Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
tajemství biofyzikální laboratoře v ŽIvanicích
Když mi roku 1995 čestný občan Pardubic p. Václav Metelka (zemřel r. 2005)
věnoval své paměti 1/, všiml jsem si v nich tenkrát pro mne dost záhadného
místa:
„Před vánocemi 1947 mne požádal ing. Jan Žemla, tehdejší průmyslový referent ONV v Pardubicích, zda bych nesehnal několik mužů na určitou krátkou práci. Možná, že to bude i dramatické a na nic jiného abychom se neptali… Na druhý vánoční svátek (sv. Štěpána) jsme se sešli u mlynářské školy (dnešní SPŠSPT – pozn. J. K.) – Josef Pokorný z Pardubiček, Vladimír Zamazal, Ladislav Bydžovský a já. Přijelo velké stěhovací auto firmy Pravec z Pardubic a jedno nákladní… Vyjeli jsme, neznámo kam. Přijeli jsme do obce Živanice u Bohdanče, kde stála vyřazená cihelna (zvaná Chvojkova, čp. 96 – pozn. J. K.). Za obcí auta zhasla světla, abychom nebudili pozornost. V tomto prostoru pracoval nějaký odborník. U sebe měl asistentku. Za chvíli přiběhl z vesnice jeden SNB, který tento objekt střežil. Po ukázání nějakého papíru ing. Žemlou však odešel. My jsme nakládání přitom nepřerušili. Jenom nám bylo divné, že v některých lahvích od okurek byly živé žáby. Tehdy se šuškalo, že tento vědec dokáže pomocí nějakého paprsku zabít psa na 50 m. Zemědělcům prodával nějakou vodu, po které vepři více přibývali na váze. Když bylo vše naloženo (v bednách), odjeli jsme. Kam, to jsme nevěděli. Jenom se matně pamatuji, že jsme vše vyložili v menším hospodářství na návsi, kde byl kostelík. Tehdy jsem nevěděl, že jde o něco významnějšího. Celá akce byla provedena na pokyn presidentské kanceláře přes ing. Žemlu. Proč toto všechno se událo, dozvěděl jsem se až při výslechu na StB. Dělali jsme to prý proto, aby se materiál nedostal do SSSR.“ 2/
Když jsem v létě 2009 studoval v Archívu bezpečnostních složek v Praze, narazil jsem tam náhodou na složku Krajské správy StB v Pardubicích ze 17. 4. 1953 (č.j. A-2767/1013-53) s názvem „Akce Živanice – souhrnná zpráva“ (sign. 141-353-17), jež mnoho objasňuje. Zpráva podepsaná ppor. Bernardem Bednářem m.j. uvádí, že v Živanicích působil výzkumný ústav kosmického záření (paprsky smrti), vedený ing. Janem Stampfelem, jenž zemřel roku 1950. Do Živanic za ním jezdili z Pardubic bývalý policejní inspektor Josef Podhorský (nar. 9.2.1896 v Pardubicích), pozdější bezpečnostní referent ONV (1945-46) a MNV v Pardubicích , kpt. SNB v.v. a po roce 1945 člen KSČ (dříve národní socialista), dále MUDr. RNDr. Zdeněk Rosenberg, zlatník ing. Jiří Lejhanec (nar. 16. 11. 1908 v Pardubicích, vyloučený z KSČ za neplacení příspěvků a vedoucí ČEDOKU Otakar Doležal (Nádvorník), nar. 15. 7. 1910 v Křečhoři-Bříství na Kolínsku, bývalý národní socialista. Vedoucí laboratoře ing. Jan Stampfel předal ing. Lejhancovi v době, kdy u něj byla návštěva z Anglie (4 muži a 1 žena) balíček s extraktem ze svého výzkumu. Na základě toho došlo k výslechu Miroslavy Šilarové, „milenky“ J. Stampfla a jeho asistenky. Ta vypověděla, že výzkum v Živanicích byl financován kanceláří presidenta republiky E.Beneše a přímý dohled na něj měli kancléř J.Smutný a dr. Matula z Radiologického ústavu v Praze. Stampfel se stýkal s cizími státními příslušníky, např. s Luisou Schaffnerovou z velvyslanectví USA v Praze, indickým konzulem Goburdunem a bývalým kolumbijským konzulem Podroužkem. Stampfel s nimi měl vyjednávat o odprodeji svých experimentálních výsledků na Západ. Stýkal se i s Františkem Kohoutkem z Pardubic, o němž tvrdil, že jako double-agent pracuje pro StB i Západ. V roce 1947 navštívila prý živanickou laboratoř „jistá sociální pracovnice z Přelouče“ se dvěma důstojníky, o nichž Stampfel tvrdil, že to jsou agenti anglické zpravodajské služby (IS). Ve své výpovědi z 30.ledna 1952 Šilarová uvedla, že ing. Lejhanec jezdil do Živanic každý čtvrtek a nechával si od Stampfla psát horoskopy (za 4 000 Kč). 