Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Škola v Moravanském
Druhá Škola s německým vyučovacím jazykem na pardubickém panství byla v obci Moravanské. Moravanské (něm. Sehndorf) byla obec založené v roce 1782 na vysušeném Moravanském rybníku a osazena emigranty německé národnosti z Kladska. Neměla dlouho svoji vlastní Školu, děti navštěvovaly původně školu v Dašlcích, kde se vyučovalo samozřejmě česky. Pak byla založena (asi kolem r. 1 840) t, zv. stěhovavá Škola. Vyučovalo se střídavě v jednotlivých staveních, kde byty děti školou povinné. Vyučoval německý privátní učitel Jan Zimmer, pocházející i Fulneku ve Slezsku. V roce 1842 Žádají rodiče děti o přlškolení do Kostěníc. 25. 7. 1842 byl na vrchnost, úřade v Pardubicích sepsán protokol za účasti Josefa Stumpfa, rychtáře, Ignáce Peykerta, Ant. Endra a Jos. Riesnera, všichni z Mo-ravanského a z druhé strany byl přítomen kostěnický rychtář, Do protokolu občané z Moravanského uvedli, Že nemohou svoje děti pro rozdílnost řeči a špatnou cestu při deštivém počasí posílat do daŠické školy, a proto prosí, aby byli přiškoleni do Kostěníc, které jsou o půl cesty blíže. Dále prosí, aby Škola byla postavena na straně k Moravanskému při hostinci na panském pozemku „Na bahenci", Za tím účelem se zavazují převzít poměrný díl všech povinností a závazků společně s Kostěnlckými, a to pokud se týká stavby školy, udržování, vytápěni atd.Vrchnostenský úřad žádost doporučil, V důvodech pro příznivé vyřízení uvádí mino jiné: Kostěnickému učit. pomocníkovi přibudou sice žáci, ale dašickému učiteli se ulehčí, neboť by musel vydržovat pomocníka. Dašická Škola má ve dvou školních světnicích již 222 žáků, kteří připočtením 33 žáků z Moravanského by se ještě více rozmnožili, zatímco 76 kostěníckých dětí, společně s dětmi z Moravanského budou Činit celkem 108 dětí, které mohou být pohodlně učit, pomocníkem v nové školní světnici vyučovány. Plány ke stavbě nové školy v Kostěnicích byly schváleny již v listopadu r. 1840, ale se stavbou se nepospíchalo, snad i z důvodů, že Kostěničtí pro nedávný požár nebyli při penězích. Stará škola byla v obecním domě i malé nevyhovující světnici a nemohla pojmout plný počet žáků. Krajský úřad uznal, že za těchto podmínek není možné vyučovat, a proto nařizuje přiškolení Kostěnic k Hostovicům. To přece urychlilo stavbu školy a také i to, že pozemek na stavbu Školy dostali Kostěničtí od vrchnost, úřadu za nepatrnou cenu 12 zl. konv. měny. Rozpočet nákladů Činil 2.311 zl. 38 kr. Protože vrchnost dala na stavbu mimo vápna veškerý materiál a ruční práci a práci s potahem obstaraly přiškolené obce, byl náklad na stavbu asi 300 zl. Škola konečně byla v r. 1852 dokončena a sloužila dětem jak z Kostěnic, tak i z Moravanského.
v Pamětní knize Školy v Moravanském poznamenává učitel Fr, Jaroch (jméno zní sice Česky, ale jeho nositel byl zarputilý Němec), Že hlavním úkolem školy v Kostěnicích bylo počeštění Moravanského, Proto z obavy, aby se tak nestalo, podávají osadníci žádost k Schuivereinu o zřízení soukromé německé Školy, První žádosti, jak se zdá, nebylo vyhověno, až teprve druhá žádost z r, 1882 byla příznivě vyřízena, takže vyučování v německém jazyce mohlo začít 5. 9. 1882, sto leť.po příchodu prvních osadníků do Moravanského. Přechodně se vyučovalo v soukromém domě Čp.3. Školu navštěvovalo celkem 37 Žáků něm. národnosti, a sice 30 z Moravanského, 2 z DaSic, 3 z Kostěnic a 2 z Plátenska.
K Vánocům obdržela škola Schuivereinu dar 30 zl. na zakoupení oděvních svršků pro chudé a hodné žáky a koncem roku 1883 od firmy Leitenberger 50 kusů kart. šátků s natištěnou mapou želez. sítě. 24. 3. 1883 koupil Ender jménem Schuivereinu stavební místo čp. 6 za 400 zl. a již 14. 6. byla provedena obhlídka místa, ale první cihly byly přivezeny až 13. 1. 1884. 14.6. byla provedena zkouška z náboženství. Dašický farář, který byl nepřítelem německé školy a sám v Moravanském vyučoval náboženství česky, pozval ke zkoušce i české učitele z okolí. Podle zápisu v pamětní knize měl se vyjádřit, že ze zkoušky učiní takovou švandu, že na to Schulverein dlouho nezapomene. A tak také se snažil, aby při zkoušce děti odpovídaly česky a i ostatní přítomní učitelé se prý snažili odvrátit pozornost dětí od zkoušky. I přítomný vikář měl část své promluvy pronést v české řeči k velké nelibostí něm. učitele. Po zkoušce měl si jeden z českých učitelů ulehčit: „Škoda dětí".
Ale nebylo to nic platné, přípravy ke stavbě pokračovaly, obec se zavázala zdarma poskytnout povozy i jiné práce a 11. 5. 1885 bylo započato se stavbou. Stavbu prováděl stavitel Seifert z Lanškrouna. 21. 11. byla škola kolaudována, při té příležitosti byla menší slavnost, ale dašický farář Nechvíle odmítl Školu posvětit. Učitel Jaroch odešel, stal se vedoucím schulvereinské školy v Č. Třebové a přišel nový učitel Theodor Anderle. Snaha udržet němectvf se projevila i tfm, že učitel Jaroch vstoupil ve spojení se spolkem „Comtte zur Heranziehung deutscher Lehringe aus dem Erz- und Riesengebirge" v Liberci, který se nabídl, že převezme některé děti po skončení školní docházky a nechá je vyučit některým řemeslům. Bylo to ale využito jen v nepatrné míře. Němectví měl také podporovat čtenářský kroužek, který odebíral troje něm. noviny a tři další časopisy. V té době vsak už mnoho obyvatel mluvilo Česky, bylo to hlavně vlivem českých manželek, které většinou německy neuměly.
Ve školním roce 1883-84 navštěvovalo Školu 40 žáků, 37 Němců a 3 Češi. Ve školním roce 1884-85 bylo přijato 44 dětí. Učitel píše. že mnoho českých rodičů žádalo o přijetí svých dětí do německé školy, byli ale většinou odmítnuti a přijaty děti jen ze smíšených manželství. Poznamenává, že škola není určena pro germanisaci, ale pro udržení německého pokolení v německé obci.
12. 7. 1885 byla v obci založena místní skupina Schuivereinu, která měla 37 členů. Byli to Členové nejen z Moravanského, ale i z České, z Dašic i odjinud. Pro školní rok 1886-87 nastoupil nový učitel Augustin Wildt.
Dašický farář Nechvíle i časopis Perštýn odrazovali rodiče od posíláni děti do německé školy. Pernštýn uveřejnil i seznam rodičů, kteří posílali své děti do německé školy. Presto bylo přihlášeno 53 žáků.
K Vánocům obdržely děti od Schuivereinu a různých německých firem dary, školní potřeby, ošaceni i ořechy, jablka, fíky a pečivo. Štědrost Schuivereinu byla také příčinou, proč někteří čeští rodiče posílali své děti do německé školy. Koncem školního roku, t. j. 15. 7. 1887, byl počet žáků 58.
Školní rok 1887- 88 začal 53 Žáky, mnoho českých žáků muselo být odmítnuto. Dašický farář i z kazatelny kázal proti německé škole, takže někteří přece své děti z německé školy odhlásili a posílali je do české školy v Dašicích. Přesto do německé školy chodilo z DaŠic 9 žáků a v příštím roce dokonce 12. V Dašicích je nazývali posměšně „šulfmáky". Jak to s němčinou u dětí v Moravanském vypadalo, možno posoudit ze vzpomínek pamětníka, který v osmdesátých letech školu v Moravanském navštěvoval. Učitel ve škole nařizoval dětem, aby i mimo školu mluvily německy, ale bez valného úspěchu. Stávalo se, že chlapec byl posílán do hospody, kde byla trafika pro tabák. Pozdravil německy „Gelobt sei Jesus Kristus", ale dále už pokračoval česky „za čtyři tabák". Náboženství vyučoval dašický farář česky, až učitel žádal, aby učil německy. Tak se ptal farář žáka, jak se řekne německy kůň. Žák odpověděl: „Pferd". „A koníček?" A odpověď byla: „Ferdíček".
V roce 1888 podávají rodiče žádost k zemské školní radě o přeměnu privátní školy na veřejnou německou, ale žádosti nebylo vyhověno. 30. 4. 1888 nastupuje nový učitel Adalbert Rieger, ale již v novém školním roce 1888-89 přebírá školu Hans Zimmer. který přišel z Moravských Budějovic. Bylo pořízeno 10 nových školních lavic, takže mělo být přijato 62 žáků. V novém školním roce 1889 - 90 nastupuje opět nový učitel Karel Schindler, podučitel z Vršovic. Obzvlášť silný nápor dětí byl z Dašic a z Práchovic. ale některé děti z Moravanského chodily do školy v Kostěnicích- Přijato bylo 60 žáků. 1.3.1889 nastává opět změna a školu přebírá nový učitel Josef Koderle z Josefova a v srpnu přichází Adalbert Rieger, který zde již působil.
Při sčítání lidu 8.1.1890, které bylo provedeno v hostinci V. Andra čp. 7, bylo v Moravanském napočteno 160 lidí, z nichž se 95 hlásilo k německé řeči. Agitace proti působení německé školy a proti posílání českých dětí do německé školy neustávala. Pardubické noviny napadly německou školu a opět uveřejnily jména českých rodičů, posílající své děti do německé školy.
Průměrný počet žáků až do roku 1896 činil 55 dětí. V temže roce přišlo nařízení z hlavní správy Schuivereinu ve Vídni, aby byly s okamžitou platností odmítnuty všechny české děti. Tím se počet žáků snížil a činil až do roku 1899 v průměru asi 33 žáků. V roce 1897 měla být škola zrušena. Aby se tak nestalo, převzal vydržování školy „Deutsche Schulerhaltungsverein", který k udržení a dalšímu vedení Školy obdržel mimo subvence od Schuivereinu ve Vídni 300 zl., od Dra Schlesingera z Prahy 250 zl.' od Bund der Deutschen z Praze 200 zl., od Schuivereinu v Drážďanech 150 marek, od Schuivereinu v Berlíně 150 marek a od mstní skupiny v Chariottenburgu 100 zl. Členů měl v roce 1897 27, příspěvek činil 1 zl. 20 kr.
15. 4. 1897 převzal školu nový učitel Josef Prokš. 21. 9. měl spolek valnou hromadu, na kterou se mnozí členové nedostavili. Proto zapisovatel učitel Prokš poznamenává: „Mnozí projevují vlažnost a povrchnost, mnozí Němci z Moravanského, kteří jsou svými českými ženami ukolébání ve spánek, raději tráví čas na slamníku, místo aby se zúčastnili shromáždění." Německá škola byla obyvatelům okolních obci trnem v oku a s její existencí se nechtěli smířit. Svědčí o tom i incident přepadení školy, který se udál 6. 12. 1897. Tehdy v 8 hod. večer vtrhla do Moravanského skupina asi 120 Čechů (počet 120 Čechů udává učitel, je možné, že strach měl velké oči), vytloukli ve škole všechna okna v přízemí, při čemž poškodili i některé učební pomůcky, jen obydlí učitele v prvním poschodí zůstalo ušetřeno. Když učitel odpálil z bambitky několik ran, stáhli se do vzdálenosti asi 500 kroků, kde prý za ohlušujícího rámusu vyhrožovali, že příště přijdou ozbrojeni. Pak odešli do Moravan do hospody, kde strávili zbytek dne při oblíbeném nápoji a kde také na rychlo přivolané četnické komando pod velením setníka Kučery některé zjistilo a druhý den 5 osob z Moravan zatklo. Původcem přepadení byl Jaroslav Krátký, syn sedláka z Moravan, záložní důstojník. Učitel si pochvaluje rázné jednání četníků, „nota bene Čechů". Druhý den učinil osobně oznámení na okresním úřadě v Pardubicích a žádal o úřední ochranu, která mu byla zajištěna tím, že četnictvo bude v Moravanském vykonávat pochůzky a mimoto místní občané vytvoří hlídky k ochraně školy. 1., 2. a 3. dubna 1898 bylo s pachateli přepadení u soudu v Chrudimi soudní přelíčení, při kterém 14 nejvíce obviněných bylo odsouzeno k velké lítosti učitele jenom k 14 dnům vězení a k zaplacení škody, která činila asi 50 zl. Příjem Schulerhaltungsvereinu činil ve školním roce 1898-99 1.086 zl. Vydání bylo 966 zl., z toho plat učitele 700 zl. a plat industr. učitelky 72 zl.
Od školního roku 1899-1900, kdy bylo na počátku 23 žáků a ku konci 19 žáků, počet dětí opět klesal, většina rodičů posílala své děti do českých škol, až ve školním roce 1903-04 činil na začátku 10 a ku kond pouze 6 žáků. Škola byla tudíž pro nedostatek žáků zrušena. Budova školy stojí v Moravanském podnes.
Prameny:
- Pamětní kniha školy v Moravanském
- Pamětní kniha dašické fary
- Publikace Pardubicko-Holicko-Přeloučsko
- SOA Zámrsk - karton V S 301
- Vzpomínky pamětníků
Adresa autora: Oldřich Ullrich, Sezemice čp. 79
