Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Doncaster – město blíženec
Uprostřed Yorkshirského hrabství. v centrální Anglii, tam, kde je starobylé město York a fotbalovým fanouškům libě znějící města Leeds, Manchester a Sheffield, tak tam někde uprostřed mezi nimi leží i Doncaster, trošku zastrčený a zdánlivě méně významný. Přesto tu žije na 300 tisíc obyvatel a jméno města zná v Anglii kdekdo. Doncaster byl odedávna prosperujícím obchodním městem na hlavní cestě z Londýna na sever. Kolem roku 1720 ho navštívil spisovatel Daniel Defoe a poznamenal, že je to noblesní, velké průmyslové město, zaměřené na vinařství a plné skvělých hospod. Ve skutečnosti zdejší vinařský průmysl nebyl tak velký, jak si Defoe představoval a koncem století dokonce vymizel. Ale s těmi hospodami měl pravdu, protože Doncaster byl patřičně vybavený pro cestující jak občerstvením, tak ubytováním. Hodně lidí tu vždy bylo zaměstnáno u koní, za každou hospodou nechyběly stáje. Dnes se Doncaster pyšní několika málo hezkými budovami. Ani tady samozřejmě nechybí normanský kostel se základy z 12. století. Podobné okázalý Mansion House, velké panské sídlo pro starostu a jeho úřad, zase mají prý v Anglii už jenom v Londýně a Yorku...
Jinak se Doncaster příliš neliší od mnoha jiných typicky anglických měst. Tradice nade vše, říkáte si přitom. Potíže Středoevropanům dělá jízda vlevo, právě tak jako zvlášť kohoutky na teplou a studenou vodu bez směšovací baterie. Váš žaludek si zvyká na přesolená vejce se slaninou, fazole, hranolky, pečené ryby, tučné pudinky a také na pivo bez pěny ve sklenici naplněné až po okraj, které popíjíte s přáteli ve stoje v hospodách s malovanými vývěsními štíty. Teplé ponožky se vyplatí si vzít sebou, také v Doncasteru většina rodin obývá své domky Red Brick z červených cihel ve velkých koloniích a ty jsou nepříliš dobře izolované, takže všude táhne. Ale děti jsou tady otužilé, v zimě chodí v pohodě prostovlasé holčičky bez punčoch v lakových střevíčkách.
Některé kontakty měst a jejich obyvatel vzniknou na základě náhody, na základě vztahů s našimi imigranty a jiné zase mají logický podklad v zaměření měst. S anglickým Doncasterem pojí Pardubice především dostihový sport. St. Leger se poprvé běžel v roce 1776 v Doncasteru jako zkouška tříletých hřebců a klisen. Dnes už není známo, zda podnět k jeho vypsání dal sám pkikovnlk Anthony St. Leger, ale faktem je, že nejstarší klasický dostih na světě byl pojmenován na jeho počest a pojem St. Leger jako velké zkoušky tříletých koní se rozšířil do celého světa. Ostatně do rodiny dostihů se jménem St. Leger se v sobotu 7. října 1995 zásluhou Pivovaru Pardubice zařadil také nás nováček na pardubické dráze.
Když zástupci Dostihového spolku (jmenujme Petra Drahoše, arch. Miroslava Petráně a další) před třemi lety pozvali do Pardubic jako experta na překážkový kurs Johna Sandersona, zřejmě ani netušili, jak se spolupráce mezi oběma městy vyvine. John Sanderson je bývalý vynikající žokej, který požívá v Anglii velké úcty a často prý večeří i se členy královské rodiny. Nyní je uznávaným funkcionářem v dostihovém sportu. A byl to právě on, který zprostředkoval kontakty i na radnici, která je stejně jako v Pardubicích společníkem pň provozování závodiště. Do Pardubic přivezl zástupcům Dostihového spolku řadu materiálů o úpravě anglických dostihových překážek. Je jisté, že ne všechno se dá u nás využít, vždyť Angličané vůbec neznají živé ploty, které opravdu rostou ze země, všechny překážky jsou u nich uměle vyrobené, byť i z přírodních materiálů... Ale mnoho zkušeností se hodí. Takové pěstování trávníku, jeho závlahy a technologie ošetřování je už dneska skutečnou vědou a kde jinde by to měli umět lépe než právě v Anglii. Anglický trávník a anglický gentleman se holí každý den... U ranní toalety obou jsme nebyli, ale zato jsme před dostihy viděli, jak v Doncasteru na dráhu vyběhli muži s podivnými valaškami a usilovně s nimi píchali do trávníku. Pochopili jsme později. Velký St. Leger Festival trvá v Doncasteru celkem čtyři dny a zprávy o stavu dráhy, tedy zda je především patřičně měkká, patří k zásadním informacím.
Jeden z městských radních R. W. Gillies, který je předsedou závodiště v Doncasteru, dobře ví, co stojí provoz v tak velkém komplexu. Dostihová sezóna není ani v Anglii dlouhá, v Doncasteru se závodí 26 dní v roce (v Pardubicích v roce 1997 se počítá s 11 dny). To ale neznamená, že by závodiště v ostatních dnech osiřelo. „Prakticky každý den se tu něco děje," říká pan Gillies. „Pronajímáme jak plochu, tak i restaurační objekty. Konají se tu motoristické burzy, výstavy psů, koček, akvarijních rybiček, ptáků, módní přehlídky a tak dále. Restaurační komplex je velmi vhodný na různé konference, bankety, ale i svatby a rodinné slavnosti. Proto bych i vám do budoucna radil, po kud možno závodiště co více využívat. Samozřejmě to chce nějaké investice, ale vyplatí se to."
Každý den jsme odjížděli na závodiště od hotelu hranatými černými taxíky, které mají ještě sklopná sedátka pro pasažéry. Připadá nám, že voní doutníky z doby, kdy ještě byl Churchill malým klukem. A k tradici patří i prastará, historická tribuna s věžními hodinami. Proč jí bořit, když supermoderní Yorkshirskou a Legerovu tribunu bylo možné postavit hned vedle. Dostihové odpoledne začíná obědem. Rozhodnout se můžeme třeba mezi kachnou s višňovou omáčkou a jehněčí kotletou se slavnou Mint Sauce - mátovou omáčkou. Dostihová tribuna má dokonalé zázemí - s bary, restauracemi, soukromými lóžemi s televizemi a s fotografiemi královny, když byla na St. Leger... A všude nádherně aranžované kytice živých květin. Pod tribunou hrají pánové ve slamáčcích výborný „dixík". Hudba je tak strhující, že několik postarších párů se pouští před zaplněnými tribunami do temperamentního tance. Kde je ta britská rezervovanost? Místní smetánka míří přes skvělé trávníky na oběd do červenobílých stanů. Zlí jazykové tvrdí, že tam zůstanou celé dostihové odpoledne a budou se krmit a báječně bavit. Závěrečnému a slavnému dostihu St. Leger však předchází slavnostní večeře v dostihovém klubu. Ani těch pár vyvolených novinářů se neodváží přijít v něčem jiném než v černém smokingu. Ženy nejsou v černém moři prakticky vidět, anglický klub, to je především záležitost mužů. Projevuje se také sázkařská vášeň. Veselí muži v černém ale nesázejí na koně, ale na délku oficiálních projevů...
Na závodiště vás nepustí v džínách a v teniskách, pánové mají tradiční oblek, dámy se honosí skvělými a nápadnými klobouky. Trošku méně uhlazeně to vypadá mezi padokem a tribunami ke stání. Své bedničky tu mají rozložené soukromí bookmakeři, u kterých jsou prý výhodnější kurzy. Říká se jim Tic Tac men a nezasvěcenému by se mohlo zdát, že se dívá na tábor duševně vyšinutých. Před začátkem dostihu se postaví na bedničky a nad hlavami stojících diváků se svou typickou tajnou posunkovou řečí domlouvají se svými společníky. Sázky jsou ale skoro jasné. V posledních letech v Anglii především vítězí koně ze stáje Godolphin. Všechno způsobil Šejk Rašíd bin Said - AI Maktoum, vládce Dubaje, jedné ze zemí Spojených arabských emirátů. Tři synové Šejka Rašída dnes sbírají šlehačku na všech významných evropských dostihových drahách. Maktoumova dynastie má v současné době 1200 koní v tréninku, v zimě běhají po písku v Dubaji a krmí je senem z Kanady, v létě jsou v anglickém Newmarketu.
V Doncasteru se ale běhají od roku 1995 také dva dostihy s názvem Pardubice - Pardubický handicap přes proutěné překážky a steeplechase Veka Pardubická. Dá se ríci. že ještě úspěšnější je "invaze" Britů přes kanál k nám. Té poslední 106. Velké pardubické se zúčastnily nejen stovky milovníků koní z hrdého Albionu, ale také dva špičkoví profesionální žokejové - Norman Willoamson a Richard Dunwoody. přičemž druhý jmenovaný je skutečnou hvězdou steeplů.