3/ V Lejhancově společnosti jezdíval do Živanic i továrník Prokop z Pardubic (nešlo spíše o továrníka Frieda, příbuzného Prokopů? – pozn. J. K.) V Živanicích se hovořilo také o politice, často francouzsky, aby Šilarová nerozuměla. Občasné schůzky s Lejhancem, dr. Rosenbergem, Doležalem a ing. Landovským proběhly i v hotelu VESELKA v Pardubicích. 4/ S ing. Žemlou se Šilarová poznala v létě 1947, kdy přijel za Stampflem. Dále se Žemla sešel v roce 1948, a to také na VESELCE v přítomnosti J. Podhorského. Toho poznala v létě 1947 na přednášce ing. Stampfla v salesiánském kostele na Skřivánku. Stampfel přednášel o kosmickém záření a pak se jeho přátelé (Lejhanec, Doležal a Podhorský) přesunuli do vinárny. Podhorský přijel následující měsíc za Stampflem do Živanic, kde spolu hovořili asi 10 minut sami – bez Šilarové. Podezřívali ji? Po únoru 1948 se ještě Stampfel sešel v hotelovém pokoji na VESELCE znovu s Podhorským a Žemlou. Lejhanec prý znal Stampfla z doby okupace, kdy se scházeli v Praze na Vinohradech ve Stampflově bytě. Lejhanec byl prý nejlépe informován o Stampflových experimentech s epsilony. V letech 1949-50 se ještě scházeli v hotelu PAŘÍŽ v Praze. „Nemohu si přesně vzpomenouti“ – říká Šilarová StB – „zdali jednou půjčil Stampfel Lejhancovi malý epsilonový aparát ve velikosti bakelitové krabičky na mýdlo. Lejhanec předal Stampfelovi asi 10 tisíc Kč, o nichž mi Stampfel řekl, že si je od něj Lejhanec vypůjčil.“
13. února 1952 vypovídala Šilarová u StB v Pardubicích o stycích svého „šéfa“ s Františkem Kohoutkem. Ten se údajně seznámil se Stampflem roku 1947 či 1948 ve Svatojanském Újezdě, kam přijel se 3 ženami – svou matkou (ta Stampfla znala již dříve), sestrou a svou údajnou manželkou, k níž se choval jako k milence. Po seznámení se Stampfel sešel s Kohoutkovou matkou v Praze a znovu s ní a Kohoutkem v kavárně PAŘÍŽ. Pak byl Stampfel zatčen, není však uvedeno, kdy k zatčení došlo. Šilarová nosila Kohoutkovi na anglické velvyslanectví (byl zaměstnán na Permit-Office = vízovém oddělení) korespondenci. Naposledy mluvila s Kohoutkem v lednu 1952 před kanceláří ČEDOKU v Pardubicích, kde jí sdělil,
Již 31. ledna 1952 vypovídala M.Šilarová o významu živanických výzkumů: „Význam ústavu spočívá ve výzkumu v kosmickém záření na soustřeďování epsilonu, prováděly se zkoušky na zvířatech a byly zachycovány na dálkové fotografie. Tyto výzkumy byly vojenského rázu na příkaz presidentské kanceláře a byly nařízeny hlavním vojenským štábem, kde se projednávaly. M.j. se tam vyvíjela tzv. rychlící voda neboli aktivovaná voda, jež měla působit na růst rostlin a zvířat. Výroba této vody měla být maskou skutečných výzkumů. Podle mého mínění byly prováděny s úspěchem, což jsem seznala z toho, že byly prováděny i na mojí osobě. Mohu uvésti, že pracovní morálka ústavu byla velice špatná a zaměstananci často neměli žádnou práci. Hodně času se věnovalo pití, které pořádal Stampfel.“
