Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
21.04.2024 07:50

Alejí klenů kolem rybníků

 Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

21.04.2024 07:55

Meandry Struhy

Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová.  Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.04.2024 07:50

Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj

Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.04.2024 08:35

Zřícenina hradu Rýzmburk

Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

04.05.2024 14:00

Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie

Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč

Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.

Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).

A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.

Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.

typ akce: Výlety do historie

Archiv aktualit

F. Přeučil unikl jen o vlásek smrti

obrázek k článku Nemám na mysli oblíbeného českého herce, elegána a pardubického rodáka Jana Přeučila, ale jeho tatínka – Františka Přeučila, významného patriota našeho města a hrdinu třetího odboje proti komunismu. František Přeučil se narodil v Praze v roce 1907. Po absolvování gymnázia se stal osobním tajemníkem Karla Pekárka, poslance Národního shromáždění za Pardubický kraj. Kolem roku 1930 se přestěhoval do Pardubic. Svému synovi Janovi později vyprávěl, jak objížděl na kole nejrůznější schůze a mítingy ve všech koutech kraje a přitom zajížděl až do Hlinska a do Poličky. Vedle své pracovní náplně pro poslance Pekárka se František Přeučil začal věnovat novinařině. V Pardubicích vedl časopis VPŘED, který podporoval hlavně střední vrstvy – řemeslníky a živnostníky. Později se z Prahy do Pardubic přestěhovala také Přeučilova budoucí manželka – Růžena Knoblochová. Rodina bydlela v Hronovické ulici a zde se jim v roce 1937 narodil syn Jan Karel. Své druhé jméno dostal po svém křestním otci – poslanci Karlu Pekárkovi. Krátce před válkou se rodina přestěhovala do Prahy, ale hned v roce 1945 kandidoval sám Přeučil na poslance do Prozatímního národního shromáždění za pardubický kraj, a to za stranu národně socialistickou. V Pardubicích mu jeho okolí říkalo „náš Franta“. Byl zde oblíben, protože byl dobrým řečníkem a znovu objížděl vesnice a po hospodách pořádal mítingy a schůze pro živnostníky a řemeslníky, na kterých jim radil, jak mají společně prosazovat své zájmy. Stal se funkcionářem živnostenské strany, tak zvané Československé živnostensko- -obchodnické strany středostavovské.
Je to i jeho zásluhou, že od 30. let se v Pardubicích zformovala velice silná střední vrstva a prosperovala zde celá řada malých a rodinných podniků. Co jméno – to dodnes slavný pojem. Přeučil byl příznivcem masarykovských myšlenek a byl osobním přítelem Jana Masaryka, ctil ideál svobody, pravdomluvnosti, svobody slova a podnikání a mnoho svých sil věnoval zejména podpoře a rozvoji středních vrstev. Byl velkým přítelem Milady Horákové, spolupracoval s ní ve straně a obdivoval ji. Milada Horáková byla již jednou odsouzena k trestu smrti – bylo to v době okupace a tehdy dostala od Hitlera milost a změnu trestu smrti na doživotní vězení. Když ji pak ke stejnému trestu odsoudil komunistický režim, tak Gottwald trest smrti potvrdil, i když se za její záchranu přimlouval celý kulturní svět. Připomeňme například dopis Alberta Einsteina či Winstona Churchilla. Komunisté se báli lidí nezávislých, kteří měli v krvi demokracii a ideály svobody. Proto potřebovali zlikvidovat každého, kdo by mohl ohrožovat jejich totalitní vládnutí. Proto byl František Přeučil zařazen do skupiny k Miladě Horákové a spolu s ní souzen za vymyšlené zločiny. Ti lidé přitom nechtěli nic jiného než svobodu a demokracii a za to trpěli a umírali. Pro Přeučila si STB přišla 8.listopadu 1949 a se svým tehdy třináctiletým synem se rozloučil slovy: „Honzo, ty jsi tu teď jedinej chlap, tak se musíš o holky postarat“. Vyšetřování probíhalo do konce května 1950. Dnes víme, co to představovalo – mučení, násilí, fyzický a psychický teror a vyhrožování, bití, učení se zpaměti, co se musí odpovídat před soudem, drogy. Lze