Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Ke genealogii pražské a pardubické větve rodiny Jahnů
Díky p. V. Dlaskovi se mi na
začátku t. r. dostala do rukou velmi
zajímavá kniha vzpomínek vnučky
J. Jungmanna Marie Strettiové,
roz. Musilové „O starých časech
a dobrých lidech“ vydaná roku
1947 v Praze v Topičově edici již
v 5. vydání, dopsaná v tíživé atmosféře
roku 1939. Tuto knihu lze
doporučit všem zájemcům o starou
Prahu v době národního obrození,
ale též i o genealogii rodu J. Jungmanna,
J. B. Pichla, J. V. Jahna aj.
Věnujme se tedy hlavně údajům
o rodopise Jahnů. Podle M.
Strettiové narozené roku 1876 rodina,
z níž sama pocházela, měla
své historické kořeny v Oseku
u Duchcova (první zmíněný Jahn
– Matouš či Matyáš – je uváděn
roku 1623). Jeho syn Adam, narozený
t. r. , byl kovářem kláštera
v Oseku, kde zemřel roku 1706.
Měl 8 dětí, z nichž nejmladší Jindřich
(1672–1713) byl malířem kláštera a vnesl tak ve 3. generaci svého rodu toto
umění poprvé do své rodiny. Druhý syn Jindřichův Jakub Vavřinec Jahn (1706–1767)
byl také malířem a od roku 1735 správcem tzv. Oseckého domu (klášterního) v Praze
v Jilské ulici čp. 447. Oženil se s dcerou malíře O. Raucha ze Štýrského Hradce, který
byl v Praze starším v pořádku novoměstského malířského cechu.Jejich druhý syn Jan Jakub Quirin (1739–1802), příslušník již 5. generace rodu Jahnů, byl již třetím a nejslavnějším malířem pocházejícím z této rodiny. Po studiích u piaristů a na stavovské inženýrské škole (předchůdkyni dnešní ČVUT), kde byl jeho učitelem Ing. Ferdinand Sochor, výborný malíř fresek, dokončil svá studia na výtvarné akademii ve Vídni. Absolvoval studijní cesty v Nizozemí, Francii a Německu a po návratu do Vídně se stal v pouhých 28 letech členem c. a. k. akademie pro vědu a umění. Otcova smrt roku 1767 (mrtvice) způsobila jeho přestěhování do Prahy, kde se hned příštího roku (1768) oženil s F. Langerovou (viz foto obrazu J. J. Q. Jahna). Quirin Jahn převzal správu tzv. Oseckého domu v Praze a začal malovat portréty a obrazy s církevní tematikou. Portrétoval m. j. historiky F. M. Pelcla a K. Royka (autora „Historie kostnického sněmu“). Po zrušení některých klášterů Josefem II. roku 1782, jež „bylo těžkou ranou pro církevní malířství“ (M. Strettiová), založil Q. Jahn v Karlově ulici čp. 147 v Praze obchod suknem (na mnišské kutny). Po zrušení malířského cechu a prohlášení malířství za svobodnou živnost zachoval cechovní knihy a artikule s prvními zápisy z roku 1348 pro budoucnost. Odkázal je Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze (vzniklé roku 1796), v níž byl členem výboru. Zemřel roku 1802. Jeho nejstarší syn Antonín (1773–1824 z 6. generace Jahnů) přesunul obchod založený otcem do domu „U zlatého medvídka“ (čp. 150) v téže ulici Karlově (tehdy Jezuitské). Roku 1800 se oženil s B. Krinerovou. Měli 8 dětí, v pořadí 4. byl Egyd (Jiljí), zakladatel pardubické linie Jahnů. Antonínův nejstarší syn Jan Nep. Quirin (1801–1869 ze 7. generace Jahnů) jako inženýr-geometr realizoval stavby silnic. Když působil na Mělnicku, seznámil se s M. Seidlovou, dcerou ředitele velkostatku, s níž se roku 1838 oženil. Měli 5 dětí: Richarda (1840–1918), Josefínu, provdanou Kutzrovou (1841–1921), Bedřicha (1846–1917), Marii, provdanou Strettiovou (1848–1929) a Elišku, provdanou Kasandovou (1857–1919). Jan N. Q. Jahn spravoval dále tzv. Osecký dům v Praze. Marie Jahnová, provdaná Strettiová, matka spisovatelky Pamětí, z nichž čerpám, se narodila 31. května 1848. Navštěvovala soukromou školu A. Svobody v Poštovské ulici v Praze, kde byla její spolužačkou E. Pechová (později známá jako básnířka E. Krásnohorská). Češtinu je vyučoval Ing. Ferdinand Nebeský (pozdější ředitel metternichovského panství Plasy), jehož zásluhou (a také bratranců Jahnů z Pardubic, vlastenců), se všechny Jahnovy děti počeštily (až na Josefínu provdanou do německé rodiny). Mariina matka, také Marie se pečlivě starala o 3 synovce z Pardubic, fi lozofy Jiljího a Zdeňka a medika Boleslava, kteří bydleli po celou dobu svých studií v oseckém domě u pražských příbuzných. Marie Jahnová se roku 1872 (23. 1.) vdala za chirurga MUDr. Karla Strettiho (1844–1905) pocházejícícho ze severoitalské rodiny z Forna v Piemontských horách. Svatba se odehrála ve starobylém dominikánském chrámu sv. Jiljí na Starém Městě pražském. (Zvláštní shodou okolností se 23. leden 1905 stal později ženichovým dnem úmrtním!). A nyní již k druhé, tzv. pardubické linii Jahnů. Panský důchodní Egyd (Jiljí) Jahn (1806–1888), narozený také v Oseckém domě v Praze, měl se svou manželkou Karolinou, rozenou Hösslovou z Ehrenfeldu (1808–1890) 4 syny a 2 dcery. Nejstarší syn Jiljí Vratislav (1838–1902) narozený na pardubickém Přihrádku (viz pamětní deska) je z pardubické linie Jahnů nejznámější, protože do roku 1895 tu byl ředitelem tzv. staré reálky (dnešní budova Krajského úřadu) a je po něm nazvána ulice vedoucí od VČD až k Prokopovu mostu přes Chrudimku. Protože touto velkou postavou se již na těchto stránkách podrobně zabýval můj velký a ctihodný předchůdce JUDr. Pavel Thein (viz ZKPP – 14 dílů v ročnících 1973–74, rozsah 3/73 až 7/74], omezím se zde jen na základní fakta: od roku 1895 ředitel 1. dívčího gymnázia v Praze „Minerva“ ve Vodičkově ulici, člen literární družiny almanachu Máj, chemik, pedagog, redaktor, překladatel, staročeský politik (poslanec zemského sněmu a říšské rady), dramatik a básník (podle jeho poemy „Tři jezdci“ složil sbor pro 4 mužské hlasy B. Smetana). Ocitujme doslova, jak na něj vzpomíná M. Strettiová ml. ve své knize vzpomínek: „Muž obří postavy, výrazné tváře, která se každému vryla v pamět. Ztráta oka, postihnuvší ho asi v 30. roce, neměla vlivu na jeho rozsáhlou a neúnavnou duševní činnost a výkonnost. Jeho ženu, paní Boženu, rozenou Svobodovou, nám v milé paměti, starší, přívětivou paní, malou, kulatou. Byla koncertní pianistkou, žákyně Dreyschockova. Jahnovi bydleli v Oseckém domě… Dobře se pamatuji, když na jaře 1902 hrozná chřipka v týdnu oba zkosila, i jejich 14letého vnuka Jiljího Pavlíčka.“ Nejstarší syn J. V. Jahna dr. Jaroslav Jahn (1865–1934) pracoval dlouho v říšském geologickém ústavu ve Vídni, později byl profesorem geologie na MU v Brně. (Psal o něm P. Tichý v ZKPP, roč. 1979, č. 10, s. 235–236). Jeho děd důchodní Jiljí Jahn (1806–1888), zakladatel pardubické linie Jahnů, opsal rodinnou kroniku, již začal psát A. Jahn (1623–1706) a pokračoval v jejím psaní česky, do té doby byla německá. Je tč. snad v držení rodiny dr. Jaroslava Jahna. Jako genealog rodu je uváděn 2. syn Jiljího Vratislava Jaromír Jahn (1843–1931), major rakouské armády (roku 1866 byl jako poručík raněn v bitvě u Custozzy), později profesor na vojenských školách. Byl upřímným vlastencem a po dlouhém pobytu v Haliči zakotvil na penzi v Praze. Roku 1909 sestavil rodopis Jahnů. Jeho bratrem byl Zdeněk Jahn (1849–1906), profesor přírodních věd a chemie na vyšší reálce v Plzni. Ze sňatku s Emilií, rozenou Svátkovou měl dva pozoruhodné syny: Jiljího (nar. 1883), ředitele gymnázia J. A. Komenského ve Vídni, a MUDr. Jaromíra (nar. 1887 v Plzni), překladatele díla francouzského klasika E. Rostanda. Nejmladším synem J. V. Jahna byl lékař v N. Jáchymově MUDr. Ivan Boleslav Jahn (1850–1929), jehož dcerou byla výrazná postava pardubické pedagogiky PhDr. Ebba Jahnová, profesorka pardubického gymnázia v letech 1937–57. (Uvítali bychom vzpomínkový článek na ni z pera některého z jejích žáků). Její bratr JUDr. Hyacint Jahn, soudce, se stal 26. června 1942 obětí nacistického teroru za heydrichiády, snad za to, že za svého působení za první republiky u Okresního soudu v Karlových Varech si dovolil soudit K. H. Franka, tehdy knihkupce tamtéž, za protistátní činnost.
