Přes střechu Evropy
Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Velikonoce v Polabí
Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archeologický průzkum v Pardubičkách
Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů
Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.
typ akce: Výlety do historie
Nálety na Pardubice
Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Vzpomínka na paní L. Horáčkovou
Ti, kteří ji znali trochu blíž, o ní nikdy nemluvili ve spojení se jménem jejího manžela. Pro ně byla vždy jen „Líza“, i když ji tak přímo neoslovovali a označení Líza bylo spíš vyjádření snad přátelskosti či nevysloveného obdivu. Patřila mezi pardubické osoby – svým vzhledem, charakteristickou postavou i přátelským postojem. Někteří lidé k ní měli negativní postoj, dovedla být odměřená, ale vždy korektní.Hodně pardubických dětí a studentů učila angličtinu, učila způsobem nekantorským. Chtěla konverzaci, učila mluvit. Když některý, ovšem platící žák, nemohl na stanovenou hodinu přijít nebo když ona sama nemohla hodinu dodržet, vždy tuto hodinu nahradila, korektně a poctivě.
Byla „svéráz“, přísně dbala o svou postavu a vzhled. Chodila pravidelně cvičit, jezdila výborně na lyžích, jezdila na koni, hrála tenis atd. Důsledně dbala i životosprávu, skromně jedla. Vyprávělo se o ní trochu s úsměvem, že jí stačí – jede-li na hory – jedno kuře na týden.
Nezažila jsem ji za války v Pardubicích. Ale dovedu si představit, co asi prožila, jaké asi musela mít obavy o svůj život. Nikdy, nikdy o tom nemluvila. Žila v manželství, které ji asi zachránilo za války život, že nebyla určena k odsunu do koncentračního tábora.
Nežila jsem za války v Pardubicích. Lízu jsem poznala až po válce. Měla jsem ji ráda, byla pro mne milou známou, vždy laskavou, vlídnou a korektní.