Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Heydrichiáda - 70 let - 3. část
Výsadky u Křivoklátu a Rožmitálu byly na delší dobu posledními. Zkušenosti
s přistáváním a činností výsadků tohoto operačního období zhodnotil kpt.
Bartoš ve třech relacích odeslaných v květnu do Londýna. Protože byla ztracena
vysílačka dopravovaná svob. Dvořákem, zůstala Potůčkova Libuše jediným
možným spojením s vojenskou rádiovou ústřednou (VRÚ) ve Woldinghamu.
Zatímco desítky spolupracovníků parašutistů zachovávaly konspiraci, Jidáš
se našel ve vlastních řadách. Příliš mladý svob. Viliam Gerik ze skupiny ZINC se
po řadě nezdarů přihlásil 4. dubna 1941 pražské policii, která ho předala gestapu.
A žel, nebyl posledním „skokanem“, který se propůjčil ke konfidentství.
Domácí odbojáři vytušili z příprav skupiny ANTHROPOID, že chystá atentát
na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Protože si byli vědomi
následků nejen pro rezistenci, ale pro celý český národ, snažili se londýnské
vedení od tohoto záměru odvrátit. V materiálech VRÚ byla dochována jedna
depeše, která žádala odvolání atentátu nebo přejití na domácího přisluhovače
- Emanuela Moravce. Text podobného znění nalezlo tři týdny po atentátu gestapo
i v Bartošových deskách. Protože však rozkaz vojákům Jozefu Gabčíkovi
a Janu Kubišovi odvolán nebyl, pokračovali oba v akci za přispění mnohých
spolupracovníků.Situaci komplikovalo i vážné onemocnění velitele SILVER A kpt. Alfréda Bartoše, který si po přemíře opalování uhnal těžký kloubový revmatismus. V Pernerově ulici v bytě Krupkových ve 4. patře ležel neschopen pohybu. Obětavě ho léčil MUDr. Josef Bartoň, dietní potraviny nosila i Bartošova matka. A pak přišel osudný 27. květen 1941. V prudké zatáčce v pražské čtvrti Kobylisy dvojice z ANTHROPOIDU splnila svůj úkol. Když Jozefu Gabčíkovi selhal stengun, zasáhla protektorův Mercedes Kubišova bomba. Na provedení atentátu se podílel i Josef Valčík, který zrcátkem signalizoval Heydrichův příjezd. Třem statečným vojákům se podařilo po divoké přestřelce a honičce z místa vzdálit. V den akce se rozjela na Bartošův příkaz do Prahy Hana Krupková, sešla se s Josefem Valčíkem, který ji o průběhu atentátu informoval. Ale to už začaly monstrózní německé represe. Tisíce vojáků wehrmachtu a policistů prohledávaly Prahu dům od domu. Okamžitě byly vylepeny plakáty s Valčíkovou podobenkou. Ohrožena byla i činnost vysílačky LIBUŠE, která byla stále umístěna ve strojovně lomu Hluboká. Proto na čas omezila vysílání na dvě relace týdně a kolem 10. června byla přenesena do Švandova mlýna v Ležákách.
Na následky zranění umírá přes veškerou péči v pražské nemocnici Bulovka Reinhard Heydrich dne 4.června, údajně na celkovou sepsi organizmu. Německé odvetné akce se stupňují. Vypsána byla i odměna ve výši 20 miliónu protektorátních korun. Bestiální odveta postihne po smyšlených záminkách obec Lidice u Kladna. Muži nad patnáct let jsou dne 10. června v počtu 173 postříleni, ženy dopraveny do koncentračního tábora, jehož hrůzy jich 53 nepřežije, děti povražděny plynem v Chelmnu. Ze 104 se jich po válce vrátí 17. Zatím vykonavatelé spravedlnosti unikají. Postupně se v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, díky odvaze představitelů pravoslavné církve, ukryje sedm parašutistů. Po strašném osudu lidických chtějí Kubiš s Gabčíkem vyjít, označit se za atentátníky a rozkousnout v parku kapsli s cyankáli. Velitel nadporučík Adolf Opálka jim to rozmluví. Zrada přijde z úst nyní už ne výsadkáře, ale zrádce, Karla Čurdy. Ze strachu a hrůzy, ale i pro příslib beztrestnosti a odměny, napíše nejprve dopis a pak se sám dostaví do sídla gestapa v Petschkově paláci v Praze. Zradí nejen kamarády, ale desítky statečných českých lidí, kteří jim pomáhali. Gestapo rozpoutá štvanici. Samozřejmě zrazeni jsou i pardubičtí odbojáři i rodina Vojtíškova v Lázních Bělohradě. Nedoléčený kpt. Alfréd Bartoš opouští úkryt v Pernerově ulici a manželům Krupkovým povolí odjet na čas do Police nad Metují. Pražští úředníci gestapa spolu s pardubickými zatýkají rodiče Hany Krupkové, Švagerkovy. Po krutém výslechu vyzradí přechodný pobyt dcery se zetěm v hotelu Pejskar v Polici. Brzy ráno 17. června jsou Krupkovi zatčeni, stejně jako v Dašicích rodiče Václava Krupky. Dál míří komisaři gestapa do Opatovic nad Labem. Úředník pardubického magistrátu, teprve jedenadvacetiletý Luděk Matura sedá na kolo a jede varovat do Ležáků. Jiří Potůček – Tolar se i s vysílačkou přemísťuje do školy v Bohdašíně a posléze k Burdychům na Končiny u Horního Kostelce.
Akci proti parašutistům v kostele sv. Cyrila a Metoděje připraví gestapo na časné ráno dne 18. června. V beznadějném boji s přesilou všech sedm padne. Poslední ránu pro sebe si schovají npor. Adolf Opálka, četaři Josef Bublík a Jan Hrubý, rtm. Jan Kubiš a Jozef Gabčík, rotný Jaroslav Švarc i člen SILVER A podporučík Josef Valčík. Téhož dne jsou v Ústí nad Orlicí zatčeni Josef a Zdeňka Hrdinovi. V Pardubicích pražští kriminalisté najdou 19. 6. v Krupkově bytu písemné materiály velitele SILVER A kpt. Bartoše. Většina pardubických odbojářů je zatčena 20. června. Do rukou gestapa se dostanou Antonie Bartošová, Fredova matka, učitelka Lidmila Malá, která při zatýkání polkne jed a zanedlouho zemře, manželé František a Taťána Hladěnovi, František a Marie Vaškovi, Alvín a Marie Paloušovi, Vladimír a Aja Žváčkovi, Josef a Ludmila Janáčkovi, Luděk Matura, Antonín Hebký, bratři Tycovi i Jindřich Vaško. František Hladěna volí smrt skokem z 3. patra pardubické úřadovny gestapa. Podle jiné verze je gestapáky vyhozen, protože příliš věděl o jejich čachrech se zabavenými auty. Krutým výslechům je podroben i Arnošt Košťál, který se přihlásil na gestapu až večer po pohrůžkách, že bude vyvražděna jeho rodina. Dále Věra Junková, manželé Jiráskovi, Bedřich Schejbal, druh paní Bartošové Ferdinand Chára, manželé Konvalinkovi a ing. Josef Jánský. Pro strojníka z dachovského lomu Karla Svobodu z Miřetic, stejně jako pro mlynáře Švandu do Ležáků, si přijedou gestapáci v neděli 21. 6. večer. V noci pak odvezou i mlynářku. V neděli odpoledne se také vrací do konspirativního bytu v Pernerově ulici č. 1602 Alfréd Bartoš. Ačkoliv měl od bytu klíče, z opatrnosti zazvonil. Protože však spatřil v okně cizí tváře, dal se na útěk. Pronásledován dvěma muži pardubického gestapa, kteří za ním jeli na zabavených bicyklech, běžel přes parčík u sv. Jana do Smilovy ulice. Po vzájemné střelbě byl na rohu Smilovky a Sladkovského zastaven oddílem wehrmachtu. V beznadějné situaci obrátil revolver proti sobě. Zemřel v pardubické nemocnici ještě téže noci. Ještě úmrtní protokol je vystaven na jeho krycí jméno Josef Motyčka.
Tragédie v Pardubicích pokračují. Matka Erny Koštála Anna skočila v sebevražedném úmyslu z Prokopova mostu do Chrudimky, aby po několika dnech zemřela. O sebevraždu se pokusí i paní Chrbolková z Mnětic. Ta se však díky lékařům dočká konce války v ústavu stejně jako František Valenta, kterého po podřezání tepen zachránil MUDr. Václav Horáček. Ze života odejde dobrovolně i bratr paní Marie Vaškové Vratislav Truhlář. Zatčeni jsou dále Adolf Švadlenka z Mikulovic, Josef Chrbolka, manželé Švarcovi, rodiče Věry Junkové i Jaroslav Dvořák, úředník Explosie Semtín z Doubravic.
Zmínka o vysílačce v Ležákách padne po nelidském mučení až v neděli 21. 6. Jejímu radistovi Jirkovi zbývá ještě několik dní života. Ještě stačí odvysílat zprávu o vyhlazení obce Ležáky, i když hrůzný obraz nezná celý. 22. června se objeví gestapo v obci znovu, aby odvezlo Švandova tchána a tchyni i švagrovou, všechny Šťulíkovy, dále Pelikánovy ze Včelákova. Po pohrůžkách se přihlásí i Josef Šťulík, mlynářův švagr, který se skrýval v lese a dojde i na účetního z ležáckého lomu Miloslava Stantejského a Švandova bratra Bohumila z Borové u Poličky. Velitel pardubické služebny gestapa Clages si nechá odsouhlasit popravu všech ležáckých mužů i žen, internaci dětí na převýchovu a vypálení obce. Dne 24. Června k tomuto brutálnímu zásahu dojde. Zatčení ujde jen učeň ze Švandova mlýna Jan Pavliš, který je jako každou středu ve škole v Pardubicích a četnický strážmistr Karel Kněz, který se zastřelí, aby neprozradil další z odbojové skupiny „Čenda“. Ještě téhož večera je po rozsudku stanného soudu popraveno na pardubickém Zámečku 33 ležáckých občanů starších patnácti let. Následujícího dne pak Karel Tomek. Ze třinácti dětí z Ležáků se po válce vrátí jen sestry Jarmila a Marie Šťulíkovy, z koncentráku pak jejich dědeček František Pelikán.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 5-6/2012.
