VÝROČÍ ZASLOUŽILÉHO UMĚLCE HANUŠE THEINA (1904?1974)

 Zajímavé bylo, že řada ročníků pardubických seznamů z hledaného období v muzeu chyběla, nicméně nakonec v jednom z mála zachráněných seznamů hledané jméno vyskočilo a adresa byla objevena a opravdu byla správná a dodnes platná. Dr. Kotyk pardubickou rodinu objevil a kontaktoval. U pražské rodiny Theinů jsme volili cestu přes Národní divadlo. Odtud vedla cesta přes agenturu Dilia, která vyplácí autorům, případně pozůstalým autorské honoráře. Hanuš Thein se autorsky podílel na úpravě některých inscenací a tak adresu jeho syna v Dilii měli aktuálně po ruce. Takto se zdá postup jednoduchý, ovšem všechna vyjednávání trvala déle jak půl roku, než bylo možné se s Ing. Jiřím Theinem v Praze sejít osobně a bylo to pro nás šťastné shledání. Jiří Thein je nejenom podobou celý otec, ale má i stejně melodický hluboký, mimořádně sytý hlas, že se zdálo, že musí být také zpěvákem. Ovšem bohužel věnuje se „jenom“ obchodu a zpěvem ne. Pan Thein ml. má k našemu klubu i k našemu městu stejně pěkný vztah jako měl jeho otec a vyšel nám ve všem vstříc. Přišel na naši schůzku a podělil se s námi o své vzpomínky a příběhy ze života svého otce. Přinesl s sebou spoustu rodinných i divadelních fotogra? í a také medailón natočený Československou televizí nedlouho před neočekávanou tatínkovou smrtí. Celkový dojem z jeho vyprávění byl ohromení a obdiv… Hanuš Thein za sebou zanechal ohromné umělecké dílo – pěveckých rolí měl 211 (to je prostě neuvěřitelné) a k tomu přes stovku odrežírovaných oper v Národním divadle. Po tři sezóny byl šéfem opery Národního divadla. Je těžko k pochopení, jak vedle toho mohl ještě vykonávat funkci předsedy pražského Klubu přátel Pardubicka a řídit jeho činnost. Byl to v jeho době největší krajinský spolek v Praze a schůzek Klubu v ÚKDŽ se pravidelně každý měsíc zúčastňovalo přes 200 lidí. Dvakrát do měsíce se scházel výbor a připravoval akce – k neuvěření. Myslím si, že tituly zasloužilého umělce i čestného občana Pardubic si právem zasloužil. Celá řada našich starších pražských členů byla členy pražského klubu již před mnoha lety za předsednictví doktorky M. Svobodové i pana H. Theina. Například Ivo Štolc vzpomínal na dobu, kdy po dva roky od roku 1972 byl členem výboru Klubu za předsednictví Hanuše Theina. Přes ohromné pracovní vytížení pan Thein ještě řídil pražský KPP. Přítel Štolc vzpomínal, že výbor se scházel v restauraci naproti Novotného lávce a H. Thein všem členům vždy objednal občerstvení. Pak se projednaly věci výboru a připravovaly se další akce a to prokládal H. Thein svými vzpomínkami. Ivo Štolc nám převyprávěl příběh, jak Thein zpíval jednou pohostinsky v Pardubicích v roli Kecala spolu s dirigentem Doušou. Sklidil velké ovace a pardubická lidová opera mu gratulovala a na pódium mu předali zabalený dárek. Thein ho radostně tiskl k srdci, ale rozbalil ho až v šatně. Teprve zde zjistil, že tím dárkem byla kniha „Hradec Králové v obrazech“ a přitom všichni o něm věděli, jaký velký patriot Pardubic on je. Byl to opravdu povedený žert vůči zanícenému patriotu Pardubic… V lednu 2014 vzpomeneme stodesáté výročí narození zasloužilého umělce Hanuše Theina a v prosinci čtyřicáté výročí jeho úmrtí. Je to pro nás příležitost, abychom s vděčností vzpomněli jeho odkazu a připomněli si jeho život a dílo, které je dodnes vzorem obětavé úspěšné celoživotní práce a pro nás Pardubáky vzorem věrného patriota a milovníka perníkového města.