Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Jan V. Markalous - zářný příklad veřejného činitele v minulosti Pardubicka
„Dne 10. září 1911 dovršil Jan V. Markalous dvacátý pátý rok neochabující
činnost v okresním výboru pardubickém. Mezi těmi, kteří si získali nehynoucí
zásluhy v práci směřující k povznesení hospodářského rozkvětu v království Českém, kteří bez ohledu na oběti hmotné i mravní dovedli čeliti všem nesnázím
a překážkám po mnoha desetiletí svoji neúnavnou pílí a nezištnou prací, jest
muž, jimž celý národ náš právem honositi se může, který vedle upřímné lásky
k vlasti vyniká vzácnou oddaností k svému stavu, pro nějž vše vykonati jest mu
mravním příkazem.Jan V. Markalous statkář v Třebosicích u Pardubic
Jest tím mužem, kterýž, ač již v stáří svém dosti pokročil, přec neúnavně pracuje dále pro povznesení lidu venkovského, z něhož vzešel a mezi nímž žije.“ Úvod Pamětního spisu k pětadvacetiletému jubileu práce v okresním výboru Jana V. Markalouse, který v červenci 1911 upravili a vlastním nákladem vydali a „drahému otci na důkaz úcty a lásky“ věnovali synové Václav a Vladimír. Podle toho spisu je připraven následující článek.
-----------------------
Rod Markalousů je původu francouzského z Flander na západě Belgie. Za „povstání Nizozemského“ skončeného r. 1609 byl vyhnán. Po dlouhém bloudění Evropou nalezl asi 1616 novou vlast ve východních Čechách kolem Pardubic. Za staletí se počeštil a značně rozšířil. V mnoha vesnicích kolem Pardubic (Vyšehněvicích, Mikulovicích, Třebosicích, Jesenčanech aj.) byly po třicetileté válce statky potomků toho rodu. Z Jesenčan pocházel Václav Markalous, profesor v Chrudimi, otec spisovatele Jaromíra Johna. Oba jsou pohřbeni na hřbitově v Pardubičkách.
Jan V. Markalous, narozen 19. 3. 1848 v Třebosicích, dlouholetý okresní starosta a starosta rodné obce, zakladatel Rolnického skladištního družstva v Pardubicích, spoluzakladatel Agrární strany, člen Zemědělské rady pro Království České, zemřel 28. 6. 1928.
R. 1867 ve věku 19 let se stal samostatným hospodářem. V krátké době se osvědčil jako praktický, prozíravý a pokrokumilovný hospodář. Bažil stále po širším vzdělání, než jakého se mu dostalo ve škole. Proto soukromým studiem, četbou a sledováním veřejných otázek hleděl rozmnožit své vědomosti. V dubnu r. 1875 byl zvolen do obecního výboru rodné obce Třebosice a ihned byl postaven do jejich čela jako starosta. V době jeho starostenství do r. 1884 se uskutečnilo mnohé pro rozkvět obce, co bylo příkladem i okolním obcím. Za první úkol si vzal zřídit důstojnou školu. Tehdejší dvoutřídní škola v tzv. „staré faře“ nevyhovovala z hlediska hygieny a pedagogiky. Jako starosta i předseda místní školní rady se snažil prosadit postavení nové školy. S pomocí bývalého vychovatele, řídícího učitele Jana Vosáhla, dosáhl, že již r. 1879 byla vysvěcena a svému účelu předána nová čtyřtřídní (později sedmitřídní) škola. Již r. 1878 založil Čtenářsko-hospodářskou besedu a byl jejím předsedou. Další jeho snahou byla úprava obecních cest a stavba silnic spojujících Třebosice s okolními obcemi. Silnice z Třebosic do Dražkovic sám postavil. Staral se o příkladnou úpravu obce i o její společenský život. Neblahé okolnosti rozpoutané v jinak klidné obci mařily jeho práci, proto z funkce starosty odstoupil. Po desetileté přestávce r. 1884 byl znovu zvolen starostou, aby dokonal, co chtěl pro povznesení své obce. Na jeho návrh byla upravena a vydlážděna celá náves.
