Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Případ Josefa Kaupy a stávky v Telegrafii roku 1941
Když jsem se v létě 2011 zabýval podrobněji studiem okolností stávky
v Telegrafii Pardubice roku 1941, od níž uplynulo 60 let, nemohl jsem opomenout
ani dva starší články bývalých členů komise regionálních dějin při OV KSČ
v Pardubicích – stať bývalého předsedy MěstNV ing. Jindřicha Klimeše „Co
předcházelo stávce v Tesle před 40 lety“ ze září 1981 1/ a studii dr. Františka
Dosoudila „55 let od stávky dělníků a zaměstnanců podniku TELEGRAFIA
Pardubice ze září 1996. 2/ Jejich porovnáním zjistíme, že dr. Dosoudil ostřeji
vidí podíl německého sociálního referenta v Telegrafii Josefa Kaupy (1890 –
1946) na perzekuci účastníků stávky. Nahlédněme tedy ještě jednou na události
přes 60 lety očima zachovaných dokumentů. Jde o spis J.Kaupy z agendy
Mimořádné lidové soudy (MLS) sign. 862-46, karton 70 o 208 foliích deponovaný
ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. 3/
Připomeňme, že za nacistické okupace byla pardubické Telegrafii (založená
11. 12. 1922 s 500 zaměstnanci v bývalém objektu firmy O.Zeisl) vnucena výroba
vysílačů, obrazovek a elektronek radarů pro německé firmy. V souvislosti s tím
došlo k dalšímu rozšíření výrobních ploch o 3 400 m2, zvýšení počtu zaměstnanců
na 3 000 a osvojení nových technologií. 4/ J. Klimeš uvádí, že roku
1941 byla v Telegrafii z příkazu wehrmachtu zaváděna i výroba 3 typů lodních
vysílačů pro ponorky. 5/ Dělníci poslouchali večer v dílnách zakázaný londýnský
rozhlas a výzvy k pomalé práci (v září 1941 tzv. Želví týden) vyvrcholily v pátek
19. září v 10,30 hodin signálem ke stávce, který dal elektrickým bzučákem Josef
Novotný (nar. 1922). Do stávky vstoupilo podle J.Klimeše 1650 zaměstnanců.
O stávce byl vyrozuměn společný vojenský přidělenec pro Explosii i Telegrafii
mjr. Steindorf (ten viděl stávku jako vyvrcholení mzdových požadavků závodního
výboru a Svazu kovodělníků). Zástupce velitele pardubického gestapa W. Lehne
6/ však události zhodnotil jako vědomou sabotáž válečné výroby.Kdo však zavolal gestapo do podniku? Podle mnohých udání již z května 1945 sociální referent závodu Němec Josef Kaupa. Narodil se 11. července 1890 ve Vídni, kde vychodil obecnou i měšťanskou školu. Pak jej rodiče – soustružník Josef Kaupa a Ludmila, rozená Čechová, zřejmě vídeňská Češka! – přihlásili do dvouletého kurzu pro galvanotechniky. Jako již vyučený byl Kaupa předákem ve vídeňské továrně vyrábějící telefony, v níž pracoval do roku 1920. Seznámil se tu s Čechem Karlem Hrabčíkem, který v té době přešel do Jablonného nad Orlicí jako ředitel tamější Telegrafie. 7/ Sem přetáhl i Kaupu, jež tu pracoval do roku 1922, kdy firma přesídlila do Pardubic (v prosinci t.r.). Kaupa pracoval v Pardubicích do roku 1942 jako mistr v niklovně. Státní občanství ČSR získal až roku 1937. Ředitel Kliegel 8/ jej roku 1942 jmenoval do funkce sociálního referenta, kterou Kaupa vykonával až do května 1945. Roku 1935 se oženil s Růženou, rozenou Kadlecovou (nar. 20. 8. 1882 ve Vídni) a měl s ní syna Josefa, který navštěvoval v Pardubicích české školy. Josef ml. po absolutoriu průmyslové školy narukoval za druhé světové války jako přihlášený Němec do wehrmachtu. Jeho matka pracovala v domácnosti, bydleli v Pardubicích v ulici Na Okrouhlíku čp. 575/8, kde byl Kaupa 10. května 1945, kdy vyvěsil čs. vlajku, v 16 hodin zatčen pracovníky pardubické kriminální ústředny G. Hronem a J. Kopeckým, kriminálním asistentem. Jeho o 8 let starší manželka Rosa, německá státní příslušnice, si již 12. května dopoledne břitvou přeřezala žíly na obou rukou v předloktí. Zanechala německy psaný dopis adresovaný „An die Behörde“ (česky „Úřadům“), určený zřejmě i synovi. Je na něm totiž česky připsáno: „Pro syna Pepíčka dle její výpovědi.“ V dopise Rosa vysvětluje, proč končí se životem. Syn byl jen krátce u SS, musel na frontu (zde padl). Její muž Kaupa je prý dobrý člověk, jenž pomáhal českým dělníkům, což může dosvědčit při spravedlivém soudu mnoho svědků. Loučí se s dětmi (měla z prvního manželství ještě druhé dítě) a svým dobrým mužem. Převezli ji autem Telegrafie na chirurgické oddělení pardubické nemocnice, kde lékaři konstatovali těžké zranění. Použitá břitva zůstala ležet v bytě, klíče od bytu si prý vzali důstojníci Rudé armády. Podle svědectví p. Josefa Hartla z Pardubiček, jehož otec v Telegrafii pracoval, paní Rosa přežila a vrátila se do Vídně ke svému prvnímu muži. Výpovědi o chování J.Kaupy za zářijové stávky roku 1941 se velmi lišily. Sám při výslechu na Oblastní kriminální ústředně v Pardubicích 15. prosince 1945 9/ řekl: „Po celou dobu Protektorátu jsem nikoho neudal a také jsem udáním nikomu nevyhrožoval.