U výměny různých zájmových skupin ze středoanglického Doncasteru a Pardubic stála od počátku také zajímavá osobnost s mnoha aktivitami -Bobbie Roberts, mimo jiné místopředsedkyně představenstva vyšší školy pro sluchové postižené v tomto městě. V Doncasteru je v jednom areálu základní škola pro sluchové postižené děti od 5 do 16 let a hned vedle i vyšší škola, která vyučuje nejrůznější obory podle schopností dětí. Neil Ormandy a Tracy McCreery jsou učitele sportovních dovedností a ph poslední návštěvě Pardubic s sebou do Pardubic přivezli především studenty ze své specializace. V budoucnu z nich budou trenéři, instruktoři, záchranáři anebo třeba další učitelé sluchově postižených dětí. Ale i oni mají ve své zemi problémy s předsudky lidí, kteří nechtějí přijmout třeba hluchoněmého plavčíka. „S jednín nadaným chlapcem jsme měli například potíže, aby se dostal do speciálního učiliště pro dostihové jezdce," řekl nám Neil. .Nejprve ho tam nechtěli vzít. Ale třeba i nás nejznémější jezdec Lester Piggot je částečně hluchoněmý, ale málokdo to vůbec ví. Proč by takový člověk nemohl výborně jezdit?" Chlapce nakonec přijali a předsudky postupně mizí.
Často jsou mezi těmito dětmi výrazné talenty, jako například Elen Schofield. která je nej lepší anglickou hluchoněmou tenistkou a je vynikající i v dalších sportech. Naštěstí se hluchoněmí mezi sebou i v cizí zemi domlouvají daleka snadněji než lidé, kteří neznají cizí jazyky. Mnoho posunků je společných nebo podobných, a tak třeba na světových hrách sluchově postižených není o zábavu nouzi. Nezi Ormondy se proto rozhodl v roce 1996 uspořádat v Doncasteru nejprve anglický festival sportu a příští rok i festival evropský. Hluchoněmí studenti by spolu trénovali a hráli, bez velkých ohledu na výsledky družstev jednotlivých zemí v míčových sportech, na vodě, na lyžích na umělém svahu i v dalších disciplínách. Základem jsou jistě mezinárodní kontakty školy s Francií, Německem. Běloruskem, Litvou a nyní i Českou repubikou. Možná i to je cesta do Evropy. S anglickým Doncasterem pojí Pardubice především dostihový sport, ale je dobré, když se vzájemně poznají nejen lidé kolem koní. V roce 1995 cestoval do střední Anglie v době konáni partnerských dostihu také autobus mladých českých fotbalistů a o rok později pobývali angličtí žáci a junioři zase u nás. Vekou zásluhu na tom má i pardubické středisko Britské rady. "Tato instituce podporuje veškeré aktivity, které slouží ke vzájemnému poznáváni našich a britských občanu, ať už se jedná o kulturu nebo i sport", říká jeho vedoucí Alena Petráňová. Na podporu jejich slov přijel mládíky z Doncasteru pozdravit i vedoucí výměnného odděleni Britské rady David Roberts.licíxh jim vyšlii všemožně vstříc, na SK Pardubice chtěli za dvě mládežnická utkání pronájem 10.000 korun. Zápasy hrály vlastně výběry obou měst, neorganizoval je žádný samostatný klub a těžko by někdo tuto částku hradil. Město přes proklamovanou partnerskou spolupráci nemělo zájem pomoci, proto se odpolední utkání přeložila do nedalekých Sezemic Sportovni novinář Tony Harrison nám ukázal perlu Doncasteru a vlastně i celé Británie. Dóm se tady jmenuje největší zastřešený komplex středisek volného času v Evropě. Z peněz radnice byl postaven v roce 1989, provozuje ho soukromá firma, ale město na něj stále ročně doplácí. Zatím tu můžete provozovat 52 činnosti. Plavání s gejzíry, tobogány a venkovními průplavy... Dvoupatrové kluziště s diskotékou uprostřed a s umělým sněžením také není marné. V hale zase v době naší návštěvy končil šampionát v házení šipek, důchodci o kus dál hráli bowling a večer se hala přestavěla na basketball. Vedle plánují další stadión a středisko vodních sportů, takže vlastní Dóm bude pouze drahokamem na celé koruně. A jakou přitom mají v Doncasteru krizi, nezaměstnanost a zavřené doly. Partnerským městům v zahraničí jsme dříve říkali družební, teď se nám to jaksi moc nelibí ve spojitosti s ruštinou. Angličané na to mají krásný termín - města blíženci. Doncaster už má blížence v USA, v Německu, v Polsku a ve Francii. Ve většině případů je sblížil průmysl a uhelné doly. Nyní to vsak vypadá, že u zrodu nového blíženeckéno svazku jsou krásni a ušlechtilí koně, kteří na obou závodištích běhají pro radost svou i diváků. A od koní nebude podle doncasterských radních daleko k výměnným táborům dětí, k studentským praxím a dalším oboustranně prospěšným aktivitám.
