Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Statečný vlastenec František Přeučil
František Přeučil se narodil v Praze 9. října 1907 v rodině krejčovského mistra,
u nějž se také vyučil. Po vojně – v roce 1931 – se stal župním jednatelem
Živnostensko-obchodnické strany v Pardubicích, jíž také jako redaktor vydával
Živnostenské noviny (až do nacistické okupace roku 1939). 1/ Na těchto 8 let
strávených v našem městě vždy rád vzpomínal, naposledy na besedě pro místní
Masarykovu společnost, uspořádané 28. února 1996. Okupace ČSR pro něj znamenala návrat do Prahy, po likvidaci živnostenské strany se totiž stal redaktorem Obchodních listů v Praze (redigoval je až do jejich zastavení v listopadu 1940). Přitom současně vybudoval tiskařské a vydavatelské družstvo obchodníků, kde byl redaktorem až do podzimu 1948. 2/ Po květnu 1945, když byla Živnostensko-obchodnická strana zakázána (nefigurovala již v novém politickém systému NF), F. Přeučil začal pracovat v národně socialistické straně, byl členem jejího předsednictva a předsedou jejího živnostenského odboru.
Roku 1946 byl zvolen poslancem za ČSNS v Prozatímním Národním shromáždění. Již v srpnu 1945 si vybudoval vlastní nakladatelství, veřejnou obchodní společnost, jíž byl vydavatelem, s názvem PAMÍR. Sám o tom řekl: „Založil jsem tiskařské družstvo a koupil nakladatelství dr. Antonína Hajna. Pojmenoval jsem ho PAMÍR, podle hesla Pamír – střecha světa, Pamír – střecha kultury, a vybavil jsem jej nejmodernější technikou té doby. Vydával jsem Petruse, Šalouna, Q.Vyskočila, dětskou literaturu a také časopis Mladý konstruktér. Podnik prosperoval, možná i proto, že se mi povedlo získat Elu Hruškovou, pověstně šikovnou nakladatelskou vedoucí u R. A. Dvorského.“ 3/ V Klubu poslanců ČSNS v Prozatímním Národním shromáždění poznal roku 1945 JUDr. Miladu Horákovou. „Od prvopočátku jsem ji považoval za skvělou, moudrou ženu, energickou a laskavou, a ve vědomí, čím prošla v době nesvobody (vězněna nacisty v Terezíně 1942–44 a pak v Německu – pozn. J.K.), ji i obdivoval. Její inteligence, přehled v mezinárodní politice ( stála v té době v čele čs. organizace žen) vynikající. Její projevy patřily mezi nejlepší.“ 4/ F. Přeučil také dobře věděl, že to byla právě Dr. Horáková, která jako předsedkyně ŽNR zapojila roku 1940 v Pardubicích do protinacistického odboje (PVVZ) učitelku R. Vojtěchovou a MUDr. V. Ducháčkovou. 5/ Poté byl spojkou PVVZ do Pardubic ředitel Laichtrova nakladatelství v Praze ing. Josef Friedl. Roku 1945 budoval F. Přeučil v Pardubicích krajský sekretariát ČSNS. „Měli jsme jednoho tajemníka, jednu písařku a vypůjčili jsme si krám co by sekretariát. Komunisté si zabrali celou Anglobanku, přivezli 7 automobilů, 5 tajemníků a desítky pomocných sil. My kupovali pro stranu první automobil v roce 1947, a do té doby jezdili naši funkcionáři na kolech, tak jsme šli do voleb v roce 1946.“ 6/ Tzv. Vítězný únor 1948 obrátil život F. Přeučila naruby. Tzv. Akční výbor Poslanecké sněmovny vyloučil ze sněmovny všechny nár. soc. ministry i řadu poslanců. F. Přeučil se obrátil na předsedu PS J. Davida s tím, že složí mandát. Ten jej odkázal na tajemníka poslaneckého klubu KSČ Rattingera, který Přeučilovi řekl: „Radím vám dobře, nedělejte to, jak složíte mandát, budete zatčeni!“ Také E.Šlechta, předseda tzv. obrozené ČSS, jej varoval. Přeučilův přítel – peruánský velvyslanec v ČSR – mu nabídl emigraci do Peru s celou rodinou, F. Přeučil však tuto nabídku odmítl. 7/ Předseda ČSNS dr. P.Zenkl pověřil před odchodem do exilu vedením strany (řízením tzv. Šestky) Dr. M. Horákovou a JUDr. J. Nestávala, místoředitele Ústředí nemocenských pojišťoven. V kancelářích Přeučilova nakladatelství PAMÍR v Soukenické ulici v Praze prodebatovávali Přeučil, dr. Nestával a další budoucnost ČSNS i čs. demokracie. Místopředsedkyně strany F. Zemínová doporučila Přeučilovi zintenzívnit aktivity ČSNS v krajích a tak se F. Přeučil stal se svou znalostí východních Čech důvěrníkem ČSNS pro kraje Pardubický a Královéhradecký a členem tzv. Hospodářské rady ČSNS. Právě F. Zemínová poslala za Přeučilem Jana Buchala z Ostravy, štábního strážmistra SNB v.v. „Buchal mi připadal poněkud extrémní a jeho projevy působily nevěrohodně. Mluvil o bojové skupině a tvrdil, že mají kontrolu nad letištěm. Tehdy zasáhla tragická náhoda. Chodil za mnou dobrý známý redaktor Svobodného slova z Pardubic Jaroslav Legner. A ten přivedl s sebou dalšího redaktora Doležala s tím, že má pověření od