Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Pravda o osvobození Pardubic
(podle autentického záznamu plk. Ing. Josefa Klicpery (1889–1972)
zredigoval jeho vnuk Ing. Jiří Klicpera, CSc.) Plukovník Ing. Josef Klicpera působil ve dvacátých letech ve velitelství železničního praporu v Pardubicích, potom byl pověřen velením 6. ženijního pluku v Bratislavě, kde byl až do vzniku Slovenského štátu. Po 15. březnu 1939 byl převelen do Pardubic a rodina se za ním vrátila začátkem dubna. Byl přidělen jako jiní demobilizovaní vojáci do civilní služby a od stavitele Hořeňovského získal byt ve Sladkovského ulici. Byl ustanoven strojním referentem okresního úřadu v Chrudimi a pracoval tam až do května 1945 jako zkušební komisař pro řidičská oprávnění a technický stav vozidel na území tehdejšího Pardubického kraje. (V letech 1947–53 se k této činnosti vrátil a za tu dobu u něho složilo zkoušky 21 122 řidičů). Za války mu ovšem tato činnost dobře kryla jeho cesty po kraji (tehdy okresy Pardubice, Chrudim, Havl. Brod, Čáslav, Litomyšl, Vys. Mýto) a mohl tak dobře vyvíjet protiněmeckou činnost a organizovat odboj na londýnské bázi. Protože jeho vzpomínky nemohly být až do nedávna plně zveřejněny, činíme tak nyní včetně jmen, která měla zůstat zapomenuta, neboť nešlo o členy komunistické strany.
Přejděme nyní k jeho autentickým vzpomínkám: „Byl jsem ve spojení se zástupcem Škodových závodů Františkem Hladěnou (styk s parašutisty a partyzány) a št. kpt. Končelem (výroba a distribuce „čerčilek“ pro krátkovlnný poslech Londýna). Finančně jsme podporovali rodiny popravených našich příslušníků. Ve skupině podzemního hnutí Dr. A. Blahouta (vedl ji od r. 1943) jsem byl pověřen organizací vojenské přípravy. Získal jsem informátora na poště (odposlech) a velmi dobrého informátora jsem měl na velitelství německé posádky – poddůstojníka Rakušana Ing. Tobische, který mne navštěvoval i v bytě. Naše organizace „Hnutí za svobodu“ byla těžce postižena již za heydrichiády. Po zatčení byl kpt. Končel popraven a Fr. Hladěna snad skončil život skokem z okna pardubického Gestapa při výslechu. Na jejich místa pak nastoupili jiní, okresním důvěrníkem se stal Josef Krátký.
V té době jsem pomáhal našim adeptům řidičských zkoušek (německé úřady je připouštěly jen zřídka) a také při přestavbách automobilů na dřevoplyn. Ten snižoval výkon vozidel a Němci garantovali dopravcům určitý příděl benzinu na každé vozidlo měsíčně. Tak jsme Němcům odčerpávali benzin určený jinak pro frontu, ale hlavně jsem mohl bez větších problémů udržovat dobré spojení mezi odbojáři a ne zcela pravidelně i s Prahou. V roce 1941 jsme také připravovali seznam vhodných přistávacích ploch ve východních Čechách pro event. přistávání spojeneckých letadel. Spolupracoval při tom pplk. Jaroslav Vobořil a spojku s Prahou tvořil vrch. taj. Hájek.
V Chrudimi s námi spolupracovali Ing. J. Vitáček, Ing. J. Černý, p. Koláček, p. Hošek a p. Schneiderwind. Ve Vys. Mýtě to byl p. Pokorný, v Litomyšli p. Kubový a p. Rýža (?). Odboj v Pardubicích byl organizován tak, že město s přilehlým okolím bylo rozděleno na 5 úseků a v každém byl ustanoven čs. důstojník velitelem, ten si sestavil skupinu z občanů získaných pro odboj. Veliteli úseků byli: por. jezd. Čapek, mjr. jezd. Šáral, mjr. jezd. Těšitel, mjr. žen. Vobořil, škpt. let. Gloss. Mimoto byli určeni velitelé vojenských objektů s úkolem obsadit přísl. objekty: plk. žen. Kašpar, plk. žen. zbroj. Slezák, spojení s partyzány v prostoru Seč bylo svěřeno mjr. Vobořilovi. Velitelství bylo připraveno v bytě mjr. Králíčka u pivovaru, kde byl k dispozici i telefon. Začátkem roku 1945 jsem požádal mjr. Ing. Maye z Pardubic, aby si připravil v Přelouči organizaci k převzetí zbrojovky s 1 000 dělníků a silnou německou posádkou. (Stalo se bez poruchy 9. 5. 1945).
