HNÍZDĚNÍ ČÁPA BÍLÉHO V LÁZNÍCH BOHDANEČ

Čápi patří každoročně do života našich lázeňských klientů. Zájem o čapí rodinku byl tak veliký, že v roce 2010 byly z jubilejního pavilonu nainstalovány kamery směrem na hnízdo na komíně. Jen tak jsme mohli nahlédnout do obýváku čapí rodiny. Každým rokem se už od začátku března v lázních vyhlíží čáp. Je to jako soutěž, kdo „Kvída“ uvidí první. V roce 2009 přišel smutný začátek jara, náš sameček „Kvído“ přiletěl až začátkem května sám bez partnerky. Po telefonickém rozhovoru s ornitologickou stanicí východočeského kraje jsme se dozvěděli, že samička pravděpodobně zahynula při velké bouři v Izraeli. V té době jsme ještě nevěděli, jak moc bude náš Kvído strádat. Po tři roky létal na komín sám, stavěl své hnízdo a tvrdě si ho hájil. Nejednou došlo k souboji s cizím čapím samcem, jelikož o komín, díky výborné lokalitě, byl velký zájem. Kvído vše překonal. I my jsme mu pomáhali, jak jen to šlo. Na podzim 2010 připravilo technické oddělení lázní plošinu, aby se čapí hnízdo celé vyčistilo, komín dostal nové šaty a natřel se na červeno. A dočkali jsme se. V roce 2011 přiletěl náš Kvído opět sám. Týden pobýval u jednoho z bohdanečských rybníků a 20. 4. si sedl na svůj komín v lázeňském parku. Tři dny čistil a stavěl hnízdo a při tom se majestátně rozhlížel po okolí. V pondělí ale přiletěl cizí čapí pár, který využil chvilky, když Kvído odletěl za potravou a hnízdo bylo prázdné. V momentě, kdy se vrátil, začal souboj. Čápi do sebe vráželi zobáky, bylo to jako na bitevním poli. Samička nervózně kroužila kolem. Další tři dny se situace opakovala. Nakonec náš Kvído v boji zvítězil a jak nám vysvětlil ornitolog, samička zůstala u toho silnějšího. A tak přišlo páření, čapí pár k němu využil střechy jednoho lázeňského pavilonu a stal se v pravé poledne středem pozornosti všech klientů. Samička seděla na hnízdě a Kvído létal za potravou. Při procházce parkem vidíte a slyšíte lázeňské hosty, jak dávají dohromady střípky ptačí rodinky s jejich úvahami, který čáp ke komu patřil, který z našich čápů je sameček, kdy tak asi budou čápata, v kolik odletěli, v kolik přiletěli. Každý z klientů tu žije 2–3 týdny sledováním hnízda, všichni jsou vděčni za každou zprávu o čapí rodince. Zajímá je vyprávění o osudu našeho Kvída. Komín v Lázeňském parku tak má svou historii. Každým rokem ji otevírají naši čapí nájemníci, kteří uletí desetitisíce kilometrů, aby zde přivedli na svět další potomky. Jsme vděčni za to, že můžeme pozorovat jejich život, že můžeme žít vedle nich a že nám dovolí vzhlížet do nebe a vidět krásu jejich křídel, či nahlédnout do jejich soukromí. Přejeme si, aby tato historie nikdy nezanikla, protože je to jedinečný blízký kontakt s přírodou spojený s naší fantazií. Je to jako sága rodu Čápa bílého.