Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Václav Zrůst z Pardubic jako oběť konfidenta KARLA SABINY
Na první jarní den 21. března t.r. uvedla Česká televize ve svém naučném
pořadu „Historie.cs“ zajímavou debatu o Karlu Sabinovi (1813–1876) a jeho
konfidentské aféře. Odborné debaty se účastnili historikové Markéta Pokorná,
Jiří Rak, Marie Koldinská, Martin Kučera a Petr Kovařík, který nedávno vydal
knihu „Národní soud nad zrádcem Karlem Sabinou – nová fakta, policejní
a soudní dokumenty, výpovědi svědků“ (vyd. Praha Modrý stůl 2010, 360 s.).
Byl to právě PhDr. Petr Kovařík, jenž se v debatě zmínil i o případu pardubického
technika Václava Zrůsta (1841 – ?), jedné z mnoha obětí Sabinova konfidentství.
Tento „pardubický případ“ otevřel na našich stránkách již roku 1971
můj předchůdce JUDr. Pavel Thein. 1/ Ten se k „případu Zrůst“ dostal přes své studium dějin pardubického divadelnictví. Zachytil zprávu, že v roce 1860
(31. 8. a 7. 9.) vysokoškoláci Eduard Zajíček (pozdější novinář) a Václav Zrůst
pořádali nejdříve hudební zábavu ve prospěch zakoupení geometrických a fyzikálních
přístrojů pro reálku a později divadelní představení. Byl to řídící učitel
F.K.Rosůlek, kdo dr.Theinovi prozradil, že Zrůst byl synem lékárníka, což Thein
potvrdil archivním studiem ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. V matrice
objevil, že otec V.Zrůsta František býval lékárníkem ve Vlašimi, ale přestěhoval
se do Pardu- bic, kde se 4. října
1823 oženil s Annou Říhovou. 2/Zde se jim 17. červen- ce 1841 narodil syn Václav, podle Kova- říka pozdější student pražské techniky. Jako sympatizant českého národního hnutí se Václav roku 1863 zapojil do akcí na pomoc povstání v Polsku. Ač tepr- ve 22 letý, stal se jedním z prvních čes- kých dobrovolníků, kteří nabídli osobní pomoc povstání. 3/ Účastnil se osmi bitev po boku povstalců. Pak se vrátil do vlasti, aby tu zorganizoval dob- rovolnický sbor pro Polsko. Do Prahy přijel na začátku července 1863 a začal agitovat pro vznik dobrovolnické legie, jejímž střediskem se měl stát záme- ček Wóla Justowska u Krakova. Jeho správce F. Streer byl také zasvěcen do konspirativního plánu. 15. červencce 1863 se V. Zrůst seznámil při výletě pořádaném Uměleckou besedou na hrad Karlštejn s K. Sabinou a pochlubil se mu svými plány. Prokázal se mu dokonce legitimací polského generála Zamecka a zmínil se i o prostředkovatelské roli F. Streera. Za tři dny věděla již rakouská policie všechno o Zrůstových plánech. Konfident Roman (= K. Sabina) ohlásil, že Zrůst u něj přespává a že nechal vyrobit korouhev pro dobrovolnickou legii, na niž Sabinova dcera Eufrosina, zvaná Síninka, vyšila modrou stuhu s nápisem: „L.P. 1863“. Do rukou policie se dostal i text stanov chystané legie. Jistou nedůvěru ke Zrůstovi a jeho chlubilské povídavosti projevil redaktor Národních listů Josef Barák (1833–1883), který byl t.r. v Krakově zatčen a 6 neděl vězněn pro verbování do cizího vojska. 26. července 1863 odjel Zrůst do Krakova. Po nově naverbovaném dobrovolníkovi K. Payerovi poslal Sabinovi dopis, v němž mu oznámil svůj odjezd do Polska. Slíbil, že brzy zašle adresu, na níž by Sabina mohl zaslat korouhev Legie. Sabina ještě téhož dne večer odevzdal policejnímu komisaři Javůrkovi, jenž byl – řečeno služební hatmatilkou StB – jeho „řídícím orgánem“, Zrůstův dopis. Když Zrůst přijel do Krakova, byl 1. srpna 1863 na žádost pražské policie zatčen a současně byla uskutečněna domovní prohlídka u F. Streera ve Wole Justowské. Zabavený materiál stačil k zavedení trestního vyšetřování proti Zrůstovi a jeho polským přátelům. Pražská policie dodala do Krakova další doklady o Zrůstově činnosti, jen zabavenou korouhev se stuhami si ponechala z obavy o kompromitaci svého zdroje – K. Sabiny vulgo Romana. Proces se Zrůstem v Krakově byl ukončen rozsudkem válečného soudu z 2. 4. 1864, jímž byl Zrůst odsouzen na 2 a půl roku žaláře. Později byl trest snížen na 1 rok. 4/ Jak správně konstatuje Kovařík, „v tomto případě byl Sabina agentem – provokatérem“. 5/ Jeho činnost pojmenoval správně již roku 1936 Václav Žáček, který napsal: „Radil a našeptával Zrůstovi, aby jej potom zradil“. Podle Žáčka se stala právě Zrůstova kauza dokladem „podlosti a mravní zchátralosti policejního důvěrníka Romana“. Sabina se snažil ve své „Obraně proti lhářům a utrhačům“ (vydána v listopadu 1872) bránit i v kauze Zrůst. Roku 1872 byl již Zrůst mrtev, takže již nemohl proti Sabinovi svědčit. Roku 1870 prý však ještě zvažoval svědectví proti Sabinovi, když ten žaloval německé noviny tzv. historické šlechty „Vaterland“ za článek o jeho účasti v případu pumy před pražským policejním ředitelstvím 11. 6. 1869. 6/ Zrůst však nakonec od svého svědectví upustil a Sabina byl očištěn. Sabina v „Obraně“ z roku 1872 tvrdí, že nepomáhal vypracovat statut legie ani že nevěděl, kde se Zrůst v Krakově zdržoval. Přiznává však svůj podíl na opatření stužek na korouhev dobrovolnické organizace. Zajímavými slovy reaguje na tvrzení jakési brožury, jež jej vinila takto: „Nevěda o naší zastávce v Kolíně a domnívaje se bezpochyby, že se Zrůst cestou ještě u své matky v Pardubicích zastaví, zpravil o tom policii, která tuším cestou telegrafickou nařídila prohledávání té stařičké ženy.“ 7/ Sabina na to reaguje: „Já však Zrůsta teprve krátce předtím poznav, ani jsem nevěděl, že má v Pardubicích matku!“ Sabina si musel být vědom toho, že Zrůstovu pardubickou adresu znala policie… Počítáme-li správně, Václav Zrůst zemřel pravděpodobně roku 1871, v roce svých 30. narozenin. Podle J. Arbesa šel r. 1876 za Sabinovou rakví jeho „poslední věrný soudruh – chundelatý psík špiclík“. Poznámky: 1/ P. Thein, Václav Zrůst, ZKPP 1971, č. 7., s. 12-13. 2/ Anna (nar. 6. 1. 1861) byla nejstarší dcerou Václava Říhy (1772–1848) a Anny, roz. Zubaté (nar. 1779), kteří se vzali 5. 7. 1796. V.Říha, známý pardubický měšťan, byl stavitelem dnes rekonstruované kaple sv. Anny. Viz genealogický vývod z rodokmene Říhů od Mgr. Renaty Růžičkové ze SokA Pardubice, jíž tu srdečně děkuji. 3/ Zrůstovu činnost v Polsku podrobně a dosud nejlépe popsal V.Žáček ve své studii „K případu K. Sabiny“ v Časopisu Národního muzea v Praze, roč. 1936, s. 73-93. 4/ V. Žáček se odvolává na spisy policejního presidia v Praze z let 1863–69, zvl. na spis o Zrůstovi se sign. Z 5/3. 5/ P. Kovařík, Národní soud nad zrádcem K. Sabinou, vyd. Praha Modrý stůl 2010, s. 112. 6/ O tomto případě více P.Kovařík, cit. d., s. 23-44. 7/ P. Kovařík, cit. d. s. 336. Kovaříkova kniha uvádí celou Sabinovu „Obranu“ v plném znění v příloze.