R. 1898 se opět vzdal starostenství. Ale stále pracoval na tom, aby tato farní obec se stala střediskem společenského života. R. 1901 znovu povznesl činnost Čtenářsko-hospodářské besedy se spoluúčastí mládeže.
Povzbuzen porozuměním svých přátel hleděl, aby Třebosice měly svůj peněžní ústav, který by poskytoval krátkodobé půjčky lidu. V dubnu 1904 byl zřízen ‚‚Spořitelní a záložní spolek,‘‘ jehož se stal předsedou.
Po dlouhých intervencích se mu podařilo přeměnit dosavadní poštovnu od 1. 1. 1905 na c. k. poštovní úřad. Jeho přičiněním dostaly Třebosice r. 1911 automobilové poštovní a osobní spojení s okolím linkou Pardubice-Heřmanův Městec.
Vedle působení v obci se záhy zapojil do celookresní činnosti. Jako 19letý byl povolán do výboru „Hospodářského spolku pro okresy Pardubice-Holice- Přelouč“, později se stal po řediteli hospodářské školy Adolfu Eckertovi jeho předsedou. Byl r. 1884 zvolen delegátem za okresy Pardubice-Holice-Přelouč do zemědělské rady království českého, zřízené r. 1873 místo rozpuštěné c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti. Svým rozhledem a účastenstvím v rokování na sebe upozornil i reprezentanty z řad šlechty a r. 1892 byl zvolen do výboru této nejvyšší hospodářské korporace, kde setrval do r. 1909. Zde pracoval v komitétu pro pokračovací hospodářské školství a později v komitétu pro družstevní záležitosti. Jako delegát zemědělské rady zasedal v letech 1907-1909 v odboru zemské rady železniční.
Seznámil se s předními českými pracovníky politickými i hodpodářskými, jako Dr. Fr. L. Riegrem, J. J. Karlem Schwarzenbergem, dr. Karlem rytířem Kořistkou, ministrem prof. Dr. Fr. Fiedlerem, ministrem prof. Dr. Albínem Bráfem, J. J. JUDr. Bedřichem princem ze Schwarzenberka, nejvyšším maršálkem království Českého Ferdinandem princem z Lobkovic atd. Ti jej znávali jako zkušeného praktika.
Za zásluhy byl vyznamenán Františkem Josefem I. r. 1907 zlatým záslužným křížem s korunou.
Jeho snahy o sjednocení zemědělského stavu v Království českém byly dovršeny r. 1896, když se Stanislavem Kubrem z Kněževsi, Antonínem Švehlou st. z Hostivaře, Josefem Syrovým z Horek a věhlasným hospodářem J. Adolfem Prokůpkem zorganizovali zemědělce v jedné organizaci „Sdružení českých zemědělců království Českého“. Na těchto základech byla zbudována pak mohutná česká strana agrární.
Nebylo jich mnoho, ale uspěli, ač mohli říci, stejně jako dříve první buditelé českého národa: „Kdyby na nás spadl strop, je po celé straně agrární“. Dle slov J. V. Markalouse z r. 1911: „Mohlo se říci jejím zakladatelům to, co řekl Bismarck Němcům: „Pomozte Německu do sedla, ono pojede samo!“ Stalo se. Strana agrární vyšvihla se do sedla, dnes už jede jako zkušený jezdec!“ Ve volbách do říšské rady r. 1911 získala 180 tisíc hlasů. (Jela do r. 1939. Po r. 1945 nebyla povolena, aby nebránila únoru 1948 a následnému ničení prosperujících statků a násilnému zakládání JZD.)
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2010.
Možnou zakoupit také v E-shopu Klubu přátel Pardubicka za 30 Kč.
