Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

BRIGÁDNÍ GENERÁL JOSEF TACL (1892 – 1942)

obrázek k článku krajský velitel Obrany národa v Pardubicích
aneb Nedoceněný hrdina
(ke 120. výročí narození)

Stále ještě úplně nezpracovanou významnou kapitolou protifašistického odboje na Pardubicku je činnost vojenské organizace Obrana národa (dále jen ON) a jejího krajského velitelství v Pardubicích řízeného J.Taclem. 1/ Josef Tacl se narodil 3.března 1892 v Ústí nad Orlicí 2/ jako nemanželský syn Anny Taclové, rozené Němečkové. Po měšťanské škole studoval v letech 1906–10 na učitelském ústavu v Poličce, kde v červnu 1910 také maturoval. Od podzimu t.r. pracoval jako učitel na obecné škole, zkoušku učitelské způsobilosti vykonal roku 1913 v Příboře. 3/ V květnu 1913 byl v Těšíně odveden do armády, ale prezenční službu nastoupil až jako jednoroční dobrovolník u c.k. pěšího pluku č.15 v Opavě 24.8.1914. Zde prošel pěším výcvikem a na přelomu let 1914–15 absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze. Od listopadu 1914 byl se svým plukem na ruské frontě, velel nejdříve pěší četě, od roku 1916 zákopnické četě. 12. března 1918 byl přidělen k c.k. pěšímu pluku č. 28, s nímž bojoval až do 15. srpna t.r. na ruském a poté italském bojišti.

Po skončení Velké války se 11.listopadu 1918 vrátil se svým plukem v hodnosti poručíka pěchoty v záloze do ČSR. Do února 1919 sloužil u svého pluku jako 2. plukovní pobočník, pak byl přidělen k praporu spojených pěších eskadron. 1. srpna 1919 byl po absolutoriu kurzu osvětových náčelníků v Praze aktivován jako důstojník pěchoty z povolání. Do února 1920 byl velitelem roty II.praporu pěšího pluku č. 5 (pražského) na východním Slovensku (Tornala), pak byl převelen do Brna k dragounskému pluku č. 6 (hodonínskému), kde byl do dubna 1925. Mezitím absolvoval ještě v letech 1923–24 jezdeckou školu v Hodoníně, od dubna 1925 do srpna 1927 studoval Válečnou školu v Praze. Po jejím ukončení byl 1. srpna 1927 přeložen jako kapitán na generální štáb čs. armády. Od září 1927 do října 1928 působil jako přednosta 1. oddělení na štábu 10.divize v Banské Bystrici. Od října 1928 do září 1931 vyučoval na Válečné škole v Praze taktiku jezdectva a mezitím absolvoval v létě 1929 čtvrtletní stáž u jezdeckého pluku č. 9 ve Francii. S touto kvalifikací byl přeložen jako přednosta skupiny jezdectva na ministerstvo národní obrany v Praze.
Roku 1932 se oženil s Annou, rozenou Zelníčkovou, jež mu porodila syna Alexandra.
V letech 1934–35 byl Josef Tacl velitelem I.korouhve pražského dragounského pluku č. 1. 30. září 1935 nastoupil službu v hlavním štábu MNO v Praze. Ke 30. září 1937 byl převelen k dragounskému pluku č. 8 knížete Václava Svatého do Pardubic, u nějž působil až do likvidace čs. armády v létě 1939. 3a/ Nadřízenými byl hodnocen jako vždy disciplinovaný voják a rozený velitel se smyslem pro humor. Mluvil aktivně německy a francouzsky, konfesijně byl římským katolíkem. Za branné pohotovosti ČSR na podzim 1938 byl jeho pardubický pluk začleněn do 4.rychlé divize (SV Soběslav). 1. července 1938 byl povýšen na plukovníka jezdectva. Po rozpuštění čs. armády nastoupil v srpnu 1939 do civilního zaměstnání jako úředník Živnostenské komory v Pardubicích. Vstoupil do Národního souručenství, zřejmě aby kryl svou začínající odbojovou činnost proti nacistickým okupantům. Od května 1939 byl totiž zapojen tehdejším podnáčelníkem štábu Zemského velitelství ON Čechy pplk.gšt. Josefem Kazdou na divizního generála Hugo Vojtu a náčelníka štábu Ústředního vedení ON plk. gšt. Čeňka Kudláčka. Vytvořil Krajské velitelství ON v Pardubicích, jež sledovalo vyzbrojenost v regionu včetně využívání průmyslu k válečným účelům (od září 1939). Spolupracoval s Krajským velitelstvím ON v Hradci Králové (pplk. děl. P. Novák), Okresním velitelstvím v Chrudimi (škpt. K.Jansa), Okresním velitelstvím ON ve Vysokém Mýtě (plk. pěch. Ing. B.Závada) 4/ i samostatnou brigádou ON Českomoravská vysočina v Německém Brodě (mjr. pěch. J. M. Novák). Spojkou Zemského velitelství k Taclovi do Pardubic byl mjr. H. Němec z Prahy. Jak zjistil T. Richter, spolupracovníkem Taclova KVV v Pardubicích byl hostinský Daníček z nádražní restaurace, který pomáhal vojákům sledovat pohyb vlaků wehrmachtu (i zbrojních) po železnici. Pražské Zemské velitelství ON dalo k dispozici plk. Taclovi auto Tatra, jež bylo garážováno vedle dnes zrušené restaurace MEXIKO v Palackého třídě, tedy nedaleko od bývalých jezdeckých kasáren, jež stávala v prostoru dnešního OD Tesco City Colloseum a jejichž jízdárna bývala v prostoru dnešního AFI Paláce u hlavní křižovatky.
Pobočníkem plk. J. Tacla byl škpt. Zdeněk Tvrz (nar. 4. 10. 1902 ve Velké Lhotě u Dačic v rodině poštovního úředníka), který žil v Pardubicích od roku 1936. Byl to zkušený jezdec jako Tacl, pracoval jako náčelník štábu u velitelství 4.rychlé divize v Pardubicích. Tacl si jej vybral pro ON jako zpravodajského důstojníka a náčelníka štábu. Tvrz kryl svou odbojovou činnost civilním zaměstnáním vrchního komisaře zemědělského oddělení Okresního úřadu v Pardubicích. Od srpna 1939 se pravidelně scházel se zpravodajským důstojníkem ZV ON Čechy mjr. gšt. Hynkem Němcem, za nímž jezdíval pro instrukce do Prahy. 6. října 1939 přivezl Tvrz Taclovi z Prahy mobilizační rozkaz k vojenskému převratu, jenž by začal po vítězství západních velmocí nad nacistickým Německem. 5/ Tacl vyhodnotil sám pro sebe tento rozkaz jako evidentní doklad naprosté odtrženosti ZV ON od vojensko-politické reality v Protektorátě a přerušil své styky s ústředím ON v Praze. Velké výhrady měl Tacl i k odbojové činnosti bývalého prezidenta E.Beneše.
Již 6. února 1940 byli Tacl s Tvrzem zatčeni pardubickým gestapem. Při výsleších ve věznici gestapa v bývalé Zemské donucovací pracovně gestapo používalo velmi brutálních metod. Šlo o vyšetřovací tým komisaře Otty Schulzeho. Tacl prozradil celou strukturu ON, přesto byl hodnocen při výsleších jako „šikovný taktik“. 14. června 1940 byli Tacl s Tvrzem převezeni do Drážďan, pak do Lipska a 30. listopadu 1941 do věznice Gollnow u Štětína. Sem směřovaly dopisy Tvrzovy ženy Loly manželovi. Z. Tvrz se oženil s Aloisií (Lolou) Filipovou (viz obálky těchto dopisů v příloze z archivu dr. M. Vostatka).1.prosince 1941 byli Tacl s Tvrzem převezeni do věznice Alt Moabit v Berlíně, kde čekali na soud. 17.prosince t.r. stanul Tacl společně s celým štábem KV ON v Pardubicích (mjr. jezdectva Zdeňkem Totuškem, škpt. gšt. Zdeňkem Tvrzem, škpt. gšt. Karlem Zadinou a škpt. jezdectva Františkem Přibylem) 5a/ před senátem Volksgerichtu (tzv. Lidového soudu). Tacl a Tvrz byli odsouzeni k smrti 6/ a 18.prosince 1941 převezeni do berlínské věznice v Plötzensse, kde čekali na smrt. Zde plk. Tacl v předvečer své popravy napsal i svůj poslední dopis nevlastnímu bratrovi, který poprvé zveřejňujeme v příloze v plném znění. 7/ Tacl prosí bratra, aby se staral o jeho desetiletého syna Sášu (Alexandra). Je vděčný jemu i švagrové a pokračuje: „Musel jsem s tím počítat, jako voják v poli padnout, ale nikdy jsem nemyslel, že má paní dříve zemře než já a že mé dítě bude tu stát osamoceno.“ Vysvětleme, že Taclova žena Anna ihned po zatčení manžela utrpěla těžký nervový šok, kvůli němuž musela být převezena do ústavu pro choromyslné v Německém Brodě, kde 22. 4. 1940 ve věku pouhých 38 let zemřela. Alexandr tak zůstal úplně sám, když byl jeho otec v Plötzensse 2. září 1942 ve 4,42 hod. ráno popraven.
Po osvobození byl J. Taclovi in memoriam udělen Čs. válečný kříž 1939 a hodnost brigádního generála, Z. Tvrzovi také Čs. válečný kříž 1939 a hodnost podplukovníka generálního štábu. Taclův syn Alexandr byl půl roku v péči štábního rotmistra Jana Špinky (nar. 20. 6. 1889 v Děbčicích, okres Kolín), 8/ bytem Bubeníkova ulice čp. 520 v Pardubicích. Ten zachránil i věci plk. J. Tacla a památky dragounského pluku č. 8 pro pardubické muzeum. Špinka byl roku 1946 povýšen na praporčíka. Po únoru 1948 byl však okamžitě propuštěn z čs. armády pro „reakční názory“ a pracoval jako úředník, přestože za války se též podílel na odboji proti nacistům. Roku 1939 např. vyzbrojil por. V. Čeřenského před jeho útěkem do zahraničí. Roku 1942 se stal členem odbojové skupiny Maršák-Blahout 9/ a inicioval plán na přepadení budovy pardubického Oberlandrátu, kde ve 3. a 4.patře sídlily gestapo a Kripo (německá kriminální policie). 5. září 1949 byl Špinka zatčen a 16. listopadu 1950 odsouzen Státním soudem v Praze (proces se konal v Pardubicích) na 25 let vězení. Rozsudek z 16. 11. 1950 jej viní ze snahy zmocnit se spiknutím funkce posádkového velitele v Pardubicích a „velezrady, event. napomáhání k velezradě a vyzvědačství“. 10/ Špinka přiznal, že zprostředkoval koncem roku 1948 přechod státních hranic manželům Sýkorovým (své dceři Ludmile a zeťovi) a bývalému přednostovi Okresního úřadu v Pardubicích JUDr. PhDr. Ludvíku Novotnému, 11/ pomocí nevyplněných občanských legitimací, jež zprostředkoval JUDr. Bedřich Mikl, bývalý vrchní komisař Okresního úřadu. Špinka byl viněn i z kolportáže ilegálního časopisu „Boj za svobodu a demokracii“. Obstaral pro něj i cyklostylovaný papír. Nevíme nic o délce jeho trestu a místech jeho výkonu, amnestován byl zřejmě roku 1960 či 1965. Za „pražského jara 1968“ bydlel v Pardubicích v Pernštýnské ulici čp.6 a pracoval jako vedoucí úschoven a parkovišť Technických služeb města Pardubic. Krajský soud v Hradci Králové pod předsednictvím JUDr. J. Mužíka projednal 29. 9.-3. 10. 1969 jeho návrh a skupiny spoluobžalovaných na soudní rehabilitaci. 12/ Rehabilitační spis se u J. Špinky odvolával na amnestii prezidenta republiky z 1. 12. 1957 a 9. 5. 1968. Nejvyšší soud ČSR 19. 4. 1971 pod předsednictvím JUDr. Anastázie Klecandrové osvobozující rozsudek z roku 1969 opět zrušil pro údajné porušení zákona. 13/ Není však známo, zda J.Špinka v této době husákovské normalizace ještě žil. Když se paní Ludmila Provazníková, vdova po spoluobžalovaném J.Špinky J.Provazníkovi, zemřelém 2.května 1958, odvolala roku 1974 k Vyššímu vojenskému soudu Příbram (pracoviště Praha), rozsudek z 22.8.1974 uvedl, že rehabilitační spis z roku 1969 J. Špinku už vinil jen z pobuřování. J.Provazník jako vrchní strážmistr SNB opatřil pro J. Špinku krabici s ostrými náboji. 14/ Podle rehabilitačního spisu z roku 1969 šlo však jen o lovecké náboje. Sirotek Alexandr Tacl dospěl a oženil se (údajně v Letohradě), kde s jeho vdovou hovořil T. Richter. Moje písemné dotazy paní Marii Taclové zůstaly bohužel nezodpovězeny. Válka zůstala prý pro sirotka Alexandra navždy hlubokým traumatem…

Poznámky:
1/ Významným příspěvkem k tématu je diplomová práce studenta FF Univerzity Pardubice T. Richtra „Činnost ON ve východních Čechách v době nacistické okupace“ obhájená roku 2010. Dále odkazuji na lexikon E. Stehlíka a J. Lacha „Vlast a čest byly jim dražší nežli život“, vyd. Dvůr Králové Fortprint 2000.
2/ Toto místo narození uvádějí E. Stehlík a J. Lach, T. Richter uvádí, že Tacl se narodil v Nekoři (okres Žamberk).
3/ Místa jeho učitelského působení zatím neznáme.
3a/ Standarta tohoto jezdeckého pluku byla vystavena na Národní Svatováclavské pouti 2011 ve Staré Boleslavi.
4/ O činnosti gen. B. Závady z Vysokého Mýta chystá studii pro Vlastivědné listy Pardubického kraje ředitel Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Mgr. J. Junek.
5/ V té době byl SSSR spojencem nacistického Německa (pakt Ribbentrop – Molotov byl podepsán v Moskvě za účasti J. V. Stalina 23. srpna 1939). K otevřenému povstání 17. 9. 1939 vybízel E.Beneš vojenské podzemí již 8. 9. t.r.
5a/ Pozdější pplk. F. Přibyl (nar. 27. 12. 1902 v Nových Hradech u Loun, bytem Pardubice, Masarykova 229) byl 14. 12. 1949 odsouzen v nezákonném procesu s tzv. skupinou Duda – Knop na 12 let vězení za tzv. velezradu ve spolupráci s organizací ČSL v Pardubicích (ing. Žemla, L. Šikola). Dostal tedy od komunistů stejný trest jako od nacistů. Od září 1939 byl jako major v čele městské policie v Pardubicích. T. Richter uvádí jako jeho rodiště Inling v Rakousku.
6/ Viz kopii prvních 2 stran obžaloby z 18. 10. 1941, již mi laskavě poskytl pan stavitel M. Petráň st. v létě 2011 (viz též jeho článek v ZKKP 1997, č. 5-6, s. 159-160). Celá obžaloba (75 stran) a rozsudek (40 stran) nebyly již ing. Petráněm nalezeny, s velkou pravděpodobností jsou ale v archivu HDK ČSBS v Pardubicích, kam je roku 1997 ing. Petráň zapůjčil.
7/ Dopis jsem nalezl v pozůstalosti bývalé tajemnice SNR v Pardubicích M. Horákové – Záleské. Ta jej opsala na stroji z originálu.
8/ Rozsudek nad J.Špinkou z 16. 11. 1950 uvádí Děbčice, rehabilitační spis z 3. 10. 1969 Němčice.
9/ PhDr. Antonín Blahout (nar. 1886 v Písku) byl ředitelem pardubické reálky a roku 1945 prvním předsedou revolučního ONV v Pardubicích.
10/ Opis rozsudku Or I/II 126/50 z 16. 11. 1950 (16 stran) v archivu autora. Jde o proces se skupinou Marie Horákové a spol.
11/ O kauze L. Novotného viz J.Kotyk, Pardubické nezákonné procesy 1948 – 1952, vyd. KPP a SPRP 1998 jako 6. sešit AB-Zet Pardubicka, kap. 3. Monstrproces s národními socialisty (s. 32-49).
12/ Opis rozsudku 12 Tr 1/68 z 3. 10. 1969 v archivu autora.
13/ Opis rozsudku 5 Tzr 19/71 z 19. 4. 1971 v archivu autora.
14/ Opis rozsudku Vyššího vojenského soudu v Příbrami TvR 270/68 z 22. 8. 1974 v archivu autora.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem