Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Téměř zapomenutá priorita Pardubicka
Co je pro Pardubice typické?
Snad každý odpoví: perník, koně, motocyklové závody. Pomineme-li ovšem
průmysl, nevyřešenou dopravu a spoustu dalších věcí, které většinu obyvatel
buď živí, nebo trápí anebo oboje. Rád bych se však zmínil o jedné prioritě, o které, krom zasvěcených, málokdo ví. Od samého počátku bylo její poslání
zdobit a těšit svojí krásou oko i ducha. Ti, kteří si pamatují v současné době
velmi smutný park Tyršovy sady z dob dřívějších, mě dají za pravdu, že park
doslova vzkvétal a hýřil barvami rozkvetlých jiřin, kterých zde byly vysázeny
velké plochy. Ano, tou prioritou našeho regionu jsou ony jiřinky od samého příchodu
do Čech. Vezměme to však po pořádku. Jejich historie počíná v letech
1794-95 v Mexiku. Ředitel tamní botanické zahrady je jakožto objevené a nadějné
květiny poslal do Madridu. Tam byly pojmenovány po švédském botanikovi
Dahlovi – Dahlia variabilis. To pro jejich úžasnou proměnlivost. Odsud se záhy
dostaly do Německa. Tam dostaly jméno po profesoru Georgovi – Georgiana.
Později se jméno zkrátilo na Georgia. Tady je tedy česky jiřina.Zahradníci se ujali nenáročných květin a systematicky je začali šlechtit. Staly se oblíbenými. Kdy přesně se v Čechách objevila první rostlina, se přesně neví. Za jejich prvního pěstitele a rozšiřovatele u nás je považován pan farář Turek z Dašic u Pardubic a měl již (dle záznamů z r.1833) namnožené dostatečné množství rostlin k jejich šíření. Sám se snad i zabýval jejich šlechtěním. První exempláře této doslova módní květiny se začaly objevovat v Hradci Králové, Skaličce a dalších městech. Rostly u panských sídel a zásluhou nezištného pana faráře i v prostých zahradách. Nazývány byly mexikánka, dahlie, jiřena, jiřina. Konaly se výstavy a jiřinkové plesy. Vznikaly nové odrůdy s krásnými českými jmény jako Dětvana, Milosta, Těšenka, Černobělka, Bolemír a další. Bohužel v neklidných letech po r. 1848 zájem o konání takovýchto akcí upadl a jiřinky přežívaly jen u jejich pěstitelů. K jejich kráse se začali lidé znova vracet, až když se uklidnila doba po 1. světové válce. Vznikaly nové zahradnické firmy, které je začaly šlechtit. A opět v Pardubicích v r. 1926 byla založena „Čsl. společnost pěstitelů a milovníků jiřin“. Z pěstitelských ploch této společnosti se záhy rozběhly do světa stovky nových odrůd. Tady asi také vznikla myšlenka použít jiřiny jako hlavní výzdobu po vzniku Tyršových sadů. Jejich krásu mohli občané obdivovat po několik desetiletí a v hovorovém místopise se park zcela běžně nazýval „Jiřinkové sady“ nebo jednoduše „V Jiřinkách“. Jaký byl osud jiřinkové společnosti po r. 1948, nevím, ale šlechtěním jiřinek se v našem regionu zabýval ing. Jiří Václavík v Sempře v Heřmanově Městci. Sempra však po privatizaci v 90. letech zanikla a s ní veškeré šlechtění zde. Na činnost dříve zmíněné jiřinkářské společnosti navázala v r. 1962 spec. organizace Českého zahrádkářského svazu pod názvem Dagla – sdružující hlavně pěstitele jiřin a gladiolů s celorepublikovou působností. Někdejší slávu jiřin v Pardubicích nám může ještě připomenout vždy počátkem září celorepubliková výstava jiřin s mezinárodní účastí, konaná na zámku v Pardubicích. Po tři dny nám oči přecházejí nad mnohdy neuvěřitelnými tvary a barvami jejich květů. Jen modrá jim do vínku nebyla dána. Ale to nevadí, i tak dělají čest svému, doposavad platnému botanickému jménu – Dahlia variabilis – jiřinka proměnlivá. Škoda jen, že se nemůžeme s nimi těšit po celé léto na záhonech v parcích. Současné odrůdy mají výšky od 20 cm do téměř 2 metrů a kvetou neúnavně až do zámrazu. Jsou velmi nenáročné. To už by bylo zase jiné povídání… Tak se jenom přimlouvám za jejich návrat do par
