Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
K upřesnění polohy cyríacké kanonie u sv. Bartoloměje
V mimořádném čísle Zpráv KPP vyšel v r. 1995 můj článek o archeologickém výzkumu v Pardubickách. Poznatky z tohoto výzkumu uskutečněného v letech 1993-4 se dají shrnout do několika bodů: 1) Na ploše severně od hřbitova se rozkládal okraj vesnice Pardubic, která existovala již nejspíše ve 12. století. Vedle sídlištních objektů a nálezů zde byly zjištěny i objekty výrobní (kovolitectví).
2) Tato část sídliště zanikla ve 13. století výstavbou kostela. Jeho plánovaná podoba měla být dvouprostorová (presbytář a loď). Z nějakého důvodu však k dokončení celé stavby nedošlo, byla postavena a delší dobu fungovala jen jeho východní polovina.
3) Okolo i uvnitř kostela se pohřbívalo. Hrob č. 2., umístěný v kostele, je datován denárem raženým v první čtvrtině 13. století.
4) K dostavbě lodní části kostela a dalších objektů jižně od kostela, došlo nejdříve ve 14. století. Tuto aktivitu můžeme spojovat s darováním vsi Arnošta z Hostýne řádu cyriaků. 5) V rámci těchto dostaveb nebo po nich došlo k předělení obou hlavních prostor kostela příčkou. Lze se domnívat, že presbytář byl izolován od lodi z důvodu pochování těla Arnošta z Hostýne (později též pravděpodobně i jeho ženy Adléty).
6) Celý areál byl již ve 13. století opevněn příkopem a zřejmě i valem. Vedle sakrální funkce měl tedy kostel také funkci útočištní.
7) Konec areálu je datován do 15. století. Jeho zaniknutí spojujeme s husitským tažením z dubna r. 1421.
8) Pohřbívání pokračovalo ještě nějaký čas, a to i do zanikajících objektů. Nový hřbitov byl později založen v bezprostředním okolí kostela sv. Jiljí.
9) Postupem času začal být odebírán ze zaniklých objektů stavebních materiál a plocha přeměňována profánními aktivitami.
Výzkum v Pardubickách se uskutečnil formou záchranného archeologického výzkumu vyvolaného připravovanou výstavbou pavilonu nemocnice. Existence středověkého hřbitova zde byla zjištěna již sondami pardubického muzea v sedmdesátých letech. Během našeho odkrývání archeologických
situací vyvstaly nové otázky ohledně identifikace zjišťovaných základů staveb. Absolutní datování zařadilo objevený kostel mezi tři sakrální stavby známé již z papežské listiny z roku 1295. Jednou ze zcela vážně se nabízejících alternativ se jevila jeho totožnost s původním kostelem sv. Bartoloměje, u kterého stál klášter cyriaků. Tato moje domněnka byla zveřejněna v článku „Představa kláštera není nemožností" otištěného v Pardubických novinách 27. 7. 1994. Odmítavou reakcí na zmíněnou možnost byl článek PhDr. Františka Šebka v seriálu PN z 30. 8. až 2. 9. 1994. Výsledky archeologického výzkumu Mgr. Martina Ježka v dnešním kostele sv. Bartoloměje v r. 1995 daly všem úvahám o Pardubickách daleko konkrétnější podobu. Jeho zjištění absence kostela v těchto místech ve 13. -15. století, stejně jako shledání naprosto nevhodného terénu pro uváděnou polohu kanonie, rozšířily cestu za hledáním nejstarších a kdysi jediných Pardubic do Pardubiček. K dosavadní podobě interpretace nejstarších dějin Pardubic podstatně přispělo především postavení nového kostela a jeho zasvěcení též sv. Bartoloměji. Tím byla vytvořena představa o souběžné existenci dvou sídlišť, se shodnými názvy Pardubice, jež měla již od 13. století existovat jak v Pardubičkách, tak na území dnešního starého města. S polohou kostela dnešního sv. Bartoloměje bylo spojováno zcela logicky umístění cyriackého kláštera. Výklad písemných zpráv byl včetně nepřesného čtení přizpůsobován zdánlivě skutečnosti a původní název vesnice Pardubic zaměňován s později založeným městem. K odlišení jejich shodných názvů pak obvykle sloužily přívlastky vyjadřující vlastníky, velikost nebo stáří lokality (Pardubice Mnichové, Pardubice Malé - Pardubičky, Nové Město). Z původně významných Pardubicek se nakonec dochoval pouze kostel sv. Jiljí, ves a pověsti či zmínky o zaniklém kostele. Celý zaniklý areál byl přeměněn v pastviště, zahrady a stavební parcely. Postavení kostela sv. Bartoloměje v Pardubicích, o necelých sto roků později po zániku kláštera v Pardubičkách, dokonale zametlo slábnoucí stopy vedoucí k jeho předchůdci do Pardubiček.
Přihlášení se M. Ježka k hledání polohy kostela sv. Bartoloměje a kláštera cyriaků do Pardubicek (Ježek 1996a) vyvolalo opět u F. Šebka rezolutně odmítavou reakci (Šebek 1996). Mimo jiné dr. Šebek v Pardubickách nepři pouští možnost souběžné existence dvou svatyní (sv. Bartoloměje a sv. Jiljí), vylučuje původní pohřeb Arnošta z Hostýne dó zde zjištěného kostela a jako nereálnou vidí skutečnost přenesení farní funkce ze zaniklého kostela (sv. Bartoloměje) na sv. Jiljí. Na všechny tyto a další odvozené otázky je možno odpovědět přinejmenším stejnou silou argumentace (to bude obsahem připravovaného článku zatím pracovně nazvaného „Pardubičky, fakta i hypotézy"). Proto je základní otázkou určení polohy kostela sv. Bartoloměje a přilehlé cyriacké kanonie.
Její poloha, jak již bylo řečeno, bylo donedávna jednoznačně stanovena severně od dnešního kostela sv. Bartoloměje. Časem zaniklé vědomí o starých Pardubičkách i nedostatek konfrontačních archeologických zjištění nahrazoval architektonický prvek z „kláštera" zazděný ve zdi „Pernštejnského kanálu" a sklepení v protilehlé faře. Obojí se ukázalo pro 13. století neprokazatelné. Přitom poloha kostela i kláštera je zaznamenána v darovací listině Arnošta z Hostýne pardubickým cyriakům z r. 1332. Výklad tohoto latinského textu však poznamenaly omyly v překladu jeho stěžejní části. (Šebek 1990a, s.166, pozn. 49; 1990b, s.1; 1996, s.54; Ježek 1996a, s.21). Mylně byl překládán tvar přídavného jména slovesného „degentibus" (=žijícím), ale především příslovce „ibidem". Jbidem" česky neznamená „také, taktéž" (=item), jak bylo překládáno, nýbrž „tamtéž, na tomtéž místě" (Novotný 1948, s. 643). Správné čtení listiny pak jednoznačně vyjadřuje darování vesnice Pardubic (Pardubicek) řeholníkům žijícím tamtéž. (Tato část latinského textu: „...ego Arnustus de Hostina... donavi, et dedL.villam meam Pordowitz vulgariter dietám in terra Boemiae a civitate Crudym ad unum miliare sitam, cum omnibus iuribus et pertinentis ad ipsam villam spectantibus, devotis et religiosis viris fratribus de poenitentia beatorum martyrům, ordinis sancti Augustini in monasterio sancti Bartholomei ibidem in Pordowitz degentibus, jL." v doslovném překladu zní: „...já Arnošt z Hostýne...jsem daroval...svou vesnici lidově řečenou Pardubice v zemi české od města Chrudimi jednu míli položenou, se všemi právy a příslušnostmi vztahující se k této samé vsi, ctěným a zbožným mužům bratrům blaženým mučedníků, řádu sv. Augustina v klášteře sv. Bartoloměje na tomtéž místě v Pardubicích žijícím,...). Významový rozdíl příslovcí „item" a „ibidem" vymezuje možnosti jejich přesné aplikace. Informaci o umístění kláštera do dnešních Pardubic, vzdálených vzdušnou čarou 1800 m od darované vesnice, by postihovalo příslovce „item" (též, a také, rovněž, podobně). K vyjádření lokální totožností, v našem případě darované vesnice s polohou kláštera, slouží příslovce ibidem. Právní povaha listiny vyjadřovala užitím ustáleného pojmosloví (na rozdíl od často nepřesně používané interpunkce) pregnantně danou skutečnost. Znemožňovala tím případné jiné pozdější výklady či možnosti vznášení neoprávněných nároků. Mluví-li se tedy do první poloviny 14, století o kostele čí klášteře v Pardubicích, je tím míněn kostel sv. Bartoloměje a cyríacký klášter v Pardubickách, Tento důležitý fakt, potvrzený archeologickým výzkumem, se promítá do řady dalších otázek dosavadní koncepce nejstarší historie Pardubic
Je-li řeč o darovací listině z roku 1332, je třeba připomenout ještě jednu drobnost* jež zde unikla pozorností F, Šebka. Hynek Berka z Dubé, pražský purkrabí („purchrauíus pragensís") a jeden za dvou stvrzovatelů této listiny (druhým byl zeman Vilém z Nemošíc) je y překladu nesprávně titulován jako „farář z Prahy" (Šebek 1990b, sj*). (Svědectví tohoto velmože, blízkého-pokrevními vztahy předchozí majetkové transakcí mezí Ronovcí a Arnoštem z Hostýne (Šebek 1990a, s.41, s.169, pozn39), může směrovat badatelský pokus o časově bližší určení jejích majetkové směny. Účast svědka ze soudní vsí navozuje úvahy o podepsání darovací listiny v Pardubicích),
Pochopení významu zmiňování příslovce Jbidem" nás přivádí k zpřesněnému textu další listiny, resp. Jistin tří; Jedná se o texty z let 1349*1351, které zachycují v soupisu biskupství lítomyšlského jak řeholní domy, tak farní a poslední dvě listiny i filiální kostely (Šebek 1992, 1996, Ježek 1996a), Kostely jsou uváděny bez patrodnia, lokalizací určují názvy obcí. V první listině je uveden pouze farní kostel v Pardubicích (tím je sv. Bartoloměj v Pardubickách, nově vystavěný kostel Panny Marie ve městě ještě zřejmě nefungoval, filiální kostely nejsou uvedeny). Ve druhé listině stojí:Nové Město, Pardubice tamtéž s fílíáfiL/', a ve třetí listině je významově to samé, pouze bez čárky oddělující obě odlišené lokality. Vzhledem k tomu, že z poloviny 14, století známe z Pardubicek dva kostely a z města Pardubic kostel jeden, znění listiny odpovídá přesně dané skutečností /Nouacíuttas [~ kostel P. Marie v Novém Městě v Pardubicích], Pordawícz {* sv. Bartoloměj v Pardubickách] ibidem cum fíířaří (na tom samém místě s filiálním kostelem]). Význam slůvka ibidem lokalizuje filiální kostel do stejné polohy jako kostel farní, za kterým stojí v textu uvedení Představě, že se jednalo o dva kostely městské (Šebek 1994, 1996 s, 48) neodpovídá známá skutečnost existence kostela sv. Jiljí, Ten je potvrzen v Pardubickách jíž ve 13. století (tehdy jako filiální (Ježek 1996a, s.16), farním se stal někdy po zániku kostela sv. Bartoloměje a byl jím až do roku 1512 (Šebek 1992, s. 47)). V Pardubickách stojí dodnes.
Archeologický výzkum v Pardubickách přinesl řadu výsledků. Tyto výsledky nelze ignorovat nebo stavět pouze na úroveň jakýchsi pracovních hypotéz. Jejich možnost propojení ff dochovanými písemnými záznamy je optimální cestou k upřesňování naší historie. Opravou latinského textu byla výpověď hmotných pramenů doplněna o slovní informací, jež nyní v daném kontextu podává odpovídající vysvětlení. Tím je podpořen názor, který svůj čas dostal v nedávno otevřeném badatelském prostoru.
Literatura:
Čurda, T. 1994a: Archeologický výzkum v Pardubickách, Zpravodaj muzea v Hradci Králové 20, s. 96-100,
- 1994b: Pardubické noviny z 21. 12
- 1995: Pardubicky a nové výsledky archeologického výzkumu, mim.č. Zpráv Klubu přátel Pardubicka, $.7-13.
- 1996: Zjištění sakrálního areálu v Pardubickách, Archaeologia historka 21, s. 87-91. Hledíková, Z. 1984: Řád křížovníků s červeným srdcem ve středověku, Sborník prací vč. archívů 5, s. 209-235. Ježek, M. - 1995: Výzkum v Pardubickém chrámu sv. Bartoloměje, Zpravodaj muzea v Hradci Králové 21, s, 92-112.
- 1996a: O poloze vsi „Pordobic", Vč. sborník historický 5, s. 15-28. |§ 1996b: Příspěvek k poznání průběhu výstavby gotického kostela, Sborník Společnosti přátel starožitností 4, 5.147-152.
Kotyk, J. - 1982: Náhrobníky Arnošta a Adličky za Staré v Pardubickách, Zprávy Klubu přátel Pardubicka, s. 111-117. * W f *B?*
1996: Co přinesl archeologický průzkum u sv. Bartoloměje v Pardubicích, Zprávy Klubu přátel Pardubicka, s. 18-20.
Novotný, F. a kol. 1948: Latinsko - český slovník, Praha.
Rosůlek, F.K. a kol. 1909-1926: Pardubicko, Holicko, Přeloučsko III.
Sakař, J. 1920 Dějiny Pardubic nad Labem, Pardubice.
Semonský, J. 1940: Dějiny filiálního kostela sv. Jiljí v Pardubickách, in: Pardubické kostely a památky, s, 18-29.
Sommer, P. 1977: Výsledky archeologického výzkumu v Pardubickách, in: Středověká archeologie a studium počátků měst, Praha, s. 113-117.
Šebek, F. a kol. - 1990a: Dějiny Pardubic I, Pardubice.
- 1990b: Listina Arnošta z Hostýne z r. 1332 pro pardubické cyríaky, Informační zpravodaj Klubu přátel pardubického muzea a Historického klubu - pobočka Pardubice 1-3, s. 1-5.
• 1991: Kostel sv. Václava na Chlumku u Pardubic v listině z roku 1295, Vč. sborník historický 1, s. 3-12.0
-1992: K vývoji farní správy Pardubic v době předhusitské, Vč. sborník historický 2, s. 45-56.
* 1994: Pardubické noviny z 30. 8. - 2. 9.
-1996: Poznámky k nejstarším dějinám Pardubic, Vč. sborník historický 5, s. 29-56. Tichý, J.
1940: Byly Pardubice založeny či povýšeny?, ČČH 46, s. 256-260.
