objevil i elektrický sporák. Květiny u všech sedmi oken se zalévaly pouhým zmáčknutím knoflíku. Vypínače měly svítící označení, voda se ohřívala v elektrických boilerech a bylo tu ještě mnoho dalších vymožeností, v té době ještě neobvyklých. Šlo nejen o pohodlí pro Toničku, ale také o propagaci firmy u návštěvníků, a zvláště zákazníků, kteří se zde objevovali stále častěji. Protože přibývalo také různého cestování, pořídil si Jarka konečně auto, kterým nejen dojížděl na různá jednání, ale převážel v něm i materiál, motory na opravu atd. Bylo také třeba jednat stále rychleji.
Radosti a potíže s výrobou
Jarka neměl příliš obchodního ducha. Chtěl jen vyrábět a vymýšlet stále něco nového. Mohl spokojeně vyrábět několik druhů výrobků, které měly úspěch, a snadno zbohatnout, ale to nebylo jeho cílem. Po roce 1925 zavádí novou výrobu vypínačů, přepínačů, rozvaděčů, spouštěčů, regulátorů a mnoha dalších výrobků. Konkurence se zvětšovala. Škodovka okopírovala Vadasovy zásuvky a zástrčky. Vznikl z toho soudní spor, který Škodovka prohrála. Výroba se stále rozšiřovala.
Bylo nutné nejen držet krok s nejnovějšími technickými vymoženostmi, ale dobu předbíhat. Všechny ty modernizace výroby, které byly potřebné, si však žádaly spousty peněz, a tak bylo třeba znovu vypůjčovat, tentokrát u banky. Továrna stále vylepšovala svou výrobu a doslova chrlila výrobky. I dluhů ubývalo. Vyrábějí se zdokonalené pračky a vrcholem úspěchů se stává zkoušečka napětí „Vadas“, lidově zvaná „Vadaska“, tehdy ještě válcového tvaru, později i různě zdokonalená, jejíž název a použití se u elektrikářů vžily a udržely až do dnešní doby. „Vadaska“ tehdy po úspěších na výstavách a veletrzích zaplavila trhy, domácí i zahraniční. Úspěch byl přímo fantastický. Byla pak ještě upravena pro různá napětí a jako tužková zkoušečka fáze.
Desetileté výročí založení podniku v roce 1929 se stalo záminkou k mnoha blahopřáním ze všech končin země, i od významných osobností. Té slávy bylo tehdy mnoho. Podnik měl již přes sto zaměstanců. Snad nejlépe to vystihuje blahopřání s podpisy 21 učňů, které Jirka cituje ve svých pamětech: „Velevážený pane šéf! Jako nejmladší větev Vašeho závodu, vítáme Vás dnes mezi námi a radujeme se z naskytnuté příležitosti, abychom Vám mohli projevit naši vděčnost a úctu. Jsme hrdi na to, že máme příležitost pod Vaším vedením učiti se životnímu povolání. Vážíme si Vaší vzácné snahy vychovati z nás řádné řemeslníky a dobré občany našeho státu. Vaše desetiletá práce jest nám zářivým příkladem a vzorem, který nás bude provázeti celý život. U příležitosti jubilea Vaší desetileté práce Vám přejem mnoho zdraví a v závodě hojně úspěchů. V Pardubicích 27. dubna 1929.“
Do této euforie v roce 1929 přichází světová krize. Všude se hroutí podniky a přibývá nezaměstananých. Ani Vadasově továrně se nevyhnula. Ruší se výroba zboží, které nemá odbyt, a zaměstnanci se převádějí do jiných oddělení, která ještě jakž takž prosperují, a vyrábí se do zásoby. Odběratelé přestávají platit, sklady se plní, ale u Vadasů se nepropouští. Byli jednou z mála továren, kde tehdy nepropustili jediného zaměstance.
V obavách a úzkostech prožívali oba manželé tyto roky. Za této situace se v únoru 1931 narodil poslední, třetí syn rodiny Jirka. Bylo z toho hodně slávy, ale brzy nato v roce 1933 přišla na rodinu opět další rána. Jedné zimní noci, kdy teplota klesla až na dvacet stupňů pod nulu, vypukl ve skladech obrovský požár, který způsobil patrně nějaký žhář. Voda zamrzala hasičům v hadicích a škody byly tak veliké, že snad každý druhý by dalšího podnikání zanechal. Byla to opět Tonička, která dokázala podpořit téměř zhrouceného Jarku slovně i činy. Opět pomohlo její příbuzenstvo z Čelákovic a oba se s novou vervou pouštějí do práce.
Krize pak zvolna ustupuje a závod se obnovuje. Zavádí se pásová výroba zásuvek a zkoušeček a na místě shořelého skladu vyrůstá nový objekt s moderní nástrojárnou, truhlárnou, zkušební dílnou a novým skladem v prvním patře. Vzniká také oddělení firmy Bosch, jejíž zastoupení u nás sjednal šéf podniku ve Stuttgartu, kam pak poslal s jedním ze spoluzaměstanců Jirkou Netušilem svého nejstaršího syna Jarku na zaškolení. Šlo o značné rozšířšní služeb. Úspěch byl veliký. Se svými auty a motocykly k opravě nebo seřízení se sem sjížděli zákazníci ze širokého a vzdáleného okolí. Opravují se čerpadla naftových motorů, provádí se autoelektrika. Ve vývojové dílně se vyvíjejí kopírovací lampy, usměrňovače, nabíječky akumulátorů, bleskojistky, transformátory, pro domácnost vařiče, různé druhy elektrických kamínek, elektrické podušky, ponorné vařiče a mnohé další druhy výrobků. Všechno zas běží jako dříve.
Racionalizace, organizace, výchova
Jarkovi, dnes již zkušenému továrníkovi, se dostalo vysokého uznání za rozvoj Pardubicka, když byl zvolen čestným předsedou grémia elektrotechniků a přijat za člena Rotary clubu mezi nejvýznamnější podnikatele. Nebyl asi dobrým obchodníkem v tom smyslu, že by toužil po zbohatnutí, ačkoliv v té době již kolovalo mezi lidem mnoho „receptů“, jak k tomu dospět, a Jarka je jistě znal, ale výrobě a její organizaci a racionalizaci rozuměl jako málokdo. Sledoval všechny novinky a nové hospodářské technologie. Vzorem do života mu byli Napoleon, Masaryk a Baťa. Ovšem každý z nich jen v něčem. Dovedl si všude vybrat to dobré, co potřeboval pro svou práci. Byl neustále v pohybu. Překonával únavu, nedostatek spánku, běžné nemoci, odbýval jídlo a trpěl neustálým nedostatkem času a peněz.
Jen nekouřil a nepil. Své zasady, které si vypěstoval již v mládí, nikdy neopustil. Na zdi budov nechal napsat hesla: „Den má 86.400 vteřin“, „Jakost není náhoda“, „Nejvíce získá, kdo nejlépe slouží“. Ne proto, aby štval dělníky do práce, jak podobné případy kdysi rádi komentovali komunisté, ale aby si to dělníci uvědomili jako poctiví lidé a pracovali se zájmem a láskou na společném díle. Snažil se jim naopak co nejvíce zpříjemnit pracovní prostředí všemožnou modernizací (např. dlažby z dřevěných kostek namísto betonu), hygienou, zkrášlením a čistotou závodu, aby se v něm cítili co nejlépe. Vždyť sám kdysi začínal jako oni a vše, čeho dosáhl, dosáhl jen poctivostí.
Nastalo opět období prosperity a mohl se stát velikým boháčem, ale jeho výchova v mládí a zásada „Mým heslem je služba“ mu v tom bránila. Všechny výrobky se v továrně vyvíjely a sledovaly z hlediska kvality a cenové dostupnosti.
Pracoval pro druhé.
V duchu poctivosti a k poctivosti byli vychováváni i všichni tři synové. Potřeboval-li některý z nich na něco peníze, musel si sehnat práci v továrně a peníze si vydělat. A to ještě upozornil jako šéf mistra, aby „klukovi dal pořádně zabrat“. Když chtěl Jirka míč, musel si na něj vydělat, a když pak míčem na dvoře při kopané rozbil okno, musel si je zaplatit.
Jarka na rodinu neměl moc času, měl jej přesně vymezený, ale i když se mu všechny jeho výchovné snahy nedařily, např. učinit ze svých synů nekuřáky, přičemž neváhal některému z potomků občas „jednu vlepit“, přesto jeho vliv a svérázné metody měly úspěch. Zdeňka poslal v deseti letech o prázdninách do Vídně, aby se naučil německy, nejstarší syn Jarka junior po ukončení nižší reálky byl poslán na čtyřleté studie k Baťovi do Zlína, kde byl po všech stránkách perfektně vyškolen k podnikání. Počítalo se s ním jako s Jarkovým nástupcem. Bydlel tam v Baťově internátu a občas tam za ním rodiče zajížděli. Při jednom svém zájezdu do Zlína byli pozváni k samotnému Baťovi do jeho vily na návštěvu, aby si tam popovídali o společných problémech.