dr. Ivana Herbena 8/ a pracuje v ilegalitě pod krycím jménem Karel Werner. Osoba Legnerova mi byla zárukou, že vše odpovídá skutečnosti, a tak jsem použil Wernerovy nabídky ke spolupráci a poslal ho také…za Buchalem. Nikdo z nás netušil, že Doležal alias Werner se dal do služeb StB jako cynický provokatér…“ 9/ Provokace se tedy StB zdařila. „Při jednom z rozhovorů s Miladou jsme hodnotili naši situaci a uvědomovali si, že dochází již i na nás… Milada mi přiznala, že se tentokráte opravdu bojí, její tvrdé zkušenosti z výslechů gestapa a pak Terezína byly příliš živé a jizvy na rukách nebyly ani řádně zacelené. Tušení se obrátilo v pravdu. V září 1949 byla zatčena Milada…“ 10/ Večer 8. listopadu 1949 byl zatčen i F. Přeučil. Toho dne bylo zatčeno i 380 dalších funkcionářů bývalé ČSNS. Přeučil byl odvezen do ruzyňské věznice a odtud jej vozili k výslechům na Pankrác. „Vzdoroval jsem tak dlouho, dokud jsem vydržel cvičit (měl sokolskou výchovu a jako voják roku 1928 při 10. výročí vzniku republiky pochodoval před TGM – pozn. J. K.), chodit po cele, říkat si anekdoty. Měl jsem na zdi samotky mapu republiky a plán Prahy – tak jsem jezdil tramvají a cestoval po Čechách.“ 11/ Ubývalo však sil, chyběl spánek, byli každých 20 minut buzeni, přes den se muselo stále chodit… „Když mě jednou vytáhli z cely – to už jsem se neudržel na nohou – a řekli: Podepiš!, byl jsem jim ochoten podepsat, že jsem zabil vlastní babičku. Dostali mě…“ 12/ Vedle tzv. předprocesní přípravy dostávali ještě prášky (drogy), aby nevypadli z naučených rolí, jak si to přáli sovětští bezpečnostní poradci. V polovině května 1950 jim sdělili obžalobu, F. Přeučil absolvoval neformální pohovor se svým obhájcem Dr. V. Čeřovským. Soud mohl začít…
Začal 31. května 1950, Státnímu soudu předsedal Dr. Karel Trudák, státní prokuraturu zastupoval nechvalně známý Dr. Josef Urválek, jenž získal své první politické ostruhy u Národního soudu s legionářským generálem R.Gajdou roku 1947, Dr. Juraj Vieska, Ludmila Brožová (později Polednová) aj. V obžalobě, kterou přednesl Urválek, byl F. Přeučil viněn z rozsáhlé protistátní činnosti v krajích Pardubice a Hradec Králové a z organizování „teroristických skupin“ na Ostravsku a Chomutovsku. Viněn byl i ze špionáže pro CIC. 13/ Při výslechu ve 3. dnu přelíčení (tj. 2. 6.1950) se jej předseda senátu Dr. Trudák ptal m.j. i na ing. Jana Žemlu, člena pardubického vedení ČSL, který podle Trudáka „organizoval teroristickou skupinu pod heslem voleb pod mezinárodní kontrolou“ a „byl spiritus rectorem, ne-li přímým pachatelem vraždy na Miloši Krátkém.“ 14/ Přeučil „doznal“ příjem dopisu od H. Ripky z exilu, který dostal na jaře 1949 od Antonie Kleinerové, a sběr informací pro P. Zenkla a Radu svobodného Československa v Mnichově. „Každé ráno, oholeni, oblečeni byli jsme vozeni na Pankrác a po skončení zpět. Trasu cesty udával vrtulník, každý den jinou a s velkými objížďkami i doprovodem obrněných transportérů. Šlo o první veřejný proces v ČSR, a proto bylo nutné vytvořit příslušnou atmosféru. Při soudním přelíčení jsem seděl přímo za Miládkou. Díval se jí do týla… Miladě jsem pohleděl do očí při konfrontaci – také předem nacvičené – a na její pohled nezapomenu do smrti. Ty oči nebyly její, byly skleněné, nepřítomné, prostě hrůza…“ 15/ Den před vynesením rozsudku přivezli F. Přeučila do cely smrti na Pankráci. „Byl jsem připraven trest smrti přijmout. Soud ale 4 návrhy na poslední chvíli změnil na doživotí. Týkalo se to i mne.“ 16/ Obhájce Dr. Čeřovský konstatoval ve své řeči, že Přeučil „se jeví jako nástroj zločineckých politiků z profese…a vykonavatel cizí vůle“, hlavně F. Zemínové. 17/ Přesto byl odsouzen na doživotí „za vyzvědačství“ a k pokutě 80 tisíc Kčs. Směl tedy žít... „Nejhorší bylo vědomí, že mou vinou trpí manželka, která na tom nebyla zdravotně dobře, a děti. Honzu, tomu bylo 13, vyhodili ze školy a musel se jít učit do ČKD. Dceru Martu, protože byla mladší, čekaly komplikace později. Ale už na ZŠ ji její spolužák Petr Pithart ukazoval na stupínku před třídou jako dceru vlastizrádce.“ 18/ Přeučilovo nakladatelství bylo zkonfiskováno, jeho zaměstnankyně E. Hrušková však rodinu Přeučilových neopustila, neboť pomáhala s domácností i výchovou dětí. V lednu 1951 F. Přeučila převezli do věznice Mírov, kde strávil skoro celý rok. O Mírově vyprávěl později jako o své životní univerzitě, jen 2 vězni tam prý neměli na jeho cele doktorát.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2011
