Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Osoby a osobnosti leteckého dávnověku Pardubic - 5. část
Do roku 1920 ELPEL, Ing., Heinz
Zasáno do pardubické aviatiky nepřímo. Narozen 2. dubna 1885 ve Vídni1 Není mi známo od kdy, ale do prvních měsíců roku 1913 byl zaměstnán v Karlíně (Praha) u akciové společnosti, dříve Breitfeld, Daněk a spol. 1 Spolupracovník leteckého časopisu Österreichische Flug-Zeitschrift.2 Od 1. srpna 1913 nastoupil jako letecký konstruktér k Igo Etrichovi.3 Pro pardubickou aviatiku je zajímavý tím, že letoun Blériot XI, které po něm zůstalo v Černovicích v tehdejší rakouské Bukovině, získal Ing. Jan Kašpar a v říjnu 1910 ho přivezl do Pardubic.
Na konci prosince 1909 přinesly černovické listy zprávu, že 16. ledna bude ve městě létat Louis Blériot. Pořadatelem veřejné produkce mělo být jakési „Aviatické konsorcium“ Vídně.4 Elpel, jméno se v souvislosti s Černovicemi ještě neobjevuje. Podle některých deníků měl tam snad létat osobně Louis Blériot.5 Avšak v lednu 1910 Blériot oznámil, že mu zdraví nedovoluje tak daleké cestování, a let byl odložen. A že produkci by mohl uskutečnit Ing. Elpel z Vídně.6
V Černovicích už od začátku ledna probíhaly přípravy k produkci, jako byla kupříkladu stavba tribun pro diváky.7 V té době však černovické noviny neuvádějí, že by ve městě létal sám Louis Blériot, pouze že bude létat Blériotovo letadlo. 15. ledna 1910 do města přijel zástupce vídeňského Aviatického konsorcia Dr. Schlauch von Linden. Tou dobou bylo letadlo údajně již na cestě z Francie,8 avšak onoho 16. ledna, kdy se podle původního oznámení měla produkce konat, dosud nebylo na místě. „Ihned, jakmile dojde do města, bude vystaveno k prohlídce,“9 psal místní tisk. A nov ý termín produkce byl určen na 23. ledna.10 20. ledna bylo oznámeno, že francouzské železnice nedodržely dodací lhůtu a produkce se proto o týden odkládá.11 Avšak okolo 26. ledna v Černovicích napadl sníh a produkci bylo nutno odložit na neurčito.12 Později se dovídáme, že tento let měl opravdu uskutečnit Ing. Elpel, organizátoři však nebyli přesně informováni o Elpelově výcviku v Pau.13 Patrně první zpráva, že Ing. Elpel „der Wiener“, se učí v Blériotově škole v Pau pilotnímu umění, přinesl Prager Tagblatt v pondělí 6. prosince 1909.14 Týž téhož deník o několik řádků dále hovoří o tom, že bude létat v Štýrském Hradci na letadle Blériot XI, které bylo v listopadu 1909 vystaveno v Praze.
Do Černovic se Ing. Elpel ozval až v březnu 1910, že veřejnou produkci uskuteční v nejbližším možné termínu.15 O něco později se dovídáme, že letadlo bylo z francouzského Pau odesláno do Černovic až 7. března 1910.16 Elpel pak do Černovic přijel 20. března.17 O něco později přinesl tamní tisk zprávu, že Ing. Elpel měl objednáno letadlo s termínem dodání 1. listopadu 1909, avšak vinou výrobce je obdržel až 1. prosince. Teprve po dodání letadla mohl zahájit výcvik, neboť Blériotova škola v té době neměla k dispozici vlastní letouny a žáci se cvičili na strojích vlastních.18 Z dostupných dokladů není patrné, zda Ing. Elpel letadlo zaplatil z vlastních prostředků či zda měl alespoň zčásti prostředky cizí. Podle data dodání stroje lze s dosti vysokou pravděpodobností odhadnout výrobní číslo asi mezi 25 a 30.
Letadlo do Černovic dorazilo 7. dubna 191019 (tedy krátce předtím, že letoun téhož typu obdržel Ing. Jan Kašpar) a 8. dubna bylo z nádraží dopraveno do města.20 Následujícího dne bylo vyjmuto z přepravní bedny vážící (i s letounem) přes 1000 kg, smontováno21 a vystaveno v „Bierpastu“22 (není mi známo, zda se mělo jednat o „pivní palác“ nebo o „Bierův palác“). Vzlet byl určen na 17. dubna.23 Asi 15. dubna bylo letadlo přepraveno do hangáru na improvizovaném letišti. Tam však Ing. Elpel údajně objevil závadu na motoru a vzlet musel být odložen.24 Potom však bylo oznámeno, že při pokusu o zkušební let 16. dubna ráno se letoun nechtěl odlepit, nakonec se naklonil a došlo k poškození křídla. Produkce byla o týden odložena.25 Po opravě motoru a křídla se měl 23. dubna ráno konat nový zkušební let, avšak tentokrát zasáhlo deštivé a větrné počasí.26 Produkce byla znovu odložena. Asi není nutné sledovat zde všechny peripetie, jen konstatujme, že i později znovu došlo k poškození letadla, jindy zasáhlo počasí, letec stále nebyl spokojen s výkonem motoru. Pořadatelé se nakonec v polovině července 1910, po zhruba třech měsících, ztratili trpělivost a rozhodli se veřejnou produkci v létě již nepořádat.27 Kdy a za jakých podmínek Ing. Elpel z Černovic odešel, není z dostupných pramenů spolehlivě zjistitelné. Jisto je, že letadlo v Černovicích zůstalo. Tvrzení v dosavadních publikacích, založená na vzpomínkách Františka Novotného, že Ing. Elpel přišel o všechno a odešel z Černovic jako žebrák,28 musíme brát s rezervou: nevíme, zda letadlo skutečně bylo jeho, navíc žil ve městě více než tři měsíce, aniž letadlo veřejně předvedl. Zda si po tu dobu hradil veškeré výdaje ze svého, považuji dokonce za nepravděpodobné a spíše se domnívám, že tam onen čtvrtrok strávil, alespoň zčásti, na náklady pořadatelů veřejné produkce. Po naprostém fi asku „akce“ s Ing. H. Elpelem se pořadatelé v polovině července 1910 rozhodli vracet vstupné.29 Nevzdali se však myšlenky veřejnou produkci ve městě uspořádat a získat tak zpět alespoň část prostředků, které dosud do přípravy vložil. Dosavadní výdaje údajně činily 40 000 K.30 Není známo, proč se spojili právě s Ing. Janem Kašparem, když nepochybně možný výběr vhodných pilotů byl větší. Pánové Bičík a Česenek ve své práci sice napsali, že „Kašpar (…) obdržel již předtím nabídku jistého inž. Elpla z Vídně, aby použil jeho Blériota“,31 avšak neuvádějí, odkud tuto informaci čerpali. Osobně neznám žádný doklad kontaktu mezi Kašparem a Elpelem (což ovšem takový kontakt nevylučuje, byť ho považuji za málo pravděpodobný). Svou roli spíše sehrálo to, že ve městě byla fi liálka Ústřední banky českých spořitelen s několika českými úředníky, což ostatně potvrzuje i zpráva pardubických Samostatných směrů z 3. září 1910.
