Přes střechu Evropy
Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Velikonoce v Polabí
Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archeologický průzkum v Pardubičkách
Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů
Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.
typ akce: Výlety do historie
Nálety na Pardubice
Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Zvonici u sv. Bartoloměje hrozil zánik
Ve Zprávách KPP číslo 5-6/2011 mě zaujal článek PhDr. J. Kotyka, PhD., který velmi zajímavě popisoval, jak původní Smetanovo, později Osvobození, dnes náměstí Republiky bylo několikrát zneužito totalitními režimy. Naštěstí zvonička u kostela sv. Bartoloměje nacházející se taktéž na náměstí Republiky minulým režimům nesloužila. Přesto je to nyní již 80 let, kdy této stavbě hrozilo zboření.Dokud byl kostel sv. Bartoloměje „pouze“ místem posledního odpočinku Vojtěcha z Pernštejna, nebyla samostatná zvonice potřeba. Když však došlo za života Vojtěcha z Pernštejna k přestěhování kališnické fary a chrám začal sloužit potřebám města, kdy naopak velkolepě budovaná věž poblíž kostela P. Marie ztratila svůj význam, bylo nutno postavit novou zvonici nedaleko chrámu sv. Bartoloměje. Ještě předtím, než byla zvonička postavena, posloužila tomu účelu již roku 1532 provizorní dřevěná hranice pro zvony.
Samostatná zvonička pochází z roku 1556. Tehdy byla při hradbách postavena zděná stavba, na niž navazovala dřevěná hranice pro zvony sevřená osmibokým hranolem. Zvonici zakončovala jehlanovitá střecha s cibulovitým protaženým hrotem, na němž se třpytila měděná makovice se zlacenou hvězdou. Dřevěné stěny zvonice měly okna do všech stran. Zvonice se nacházela za Bartolomějskou uličkou, hned za místem, kde stávala v době pánů z Pernštejna první pardubická škola. Ze školního dvora byl také ke zvonici zřízen přístup.
Za třicetileté války stejně jako celé Pardubice utrpěla i zvonice. 23. dubna 1653 zvonice shořela, dokonce spolu se zvony. Ještě téhož roku byly odlity nové zvony. Ty byly osazeny provizorně na věži Zelené brány. Roku 1661 však blesk uhodil do věže Zelené brány a z bezpečnostních důvodů tak byly zvony sneseny ze Zelené brány na novou hranici pro zvony na opravené zvonici. Pro umíráček byla postavena nová hranice na dvoře školy. Ale i tento zvonek byl posléze roku 1777 přenesen na zvonici. Komora v dolní části zvonice byla v době moru v roce 1780 změněna na kapli sv. Rocha.
Roku 1833 se kaple zrušila a místnost v dolní části zvonice pustla. Chátrání zvonice postupovalo tak daleko, že v květnu roku 1892 bylo výnosem c.k. okresního hejtmanství další zvonění zakázáno. Ještě v témže roce byl vrch zvonice zbořen a obec se zavázala postavit novou zvonici. Podmínkou však bylo, aby do městské pokladny plynuly poplatky za zvonění i z dalších dvou městských kostelů. Jelikož však tento návrh nebyl přijat, stavba zvonice se odložila. V době první světové války byly dokonce historicky cenné zvony z roku 1653 odvezeny z města. Pardubice tak přišly o zvony Havlíček, Pozváneček, Umíráček a i o zvon z věže kostela.
Když se však blížilo konání slavné výstavy tělesné výchovy a sportu, celé náměstí, které se tehdy jmenovalo Smetanovo, procházelo dostavbou. A stará již nefungující zvonice byla již jediným místem, které novotou se třpytící náměstí hyzdilo: „V této době přichází do Pardubic hodně cizinců, aby shlédli postup prací na výstavišti, dále aby si prohlídli okresní dům a novostavbu průmyslového musea. Všichni přirozeně všimnou si též staré zvoničky a je zajímavo, že zvonička nikomu se nelíbí a každý vyslovuje podiv, že podobná barabizna je možná na tak krásném náměstí… Nikdo nechápe, že podobnou bezcennou věc možno nechávati na tak významném místě. Zvonička je rozbita a má nyní snad jediný účel, aby tam mohla státi truhlářova bryčka, která je tam chráněna před deštěm,“ napsal Východočeský republikán 16. 1. 1931. Nakonec však přeci jen došlo k rekonstrukci chátrající zvoničky. Původní návrh zhotovil arch. Boža Dvořák. Jeho návrh však nebyl přijat a Východočeský republikán otiskl 6. 3. 1931 návrh od arch. Karla Řepy. Ten navrhoval věž zvoničky 35 metrů vysokou s pomníkem padlým ve světové válce, který Pardubicím do té doby chyběl. Prosazení tohoto návrhu však nebylo vůbec jednoduché. Pardubická veřejnost tehdy zastávala názor, že zchátralá zvonice má býti zbořena a pro novou byla navrhována například lokalita na místě někdejších masných krámů na Wernerově nábřeží (dnes se zde nachází trafostanice). Myšlenka továrníka J. Prokopa, aby byla zvonička zrekonstruována a doplněna pomníkem padlých v 1. světové válce, byla nakonec prosazena. A tak již v dubnu 1931 byly zahájeny stavební práce, které byly zadány staviteli Alexovi. Zanedlouho poté byla stavba nové zvoničky doplněná o památník obětem první světové války dokončena. Ale i poté ještě dlouho sklízela novodobá stavba velkou kritiku z řad veřejnosti i místního tisku. Dnes nám již ani nepřijde, že by stavba zvoničky do koloritu náměstí nezapadala.