“ Své chování za stávky popsal takto: „Když již seděli v autech (rozuměj 20 dělníků zatčených gestapem – pozn. J. K.), šel jsem a všechny pustil ven, v důsledku čehož jsem měl přijít do koncentračního tábora…Po stávce prohlásil mně F. Kučera, předseda závodního výboru, že se mě vždy zastanou, kdyby se stal převrat.“ 10/ Jeho výpověď (Kučerova – pozn.aut.) z podzimu 1946, kdy byl Kaupa souzen, pro něj však příznivá nebyla! Kaupa na svou obranu v prosinci 1945 (věznili jej v Zemské donucovací pracovně) řekl, že roku 1943 spálil komunistické letáky, jež v jeho kanceláři zapomněl na stole F. Filípek. Napomínal ho dokonce k opatrnosti, což Filípek potvrdil v soudním svědectví. Na svou obranu dále Kaupa uvedl, že snižoval úřední kvóty českých dělníků do Říše (u ročníku 1924 ze 170 lidí na 30% počtu) a na zákopnické práce na Slovensku (ze 70 mladých mužů na polovinu). V roce 1943 dostal příkaz od vojenského přidělence mjr. Steindorfa opatřit 20 „spolehlivých“ na „sledování nálady mezi dělnictvem“ (tedy udavačů). Pověřil prý 10 za měsíční úplatu 300 K, což evidoval ve zvláštní účetní knize. Nikdo však nic konkrétního až do roku 1945 neohlásil. Přiznal, že z knihy vytrhal listy, aby nikomu neublížil. Na závěr řekl: „Prohlašuji na své svědomí, že ačkoliv jsem byl německé národnosti, že jsem nikdy nikoho neudal, naopak, kde jsem mohl, vždy jsem pomohl.“ Jak jsem již naznačil výše, svědectví o Kaupovi se velmi lišila. Anna Bartáková, vdova po F. Bartákovi, jenž zemřel 14. 7. 1942 v koncentračním táboře Griebo, tvrdila, že Kaupa řekl jejímu muži, že na stávkující zavolal gestapo. Její muž se z výslechu nevrátil, jen za věznění ve věznici gestapa v Zemské donucovací pracovně ji v prádle na utajeném lístku vyzval, aby vyhledala Kaupu doma. Ten prý jí řekl, že Barták dobře ví, proč byl zatčen, jen ať trpí. Odmítl za něj intervenovat a zavřel před ní okno. 11/ 16. ledna 1946 zpracoval štábní strážmistr Štarman jakousi svodku z reakcí, jež přišly na výzvu v tisku z prosince 1945 o J. Kaupovi a jeho činnosti za války. Někteří tvrdili, že již v březnu 1939 vítal wehrmacht v Pardubicích v uniformě gruppenführera SA, což se nepotvrdilo. Kaupa nikdy nebyl členem SA ani SS. Byl dokonce od roku 1933 členem čs. národně socialistické strany. Do NSDAP vstoupil 1. dubna 1939. Od července t.r. jej místní vedoucí NSDAP Krammer pověřil funkcí místního vedoucího Německé pracovní fronty (Ortsobmann DAF), již vykonával do konce války. 12/ Svědci jej obviňovali z nesociálního cítění, z vyhrožování Úřadem práce a gestapem, posuzoval prý stávku z roku 1941 jako sabotáž v odvětví válečně důležitého průmyslu. Čtenáře Zpráv KPP jistě zaujme fakt, že 16. prosince 1945 obvinil Kaupu dopisem Oblastní kriminální ústředně v Pardubicích štábní rotmistr Jaroslav Kubeš (pozdější čestný předseda KPP) z braní úplatků. 19. března – v den svých jmenin – vozil prý Kaupa vozem domů mnoho darů. Protěžoval prý Josefa Ledra, kterého umístil na post dílovedoucího. Josef Andrle (Pardubice, Zajíčkova ul. 310) obvinil Kaupu 11. 5. 1945, že mu vyhrožoval, když po přepadení SSSR nacistickým spojencem roku 1941 (22. 6.) provolával slávu SSSR. Roku 1944 byl Andrle vyslýchán na gestapu, protože ho prozradila „hrbatá blondýna, jež se stýkala s Kaupou.“ Udání J.Andrle končí slovy: „Je dobře, že Kaupův syn chcípe na frontě a jeho žena chcípe v nemocnici.“ Kaupa byl viněn m.j. také z toho, že nutil K. Strosse, aby se přihlásil k německé národnosti. Stross prý obdržel na Oberlandrátu přihlášky pro celou rodinu a měl je do týdne vyplnit. To však vyvrátil F. Pecina, který uvedl, že Strossova dcera si měla brát německého důstojníka, s nímž byla zasnoubena. Pecina také řekl, že to byl bohužel český dělník Mikulecký, který prozradil, že se v montáži aparátů poslouchal Londýn. Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 1-2/2012
