Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Osmdesát let od požáru Městského divadla
Na konci března tomu bude již osmdesát let, co zachvátil pardubické
Městské divadlo ničivý požár. Když v neděli 29. března roku 1931 po skončení
večerního představení zapadla malovaná opona mistra Urbana, nikdo tehdy
z přítomných netušil, že je to naposledy, co oponu vidí na vlastní oči.Na druhý den v pondělí 30. března byla na programu Grűnova opereta Čeští muzikanti. Byla právě přestávka, dekorace pro další jednání již byla na scéně připravena. Těsně před tím, než však měla jít opona vzhůru, kdosi si všiml, kterak nad osvětlovacím reflektorem vyšlehl plamen, když chytl od rozpáleného reflektoru zadní prospekt. Ten proměnil v krátké chvíli jeviště v trosky. Všichni účinkující ihned přispěchali na pomoc, ale suché, zaprášené a mnohdy i olejem nasáklé dekorace hořely velmi rychle. V prostoru jeviště panoval velký žár, který způsobil popraskání výplní oken, která byla ve třetím poschodí nad provazištěm, čímž nastal průvan a oheň byl ještě více podporován. Duchapřítomný službu konající hasič okamžitě nechal spustit železnou oponu, která oddělila hlediště od jeviště. Diváci v hledišti tak ani netušili, jaké drama se v jevišti odehrává. O tom, jaký žár na jevišti panoval, svědčí skutečnost, že se železná protipožární opona vysokou teplotou prohnula směrem do hlediště. Štiplavý kouř tak začal přeci jen pronikat i do hlediště a poškodil tak malbu v proscéniu. Vše, co se nacházelo na jevišti, lehlo popelem. Tak byly zničeny všechny dekorace v majetku divadla, varhany, harmonium, velký koncertní klavír a dvě piana, z nichž jedno bylo dočasně vypůjčeno, tudíž se na něj pojištění proti požáru nevztahovalo. Shořely obě opony – klasická červená divadelní opona a bohužel také malovaná opona. Dochovala se sice její předloha, nicméně i ta bohužel shořela o 14 let později v Přelouči na sklonku války, kam byla v obavě před zničením v Pardubicích ukryta.
Dílo zkázy dokonala nakonec kromě ohně i voda při hašení požáru. Zcela zatopeno bylo propadliště spolu se vším zařízením a také přední část hlediště a zejména orchestřiště. „Ráno vyhlíželo, kdysi krásné jeviště, jako nějaká vyhořelá továrna. Se všech stran visely železné konstrukce, trámce, železná lana a nad tou zkázou, jakoby dominovala – klaviatura varhan,“ popsal dílo zkázy Východočeský republikán 3. 4. 1931.
Štěstím v neštěstí pak byla skutečnost, že se před propuknutím požáru naplno podařilo stáhnout železnou oponu. Jinak by byly škody daleko větší. Obecenstvo v hledišti prý tak ani netušilo, jaká katastrofa divadlo postihla: „Až najednou se rozneslo, jako by elektrickou jiskrou, že „něco se stalo“, ale žádný nevěděl, co. Nastal rychlý odchod z divadla, šaty se braly ze šaten v úprku a mnozí vyběhli bez svrchního oděvu a pak se teprve do divadla zpět vraceli. A tak to jeviště ve všech možných uměleckých složkách, to jeviště, na kterém účinkovalo na sta našich herců, to jeviště, na které máme tisíceré krásné vzpomínky dnes již neexistuje. Urbanova opona již vzhůru nikdy nepůjde,“ popsal situaci Východočeský republikán 3. 4. 1931.
Město Pardubice uvolnilo hned druhý den po požáru částku ve výši půl miliónu korun na rekonstrukci, městská spořitelna věnovala více než 9 tisíc korun na nákup nového piana, 2 tisíce věnovala firma Petrof na opravu poškozeného klavíru. Po požáru došlo k rekonstrukci osvětlovací kabiny, změny se týkaly i železné opony a jejího uchycení, rozšířeno bylo orchestřiště. Úvahy byly vedeny o vybudování samočinného hasicího zařízení, k tomu však nedošlo z důvodu nedostatku financí.
Hodně se po požáru i v médiích hovořilo o pořízení půlkruhového horizontu, který by zvýšil efekt vnímání divadelní scény. I přes to, že Městská spořitelna na tuto záležitost věnovala 5.000 Kč, k realizaci nedošlo.
Divadelní představení se po dobu, kdy bylo divadlo po požáru uzavřeno, odehrávala v prostorách dnešního KD Hronovická. Divadelní společnosti VČD byla za ztrátu za přerušenou sezónu poskytnuta náhrada v podobě následné 5 měsíční sezóny namísto uvažované 3 měsíční sezóny.
Téměř po roce 13. února 1932 mohla přerušená sezóna opět pokračovat.
