Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Andrej Gazda - major Terazky v reálném světě
Mnohá slavná literární postava se nezrodila výhradně v autorově fantazii,
ale nejednou šlo o skutečné osobnosti, přenesené z reálného světa do oblasti
literární fikce. Svůj živoucí předobraz tak měli například proslulí literární detektivové
Sherlock Holmes, komisař Maigret i rada Vacátko, stíhající svým otcovským
způsobem hříšníky města pražského. Ovšem nejenom kriminální příběhy
si vybíraly vzory ve skutečném životě, podobné příklady nacházíme i v dalších
oblastech literatury, za všechny jmenujme paní Alici Hargreavesovou (rozenou
Liddellovou), která jako dívenka posloužila coby vzor pro Alenku v říši divů.
Rovněž některé romány z vojenského prostředí použily jako předobraz svých
hrdinů skutečně žijící osoby. Když vyšel Haškův Švejk, hejtman Ságner, poručík Lukáš nebo polní kurát Katz chodili nepoznáni mezi čtenáři. 1/Podobně tomu bylo i s druhým slavným českým dílem, jehož děj se odehrává za zdmi kasáren, Černými barony Miloslava Švandrlíka. Humoristický román se v letech nesvobody přepisoval nebo rozmnožoval na cyklostylech a v těchto samizdatových podobách šel z ruky do ruky. Na nová vydání, provázená filmovým zpracováním i televizním seriálem, si však musel počkat až do doby po roce 1989. 2/
I toto oblíbené literární dílo využilo jako vzor řady postav skutečných důstojníků a vojáků, s nimiž se autor během své vojenské služby setkal. Svůj vzor tak měl i proslulý velitel nepomucké jednotky, přezdívaný podle svého oblíbeného úsloví Terazky. 3/
Byl jím skutečný velitel 1. technického praporu v Nepomuku, u něhož Miloslav Švandrlík absolvoval povinnou vojenskou službu. Kdo byl tento muž v reálném životě?
Major Terazky se ve skutečnosti jmenoval Andrej Gazda a jeho postava byla v románu vykreslena do značné míry autenticky. V původních Černých baronech je Terazky popisován jako vysoký holohlavý muž zemité povahy, neskrývající svou účast na boji proti Rudé armádě v letech druhé světové války. Tento obraz vcelku odpovídá realitě, jeho pozdější propuštění z armády a vrácení se k profesi dřevorubce, zmiňované v pokračováních románu, jsou však čistou autorovou fikcí. 4/
Andrej Gazda se narodil 28. ledna 1920 v Dl‘hém nad Cirochou v okrese Snina do rodiny dělníka. Tam také absolvoval osm tříd obecné školy. Potom se od roku 1935 živil jako dělník v zemědělství, následovalo zaměstnání pomocníka lesního správce v rodné obci.
20. října 1940 nastoupil povinnou vojenskou službu v slovenské armádě. Narukoval k Ženijnímu praporu 11 v Novém Mestě nad Váhom, 17. června 1941 byl s 2. ženijní rotou odeslán na frontu. 27. ledna 1942 jej do levé nohy zasáhla střepina granátu, jeho zranění však nebylo těžké. Léčil se v německé a pak slovenské polní nemocnici, 4. února ho z fronty převeleli zpět k praporu v Novém Mestě nad Váhom. 1. října jej povýšili na svobodníka a 21. října 1942 byl pak přeložen do zálohy, ale ponechán v činné službě za branné pohotovosti státu. 1. května 1943 povýšili Gazdu na desátníka a 31. března 1944 jej propustili do civilu. Gazda začal pracovat jako dělník na dráze, po jejím rozbombardování zůstal bez zaměstnání a nějaký čas se skrýval před německými jednotkami v lese. 17. prosince však dobrovolně vstoupil do 1. československé samostatné tankové brigády. S ní se účastnil bojů až do konce války včetně ostravské operace, nejdříve jako velitel družstva, potom i čety. 1. června 1946 jej povýšili na podporučíka. 5/
Gazda se rozhodl ve vojenské kariéře pokračovat, což ho vedlo k tomu, že si po válce doplnil vzdělání, při práci v letech 1945-47 absolvoval poslední dva ročníky měšťanky a v letech 1947-48 aplikační kurs pro důstojníky ženijního vojska v Litoměřicích. Tehdy se také oženil a z manželství se narodily dvě děti, syn a dcera. V poválečném období rychle postupoval v hodnosti, již 1. ledna 1946 je povýšen na poručíka, 1. dubna 1947 na nadporučíka. 25. února 1951 pak dostává hodnost kapitána. Až do roku 1950 potom působil jako velitel roty u 13. ženijního praporu v Olomouci. Mezi listopadem 1950 a říjnem 1951 zastával stejnou funkci u 3. ženijního praporu Mladá. Potom kapitán Gazda funkčně povýšil a stal se velitelem 1. ženijního praporu 51. ženijní brigády v Litoměřicích. Mezi říjnem 1952 a zářím 1953 absolvoval velitelský kurs ženijního vojska. 6/ V září 1953 je kapitán Andrej Gazda jmenován na novou funkci, velitele 1. technického praporu v Nepomuku a Zelené Hoře, kde se potkává s vojínem Miloslavem Švandrlíkem. Samozřejmě nemohl tušit, že došlo k osudovému okamžiku jeho vojenské kariéry, který mu zajistí nesmrtelnost. Po desítkách let, které uběhly od Švandrlíkovy služby v Nepomuku, už lze jen těžko ověřit, které z událostí, popisovaných v Černých baronech, měly reálný základ, autorův tehdejší „spolubojovník“ František Černý 7/ si však vzpomíná, že Gazda skutečně nosil na slavnostní uniformě německé vyznamenání z druhé světové války, šlo o sponu za boj z blízka, kterou získal na východní frontě. 8/ Po půl století jej hodnotil jako muže bez většího rozhledu, ale se zvláštním charismatem a přímého, který v jeho očích osobními vlastnostmi převyšoval většinu ostatních důstojníků útvaru. Kdo však nebyl s Gazdou na místě velitele praporu úplně spokojen, byli nadřízení. V hodnoceních jej sice označovali za pilného, tichého a přátelského, ale vytýkali mu nedostatečné vzdělání, malou politickou vyspělost (ač byl pochopitelně členem KSČ) a přetrvávající chaos v administrativě. Někteří z důstojníků dokonce naznačovali, že se na funkci velitele praporu nehodí. Během služby v Nepomuku se stal – později pověstným – majorem, povýšen je 29. května 1954. V Nepomuku pobyl celkem tři roky, 29. září 1956 jej uvolnili z funkce velitele praporu a načas vedli jako rezervu.
V následujících letech pak působil na velitelských postech jednotek, určených k udržování potrubí, a ve skladech pohonných hmot. Do roku 1960 pracoval v Bohdanči, pak jej převeleli do Bělé pod Bezdězem, od roku 1967 byl ve funkci náčelníka zásobování potrubním materiálem u 1. brigády potrubní dopravy pohonných hmot. V červenci 1971 se stal náčelníkem skladového střediska pohonných hmot v Heřmanově Městci v rámci 1. okruhové základny pohonných hmot. Na tomto místě již zůstal až do odchodu do penze. Po celou dobu, kterou zde popisujeme, bydlel Andrej Gazda s rodinou na sídlišti v Pardubicích a do posádek dojížděl. Během své dlouhé kariéry obdržel několik vyznamenání – Čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem, Čs. medaili Za zásluhy II. stupně, Sovětskou medaili Za vítězství nad Německem, Medaili Za zásluhy o obranu vlasti a Pamětní medaili k 20. výročí osvobození Československa. 9/ 1. května 1970 byl u příležitosti výročí 25 let od skončení války povýšen na podplukovníka, vyšší hodnosti již nedosáhl. Ke dni 28. ledna 1975 byl propuštěn do zálohy, protože právě dosáhl padesátého pátého roku života a limitu pro odchod do výslužby. 10/
Uzavřelo se třicet pět let, které Andrej Gazda strávil v uniformě, potom dožil jako důchodce v Pardubicích. Skutečný „major Terazky“ zemřel 3. června 2004, jeho popel byl roztroušen na rozptylové louce hřbitova v Pardubicích. 11/ Zřejmě již nikdy nezjistíme, zda román, který jej proslavil, někdy četl, a jak by vykreslení své postavy ohodnotil. Jeho autor samozřejmě nesepsal faktografickou práci, při psaní fabuloval, a tak dal vzniknout slavnému „pétépáckému“ majoru, který ve skutečnosti u Pomocných technických praporů vůbec nikdy nesloužil.
Ivo Pejčoch
Poznámky:
1/ Např. Milan HODÍK – Pavel LANDA, Švejk fikce a fakta. Praha 2006.
2/ Černí baroni, natočeno 1992, režie Zdeněk Sirový, postavu majora Terazkyho hrál Pavel Landovský.
3/ Rozhovor s Miloslavem Švandrlíkem 16. listopadu 2007.
4/ Tamtéž.
5/ Ředitelství personální podpory Ministerstva obrany, Andrej Gazda – Životopis.
6/ Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, fond Kvalifikačních listin, Andrej Gazda.
7/ PhDr. František Černý působil jako český velvyslanec ve Spolkové republice Německo v letech 1998-2001.
8/ Rozhovor s Františkem Černým 5. 12. 2007.
9/ Andrej Gazda obdržel také medaili ve slovenské armádě a podle svědků nosil i zmíněnou německou sponu, v pozdějších životopisech z pochopitelných důvodů tato vyznamenání neuváděl.
10/ ŘPP MO, Andrej Gazda, Průběh služby.
11/ Archiv Hřbitovní správy Pardubice.
