Zveme Vás

28.04.2024 07:50

Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj

Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.04.2024 08:35

Zřícenina hradu Rýzmburk

Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

04.05.2024 14:00

Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie

Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč

Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.

Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).

A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.

Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.

typ akce: Výlety do historie

05.05.2024 07:55

Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice

Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

05.05.2024 08:35

Rozhledna Milíř

Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

Kategorie aktualit

Archiv aktualit

K minulosti Josefa Jägermanna ml. (1913–2011), bývalého komunistického poslance z Pardubic

Když jsem analyzoval pro náš časopis Ťopkův pamfl et „Údolí výstrahy“ s úvodem tehdejšího krajského tajemníka KSČ v Pardubicích Josefa Jägermanna hanobícím západní odboj 1/, netušil jsem, že se mi ještě dostane do rukou šokující mimořádné číslo (zvláštní vydání) týdeníku čs. strany národně socialistické v Pardubickém kraji „Bratrství“ (nedatované) s titulkem „Soudruh Josef Jägermann usvědčen z udavačství“. Mimořádné číslo je pravděpodobně vydáno před květnovými parlamentními volbami roku 1946, v nichž J. Jägermann kandidoval za poslance Ústavodárného Národního shromáždění (dále jen ÚNS). Podíváme-li se na Jägermannův životopis v Dosoudilově „Slovníku k dějinám dělnického a komunistického hnutí ve východních Čechách“ 2/, zjistíme, že J. Jägermann ml. (nar. 26. ledna 1913 v Pardubicích), syn komunistického ševce J. Jägermanna st. (1886–1938), spoluzakladatele KSČ v Pardubicích a v letech 1929–38 dokonce předsedy KV KSČ v Pardubicích a Anny Fidrové vystudoval roku 1932 pardubickou reálku. Pak jako nezaměstananý vykonával funkce předsedy OV a posléze KV Komunistického svazu mládeže. Do KSČ vstoupil roku 1930, v letech 1932–36 byl činný jako člen okresního vedení KSČ v Pardubicích. 2a/ Podle F. Dosoudila se od podzimu 1938 zapojil do ilegální práce strany. Kryl ji však členstvím v Národním souručenství, prohlášeném po válce za kolaborantskou organizaci. Jako úředník pardubického magistrátu měl plat 100 RM měsíčně.
Již 3. ledna 1940 byl zatčen a odsouzen ke kratšímu vězení. V souvislosti se šířením komunistických letáků byl 14. března 1940 znovu zatčen a odsouzen 11. července 1940 t. zv. Lidovým soudním dvorem v Berlíně na dva a půl roku káznice (F. Dosoudil mylně uvádí trest 8let!). Jeho spolupracovník truhlář z Jindřišské ulice Václav Novotný, bývalý člen NOF, byl odsouzen na jeden a půl roku. Jägermann prošel fašistickými věznicemi v Pardubicích, Litoměřicích, Gollnowě a Kasselu. Redakce „Bratrství“ získala roku 1946 kompromitující materiály na něj přímo od jeho soudruhů ve straně a z policejních protokolů. Redaktorem „Bratrství“ byl tehdy Josef Kout (1907–70), zvolený t. r. také za poslance ÚNS za národně socialistickou stranu. 3/
Bývalý příslušník protikomunistického referátu pardubického gestapa Alois Aschenbrenner 4/ při výslechu v Zemské donucovací pracovně v Pardubicích uvedl J. Jägermanna do souvislosti s kauzou B. Slívy. 5/ Slíva zatčený hradeckým gestapem vypověděl, že měl Jägermanna zapojeného v ilegální práci KSČ jako instruktora. Další člen pardubického gestapa Otto Schulze vytkl při výslechu Jägermannovi, že při svém prvním výslechu roku 1940 neřekl celou pravdu. Jägermann pak „uvedl jednu ženu z České Třebové a jednoho muže z Litomyšle, kterým dodával ilegální materiál z rozkazu Slívy a byl ochoten tato místa ukázati“. Proto jej zavezli autem do Č. Třebové, kde prý udal manžele Sajdovy, a do Ústí nad Orlicí, kde ukázal byt p. Picky. V místním hostinci byl za to pohoštěn gestapem jídlem a pivem. V Litomyšli prý udal na náměstí hostinského Vaška a pak ještě kloboučníka Františka Novotného z Pardubic (Husova ul.), Jaroslava Mandyse a Marii Miřejovskou, taktéž z Pardubic (Bílé náměstí 5a), paní Fiňkovou (ženu svého strýce J. Fiňka (1903–80), bytem Havlíčkova ul. 1887) aj. Malíř Adolf Morkes z Parníku u Č. Třebové (nar. 30. 