K osobě J.Stampfla sdělil StB 2. 9. 1952 tehdejší vedoucí tajemník KV KSČ v Pardubicích J. Jägermann (nar. 1913), že jej roku 1947, když ještě vykonával funkci poslance Národního shromáždění, vyhledal vedoucí radiobiologické stanice v Živanicích, který jej žádal o zprostředkování spojení s takovou vlivnou osobou, jež by umožnila prodej jeho patentu – paprsků smrti – do SSSR. Jägermann se s tím svěřil m.j. bývalému vedoucímu tajemníkovi KV KSČ Vyhnálkovi a V.Uhlířovi (t.č. vedoucímu tajemníkovi KV KSČ v Olomouci, nar. 1914 v Horních Ředicích). Vyhnálek mu vyjednal schůzku na ÚV KSČ v Praze, kde mu soudružka Barabová vyjednala styk se s. Kolářem z národohospodářské komise ÚV, zatčeným později v kauze R. Slánského a jeho protistátního centra. Tři pracovníci (jeden z nich byl Kolář) mu slíbili, že zajistí odvoz laboratoře a hlídání, on aby se o nic nestaral. Vyjednali mu dokonce jím vyžádané přijetí u generálního tajemníka strany R. Slánského. 6/ Ten slíbil, že věc oznámí ministerstvu vnitra a osobně ministru V.Noskovi. Stampfel se pak Jägermanna dotazoval, jak dopadlo jednání v Praze. Řekl údajně, že chce dát svůj vynález jen SSSR, ne Západu. Ukazoval mu i lístek z poštovní poukázky (odesilatel LEGIOBANKA Praha) a řekl mu, že ví, že president Beneš má svou zpravodajskou službu a že na ni užívá zvláštního fondu v Legiobance. Akce MARIE naplánovaná 2. odborem KS StB v Pardubicích byla tedy překažena v noci z 26. na 27. prosince 1947 protiakcí J. Žemly a jeho 4 spolupracovníků, členů ČSL v Pardubicích. 7/
Speditér L. Pravec uváděl později, že akce byla provedena na jeho nákladní Š – 606 a že transport směřoval přes Lázně Bohdaneč na Západ. Případ dále zpracovával na KS StB v Pardubicích ppor. Evžen Panovský se zodpovědností zástupce náčelníka 1. odboru por. L. Špačka. Pozornost se dále soustřeďovala na ing. Lejhance a jeho společenské styky (např. s bývalým škpt. Teplým – Widnerem, profesorem chemie Františkem Vostřelem a tiskařem Josefem Čížkem). Zatčený F.Cyrius 8/ obvinil J. Lejhance ze styků s agenty americké CIC. Účastníci transportu laboratoře ze svatoštěpánské noci byli 31. srpna 1952 odsouzeni ve velkém sále pardubického GRANDU za protistátní činnost s těmito tresty: V. Metelka – 14 let vězení, V.Zamazal – 10 let, J. Pokorný – 16 let, L. Bydžovský – 3 roky. Byli však StB vmanipulováni do širší tzv. „pražskopardubické skupiny V. Zelenky.“ 9/ Hlavní iniciátor ing. Jan Žemla byl již roku 1949 (v nepřítomnosti) odsouzen k smrti a zástupně obviněn z iniciace vraždy Lubomíra Krátkého. 10/
Existenci laboratoře mi 10. srpna 2009 potvrdila v osobním rozhovoru paní Božena Náhlíková z Živanic, která v ní pracovala jako děvče-brigádnice při sáčkování fotografií. Přicházela do styku s ing. Stampflem i M. Šilarovou. Dnes je prostor bývalé Chvojkovy cihelny (cihlář pronajal prostor laboratoři) rekonstruován současným majitelem, podnikatelem p. Ločkou (viz foto).
Poznámky:
1/ V. Metelka, V. M. krát 2 (rkp), 1995, ve vlastnictví autora
2/ Tamtéž s.10-11.
3/ M. Šilarová uvedla m.j., že v únoru 1952 byla požádána ing. Lejhancem a O. Doležalem, aby se „vloupala“ do laboratoře v bytě jejích rodičů ve Svatojanském Újezdě a odcizila tam podklady k vypracování horoskopu ing. Lejhance (ve věci nějakých pohárů) a O. Doležala (jeho styky se ženami).
4/ Byl zbourán roku 1972 a roku 2009 nahrazen obchodně-administrativním centrem MAGNUM.
5/ Zpráva KS StB pro HV StB v Praze a ministerstvo národní bezpečnosti uváděla, že t.č. (psáno roku 1953) je F.Kohoutek ve věznici StB v Pardubicích jako zatčený v akci „MONIKA“ (?) a „že bude vyšetřen k činnosti se Stampflem“.
6/ R. Slánský byl popraven v prosinci 1952.
7/ O akci Žemlovy skupiny viz také článek J. Kotyka, J. Černohous a L. Pravec (1905-1974) v ZKPP č. 9-10/1993, hl. s. 233.
8/ F. Cyrius byl odsouzen v tzv. akci „KOLEJE“ (?), zpracovávané 3. odborem KS StB v Pardubicích.
9/ Více o ní v článku J. Kotyka „Monstrproces s pardubickými lidovci (29.-31. 8. 1952) „v práci“ Pardubické nezákonné procesy 1948-52“, vydané roku 1998 KPP a SPRP jako 6. sešit AB-Zet Pardubicka (s. 50-58). 10/ Tamtéž, s. 13-31.
