Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Alšova kresba nezvěstná
V listipadu 1927 zveřejnil MUDr. Vincenc Černohorský ve „Východočeském
republikánu“ (č. 45, 4. 11. 1927, s. 2-3) následující článek: Východočeký republikán č. 45, 4. 11. 1927, s. 2-3
F E U I L L E T O N
Hetmani od Střebských
Píše MUDr. Vinc. Černohorský
Roku 1890 vystavěl v Pardubicích místní obchodník Josef Střebský, nynější Sochorův hotel. V té době byl to hotel moderní, vkusně zařízený, s ústředním topením a řádným větráním – zkrátka první hotel v Pardubicích a možno říci v celých východních Čechách. Při hotelu byla také zvláštní prostranná kavárna a vinárna. Budovu stavěli místní stavitelé Kašpar a Manych.
Za svou snahu nebyl však budovatel za živa pardubickou veřejností doceněn, ačkoliv on stavbu hotelu hlavně podnikl, aby po sobě zanechal památku a zároveň přispěl ku povznesení a rozkvětu města, v němž strávil většinu svého života, s nímž srostl a byl i členem jeho zastupitelstva; vždyť jsa bezdětný a maje výnosný obchod a dům, nepotřeboval míti zbytečných starostí. Střebský nedočkal se radosti ze svého podniku, zemřev 1. ledna 1891. Ačkoliv hotel změnil již dva majitele, proto přece stále se zove po svém budovateli: hotel Střebský.
A jako se každá dobrá věc sama chválí, tak bylo i s hotelem Střebského, jenž byl s počátku po otevření veřejností pomíjen a slabě navštěvován, neboť tehdejší hospodští hosté raději vysedávali ve starých hospodách, v nichž o hostinské hygieně nebylo potuchy, avšak zanedlouho návštěva hotelu se povznesla, obzvláště, když se poznala jeho výborná kuchyně a sklep. Důstojníci místní jízdecké posádky přesídlili do hotelu a zde se stravovali. A Tehdy v té posádce sloužili bohatí šlechtičtí synové, kteří milovali dobrou stravu a obsluhu. O parfosních honech navštěvovali hotel šlechtičtí komorníci a štolbové, kteří měli mlsné jazyky a znali nejpřednější kuchyně jak na evropské pevnině, tak v Anglii. Sem také docházel komorník knížete Fürstenberga, černoch s červeným tureckým fezem, kterého jeho aristokratický chlebodárce jmenoval „černou sviní“. Kníže Max Egon Fürstenberg byl vůbec znám svým „uhlazeným“ společenským vyjadřováním.
Kromě společnosti důstojnické nastěhovala se do hotelu společnost denních hostů – štamgastů. Členové její byli: profesor Sova, advokát dr. Zajíc, lékař dr. Cibulka, dr. Pohl, dr. Novák a já, architekt Boža Dvořák, lékárník Jakub Vítek, mlynář Vilém Jaňura, obchodník Eduard Růžička a zlatník Josef Horák. Ke společnosti také patřili advokát a starosta města dr. Formánek, abbé Hruška, duchovní správce v místní zemské donucovací pracovně, a profesor Lavička, kteří, když ne každodenně, tedy často do ní přicházeli.
Do společnosti občas zavítali s arch. Dvořákem pražští umělci – akademičtí malíři a sochaři – a s profesory Sovou a Lavičkou zemští školní inspektoři, když přijížděli na pardubickou reálku na inspekci nebo maturitu. Pamatuji se, jak jedenkráte zemský školní inspektor Rosický zdráhal se jísti tatarský bifstek (připravené škrabané, syrové, hovězí maso), k jeho poctě po večeři podávaný, z obavy, aby nezískal nákazu živočišnými příživníky (parasity), jež jako přírodozpytec znal. Naše společnost bifstek za něho snědla a zůstala chvála Bohu zdráva, ačkoliv ještě potom častokráte na tom božím daru sobě pochutnávala. Kteří kumštýři ve společnosti denních hostů prodlévali, je zjevno ze slovního doprovodu na originále obrazu hetmanů od mistra Mikuláše Aleše. Roku 1903 zavítal totiž do naší společnosti a pojmenoval náš stůl stolem hetmanským, nás hetmany a zvěčnil nás akvarelem, jehož majetníkem jest arch. Dvořák. Snímky obrazu (pohlednice) dostali všichni hetmani. Sám chovám pohlednici jako památku.
Na obraze lze naše tváře dobře poznati, neboť abbé Hruška jako dovedný fotograf – amatér zhotovil pro mistra Aleše k malbě obrazu naše podobizny. Hetmani jedou na koních v krojích husitských bojovníků s palcáty; v čele jich prof. Sova. Dr. Novák je vyobrazen jako husitský kněz. Vzadu na obraze zobrazena Kunětická hora.
Slovní doprovod na obraze Alešově zní: Od hetmanského stolu u Střebských, kde sedávali při dobrém truňku ze z Plzně za hetmanským stolem, mistr Mikuláš Aleš, malíři Vojtěch Bartůněk, Václav Jansa, Karel Rašek, Karel Záhorský, sochař Amort, abbé Hruška, Karel Štapfer a umělci a literáti byli vždy vítáni v letech 1890 – 1910.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2011, číslo 1-2.
Celé číslo možnou zakoupit také v E-shopu Klubu přátel Pardubicka za 30 Kč.