7. 1903) vypovídal o tom, že když byl vězněn roku 1942 v Litoměřicích, Jägermann tu byl gonkařem (chodbařem) a rozděloval vězňům jídlo. Morkes byl na cele s Janem Drobným z Č. Třebové, jenž se znal s Jägermannem z ilegální činnosti a později zahynul v Briegu (Brzeg u Wróclawi) 18. března 1944. Oba jmenovaní vězni – Morkes a Drobný – žádali Jägermanna o přídavek jídla, protože je nacisté mučili hladem. Jägermann je však vždy jen hrubě odbýval. Hovořil prý se svými německými nadřízenými německy a „choval se tak, aby jim ve všem vyhověl“. Kloboučnice paní Emilie Novotná (roz. Kvapilová) z Pardubic, bytem Husova ul. 168, narozená 22. září 1905 v Pardubicích, vytýkala roku 1946 J. Jägermannovi, že neudělal nic ve prospěch jejího zatčeného manžela F. Novotného, odsouzeného nacisty na 3 roky vězení. Novotný byl zatčen 14. února 1942 pardubickým gestapem, odvezen do pracovny, pak do Terezína, Drážďan, Lipska, Wuppertalu a k soudu do Litoměřic. Když jej žena navštívila v Gollnowě (40km za Štětínem), napsala pak dopis Jägermannovi, aby obhájil jejího zcela nevinného manžela. Ten to však neudělal, ač znal Novotného nevinu.
Roku 1946 žili jako svědkové uvedených případů paní Sajdová a Evžen Kašpar z Č. Třebové a zmíněná pardubická kloboučnice E. Novotná. Týdeník „Bratrství“, redigovaný J. Koutem, vyzval všechny politické vězně, kteří byli uvězněni s J. Jägermannem v Litoměřicích, Drážďanech, Berlíně, Waldheimu, Kasselu a Lipsku, aby sdělili redakci okolnosti jeho chování v těchto věznicích. Jägermann se měl sám vyjádřit, zda přihlásil nábytek po Němcích. Přes tato svědectví byl J. Jägermann v parlamentních volbách 26. května zvolen poslancem KSČ do ÚNS. 6/ Jak se dále dozvídáme z Dosoudilova životopisného hesla o Jägermannovi, ten vykonával poslanecký mandát ÚNS do roku 1948 i potom a pracoval k tomu ještě jako vedoucí tajemník KV KSČ v Pardubicích. Kloboučnice E. Novotná ještě zažila přejmenování Husovy ulice, v níž bydlela, na Jägermannovu (po otci J. Jägermanna). Redaktor „Bratrství“ J. Kout, poslanec národních socialistů, emigroval v říjnu 1948 na Západ a tím si zřejmě zachránil život. J. Jägermann byl totiž už v březnu 1948 jednatelem t. zv. Akčního výboru při Svazu osvobozených politických vězňů a spolurozhodoval o tom, kdo byl za války tím správným vězněm nacistického režimu (8. března t. r. vyloučil např. ze Svazu národního socialistu PhDr. JUDr. Ludvíka Novotného). Mnoho z těch, kteří byli přítomni při výsleších pardubických gestapáků a znali jejich výpovědi, zahynulo později v komunistických věznicích. Jen J. Jägermann byl postupně vyznamenán Řádem republiky a Řádem práce, účastnil se stranických sjezdů a pracoval i v KV Svazu čs.-sovětského přátelství. Ještě za husákovské normalizace mával z prvomájových tribun pod Zelenou bránou a jeho žena Marta, rozená Kamenická (nar. 11. 5. 1909 v Kuněticích), vyučená švadlena, členka KSČ od roku 1929, byla ještě v letech 1970–76 členkou KV KSČ v Hradci Králové. Oba manželé se stali členy strany po V. sjezdu roku 1929, kdy se do čela dostali t. zv. karlínští kluci kolem K. Gottwalda připravení stranu bolševizovat podle ruského modelu. Údajné udání J. Jägermanna z roku 1940 bylo tenkrát plně v linii paktu Ribbentrop-Molotov z roku 1939, kdy Stalinův SSSR se stal spojencem nacistického režimu (až do roku 1941). Teprve potom začala ilegální práce KSČ proti nacismu i „buržoaznímu londýnskému odboji“ v čele s E. Benešem, jež J. Jägermann tak striktně zatratil jako viníka ležácké tragedie v pamfl etu F. Ťopka…
