Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

PARDUBICKÉ MONSTRPROCESY 1948 - 1952

obrázek k článku 1. Studentský prolog 1908
Chceme-li plasticky postihnout neradostné období 50. let v našem městě, nelze zapomenout na 8. březen 1948 v hotelu Grand, kde pardubické studentstvo reagovalo bouřlivě na lži předáků komunistického SČM o studentské demonstraci v Praze 25. února 1948. Uveďme nejdříve svědectví ministra Huberta Ripky z jeho knihy „Únorová tragedie" o tom, co se stalo v Praze:
„Zatímco komunisté s jásotem provolávali slávu svému ministerskému předsedovi, rozehnala policie s pobuřující surovostí průvod protikomunistických studentů, který směřoval k Hradu. Když se během dne rozkřiklo, že se komunisté chystají ve velkém počtu jít k presidentovu sídlu, aby na Beneše činili nátlak, rozhodli se studenti-bylo jich na 10000 - zabránit komunistům vniknout na Hrad. Když ke čtvrté hodině na Hrad došli, netušili, že president již potvrdil složení nové vlády. Zastavil je kordon policistů. Začali vyjednávat s mladým policejním důstojníkem, aby je pustil až na 3. nádvoří, odkud chtěli k presidentovi vyslat delegaci.

V tom okamžiku se objevily autobusy plné ozbrojených policistů. Jejich velitel vydal rozkaz, aby okamžitě manifestující rozehnali. Když se však policisté se zbraní v ruce blížili k davu, začali studenti zpívat státní hymnu. Překvapení policisté se zastavili a postavili se do pozoru. Byl to opravdu tragikomický okamžik. Jakmile byla hymna dozpívána, dal rozzuřený velitel rozkaz k útoku. Policisté se vrhli na studenty a bez jakékoli provokace začali střílet. Několik studentů padlo na dlažbu.
Nazítří prohlásil ministr vnitra, že byl zraněn jen 1 student. Studenti tvrdili, že bylo několik mrtvých. Podle očitých svědků byli 3 těžce ranění studenti ihned policisty odneseni. Nikdy jsme se nedozvěděli, co se s nimi stalo. Jistý počet manifestujících byl postřelen a asi stovka byla zraněna ranami obušků a pažbami. Více než 100 studentů bylo zatčeno." 1} 5. března 1948 otisklo již zglajchšaltované „Svobodné slovo" prohlášení komunistického Mezinárodního svazu studentstva (jeho šéfem byl tenkrát ing. Jiří Grohman) s titulkem „Studentské demonstrace byly zneužity" a podtitulkem „Postup členů SNB byl po právní stránce zcela nezávadný". Předsednictvo MSS oznámilo, že v zahraničí je akce komunistického ministerstva vnitra řízeného V. Noskem přirovnávána k nacistickému zákroku 17. listopadu 1939. Tříčlenná delegace tvořená předsedou Grohmanem, ge nerálním tajemníkem dr. Thomasem Maddenem a americkým místopředsedou Jimem Smithem byla přijata na MV. Bylo jí sděleno, že šlo o nepovolenou demonstraci ostřejšího rázu, první od konce války, s níž se naše bezpečnostní orgány setkaly. Bylo prý zatčeno 118 studentů, z nichž 6 bylo okamžitě propuštěno, 2 byli vyšetřováni bezpečnostní a další 2 kriminálkou. 108 studentů bylo potrestáno „pro přečin proti klidu a pořádku 2-7 denním vězením." Nejvyšší trest postihl předsedu pražského Svazu vysokoškolského studenstva A. Navrátila - 14 denní vězení. „Jen nešťastnou náhodou vyšla rána, projektil se odrazil od dlažby a porazil posluchače VŠ zemědělského a lesního inženýrství Řehounka do nártu .... Řehounek se rychle uzdravuje."2) MSS byl ujištěn, že nikdo nebyl usmrcen, nebyl dán žádný rozkaz použít střelné zbraně. Uvěznění mají dostatek jídla a vůbec netrpí jakýmkoliv nedostatkem. MSS se obrátil na členské odbočky do celého světa s prohlášením, že nelze mluvit o obdobě 17. listopadu 1939, protože „koncem února 1948 demonstrovala menší část čs. studenstva proti sociálnímu hnutí čs. lidu".3)
Jaký ohlas měly tyto události v Pardubicích? Ladislav Šilinger, tehdejší student Obchodní akademie v Pardubicích, popsal atmosféru schůze v pardubickém Grandu 8. března 1948 takto:4> „Do hotelu Grand je dnes svolána schůze SČM, kde se bude jednat o pardubickém studenstvu. A tak se tam povinně na tak dobrovolnou schůzi musí jít. Koná se ve velkém sále, který jest již skoro plný a jsem rád, že chytneme poslední místa k sezení. A za chvíli to začíná. Na zahájení promluví nějaký SČM, říkají mu bratr Pelikán5), který nás, ve svém 40 minutovém projevu, tendenčně opět zaměřeném, chce obměkčit, abychom uznali nynější situaci. Na závěr řekne: „Ať žije president dr. E. Beneš!", načež se spustí obrovský potlesk, který trvá několik minut. Pak promluví ještě jeden zástupce, rovněž levičák a začne do nás řezat, ovšem ve tak dlouho, poněvadž musí býti velmi mnoho času na diskusi, která bude jistě zajímavá. A musím říci, že opravdu byla a nikdy bych neřekl, že i v dnešní „demokracii" se nebojí pardubické studentstvo mluvit.