Dne 5. května 1945 vypuklo i v Pardubicích všeobecné nadšení, odstraňovaly se německé nápisy, lidé se zdobili trikolorami. Členové Národního výboru, zejména prap. Krátký, projížděli městem a neustále vybízeli ke klidu, aby se zabránilo srážkám se silnými německými hlídkami v ulicích. Vojáci se již řídili mými pokyny. Zbraní a střeliva jsme měli značný nedostatek a teprve během dnů jsme jich ukořistili větší množství nejen pro naši vlastní potřebu, ale i pro některé skupiny partyzánů(!). Německý velitel posádky vydal zákaz vyvěšování praporů a vycházení na ulici od 20 do 6 hod. V Pardubicích byla velmi silná německá posádka: Kasárna železničního pluku, útvar Na hůrkách, Na zámečku, na letišti a v místě bývalého Prioru (dnes TESCO) mechanizovaná jezdecká brigáda. Dále zde byl silný oddíl Schutzpolizei, Gestapa a početná organizace Volkssturmu. Na 5. května odpoledne svolal dr. A. Blahout naši skupinu, aby byla projednána situace. Jednání se účastnili dr. Blahout, plk. Vondra, plk. Ing. Klicpera, prap. Krátký a průmyslník Josef Černohous. Bylo rozhodnuto zahájit jednání s německou posádkou v neděli 6. 5. o kapitulaci. Byl jsem ustanoven velitelem posádky v Pardubicích a vyhlásil jsem přísnou pohotovost ve všech úsecích. Zjistil jsem, že německý starosta Stumpf byl u okr. hejtmana Rothberga. Šli jsme tedy s plk. Vondrou večer na radnici, abychom zjistili výsledek jednání a vyzvali je k odevzdání správy města našemu Národnímu výboru. Starostovi nás představili zaměstnanci města dr. Karel Fabián a mjr. Drda. Starosta prohlásil, že si není vědom žádné viny a slíbil, že si vyžádá dispozice okr. hejtmana. Ráno 6. 5. zahájeno jednání na Ortskomandu (Blahout, Vondra, Klicpera). Posádkový velitel pplk. Schenk nebyl přítomen. Mjr. Friedl mu telefonoval do bytu a dohodl schůzku na 11hod. Schenk však nebyl ani potom přítomen, jednali jsme prostřednictvím Friedla až do 17 hod. o odvolání zákazu vycházení, ale bezvýsledně. Naši důstojníci zůstali na svých stanovištích. V noci jsme kontaktovali poddůstojníky rakouské národnosti. V pondělí 7. 5. ráno jsem jel na kole do Chrudimi urovnat neshody mezi členy Nár. výboru a vrátil se do Pardubic v 11 hodin. Ve městě se mezitím rozšířila pověst, že Němci budou zatýkat naše důstojníky, a proto někteří odjeli na Seč a do Ostřetína. I já jsem dostal zprávu od mého informátora z něm. velitelství, že situace je nejistá a abych se nezdržoval v bytě. Jednání s německým starostou byla bezvýsledná (i s velitelem posádky – chtěli znát jména členů Nár. výboru) a německá opatření byla dále zesílena zákazem otevírání oken do ulic a hrozbou střelby do otevřených. V jedné výkladní skříni byl umístěn Masarykův portrét, vše rozstříleli. Večer mi můj informátor sdělil, že Rothberg skutečně chtěl zatýkat, ale velitel posádky Schenk k tomu nedal souhlas s tím, že zatýkání by mohl provést jen na svou vlastní odpovědnost. Večer jsme se usnesli příští den opět jednat s německou posádkou. Byli jsme si vědomi své odpovědnosti za zdárný výsledek jednání s Němci, neboť chybný a ukvapený krok náš by měl za následek značné ztráty na životech obyvatel města a nedozírné škody na veřejném i soukromém majetku.
V úterý 8. 5. naše jednání dostalo dramatický spád a vyvrcholilo. Ráno od 8 hodin jsme jednali (se mnou dr. Blahout, plk. Vondra a mjr. Těšitel) s velitelem německé posádky na Ortskomandu vedle Grandu (později OV KSČ). Žádali jsme důrazně okamžité stažení německých hlídek z ulic města, čemuž bylo ihned vyhověno. Dále jsme žádali předání městského i okresního úřadu. Během tohoto jednání došla zpráva, že Němci na Hůrkách zadržují 20 občanů Sezemic jako rukojmí. Měli být zastřeleni, jestliže nebudou Němcům vráceny zbraně, které jim odebrali v Počáplech občané Sezemic. Žádal jsem důrazně německého velitele, aby tito občané byli ihned propuštěni a hrozil jsem přerušením jednání. Po dohodě s ním jsem určil mjr. Těšitele, aby ihned odjel s německým majorem na Hůrka a záležitost byla rychle vyřízena. Hned potom jsem dostal zprávu, že na schodišti okr. úřadu byl zastřelen por. krim. policie Trnka (přízemí a I. patro patřilo okr. úřadu, ve II. patře sídlilo Gestapo). Žádal jsem o okamžité zatčení gestapa něm. vojskem a jeho uvěznění. Této mé žádosti bylo vyhověno, budova obklíčena vojskem a gestapo odvezeno do vězení na letišti. Místnosti po něm byly uvolněny.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 5-6/2013.