Podle historika Martina Pulce 7/ byl předválečný komunista Josef Mísař (nar. 1898), aktivní účastník druhého odboje, který krátce po válce zastával místo vedoucího tajemníka KSČ v Pardubicích, vyloučen již 10. srpna 1945 z KSČ kvůli sporům s J. Jägermannem, který po něm převzal funkci a jehož Mísař vinil z kolaborace s nacisty. 8/ Mísař, bývalý politický komisař partyzánské brigády M. Jana Husi, byl dokonce v létě 1949 odsouzen na 15let vězení v procesu s Ing. Janem Žemlou a spol. Byl vyslýchán i k případu vraždy Lubomíra Krátkého a obviněn ze založení požáru v pardubiceké „petrolejce“. 9/
Ve spisech bývalé Oblastní kriminální ústředny v Pardubicích (dnes v Archivu bezpečnostních složek v Praze – dále jen ABS) 10/ existuje složka původně 34 listů k vyšetřování kauzy J. Jägermanna, řazená chronologicky od 31. 8. do 18. 9. 1945. Fond obsahuje výpovědi Jägermannových stranických kolegů a přátel k trestní kauze z roku 1940, souzené nacistickým Lidovým soudním dvorem v Berlíně. 11/ Je třeba však uvést, že v rámci přešetřování případu již od roku 1956 (po XX. sjezdu KSSS) Inspekcí ministerstva vnitra došlo k úporné snaze krajských orgánů prokuratury, MV a KV KSČ v Pardubicích zabránit rehabilitaci odsouzených v případu Žemla a spol. 12/ Tento spor o rehabilitaci nespravedlivě odsouzených trval až do roku 1965, resp. 1967, kdy došlo ke zrušení rozsudku. Mezitím 20. ledna 1959 zaslal náčelník inspekce MV mjr. Alois Šlechta dopis ministru R. Barákovi, v němž poukázal znovu „na odpor krajských orgánů v Pardubicích, za nímž stojí tajemník KV KSČ J. Jägermann, který se zřejmě obával odhalení své kolaborantské minulosti.“ 13/ O ní byl Šlechta informován pplk. Jaroslavem Sedláčkem již na konci roku 1958. Šlechta sdělil ministru Barákovi, že existuje závažný materiál k Jägermannovi, a současně navrhoval, aby ÚV KSČ přešetřil jeho případ. Podle M. Pulce šlo o opis výpovědi truhláře V. Novotného: 13a/
„Jägermann, když viděl, jak se Novotný vrátil zmlácený z výslechu, řekl, že vše řekne. Udal pak všechny lidi z ilegálního hnutí. Jezdil s gestapem a ukazoval a konfrontoval na místě ty, které udal. Za to byl hoštěn, měl zvláštní příděly jídla a byly mu povoleny návštěvy. Na základě jeho výpovědi byla řada lidí zatčena, z nichž mnozí nepřežili (cca 5 osob) německé věznění“. 14/ Totéž svědectví zachovala i závěrečná zpráva Oblastní kriminální ústředny v Pardubicích právní komisi ONV v Pardubicích z 18. 9. 1945, v níž jsou Jägermannova slova Novotnému tlumočena takto: „Václave, já se tlouci a týrati nenechám, já všechno řeknu.“ 15/ Novotný si též všiml, že Jägermann vypovídal zásadně německy. Případ měl na pardubickém gestapu na starosti Otto Schulze, Alois Aschenbrenner byl používán jako tlumočník. Schulze vyhrožoval Jägermannovi bitím, pokud nebude vypovídat jako jeho stranický soudruh B. Slíva v Hradci Králové. Zpráva Oblastní kriminální ústředny uvádí vše, co převzalo národně socialistické „Bratrství“ (včetně svědectví A. Morkese o Jägermannově chodbařské práci a obvinění, že udal kloboučníka Novotného z Pardubic a skupinu komunistů z Č. Třebové). Zpráva konstatuje, že Jägermann všechna tvrzení popřel. Složka S-3-5 v ABS Praha obsahuje však i většinou pozitivní svědectví Jägermannových soudruhů o jeho charakteru a statečnosti za války. Např. Josef Kaska z D. Rovně čp. 162 (nar. 1910 v Holicích) citoval pardubického gestapáka Koerbera, který prý měl na dvoře Zemské donucovací pracovny v Pardubicích říci: „Před Jägermannem a Novotným (Václavem – pozn. J. K.) se musí smeknout, řadši by se nechali zabít, než by něco řekli.“ Jediné negativní svědectví proti Jägermannovi v archivní složce je z výslechu A. Morkese z Č. Třebové, který odkazuje i na topiče ČSD v Č. Třebové Aloise Pernfuse (čp. 1108). Je třeba si ovšem povšimnout, že na začátku archivní složky najde každý badatel potvrzení že „mjr. Šmíd z Inspekce MV z rozkazu ministra (L. Štrougala – pozn. J. K.) vyzvedl 18. srpna 1965 listy 2,3,4 a 5 a předal je ÚV KSČ.“ 16/ Co bychom asi našli v bývalém archivu ÚV KSČ? Třeba už nic… J. Jägermann zemřel 1. února 2011 v Pardubicích.