to srovnat snad jedině s běsněním fašistů v době okupace a primitivním středověkým terorem. Kdo ze skupiny dostane trest smrti ? Kdo jen doživotí ? Spolu s Miladou Horákovou padly celkem čtyři tresty smrti provazem. K Přeučilovi byl osud milosrdný a komunisti se u něj spokojili s trestem doživotního vězení. Jaká absurdní odměna za celoživotní poctivou práci pro lidi a pro pokrok v naší zemi! Víme, jak komunisté vymývali mozky lidem – i těm, kteří byli na svobodě. Vždyť na adresu soudu přišlo několik tisíc rezolucí, které požadovaly nejpřísnější potrestání celé skupiny souzených. Včetně rezoluce z mateřské školky, aby prý děti mohly vyrůstat v míru a svobodě. Jen Goebbels a jeho propaganda vyvíjely na lid takový psychický nátlak tak, jako to dělali komunisté v padesátých letech u nás. Byla to doba teroru a strachu. Komunisté se nespokojili s likvidací svých protivníků, potřebovali zničit i celé jejich okolí a široké příbuzenstvo, aby metastázy demokracie byly dokonale vyhlazeny.
Přeučilova rodina dostala příkaz do 24 hodin vyklidit byt a šest let pak bydlela manželka se dvěma dětmi v malém suterénním bytě v Bráníku. Dostavila se finanční tíseň a trvalá perzekuce. Oběma dětem bylo zapovězeno studium. Syn Jan se musel vyučit dřevomodelářem v ČKD, dcera Marta různými oklikami začala studovat hospodářskou průmyslovku. Ovšem po 14 dnech, když se zjistilo, z jaké je rodiny, byla ze školy okamžitě vyhozena. Absolvovala alespoň kurs psaní na stroji a těsnopisu a nastoupila do n. p. Armabeton chladící věže. František Přeučil byl vláčen po nejtěžších věznicích – poznal Leopoldov, Mírov, Valdice, Pankrác... Ve vězení ho podrželo sokolství. Vyprávěl, že když měl hlad, tak cvičil. Věřil, že totalita se nemůže udržet dlouho a že on musí přežít, aby se dočkal, až padne. I z vězení vychovával své děti svými dopisy. Celkem si odseděl v drastických podmínkách 15 let a na svobodu se dostal se sedmiletou podmínkou až v roce 1963. Bál se řídit auto a vstupovat do jakýchkoliv kontaktů a hovorů, aby nedal nějakou záminku pro své nové uvěznění. Pracoval pak řadu let v nakladatelství Pamír, kde vydával knížky a mapy. Pracovala zde i Eliška Hrušková, která se stala jeho věrnou životní družkou. Po svém propuštění z vězení se Přeučil stále vracel do Pardubic, kde měl mnoho známých a přátel. Jeho syn Jan vzpomíná na pana Balcara, jehož žena Marta byla kmotrou jeho sestry Marty Přeučilové, na rodinu Pokorných, kteří měli v Pardubicích rukavičkářství a brašnářství. Po sametové revoluci se František Přeučil konečně dožil úplné reahabilitace a naplnění svého snu o pádu totality a návratu demokracie do naší země.
Přes tvrdý teror STB se v dětech Františka Přeučila nepodařilo vymazat úctu k lidem, svobodě a demokracii. Syn Jan se stal vynikajícím hercem, který je oblíben pro svůj optimismus, laskavost a lidskou dobrotu, kterou uplatňuje v práci i v osobním životě. Dcera Marta nakonec vystudovala bohoslovectví a stala se farářkou církve československé husitské. Všechny síly dnes věnuje charitativním nadacím a péči o seniory.
Komunisté se v padesátých letech, když přišli k moci, pokusili silou a terorem zničit elitu našeho národa – legionáře, sokoly, skauty, učitele – nejlepší lidi, kteří obětovali své síly službě svému národu, Přeučilova rodina je důkazem toho, že se jim to naštěstí nepodařilo a dokud budeme mít mezi sebou takové lidi, jako byl František Přeučil, tak se jim to ani nikdy podařit nemůže. Je to škoda, že město, kde Přeučil prožil svůj aktivní pracovní život a jehož byl zástupcem v parlamentu, nemělo dosud tolik vděčnosti, aby svému poslanci a patriotovi poděkovalo. Ale paměť národa je spravedlivá a poctivá a čas ji jistě přivede na myšlenku, že to jsou právě Pardubice, které by měly najít nějakou formu poděkování člověku, který nám všem dal kus svého života a málem za to ještě celým svým životem zaplatil. Jen o vlásek unikl takové „odměně“ a snad se pro něj v naší době najde nějaká forma vzpomínky a vyjádření vděčnosti za to, že díky takovým lidem, jako byl on, máme dnes svobodu a demokracii jako běžnou součást našeho života.
Františku Přeučile – díky za všechno!
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem