Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Ohrožené mlýny
Jedním z nejvděčnějších úkolů pro architekty je transformace bývalých mlýnů
a pekáren. Bývají totiž robustní konstrukce s řadou zajímavých detailů. Dva
podobné areály u nás nedávno přestaly sloužit svému účelu a byl by velký hřích
nenajít pro ně nové využití. Jedná se totiž o skutečné architektonické skvosty.
Snad každý z nás viděl v Česku i ve světě příklady zajímavého využití staré industriální
architektury pro novou funkci. I na těchto stránkách se podobné projekty
objevily. Doufejme, že podobná budoucnost čeká také dvě stavby, které se před časem
zařadily mezi průmyslové vysloužilce. Prvním z nich je mlýn a silo bratří Egona a Karla Winternitzů, vybudované na břehu Chrudimky v Pardubicích v letech 1910 až 1911 podle projektu vynikajícího českého architekta Josefa Gočára (1880–1945). Mohutná stavba s průčelím z režného zdiva je zakončena atikou s tzv. vlaštovčími ocasy. Což je prvek oblíbený v období východočeské pernštejnské renesance.
Jde o skvělý příklad architektonické moderny z období, kdy Gočár navrhuje své známé stavby: Wenkeův dům v Jaroměři nebo Jaruškův dům v Brně. Po velkém požáru mlýnů se architekt ke stavbě znovu vrací v letech 1919, 1922 a 1926. Původní objekt nastavuje a přidává vodárenskou věž, v sousedství pak staví nové silo, které se starým propojuje prampouchem (zděným rozpěrným obloukem). Vzniká tak svérázný útvar, ne nepodobný středověké pevnosti. Jakkoli působí zvenku mohutně, vnitřní prostory mají příznivé měřítko, jak jsem se přesvědčil během své nedávné návštěvy. Zachovalo se i unikátní strojní vybavení. Objekt je také ve velmi slušném technickém stavu. Revitalizační projekt, který by mohl být v tomto případě inspirací, jsem před časem viděl v Madridu. Podobnou cihelnou stavbu tam adaptovali na městský archiv a knihovnu a citlivě ji doplnili o soudobý desing.
Winternitzovy automatické mlýny byly donedávna v provozu, nyní jsou prázdné, na podlaze však stále zůstává bílý moučný prach. Je to velká příležitost a výzva pro město Pardubice (třeba ve spolupráci se soukromými investory), jak tuto památku využít. Poloha stavby je velmi dobrá – leží totiž jen pár set metrů od historického centra. A co by tu mohlo být? Hotel, restaurace s minipivovarem, kavárna, studia, výtvarné dílny, škola, loftové byty, archivy, knihovna, výstavní sál, muzeum, divadlo… Záleží jen na fantazii architektů a investorů. Zatím vzniká aktivita, která se pokuší prostory mlýnů oživit kulturními akcemi – mělo by se tu hrát třeba úspěšné představení Divadlo Gočár. O osudu Odkolkových mlýnů se bohužel moc neví ani mezi odbornou veřejností. Zbourání jejich hlavní budovy bych ale považoval za podobně barbarský čin, jakým byla svého času likvidace těšnovského nádraží.
Méně šťastné jsou Odkolkovy
Gočárova svérázná stavba svou novou funkci nejspíš nalezne, koneckonců je zapsána v seznamu nemovitých kulturních památek. Druhý areál je na tom ovšem podstatně hůře. Přitom jsou Odkolkovy mlýny stejným pojmem jako ty Winternitzovy. Jejich tradice sahá až do 14.století a původně sídlily na pražské Kampě. František Odkolek a později jeho syn Jindřich spravovali mlýny ve druhé polovině 19.století. Po ničivém požáru však jejich potomkům nebylo dovoleno mlýny v centru Prahy obnovit, a tak vznikl nový, na svou dobu moderní areál v tehdejším satelitu Vysočanech. Projekt vypracoval rodák z Valašských Klobouk a významný evropský architekt Hubert Gessner (1871–1943), spolužák Jana Kotěry ze studií u Otto Wagnera na vídeňské umělecké akademii a jeden z představitelů vídeňské secese (psal jsem o něm v LN 25. září 2010).
Také on použil na průčelí budov režné zdivo z šedobílých vápenocementových cihel. Areál tvoří silo, mlýnice, pekárna a administrativní budova. Střízlivě modernistické průčelí je členěno lizénami a římsami a zakončeno vysokým stupňovitým štítem s elipsovými okny. Pro pořádek připomínám, že Gessner navrhl pro Odkolka také pekárnu v Liberci a obdobný projekt – nedávno adaptovaný na bytový komplex – projektoval i v rakouské metropoli.
Vysočanskou továrnu stihl stejný osud jako pardubické mlýny. I tam už výroba skončila. Památkově chráněna je bohužel jen nepříliš výrazná administrativa a výše zmíněná hlavní budova má být spolu s ostatními zbourána. Na jejím místě vyroste komplex luxusních bytovek. Je mi záhadou, proč se v Praze stále staví drahé byty, když o ně není zrovna velký zájem…
O neblahém osudu Odkolkových mlýnů se bohužel moc neví ani mezi odbornou veřejností, snad k tomu přispívá i fakt, že – skryty za železničním náspem – nejsou lidem příliš na očích. To však nic nemění na jejich mimořádné hodnotě. Zbourání hlavní budovy mlýnů bych považoval za podobně barbarský čin, jakým byla svého času likvidace těšnovského nádraží.