Padly následující otázky: „Jsou tábory lidu, které byly např. na Staroměstském náměstí v Praze, projevem vůle lidu? Kdo reprezentuje vůli lidu? Vysvětlit správně pojem lidová demokracie! Kde je moc k odstranění lidí z veřejného života? Proč se komunisté dovolávají Masaryka, když byl TGM proti komunismu?" Potom také promluví žáci naší školy a gymnasia aj. Tak v projevu SČM Pelikán řekl, že „demonstrace studentů v Praze vedly a organizovaly živly a kapitalisté, kteří však zůstali sami doma". Odpověď Janečka: ^Jak mohli se zúčastnit, když mezitím na ně byl vydán zatykač?" Dále řekl Pelikán: „Musela by se udělat silnější revoluce, když by se byla tato nebyla zdařila!" Odpověď: „Každé násilí je fašismus, jak řekl pan president." Dále bylo též tázáno: „Připouští demokracie opozici? Jak to bylo s ministrem Drtinou, který v minulých dnech podle zpráv vyskočil z okna své vily na dlažbu a těžce se zranil?" Na to padla velmi dobrá též odpověď: „Jak mohl jen skočiti na dlažbu z okna, když kolem dokola své vily má zahradu a ne dlažbu?" A tak padají na hlavu SČM další a další fakta, která jsou doprovázena skoro všemi - až na „pokrokové studentstvo" - velkým potleskem a poněvadž s námi nemohou hnout - raději dnešní schůzi skončí. Asi v 1 hodinu se vracím k obědu, pěkně zpocený, ale též s jinou náladou, ovšem nevíme, co se po této tak řečené provokaci ještě semele".
Semlelo se okamžitě - hlavní odvážný protiřečník Mirko Janeček byl zatčen a držen ve vazbě u Krajského soudu v Chrudimi od 8. 3. do 22. dubna 1948. Jak dokládá dopis napsaný ve vězení v Chrudimi rodičům, trávil Mirko čas ve vězení četbou Jiráska, Londona a Setona, prosil o něco k jídlu a „Paměti" presidenta E. Beneše. Návštěvy měl povoleny jednou týdně. 21. dubna 1948 jej státní zastupitelství v Chrudimi obvinilo, že „dne 8. března 1948 veřejně sděloval zprávu, věda, že jest nepravdivá a že tím poškozuje veřejnou bezpečnost a pořádek, čímž spáchal přečin šíření nepravdivých zpráv podle par. 18/2,3 zák. č. 50/23 Sb., začež potrestán buď podle téhož ustanovení zákonného." 7) Důvody žaloby byly formulovány takto: „Dne 8. března 1948 konala se v Pardubicích veřejná schůze studentstva, na které hovořil ústřední tajemník Svazu české mládeže Dragutin Pelikán o známých studentských demonstracích v Praze za únorové vládní krize. Po jeho proslovu konala se diskuse, které se zúčastnil také Mirko Janeček, který prohlásil, že byl také mezi demonstrujícími studenty v Praze a že se tam střílelo (tento jeho výrok potvrzuje svědkyně J.K.). Na jeho slova reagoval Dragutin Pelikán, který vysvětlil Janečkovi, že střelba stala se nedopatřením a omylem, což pak Janeček připustil, připouštěje výslovně, jak též svědkyně potvrzuje, že jedna střela zranila nějakého studenta do nohy, druhá pak poškodila výkladní skříň. Podle svědecké výpovědi D. Pelikána prohlásil tehdy také Janeček, že studentská demonstrace nebyla vyvolána fašistickými živly, že studenti šli na Hrad spořádaně, že však byli zastaveni útvarem SNB, načež vyslali na Hrad pětičlennou delegaci, na niž čekali, poněvadž se již stalo, že prý byli delegáti zavřeni a již se nevrátili, že pak nějaký studentský funkcionář doporučil, že to bude lépe, i když je to popřením demokratických práv na shromažďování, načež útvary SNB se jali (jazykově neupraveno - pozn. autora) studenty rozhánět a bili je, že sám viděl modřiny a že padli dva lidé, načež po výkladu Pelikánově prý připustil, že vyšly dvě střelné rány omylem, z nichž jedna zasáhla do nohy nějakého studenta, druhá pak poškodila výkladní skříň. Podle výpovědi svědka Pelikána snažil se Janeček svými výroky vyzvednouti význam studentských demonstrací, vzbudit dojem, že studenti demonstrovali za věc spravedlivou, že byli terorisováni, dokázati, že republika není státem svobodným a že příslušníci SNB postupovali proti studentům s metodami Gestapa. Mirko Janeček popřel, že by byl pronesl tyto výroky, připouštěje jen, že na vysvětlení, po řeči Pelikánově, který nebyl účastníkem zmíněných demonstrací, chtěl sám jako účastník zmíněných demonstrací podati vysvětlení, jak k demonstraci došlo a jaký měla průběh, přičemž sám výslovně prohlásil, že vyšly dvě rány omylem, jež však neměly za následek ztráty lidských životů, popřel však, že by byl mluvil o tom, že studenti byli rozháněni útvary SNB a biti a že by se byl zmiňoval o tom, že příkaz úředníka ministerstva vnitra k rozchodu byl popřením demokratických práv na shromažďování.
Jeho zodpovídání, byť i částečně podporované výpověďmi vývodních svědků Blaženy Steinitzové, Františka Laštovičky, Miloslava Filky, Františka Lojdy, Rudolfa Preclíka, Milana Fišery a Ivana Vrány jest však vyvráceno určitou výpovědí D. Pelikána a Jiřiny K., z nichž jest patrno, že M. Janeček svými výroky snažil se vzbuditi dojem, že do studentů bylo stříleno a že byli rozháněni příslušníky SNB a biti, což prý bylo popřením demokratického práva shromažďovacího, veřejně tedy sděloval zprávy, které byly úředně vyvráceny a uvedeny na pravou míru, přičemž si musel být vědom toho, že jeho výroky jsou nepravdivé a že jsou způsobilé ohroziti veřejnou bezpečnost a veřejný pořádek.
Obžaloba jest tudíž odůvodněna a právem podána."
Chytrou sebeobhajobou a neusvědčen vyšel M. Janeček z chrudimské vazby 22. dubna 1948 (viz potvrzení vyšetřujícího soudce Krajského soudu v Chrudimi z 22. 4. t.r.) V červnu 1948 pak přešel v oblasti Železné Rudy státní hranici a emigroval. 29. srpna 1948 pak pobýval v IRO-campu 646 v Lud-wigsburgu u Stuttgartu (Karlskaserne), kde Svaz čs. demokratického studentstva v informačním oběžníku č. 9 vysvětloval imigrační možnosti pro studentské emigranty z ČSR a polemizoval s brožurou vydanou MSS o vystoupení „zfašizovaného studentstva" v Praze v únoru 1948. M. Janeček odešel přes Švédsko (prosinec 1948 až 1951) do Kanady, kde stále úspěšně pracuje v krajanském hnutí.

Poznámky: 1) H. Ripka, Únorová tragedie - svědectví přímého účastníka, vyd. ATLANTIS 1995, s. 260.
2) Svobodné slovo 5. 3.1948. Podle materiálu Kanadských listů z května 1993 „Jeden ze statečných* J. Řehounek (nar. 13. 7. 1925 v Rosicích n./L) byl zatčen 31. 12. 1948, odvezen na Pankrác a obviněn, že převádí lidi na Západ. Propuštěn byl „pro nedostatek důkazů" po roce. Sloužil jako lesní adjunkt u Rumburka, roku 1955 se přestěhoval do Vrchlabí a pak do Hradce Králové. Roku 1970 se mu podařilo dokončit vysokoškolská studia v Brně. Zemřel 25. 7.1979 v Hradci Králové na rakovinu plic. Jeho paní - Milada Řehounková - bydlí v Hradci Králové, Gogolova 418.
3) Svobodné slovo 5. 3. 1948. Podle dopisu M. Janečka z 20. 12. 1995 tento článek přečetl v Grandu.
4) Paměti L. Šilingera, III. díl, 8. 3.1948.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem