Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Tisíciletí meliorace Pardubicka

obrázek k článku Meliorace zmiňované ve „Vzpomínce“ Fr. Udržala jsou jen malý úsek téměř tisíciletého zúrodňování, meliorace a kolonizace Pardubicka, o němž J. Sakař napsal, že krajina byla vhodná pro lovce, nikoliv k osídlení, bažiny podle toků i v bohdanečské bráně, les Království (chvojenský) až k Loučné, lužní prales od Kunětické hory až k Týnci nad Labem. Proto jej míjely stezky spojující již osídlená místa. Dosvědčuje to i poustka – poustevna založená až v 11. století na severním okraji té pustiny. Ostatní kraje Čech již byly osídleny, o tuto nebyl asi zájem tehdejších „investorů“.
Proto král Vratislav roku 1085 věnoval část toho území jižně od Hradce benediktinskému klášteru, aby ji zúrodnil a kolonizoval. Mýtil lužní prales převážně na pravém břehu Labe, vysušoval bažiny, zakládal rybníky a sušší místa osídloval. Založil řadu vsí, m. j. Rosice, starší než Pardubice a na levém břehu Přelouč jako hlavní hospodářské středisko, již roku 1261 povýšené na město. Záslužná činnost kláštera byla nákladná a málo výnosná. Klášter z rozsáhlých, málo úrodných pozemků měl platit neúměrnou daň. Neplatil, takže když klášter roku 1415 přepadli Jan Městecký z Opočna a Ota z Bergova, nebyli to prý lupiči, ale dle dnešní terminologie „vymahači“ dlužných daní pro krále Václava IV. Poklad nenašli, protože nebyl, nebylo ani na žold žoldnéřů a tak byl klášter roku 1421 vypálen husity. Teprve z roku 1295 je první zpráva o vsi Pardubicích na sice suchém, ale písčitém návrší s bory nad Chrudimkou. Založení „města nového“ Pardubic před rokem 1340 patrně souvisí s mýcením královského hvozdu a pozdní kolonizací na východě Pardubicka, kde byly založeny Holice, Ostřetín, Roveň, Ředice. Dřevo z hvozdu se plavilo po Loučné a Labi kolem tvrze Pardubice. Její majitel na počátku 14. století získal právo cla z plaveného dřeva (císař Karel IV. 18. 8. 1357 to právo Arnoštovi z Pardubic a jeho bratřím potvrdil, 4 &[hash]189; groše z voru). Tento nemalý příjem asi přispěl k založení „města nového“. Původní chudou ves zakladatel města Arnošt ze Staré věnoval roku 1332 klášteru cyriaků, klášter byl také roku 1421 husity vypálen. Rozsáhlé panství opatovického kláštera a taktéž vypáleného sezemického kláštera „zprivatizoval“ husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka. Na Kunětické hoře postavil hrad, panství změnil na Kunětickohorské, zakládal další rybníky, vesnice nikoliv. Později získal i malé panství pardubické. Po jeho smrti byla opět panství rozdělena a koncem 15. století obě zadlužena. Roku 1491 je koupil Vilém z Pernštejna, za své sídlo si zvolil Pardubice, do té doby bezvýznamné. Spojením obou panství a nákupem dalších vsí vzniklo pardubické panství, vznikl tak historický celek Pardubicko. On a jeho synové Vojtěch a Jan výnosnost panství zvyšovali rozšiřováním rybničního hospodářství, tehdy největšího v Čechách. Při tom vesnice zatápěli, lidé před vodou utekli na kopec a křičeli (vznikla Křičeň). Investovali do zámku a do opevnění města. To museli po dvou požárech dvakrát znovu vystavět. Přes údajnou výnosnost panství je Jan zvaný Bohatý zadlužil a jeho syn Jaroslav zkrachované pardubické panství prodal královské komoře. Komora z něho měla značné příjmy, odváděné do Prahy. Na panství však nezůstaly nutné prostředky na údržbu a obnovu, panství upadalo. Zkázu dovršila třicetiletá válka, vsi byly vylidněny, řada jich zanikla, rybníky byly vypuštěny. Na jejich