Sté výročí narození Oldřicha Ullricha ze Sezemic

Z řečeného je zřejmé, že rodina Oldřicha Ullricha vytvořila pevné vazby na Sezemice, kde se Oldřich Ullrich v roce 1914 narodil. Obecnou školu vychodil Oldřich Ullrich v Sezemicích. Po vzoru svého strýce, štábního kapitána, se chtěl stát vojákem z povolání.        A protože měl rád i hory, podal po maturitě na pardubické reálce žádost o přijetí k horské pěchotě. Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích nastoupil v hodnosti poručíka pěchoty jako aktivní důstojník k horskému pluku v Dolním Kubíně, kde působil až do roku 1939. Za války byl spolu se svými blízkými přáteli zapojen do činnosti pardubické skupiny odbojové organizace Obrana národa. Po válce, 5. května 1945, byl povolán do armády a za svého působení v Litoměřicích byl v hodnosti štábního kapitána v srpnu 1949 z armády bez udání důvodů propuštěn. Poté pracoval manuálně jako šamotář a získal výuční list jako zedník.

Ve svých dvaašedesáti letech odešel do důchodu a od této doby se s plnou vervou věnoval svým koníčkům - historii a genealogii. Stal se pilným a pravidelným návštěvníkem badatelny Státního oblastního archivu v Zámrsku a Státního okresního archivu Pardubice. Své rodopisné studie zahájil sestavováním rodokmenu rodu Ullrichů a následovala dlouhá řada zpracovaných rodokmenů, u kterých vyhledal a zpracoval materiály nezřídka sahající do přelomu 15. a 16. století. Své rodopisné a historické studie publikoval Oldřich Ullrich v odborných a vlastivědných časopisech. Stal se dlouholetým členem redakční rady časopisu Zprávy klubu přátel Pardubicka, kde publikoval více než padesát studií a příspěvků. Jeho příspěvky se zabývají rozsáhlou historickou tematikou. Věnoval se v nich významným osobnostem (František Škroup, Rod Ing. Jana Kašpara, Antonín Kopecký, Josef Vladimír Pelikán, MUDr. Josef Kerzl osobní lékař císaře Františka Josefa I., Hudebnická rodina Wittochů) našeho kraje, významným sezemickým rodákům (PhMr. a PhDr. Jan Stanislav Štěrba Böhm, Josef Pithart, Hudebnická rodina Tučků ze Sezemic) a charakteristickým postavičkám (Ze života počestných měšťanů pardubických, Ze života venkovských výměnkářů, Honza Kolohnát z Přelouče, Rod Jakuba Teplýho, Trojí provinění pardubického mistra ostrého meče Václava Zelingera, Romantický příběh Antonie Boudové, O lidové léčitelce Kateřině Hromádkové), vojenské historii (Ozvěny tureckých válek u nás, Ohlasy sedmileté války v našem kraji, Když na vojnu verbovali, Po třicetileté válce, K náletům na Pardubice v r.1944),  ale i regionálnímu místopisu a životu v našem regionu v dobách minulých (Kladští emigranti na pardubickém panství, Raabizace na pardubickém panství, Kunětická hora v minulém století, Flusárna v Hrachovištích, Větrné mlýny v našem kraji, Selské baroko v Sezemicích, O českou školu ve Veské, Arklebové z Počápel, Adamité na pardubickém panství, Pardubice na počátku 19. století, Vlci na pardubickém panství, Do Pardubic přijel první vlak).

Z několika uvedených názvů publikovaných prací pana Oldřicha Ullricha je zřejmé, jak široká byla oblast jeho historické badatelské činnosti, kterou se zabýval až do vysokého věku.

Po šestapadesáti letech od propuštění z armády, 23. ledna 2006, vydalo Ministerstvo obrany ČR panu Ullrichovi Osvědčení o mimosoudní rehabilitaci a tak se pan Oldřich Ullrich dočkal ve svých téměř dvaadevadesáti letech snahy o nápravu křivdy.

Pan Ullrich se dožil požehnaného věku devadesáti šesti let. Do posledních dní svého života se zajímal o veškeré dění a vždy rád se svými přáteli vedl rozhovory nejen o historii.