Zdá se, že k jednání černovických pořadatelů s Ing. Kašparem došlo už někdy v srpnu 1910, přičemž pořadatel nabídl k produkci letadlo v Černovicích se nacházející.32 Zatímco okolo připravované produkce Ing. Elpela se objevovala spousta zpráv, produkce Kašparova je poprvé v černovickém tisku krátce zmíněna až 9. října 1910,33 tedy v den, kdy náš aviatik létal v Českých Budějovicích a vlastně už byl nachystán k cestě do Černovic. Do města přijel 12. října34, v neděli 16. října měla být produkce, ale kvůli nepříznivému počasí byla odložena.35 Okresní hejtmanství si pak vyžádalo zkušební let, který se uskutečnil 17. října.36 Na základě této zkoušky také vydalo 19. října souhlas s produkcí.37 Vlastní produkce se pak uskutečnila v neděli 23. října.38 Ing. Jan Kašpar pak letadlo přivezl do Pardubic. Pravdou však je, že zprávy černovických novin z října 1910 nevynikají podrobnostmi, přesto nám umožňují doplnit naše znalosti o této jediné „zahraniční“ Kašparově veřejné produkci a o letadle, na němž tam létal.
ETRICH Igo
Narozen 25. prosince 1879 v Horním Starém Městě (dnes Trutnov)39. Zemřel 4. února 1967 v Salzburku.40
Překvapivě má Igo Etrich údajně okrajovou souvislost i s Pardubicemi. Když se ve druhé polovině roku 1911 vracel se svou leteckou činností z Vídně a Vídeňského Nového Města do Trutnova, kde zřídil novou konstrukční kancelář, hledal také někde v severní polovině Čech vhodné letiště, neboť trutnovské okolí se pro zřízení pokusného letiště naprosto nehodilo. Podle plzeňského badatele Hanuše Salze údajně projevil zájem o letiště v Pardubicích, v té době vcelku bez problémů, s výjimkou zimních měsíců, fungující.41 H. Salz se ovšem mýlí vysloveným názorem, že „patrioticky uvědomělé Aviatické družstvo až na jedinou krátkodobou výjimku přespolní mezi sebe nepouštělo“. Z „přespolních“ letců v Pardubicích totiž působili T. Heyne (konec května až začátek června 1910), V. Barthell (září 1910 až červen 1911), L. Očenášek (jaro 1911 až podzim 1912) a také Kašparovi pilotní žáci Z. Keck a J. Staštík byli „přespolní“, byť bez vlastních letadel. Také Boženě Laglerové bylo družstvo v prosinci 1911 ochotno poskytnout místo v hangáru; proč toho první česká pilotka nevyužila, není známo. Toto vše je ovšem poněkud více než „jedna krátkodobá výjimka“.
Příčinu absence většího počtu mimopardubických letců nutno hledat v omezené kapacitě hangárů, zvláště po požáru na letišti v srpnu 1911. Také není jisté, jak spolehlivě má H. Salz uvedený Etrichův krátkodobý zájem o pardubické letiště doložen. V dochovaném archivu Aviatického družstva jsem žádný doklad nenalezl. Je ovšem jisté, že někteří uchazeči byli odmítnuti; jde především o Františka Šimůnka z Nuslí (dnes Praha). Je třeba vzít v úvahu zmíněné pardubické kapacitní možnosti. Na jaře 1911 byly na pardubickém letišti čtyři hangáry: Kašparův, hangár bratří Čiháků a dva „družstevní“, ale v té době tam bylo sedm provozuschopných letadel (plus patrně ještě osmé letadlo, odstavené nezdařené první letadlo bratří Čiháků). Přitom do tří z těchto hangárů se vešlo pouze po jednom letadle, nejvýše snad další demontované. Pouze jeden z hangáru Aviatického družstva byl rozměrnější a schopný pojmout více, patrně dvě letadla, takže v hangárech bylo možno uložit bez potíží šest, nejvýše oněch sedm letadel. To samozřejmě omezovalo možnost přijímat cizí letce s jejich letadly.
Ke konci roku 1911 se s Igo Etrichem krátce dostal do písemného styku Hugo Freund z Pardubic. V tomto případě se patrně jednalo o spolupráci při organizování veřejných leteckých produkcí, avšak tento kontakt zůstal bez výsledku.42