obnovu nebyly prostředky, část pozemků zůstala ladem. Krajina se vracela k původnímu stavu, odvodňovací kanály zůstaly, zvyšovalo se zamokření. Až koncem 18. století došlo k pokusu o zvýšení výnosu panství. Při tzv. raabisaci byla část ladem ležících pozemků a vysušených rybníků rozparcelována, přivedeni noví osadníci, převážně němečtí utečenci z Kladska, kteří založili 36 nových vsí a osad. Ještě začátkem 19. století bylo zoráno jen malé procento půdy, většina krajiny kromě lesů tvořily málo využívané pastviny. Byla to spíše lesostep než kulturní krajina. Proto bylo možno roku 1841 založit v Pardubicích Parforsní společnost a pořádat hony. Pestrá krajina s malými překážkami umožňovala hodnotnou jízdu za jelenem, při níž nevznikaly na polích velké škody. Ty menší společnost platila. Ke změně dochází koncem 19. století, právě v důsledku ve „Vzpomínce“ zmíněných meliorací a rozšiřování oraných polí. Zvyšovaly se škody, a tím náhrady. Prohloubené struhy a potoky vytvářely nepřekonatelné překážky pro jezdce, zejména jezdkyně. Již se uvažovalo o zrušení honů. Proti tomu se postavilo město, aby nepřišlo o značné příjmy. I komorní panství po 300 letech roku 1855 zkrachovalo a postupně se rozdělilo na menší soukromé celky. Regulace Labe spojená se splavněním snížila ztráty povodněmi a zamokření přilehlých pozemků. Tak se Pardubicko počátkem 20. století mohlo zařadit mezi nejproduktivnější zemědělské oblasti, i když úrodností nepatří ke „zlatému pruhu země české“. Přispěl i průmysl zpracovávající zemědělské produkty, nejen v Pardubicích, ale i v Přelouči, Bohdanči, Opatovicích, Dašicích, Sezemicích, Holicích, Rosicích aj. Svou roli v tom sehrálo zemědělské družstevnictví, v němž Pardubicko patřilo mezi průkopníky zásluhou rodáka z Třebosic J. V. Markalouse (viz ZKPP 2010, str. 318). Do vývoje negativně zasáhla socialistická kolektivizace zemědělství. Rozorané meze sice v rovinatém terénu nevyvolaly nepezpečí splachů ornice a povodní, ale zvýšilo se vysoušení půdy a odnos větrem. Pardubicko poškodila soutěž „Kdo dá více republice, Hradec nebo Pardubice“. Nižší úrodnost se vyrovnávala přehnojováním a zavlažováním. To zvyšovalo náklady a zhoršovalo kvalitu půdy i životní prostředí. Na písčitých půdách byly živiny splachovány do podloží a spodních vod. Klad velkoplošného obdělávání byl v tom, že velká oradla nechala neobdělané úzké cípy pozemků a měkké okraje toků, zejména starých ramen řek. Ty zarůstaly, zvětšovaly plochu vysoké zeleně, vznikly zatím nedoceněné potencionální přírodní rezervace, i v centru Pardubic. Došlo k zatím poslední melioraci půdy. Pro velkoplošné hospodářství byly překážkou odvodňovací příkopy. Nahradila je podzemní potrubí. Ta se však časem ucpala, místy byla zničena těžkou mechanizací. Pozemky se opět zamokřily a zůstaly zejména po roce 1990 neobdělány. Vytvářelo se opět přírodní území, jako např. ptačí oblast u Komárova či Slavíkovy ostrovy u Přelouče, kterým naopak by plavební kanál prospěl. Zemědělskou produkci poškodil i divoký rozvoj průmyslu, zabral množství pozemků pro nové provozy, z nichž některé nejsou využité, pozemky zničené uložišti odpadů, půda znečištěna exhalacemi aj. Tato laická úvaha by měla vyprovokovat diskuzi a námitky odborníků, aby se složitý vývoj hospodářství Pardubicka zhodnotil věcně a komplexně, nebyl omezen jen na pernštejnské rybnikářství. Byla zde řada dalších významných hospodářů, kteří by měli být připomínáni a zejména dnes následováni.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem