Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
09.12.2020 18:00

Regulace řeky Labe na Pardubicku v první polovině dvacátého století

Přednáška T. Jandy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Děti 50. let - Zdeněk Kout

obrázek k článku Cyklus dokumentů studentů FAMU (Sunfilms, námět Jana Švehlová, scénář a režie Jaroslava Kostková, producentka v koprodukci s ČT)) o dětech politických vězňů 50. let uvedla Česká televize v průběhu roku 2012. Jeden z dílů s názvem „Živ paměť“ popisuje osudy pana Zdeňka Kouta z Pardubic a jeho rodiny.
Příběh jeho dětství je sítí vzpomínek na násilná vystěhování, na milující prarodiče, na vězněnou maminku, i otce žijícího v exilu v USA. Jeho dospívání je poznamenáno momenty strávenými se starší sestrou, konflikty s autoritami komunistického režimu a touhou vzepřít se totalitě. Několik let – na přelomu 50. a 60. let – byl za své protirežimní postoje vězněn. Později ho doprovázely neustálé potíže se zaměstnáním i boj o základní lidská práva.
Otec pana Zdeňka Kouta – Josef Kout – se narodil v 14. ledna 1907 v Mněticích u Pardubic. Po maturitě na gymnáziu vstoupil do Československé strany národně socialistické a byl zaměstnán v poštovních službách. V roce 1933 se oženil (manželka Aurelie Šilhanová nar. 8. 2. 1914) a narodila se dcera Věra a potom syn Zdeněk. V roce 1938 byl zvolen do městského zastupitelstva v Pardubicích, kde působil až do jeho rozpuštění v roce 1942. Od mládí hrál ochotnické divadlo. Během okupace pracoval ve vlakové poště, kde ničil udání zasílaná na gestapo, zapojil se do odboje a spolupracoval s partyzánskou brigádou Mistra Jana Husa.

Po roce 1945 se J. Kout stal poslancem Národního shromáždění za Čs. stranu národně socialistickou, pracoval ve funkci předsedy župního výkonného výboru strany, byl členem Národního výboru a vrchním poštovním tajemníkem. Byl i odpovědným redaktorem týdeníku strany v kraji pardubickém „BRATRSTVÍ“, který zejména v letech 1946 – 1947 upozorňoval na projevy českého „gestapismu“ v našem pohraničí po skončení války i na udavačství a kolaborantství některých významných komunistů v průběhu okupace – vše podložené opisy protokolů a vypovědí jmenovitých svědků. To vše bylo po únoru roku 1948 důvodem k jeho politické diskreditaci, ponižování i pronásledování a také pozdější emigrace – nejprve do Německa a potom do USA, ale také důvody msty poúnorového komunistického režimu na celé jeho rodině. Josef Kout – poslanec Národního shromáždění a emigrant v USA Zdeněk Kout – syn Josefa Kouta – se narodil 14. září 1941 v Pardubicích. Po otcově odchodu do zahraničí následovaly prohlídky bytu, vystěhování a přestěhování k prarodičům. V roce 1950 byla maminka zatčena a odsouzena ke dvěma letům vězení „za nepřekážení trestnému činu“. V roce 1955 ukončil Zdeněk povinnou školní docházku a potom i poštovní školu a stal se zaměstnancem Poštovního úřadu. Pro ztrátu důvěry byl ovšem z poštovních služeb propuštěn.
Až do svého zatčení na přelomu 50. a 60. let pracoval v nejpodřadnějších profesích. Za pokus o opuštění republiky ve stádiu příprav byl zadržen a odsouzen. K druhému zatčení a odsouzení došlo za pobuřování proti republice. Za své politické názory byl tři roky bezdůvodně vězněn a teprve v roce 1990 byl rehabilitován. Po absolvování vojenské prezenční služby v roce 1967 se oženil, a s manželkou Milenou má syna a dceru (David a Narcisa). Od 70. let a po vyučení v oboru číšník pracoval ve státním podniku Restaurace a jídelny. Po dlouhých dvaceti letech došlo v roce 1968 k setkání rodiny s otcem v Itálii. V roce 1970 přijel Josef Kout na návštěvu své vlasti, ale po několika dnech pobytu zde dostal infarkt a zemřel.
Po roce 1989 provozoval Zdeněk Kout s rodinou nějaký čas vlastní restauraci. Nyní je již v důchodu a žije s manželkou na chalupě v Podkrkonoší. Věnuje se chalupaření, těší se ze čtyř vnoučat a věnuje se i psaní poezie. V roce 2004 se představil v almanaších Vycházející hvězdy, Milostná poezie a Básníci třetího tisíciletí a později i dalšími. Za svou básnickou tvorbu obdržel dvakrát Cenu královny Alisy, dále cenu Benjamina Kinga a Cenu Kantrix Kingové. K jeho posledním básním patří ty, které byly zveřejněny v roce 2011 v almanaších Smyslná česká poezie a Stoupající hvězdy. Jednu z básní použili autoři dokumentu o jeho životě, také v názvu pořadu a autor ji na závěr také recituje. Rádi ji s jeho svolením zveřejňujeme.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem